Jak je možné, že vesmír ladí? Že slyšíme a dokážeme zazpívat melodii? Nebo že poznáme okamžitě, jestli je hudební nástroj vyladěný nebo ne? Jak je možné, že elektrony obíhají kolem jádra atomu v přesných (vyladěných) vzdálenostech právě tak jako planety, a že vlny na vodě interferují stejně jako vlny zvukové, radiové, kosmické? Jak je možné, že obratle naší páteře při poklepu zní v dokonalé stupnici? Že poměry délek kostí a tvar ucha a tvar mozku nebo jablka odpovídají vyladěným číselným posloupnostem, které najdeme všude v přírodě, a že Tibeťané měli pravdu, když před tisíci lety začali prohlašovat, že jakmile člověk pozná tajemství zvuku, pozná tím také tajemství vesmíru? Jak s tím souvisí Sheldrakeova teorie morfických rezonancí a tvary listů a orgánů těla? A proč tak krásně a v určitých kvantech (alikvotech) zní stále rychleji otáčená instalatérská trubice? Pokračování »
Alikvotní vesmír
3.9.2010Výpisky srpen 2010/2
2.9.2010K mým nejsilnějším zážitkům se šamanismem patří setkání s jednou krásnou, starou indiánkou v Novém Mexiku. Byla to šamanka, která léčila lidi s rakovinou. Ti lidé museli zůstat čtyři dny v kamenném iglú, kde šamanka pálila kořeny jakési rostliny. Její léčba měla mnohem lepší účinky než chemoterapie. Chtěl jsem vědět, co je to za rostlinu, a ona mi ji ukázala ve stepi. Vypadala jako aloe. Řekla mi: „Vyndej ji ze země.“ Vzal jsem za ni vší silou, ale ani jsem s ní nehnul. A ta baba rostlinu pohladila a jen dvěma prsty ji lehce vytáhla. Měla osmdesáticentimetrový kořen! Byl jsem z toho úplně vedle a ptal jsem se jí, jak je to možné. Ona odpověděla: „Musíš s ní komunikovat, poprosit ji.“ Bořek Šípek Pokračování »
Matrix v Londýně (a jinde)
1.9.2010Při pravidelném cestování londýnskou rourou (metro se tu nazývá tube, roura či potrubí) jsem si nemohl nevšimnout, jak narostl počet reklam a jak jsou sofistikovanější. Podél dlouhých eskalátorů se na některých stanicích tyhle obrázky i pohybovaly, nebo byly softwarově propojeny a na několika desítkách tak běžela jedna dlouhatánská reklama – pohybující se noty na notové osnově. Při pohledu na davy lidí, kteří netuší, že jimi někdo, nebo spíše něco manipuluje, mne napadl zcela subjektivní, ale pro mne (a doufám že i řadu čtenářů) výstižný termín: matrix. Usmíval jsem se přitom… jenže jak jsem začal druhý den psát, vymknulo se mi to z rukou a klávesnice (počítač si zase zašpásoval vtipně nesouvislými opravami), a, sorry, dopadlo to prorocky (a asi jen pro soustředěné a determinované čtenáře): takže si podržte klobouky a jedem… Pokračování »
Tři měsíce
30.8.2010Další otázky, jejichž zodpovězení může pomoci všem na Cestě. Hraju pingpong a učím se hrát oběma rukama (třeba po 5 minutách je střídám). Myslíte, že mi po potom ve hře jednou rukou budou víc pracovat obě hemisféry? Zaujala mě ta myšlenka 3 měsíců. Kdybych tři měsíce intenzivně meditoval, co by se se mnou stalo? Vydržel by mi ten stav, bez udržování? Mám rád tyhle aktivní zvědavce, co se nestydí se zeptat, protože hned na začátku pochopili, co jsem jim při té první řekl: že totiž neexistuje hloupá otázka, existují jen hloupé odpovědi. Každá otázka je důležitá, jen je některá správnější než jiné. Pokračování »
Co je dostalo?
27.8.2010Na závěr týdenních seminářů chci po jednotlivých účastnících, aby v rámci podělení se o nejhezčí momenty právě skončeného týdne plného pro mnohé velmi překvapivých disciplín, také odpověděli na prostou otázku: Co tě dostalo? Po týdnu na Padmafarmě, kde jsme ve své spledid isolation netušili, že na severu Čech, ale i v Ladaku, lidé přicházejí při bleskových povodních o majetek a domy, jsem všechny navíc vyzval, aby mi i napsali, co je dostalo (mezi řádky: aby si uvědomili, že přeháňky v Bělé u Jevíčka a většina tak hrozně vyhlížejících běžných starostí byly a bývají jen takový májový deštíček, a že si užívali a užíváme jak prasátka v žitě, aniž si toho většinou býváme vědomi). Vychutnejte si první zpětné vazby. Pokračování »
Zdraví škodlivé wi-fi?
25.8.2010Hlukové, smogové, ale i elektromagnetické zamoření narůstá, a téměř nikdo s tím nic nedělá. Copak už jsme ztratili poslední zbyteček zásady předběžné opatrnosti? Máváme rukou, že to patří k době. Jenže tahle lhostejnost se nám může setsakra nevyplatit. Sousedův puberťák si po internetu povídá s kamarádem. Proč ne, říkáte si, jenže on chatuje (prý jen tak kecá) a stahuje si filmy pomocí wi-fi, a router, který to umožňuje, je umístěn v domě, ve kterém bydlím a spím jen pár metrů od tohoto vysokofrekvenčního vysílače. Pokračování »
Hrdelní a alikvotní
23.8.2010Množí se dotazy, zvláště od žen, jestli jim alikvotní zpěv neškodí. Prý kdesi četly, že ženy to v Tuvě „zpívat“ nesmějí. A protože je to jako v Rádiu Jerevan, a příčiny jsou zaměňovány za důsledky, a jabka považována za hrušky, pokusím se naznačit (subjektivně, jak jinak, a z pozice duchovního učitele, ne hudebního pedagoga) co o tom vím a tuším. Alikvotní zpěv, jak jej známe, je zpěv „harmonický“ (jak to nazval David Hykes), ve stylu velmi uvolněného zpěvu samohlásek ú, ó, á, é, í, zatímco „hrdelní“ zpěv (který ty tazatelky myslí) je mužská, původně šamanská, tedy tuvanská a mongolská soutěživá verze mručivého zpěvu, vyžadující úsilí a tlak. Pokračování »
Vyrostla dýně veliká
20.8.2010Když jsem počátkem května rozhodil po vrstvě úrodné hlíny (z loňského kompostu) semena dýně hokkaido z loňska, tušil jsem, že to bude stačit. Že „zmrzlí“ tak jako loni nepřijdou a nemusím dýni předpěstovat v kelímcích a pak přesazovat. Několik semínek jsem prstem zatlačil hlouběji, jiné jsem jen tak přehrnul trochou hlíny. Naznačím, jaké radosti mi dýně přináší a jak souvisí s kompostem a ekologickým způsobem života. Pokračování »
Kauza Carlos Castaneda
18.8.2010Jak vnímáte C. Castanedu a jeho knihy, svět dona Juana a praxi „čarodějů“ z jeho skupiny? Případně co si myslíte o praxi magických pohybů (tensegrita), kolem které se rozbujel systém „masových“ seminářů?Napsal mi čtenář a tak se pokusím naznačit, jak se na tento fenomén dívám z odstupu. Fenomény už mají tu vlastnost, že se vymykají hodnocení ano, ne. Kauza Castaneda, jehož sebrané spisy v českém dnes překladu leží (až na pár zájmu výjimek typu věčný student a zakřiknutá studentka) většinou ladem na policích knihkupectví a knihoven, je z podobného rodu. Vyjmut z kontextu doby a tehdejšího (nejméně etnografického) paradigmatu dnes vypadá tehdy slavný (až mýtický, jakýsi novodobý indiánsko-šamanský a homérovský) vypravěč a spisovatel překonaně a „na smetišti dějin“ právě tak jako sbírka vinylů nebo, to snad ještě ne, svazky Dějin KSČ. Jenže to bychom s vaničkou vylili i dítě. Pokračování »
“Povodně” i v Ladaku
17.8.2010Znovu připomínka, že zatímco my si tu žijeme jako selátka v žitě, jinde jde nejen o životy. Přiznávám, že v jednom zákoutí duše jsem snil i o tom, že se za rok dva odeberu (na duchovní důchod, do tzv. bezdomoví) třeba do kláštera do Ladaku, a budu učit malé mníšky mručet anglicky a psát blogy na počítači. Ještě před pěti lety jsem podobně snil o Bali. Laviny bahna v horách a teroristé na ostrově náboženské tolerance a umění nejen mé sny radikálně narušily. Připomíná to židovský vtip, jak Kohn v rámci stížnosti na tisíciletí pogromů prosil Boha, aby mu poradil nějaké místo, kde by v klidu dožil. Bůh mu podal globus a vyzval, ať si tedy vybere. Kohn chvíli točil a točil, a pak vrátil globus a poprosil: “Neměl by nějakej jinej?” Pokračování »
Výpisky z četby srpen 2010
16.8.2010V moderních společnostech je pro základní běh věcí lhostejné, kolik lidí se hlásí k náboženství nebo nějaké spiritualitě. Na věcech se nic nemění, i když většina lidí je „náboženská“, jak to vidíme v USA jako hlavní zemi moderního kapitalismu. Když si vypůjčím jedno předvolební motto, tak kdyby náboženství mohlo něco změnit, dávno by ho zakázali. Náboženství a duchovnost má spíše povahu psychického polštáře, na němž lze spočinout a na chvíli se dostat někam jinam než jsou chladné a nevyzpytatelné zbožní vztahy nebo beznadějná životní situace. Duchovnost se jeví jako nutný doplněk dnešního flexibilního a tekutého kapitalismu, který se potřebuje spojit s nějakými hlubšími dimenzemi a kořeny, aby byl snesitelný. Ne náhodou tolik manažerů podniká výpravy do indických klášterů. Michal Hauser, Chvála materialismu Pokračování »
A zase ta pozornost
13.8.2010Někdy tomu říkám bdělé vědomí. Před sedmnácti lety jsem spoluorganizoval Den plného vědomí, protože mi to připadalo více české a výstižné. Jindy se tomu říká pozornost: umění se ve správném čase a na správném místě soustředit na tu správnou činnost, a být tak (přinejmenším v očích ostatních) stále šikovnější, chytřejší a moudřejší. Student obdivuje moudrost učitele a žasne nad jeho předvídavostí a pozorností k detailům, a tak neposlouchá jeho rady a poznámky natolik pozorně, aby pozornost nacvičil a byl postupně právě tak předvídavý a pozorný. Tento paradox funguje i u úsilí dosáhnout osvícení: čím víc student chce dosáhnout osvícení, tím víc se od něj vzdaluje (rozluštění kóanu na konci). Pokračování »
O avatarech
11.8.2010Viděl jsem Avatara. Koupil jsem si tuhle vizuální oslavu imaginace na DVD (kina jsou na mne příliš hlasitá a barnumská, a navíc jsem pozval tři další zájemce a skoukli jsme první část na tři přestávky, a za 14 dnů druhou na dvakrát, vždy s možností diskutovat a ujasnit některé citace, termíny a poselství). Termín sám je odvozen z pradávného (duchovního) hinduistického pojmu avatár, znamenajícího pozemské vtělení duchovní bytosti. Avatar v počítačových hrách je virtuální postava ovládaná hráčem, který se se svým avatarem v jistém smyslu slova ztotožňuje, a skrze něj jedná ve virtuálním světě. Pokračování »
Budouc(t)nost duchovnosti
10.8.2010Tak se jmenuje částečně provokativní, částečně inspirativní, ale jinak velmi alternativní prezentace, kterou mám připravenu (v rámci výstavy Budoucnost budoucnosti) pro galerii DOX, Poupětova 1, Praha 7, na čtvrtek 19. srpna od 18:00. Pokračování »
Kdy nám konečně zazvoní
9.8.2010Konečně nějaký ekonom popsal svou „vědu“ pravdivě a lidsky: Ekonomické teorie by podnikatel neměl číst. Ekonomie může být jako věda užitečná, avšak se svým předmětem se zcela míjí ontologicky. Ekonomické veličiny nemají v konkrétním životě svůj předobraz. Je příznačné, že podnikatel a podnikání jsou ekonomií takřka ignorováni. Že by se blýskalo na časy lidštější ekonomie (nejraději té buddhistické)? Všimnou si špičkoví ekonomičtí teoretici zásadních rozporů mezi jejich teoriemi a každodenním životem? Dojde nám i jim, že až 95% všech finančních operací neprobíhá se skutečnými, ale jen s těmi virtuálními penězi (celá světová ekonomika tak užívá jen kartu a vlastně netuší nic o skutečném zboží a jeho skutečné hodnotě)? Pokračování »
Touha po duchovnu
6.8.2010Být filosofem znamená „racionálně“ studovat celý život myšlenky jiných a přitom zůstat svůj. To je ovšem, zvláště dnes, v dobách, kdy slova, zvláště jejich váha a důvěra v ně, už nejsou, co bývala, téměř nemožný úkol. Mozek se navíc přizpůsobuje tomu, co a jak myslí: filosof, který celý život studoval myšlenky jiných filosofů, a byl nucen citovat, v naprosté většině nic originálního a nového nevyfilosofuje. Několik let starý pokus o filosofické osvětlení pojmu neonormalizace doplnil filosof Škadraba dodatkem, inspirovaným shlédnutím filmu Avatar. A dopustil se přitom takových nesmyslů a pojmologických přemetů, že musím citovat a reagovat (i když vím, že ucho, které nechce slyšet, neslyší, ani kdybych řval přímo do něj). Upozornění: tohle je nepovinná četba, spíše jen důkaz čím se baví někteří filosofové (a jak se taky mrhá intelektem)… Pokračování »
Proporce (nejen new age)
4.8.2010Nekritický obdiv k myšlenkám Davida Ickeho je přesně touž pastí, kterou u jiných a v jiných souvislostech zmiňuje jeho budoucí vydavatel ve svých článcích, např. varujících před hnutím new age: zaměňuje příčiny za důsledky, píše (jistě v dobrém úmyslu) o něčem, co nezažil a neochutnal, a nedodržuje zákon správných proporcí. V jisté nadsázce se derou na mysl rčení o břevnu v oku jeho, nebo „nech na hlavě“, a další… A tak nabízím poněkud jiné „čtení“ nejen Ickeho. Pokračování »
Nechte na hlavě
2.8.2010Když před mnoha desetiletími český zpěvák Jan Hála a americký westernový herec ruského původu Yul Brynner oslňovali svou holou hlavou, byli výjimkou. A (pro mnohé ženy) vyčnívali z davu (dávali najevo svou silnou osobnost). Dnes je holohlavý kdekdo, a bohužel, nejholohlavější jsou příslušníci nacistických a nacionalistických seskupení, příslušníci různých obskurních ochranek a kulturisté. Bohužel si dnes pravidelně holí hlavu i někteří studenti duchovna. Pokračování »
Staří, zkušení a moudré
30.7.2010To, že mladí na stáří nedokáží ani pomyslet, natož si dokázat představit, že i oni jednou zestárnou, je známo. To, že tahle země (Země?) není pro starý, je velkou chybou, která se nám i Evropě vymstí. Tak jako v duchovnosti: práce na sobě nikdy nekončí, a právě proto je úroveň pochopení souvislostí a umění dokázat vidět a užívat i detail detailu detailu, kterou oplývají moudří staří všech věků (a samozřejmě i duchovní učitelé a mistři, ale i sadaři, vinaři, architekti a další) nebetyčná a všem prospěšná. Pokračování »
Tajemství (tibetské) hudby
28.7.2010Od folkloru k world music: hudba a rituál. Tak se jmenuje zadání mezinárodního kolokvia v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou, zaměřeného na etnickou a world hudbu. Má prezentace má titul Tajemství prozrazeno: tibetská rituální duchovní hudba a její důsledky na rockovou a experimentální hudbu evropskou a americkou. A když se celým článkem pročtete, tajemství se dozvíte. Pokračování »
Výpisky z četby červenec 10/2
26.7.2010Reagan a Mao, všichni jsou stejní. Kissinger i Sadat. Stačí se jim věnovat, trochu tance, vychlazené šampaňské… a za hodinku dvě z nás byli přátelé na celý život. Někdejší filipínská první dáma Imelda Marcosová, citovaná v textu písně Davida Byrneho Pokračování »
Kanál, dekl a šlendrián
24.7.2010Na velmi rušné výpadovce před naším domem byl špatně udělaný kanál, respektive jeho dekl, který, protože zfušovaný a dosti propadlý, rozvibroval každou pneumatiku každého náklaďáku, jenž projížděl kolem (osobní auta s koly blíž u sebe projížděla těsně kolem deklu). I v hluboké noci se tak občas ozvaly dvě, nebo čtyři (měl-li náklaďák přívěs) hromové rány, navíc s občasným řinčením želez a řetězů (když byl nenaložený). Omlouvám se za detaily, ale jen ty snad pomohou naznačit přímo modelový absurdistán. Kanál je totiž opraven, ale rány slyším stále. Pokračování »
(Klimatické a jiné) mýty a sabotáže
23.7.2010Klimatologie, předpovědi počasí, environmentalistika a jiné problémy spojené s přírodou (a myslí) a pokusy o její ovládnutí jsou tak složité a komplexní, že je až třeskutě naivní považovat se za na jedné straně za všeho schopné pány tvorstva, a na druhé straně tvrdit, že lidská činnost nic nemění a nemůže změnit. Poslední dobou se množí články, které odhalují některé záměrné pokusy o diskreditační kampaně, jež ocituji a pokusím se opět naznačit, že selský rozum, jakkoliv je žádaný a funkční, přestává stačit, a tak jako problém slepice a vejce, pro většinu (ne)řešených problémů nemá praktické řešení. Pokračování »
Co je normální
21.7.2010Pravda je taková, že naprosto normální je být deset procent bdělého času smutný a dalších deset procent naštvaný, tvrdí psychoanalytik MUDr. Miroslav Borecký (jehož se na deprese vyptával depresemi postižený novinář). Protože v nenormální společnosti většina lidí nedokáže rozeznat, co je normální (normální je tvářit se, že je normální, že v českých firmách stráví zaměstnanci až 30% času vyřizováním soukromých mailů a surfováním, nebo že normální jsou medikalizované porody, zatímco rodička, která porodí zdravě a šťastně doma je obviňována z něčeho, co se vymyká z normy), pokusím se naznačit, jak je důležité být schopen rozeznat, co je (nebo původně bylo, nebo by mělo být) normální. Pokračování »
Neroďte doma!
19.7.2010…agituje ve stejnojmenném článku v Reflexu 28/10 propagátor marihuany, člověk, který již desítky let bere denně čtyři pilulky proti depresím (což na sebe přiznává v jiném článku v témže čísle), novinář Jiří X. Doležal. Rok poté, co publikoval podobně zaměřený článek (a dostalo se mu rozhořčené odezvy mnohých žen), se dočkal studie amerických porodníků, kteří tvrdí, že porod doma je hrubou nezodpovědností. Demagogický článek pak zakončil větou, že „domorodičky by si měly uvědomit, že v případě jakékoliv události ohrožující zdraví jejich dítěte mohou skončit za mřížemi.“ Uf. Nehoráznost téhle žlučovité a pomstychtivé agitky mne nadzvedla z lavičky pod ořešákem a tak reaguji ne kvůli němu, viz níže, ale kvůli těm čtenářkám, které by mu mohly skočit na novinářský a hodně odfláknutý špek. Pokračování »
