Detaily

5.12.2016

Psal jsem o tom již mnohokrát, a ještě častěji jsem se s tímto fenoménem setkával: adepti duchovní Cesty si zadělávali na budoucí potíže a téměř nepřekonatelné překážky v podobě malých detailů již v samých začátcích. V českém provedení se jednalo např. o mylné umístění hary (o pár centimetrů nahoru, do oblasti solárního plexu), o meditační pozici v sedě (lotos nebo poloviční lotos) s koleny nad podložkou a hlavně s křivou páteří (nakloněni dopředu nebo dokonce úplně zkrouceni, a navíc s očima zavřenýma). Teď se v novinách objevila ilustrační fotografie z kurzu kaligrafie: adeptka se pokouší štětcem a tuší napsat jednoduché čínské znaky (hora, střed, člověk). Jenže, a to je ten detail, který z ní ani při veškerém úsilí neudělá mistrovskou kaligrafku (protože takto nevědomě odflinknutě namalovaný znak či jedna jediná linie studentce nevyjeví nic o podstatě kaligrafie, protože, překvapení, drží štětec evropsky, šikmo k podložce, přestože ji učitel či instruktorka zcela jistě v první hodině nabádali, aby držela štětec kolmo). Ano, opět naznačuji, že na detailech, i těch velmi detailních, záleží. Pokračování »

Výpisky nekorektní s komentářem

30.11.2016

Porodníkům jde o moc, matku neřeší, porod doma je bezpečnější, říká žena, která se soudí s Českem. Matka a dítě jsou spojitá nádoba, jejich bezpečí nejde oddělit, nejsem stroj. Každá žena by měla rodit tam, kde chce a kde jí to přijde správné, říká Alexandra Krejzová, která se soudí s Českem kvůli domácím porodům. Změna v jejich vnímání ve společnosti podle ní pomalu nastává, překážka je ale prý především v hlavách porodníků, kteří nechtějí spolupracovat s matkami. Podle Krejzové za tím může být jejich touha po moci, ovládání sektoru i ješitnost a peníze. Tvrdí, že nemocnicím jde jen o zdraví dítěte, o matku se prý přitom nestarají. Bezpečnost porodu ale podle ní určuje právě rozpoložení matky a její komfort. A dodává, že nechce, aby někdo zasahoval do její svobody a práv. Pokračování »

Dvojí mysl začátečníka

28.11.2016

Mysl začátečníka, tak se nazývá dnes už klasická kniha jednoho zenového mistra, opěvující nadšení a motivaci začátečníků, a radící, aby si tuhle mysl ráčili zachovat i ti, kteří mají pocit, že jsou stále na začátku. Když jsem před týdnem po natočení rozhlasového rozhovoru jednu svou studentku informoval o možném vysílání, a upozornil ji, že to je ale zase jen další běžnost se spoustou začátečnických otázek, zeptala se: Nejsem začátečník už nějak moc dlouho? Moc spěchá, jako všichni začátečníci, a bere si to osobně. Zapomíná, že cesta je vždy důležitější než cíl. Tak jsem ji uklidnil, že i jí to rozhodně bude připadat velmi začátečnické (protože už na sobě nějakou dobu pilně pracuje). A protože jsem v několika dnech zažil celou řadu situací, na kterých mohu názorně ilustrovat jak nevýhody běžného západního užití mysli, tak zenové výhody mysli začátečníka, hutně a upřímně se podělím. Pokračování »

Výpisky o sametu po brexitu

24.11.2016

Už někdy v polovině ledna 1990, kdy jsem byl takzvaným představitelem Občanského fóra, jsem si vzal v televizi slovo na téma kolektivní vina a paušální čistky. V závěru jsem řekl, že ať si dál myslí kdo chce, co chce, ale že to, co jsme zažili, žádná revoluce nebyla: bylo to vyjednané předání moci. Zdůraznil jsem to proto, že jsem si byl jist, že jinak lidé budou čekat rychlé zázraky a uvěří, že po revoluci bude brzy všechno úplně jinak. Tím jsem chtěl vlastně říci, že se toho zase až tak moc nezměnilo a že to bude hodně dlouho trvat, než se něco opravdu důkladně změní. Za to mi všichni nadávali, protože sametová revoluce byl posvátný emblém s paradoxem – revoluce a ještě sametová –, ale já jsem od začátku věděl, že v tom, co bude následovat, bude víc kontinuity, než bychom chtěli. Že budeme chtě nechtě závislí na cestě, po které jsme šli do té doby. Jsem tedy poslední, komu je to třeba vysvětlovat, ale nikdo to tehdy ani dnes nechce slyšet. Jsme víc, než je libo, závislí na lidských vztazích, tak jak se ustálily v době normalizace. Petr Pithart  Pokračování »

Apel, se kterým vřele souhlasím

23.11.2016

Kdo má právo rozhodovat kde bude žena rodit, zeptala se řečnicky ve své článku Petra Ali Doláková, jedna z účastnic demonstrace před ministerstvem zdravotnictví v den, kdy Evropský soud pro lidská práva zamítl žalobu dvou českých matek na český stát (viz i můj blog). A protože jde o hodně, a o kvalitu životů, předávám (bez komentáře) k pečlivému čtení a dalšímu předávání: Minulý týden skončil dlouholetý soudní spor o české porodnictví. Nešlo v něm ale o otázku kde rodit, šlo o to, kdo má právo rozhodovat o tom, kde bude žena rodit. A nešlo ani o ochranu práv dítěte. Šlo o tu starou známou otázku, zda je dospělá a svéprávná žena, nebo dokonce dospělá mladá žena, opravdu rovna muži a má mít právo rozhodovat o svém porodu a svém dítěti. Pokračování »

Rutina

21.11.2016

My bigbýti amatéři nadšenci jsme hned na počátku 70. let min. stol. ze zkušenosti věděli, že jakmile basák odejde třeba jen na měsíc hrát na kšeft do baru, aby si vydělal na zesilovač, už je pro nadšené improvizování ztracen. Právě tak absolventi konzervatoří vždycky, když měli něco (na kytaru nebo klávesy) vymyslet nebo zaimprovizovat, hráli stupnice. Ty totiž celé měsíce trénovali doma i pod vedením profesorů. Když se občas dívám na tenis, zvláště český, a zvláště ženský, raději přenos po pár setech vypínám, protože hráčka často rutině a naivně returnuje zpět křížem přímo protihráčce, a ta, je-li jen trochu dobrá, zahraje nečekaně (nerutinně) po lajně a vítězí. Naznačuji, že i v případě českých sportovců většinou (za)hraje nikoliv myšlenka, ale dril a rutina, protože tak to pod vedením rutinních trenérů a metodik v tréninku nacvičují. Pokračování »

Výpisky ledacos potvrzující

18.11.2016

Proč jste, ženy, tak řevnivé, že nějakých, řekněme, sedm procent možných výhrad, jež jste vůči Hillary mohly mít, vás přimělo volit pana Trumpa, jenž těch nevýhod má třiadevadesát procent? Leda byste byly takové sexistky, jimž nakonec imponuje, jak si pan Trump díky svému bohatství vybírá své partnerky podle katalogu časopisu Playboy. U Trumpa je už krůček k tomu, aby začal některé významné funkce obsazovat ženami typu pornohereček. Podezírám vás, že jste nám vymyslely mužskou krizi, abyste zastřely svou krizi ženskou, která je horší. Tak kam jste zašantročily ty hlasy pro Hillary? Proč jste k sobě tak kruté? Ondřej Vaculík Pokračování »

Co můžeš dělat?

17.11.2016

Snaha o přirozený porod v domácím prostředí s možností přítomnosti porodní asistentky se dostala až k Evropskému soudu a ten rozhodl negativně… Co teď s tím? Co můžu já, jedna žena z miliónů udělat? Zeptala se studentka ze současné generace studentů. Zrovna jsem se díval na dokument o studentském hnutí v roce 1968 (a pamětnicky se těším i na druhý díl o studentech v roce 1989). Tak především: nelze očekávat jakoukoliv okamžitou změnu po půl století trvajícím negativním jevu (v tomto případě se jedná o stav českého stále autoritativního porodnictví), právě tak jako nelze očekávat okamžitou změnu vlastního charakteru či těla (když chci co nejrychleji a snadno zhubnout). Naznačím hned tři související a v čase oscilující vrstvy odpovědi: individuální (v tomto případě ženskou), lokální (tedy českou a globální, přičemž ovšem duchovní učitelé všech věků a kultur znovu a znovu netrpělivému mládí opakují: nespěchej! Vytrvej! Pokračování »

Konečně došlo na paradoxy demokracie

16.11.2016

Občané USA si právě připravili čtyři roky pořádné politické výzvy. Demokracie, která se nekultivuje, snadno oslabí nebo zanikne, píše v závěru své dlouhé práce na téma Paradoxy demokracie (LN 12. 11. 16) psycholožka z Akademie věd a zároveň ze San Diego University Martina Klicperová-Baker, která zkoumá psychologii demokracie, občanskou slušnost, politickou kulturu, přechody k demokracii, demokratické občanství a nenásilí (vzpomněl jsem si na někdejší ságu Isaaca Asimova Nadace o psychohistorii). K mému překvapení a radosti přehledně a detailně popisuje mnohé skutečné příčiny stavu dnešní krize demokracie u nás i ve světě: uvažuje o politických mentalitách, varuje před krizí slušnosti a nevyhnutelnými konflikty, a k mému zadostiučinění uvádí i přehled nejnovějších psychologických pojmů, osvětlujících opakující se nepoučitelnost politiků ale i voličů a obyvatel všech demokratických i k demokracii směřujících zemí posledních dob. A tak s radostí ocituji nikoli sloganovitý, ale původně třístránkový a na čtení náročný novinový text zamyšlení na evolučně dané lidské reakce, jejichž neznalost se v politice opakovaně vymstí. Pokračování »

Zasetý vítr (i trochu šprochů)

14.11.2016

Donald Trump se stal americkým prezidentem nikoliv kvůli „americké bělošské dělnické třídě“, ale protože miliony středostavovských a vzdělaných amerických občanů pohlédly do nitra své duše a nalezly tam… obrovské množství nenávisti vůči ženám, napsal freudovsky výstižně americký žurnalista a vyprovokoval mne tím k načrtnutí dalších příčin současného stavu (mužského) světa. Nebo jinak (a předem se omlouvám za záměrně nekorektní spekulace, jejichž razance ale v porovnání s výroky Trumpa či Zemana snad nikoho zase až tak nepřekvapí), vypadá to, že si feministky  vybojovaly rovnoprávnost tak emancipovaně, že to může muže a nakonec i je vyhubit. Místo aby své muže a syny žensky chválily, jen mužsky kritizují. Zasévaly vítr a dnes všichni začínáme sklízet hurikány a bouře… V návaznosti na varovný blog Mene tekel ocituji a v závorkách naznačím (i formou tří otázek), čeho se již delší dobu obávám. Pokračování »

Výpisky zničující

10.11.2016

U lidí, kteří po dobu jednoho roku kouří jeden balíček cigaret denně, vznikne v průměru 150 mutací v každé buňce v jejich plících a téměř 100 mimořádných mutací v každé buňce jejich hlasivek, zjistil vědecký výzkum. K ještě dalšímu počtu mutací dochází v ústech, v močovém měchýři, v játrech a v dalších orgánech. Zatímco je dávno známo, že chemikálie, obsažené v cigaretovém kouři způsobují riziko nejméně 17 forem rakoviny, přesné molekulární mechanismy, jak dochází k mutacím DNA a jak vznikají nádory, dosud nebyly jasné. íhttp://blisty.cz/art/84307.html#sthash.6eZbpO41.dpuf Pokračování »

Mene tekel

9.11.2016

Tradiční hrozby, kterým musel lidský mozek čelit, zmizely. Neexistují žádné velké krize, před které bychom byli postaveni všichni stejně, jako jsou světová válka či mor. Mozek si ale dokáže vyrobit stejně dramatické citové reakce i při řešení triviálních situací. Vytváří si tedy krize i tam, kde žádné nejsou, jednoduše proto, že je tak nastaven, říká globálně ekologicky poněkud neinformovaný doktor Stránský v rozhovoru nazvaném Mozek hledá slast (LN 5. 11. 16). Protože navazuji na předchozí blogy (o iluzích, kterým nesnesitelně snadno podléháme a odmítáme je akceptovat), použil jsem v nadpisu biblické rčení (které se objevilo na zdech Jericha, než byly i s městem rozbořeny), dnes označující varování před naléhavou hrozbou. Také protože zkušenosti a poznatky neurologa dr. Stránského mohou být jak pokusem o vysvětlení, proč většina lidí volí populisty a prezidenti (ten zdejší i ten příští americký či francouzský) rozdělují stejně již bezprecedentně polarizované společnosti, tak také varováním. Pokračování »

Mája, matrix a jiné iluze

7.11.2016

Už je to zase tady, objevilo se kraťoučké video o tom, jestli náhodou nežijeme v jakési (počítačové) simulaci, které navíc začíná provokativní (až buddhistickou) otázkou: Opravdu je svět okolo nás skutečný? Nežijeme náhodou v simulovaném světě? Video sice pojednává o počítačové simulaci, ale zkusme jej chápat metaforicky (a považovat náš mozek za biologický počítač, který i nám neustále každým vjemem vytváří simulaci reality). Je velmi výrazná šance, že všechno kolem nás je simulace, říká vědec fyzik. Nevědomě tak jen potvrzuje odedávná tvrzení Indů, taoistů, šamanů, a v posledku minulého století i kvantových a teoretických fyziků, že svět, jak jej vidíme a vnímáme, je skutečně iluze. A naznačuje i se mnou (a dlouhou řadou duchovních učitelů), že současný civilizační (a ekologický a klimatický) chaos je jak nutným přerovnáním všech iluzí a zmatků, tak důsledkem strachu těch konzervativně lpících na tom, co jim řekli a čím se živili. Pokračování »

Výpisky (zatím in vitro)

3.11.2016

Studium se stává tréninkem k profesi. Vše je poměřováno jen užitečností, v souladu se stavem západních společností zaseklých ve freudovské orální fázi a posedlých konzumem. Proto se i vzdělání stává zbožím. Rakouský filosof Konrad P. Liessmann v knize Hodina duchů o praxi nevzdělanosti, A2 22/16 Pokračování »

České haiku

2.11.2016

… a nejen pro pokročilé studenty duchovnosti či přece jen čestné Evropany v dobách konzumu a brexitu. Jde jen zdánlivě o záležitost osobní (také protože mým číslem je šestka, takže obvyklé pěti a sedmi slabičné verše klasických japonských haiku jsou v mé verzi šestislabičné), ale, jak vyplývá z mých téměř 2 000 blogů, pětadvaceti knih i tisíců přednášek a seminářů za posledních třicet pět let, také o záležitost zároveň ženskou, politickou či morální – protože jde, nám všem a především našim vnukům, o život. Už jsem psal např. o tom, že tahle doba špiní, brblal že není pro starý, a že bez dalšího úsilí není bezpečná ani pro ty, kteří se dokázali duchovně probrat (očistit) z iluzí v dobách nedávno minulých, tedy ve dvacátém století. Psal jsem varovně také o překotné emancipaci žen (které dnes v pití alkoholu už drží krok s muži, dosáhly tedy i na tomto poli rovnoprávnosti), a nedávno dvakrát naznačoval právě ty aspekty života Václava Havla, které byly sekulární a racionálně žijící společností přehlédnuty. Přečtěte si blog, a především pak dva hlavní odkazy. Pokračování »

Role a situace

31.10.2016

 …formují naše chování víc, než tušíme. Psal jsem kdysi o principu ukazovátka, a nedávno (a v připravované knize často píši) o formativní roli situací, ve kterých žijeme nebo se nacházíme. Synchronicitně se na síti objevil dlouhý rozhovor se slavným americkým psychologem Zimbardem, který v roce 1971 zorganizoval Stanfordský experiment a prokázal, jak snadno člověk sklouzne ke zlu. Příznačně, zjevil se s titulkem Každý věří, že odolá zlu. Pokusím se pomocí citací z rozhovoru a několika komentáři naznačit, že je už pár dekád nejvyšší čas začít i v běžném (zvláště politickém či vojenském) životě brát v potaz evolucí daná lidská omezení (např. uzákonit povinné psychotesty pro všechny, kteří se budou ucházet o vedoucí pozice ve veřejném životě) – nebo jinak, že i prezidenti všech zemí jsou jen lidé, kteří nebyli vždy zlí nebo pomstychtiví: to role, které hrají, a situace, ve který žijí, je změnily. Snad to není infekční… Pokračování »

Výpisky o naději (v očekávání beznaděje)

27.10.2016

Městská rada v Miláně dnes udělila čestné občanství tibetskému duchovnímu vůdci dalajlámovi, a to navzdory námitkám Číny. Ta varovala, že toto gesto by mohlo mít negativní dopady na čínsko-italské vztahy. Dalajláma se v první den třídenní návštěvy setkal mj. soukromě s milánským arcibiskupem, kardinálem Angelou Scolou a milánským starostou Giuseppem Salou. Ten dal přes internetovou sociální síť najevo, že se žádných následků nebojí, a podotkl, že Milán byl a bude „otevřeným“ městem. Pokračování »

Den borec: jak prosté

26.10.2016

Negativní synonymum známe všichni: den blbec. Když se nic nedaří. Já celoživotně nepokračuji ve vadné práci někdy v pátek třináctého (pokud již z rána dá drobnými příklady najevo, že se nebude dařit). Mívám je jen občas, většinou mi věci a život fungují. Zvláště teď v důchodu, když vycházím mezi davy jen velmi zřídka. Přesto ale zpozorním, když se mi dobré věci dějí tři dny za sebou. Den borec za dnem borcem. Jak prosté, řekl by Sherlock Holmes, nebo nějaký zenový mistr. Pokračování »

Naše těla naše volba

24.10.2016

Opět jsem se dočkal: v návaznosti na blog na podobně egoisticky (rozuměj: emancipovaně) laděné heslo mnohých aktivistek přirozených porodů se objevily další reakce. V návaznosti na protesty proti fundamentalistickým snahám úřadující polské vlády zpřísnit už tak přísné (proti)potratové zákonodárství se ve veřejném prostoru znovu – a jistě ne naposledy – otevřela otázka práva na potrat jako součásti ženských (reprodukčních) práv, píše český filosof. Heslo polských žen „Moje tělo, moje volba“ a velké tamní demonstrace pomohly zastavit proces schvalování protipotratového zákona, a mně, pak v návaznosti na blog Mé tělo, mé dítě, moje rozhodování z května t. r., kdy šlo o boj za přirozené porody, umožnilo použít filosofovy úvahy a dál rozvinout téma, které bitevní kočky přehlížejí. Pokračování »

Výpisky a dovětky

20.10.2016

Je třeba vymanit se z fáze vzdoru. Vzdor je totiž něčím defenzivním, často usiluje jen o to omezit škody napáchané protistranou, a není tak v konečném důsledku pokusem o vytvoření nového světa, ale snahou zachránit co se dá… Veřejná debata je organizována tak, že pro alternativu není místo. Ale lidé pak demokracii věří čím dál méně. Proto také roste apatie, pasivita, neúčast ve volbách. Francouzský sociolog Éric Fassine Pokračování »

Ještě o Havlovi a duchovnosti

19.10.2016

Dočkal jsem se: samozřejmě ne od českého komentátora či esejisty, ale od anglického slavisty Davida S. Danahera, jehož knihu Číst Havla (Reading Václav Havel) recenzoval Josef Chuchma v LN (15. 10. 16). Mám na mysli existenciálně duchovní základ Havlovy tvorby. Znáte to, doma není nikdo prorokem, a ostýchavost českých komentátorů vůbec zmínit slovo duchovnost (i sám Havel používal spíše opis, to co nás přesahuje, anebo jiné neutrální slovo spiritualita) je příznačná pro jistou dávku obecného pokrytectví a někdy až zbabělosti nazývat pravdu pravdivě. Ostatně i ptydepe a absurdnost jeho her, jako seriózní pokus vyrovnat se s krizí světa studené války a železné opony, jsou příznačné. Pamětnicky ale na čtení a pochopení náročně naznačím některé další osobní i společenské souvislosti, tvořící útek, na kterém jsem tkal i vlastní charakter a život. Pokračování »

Jsme rozmazlení, zmatení a málo odolní

17.10.2016

Proč si někdo uvědomí, že je v pasti, přizná si to a začne s tím něco dělat, a druhý to nedokáže za celý život? Odpověď je ještě složitější, než si myslí i věhlasní teoretičtí ekonomové či psychologové, ale řešení, i když často bolestné a pracné a dlouhodobé, přesto existuje. Jen si odborníci a především ti nějakou pastí (nějakého životního problému, který často vyroste až do forem úzkostných poruch) postižení nedokážou položit tu správným směrem mířící otázku: teorie kognitivní disonance naznačuje (především u žen, jejichž mozek umí daleko lépe namluvit sám sobě, že to, co si myslí, je to jediné a neotřesitelně správné), že uvidět sám sebe (samu sebe) v pasti je bez nějakého šoku, nemoci, katastrofy, prakticky nemožné (zvláště zde platí, že všechno zlé je pro něco dobré). Pokusím se znovu (zeširoka, protože problém je široširý) naznačit, odkud také vítr příčin vane, a odpovím v souvislostech (mezi řádky a odstavci) a v závěru. Pokračování »

O zamrzlé tekutosti (a Havlovi)

12.10.2016

… aneb pokus o fiktivní doslov k mé poslední, k tisku již připravené knize Situace

Přestože jsem se před Sametem považoval za příslušníka zakázané generace (a za svůj tichý, leč aktivní hudební vzdor jsem byl i vězněn), zároveň jsem tenkrát odmítal tehdy běžné a pohodlné výmluvy na režim jako na původce všech potíží. Pravda, nebylo těch aktivních moc, ale všichni víme, k čemu to vedlo. I po Sametu jsem se pak intenzivně přikláněl k vytrvalé a trpělivé práci na sobě samém a snažil se tím inspirovat i ostatní. Jakási blbá nálada, která dnes určuje vnější podmínky vývoje společností, samozřejmě ovlivňuje i vnitřní ustavení současníků (a naopak). A stejně jako tehdy, i dnes už jde o to nenechat se ovlivnit vnějším situací, ale, nejlépe s pozitivním úmyslem, situace ovlivňovat: jít si za něčím smysluplným, unikátně svým. Nejlépe tvořivým, tedy kulturním.

Pokračování »

České ženy jsou od mala trénované být jako muži

10.10.2016

… říká Češka, která se učila u kolumbijských indiánů. Na mé pouti se mi dostalo velkého ponaučení. V první řadě mi bylo řečeno, že neexistuje žádná moudrá žena na téhle planetě, tvrdí Monika Michaelová: všechny byly zlikvidované inkvizicí nebo výchovou. Toto netradiční učení si odnesla od jihoamerického kmene Kogi, který v Kolumbii žije stále tradicemi z předkolumbovské doby. Prý pochopila postavení a role žen ve společnosti, a přestože se to feministicky smýšlejícím lidem nemusí líbit, Monika razí pro současnou patriarchální společnost i další (pozitivně podvratnou) revoluční myšlenku, že žena by neměla myslet a něco dělat, ale nechat, aby se věci děly samy. Uff, matemašte jak indická posvátná Kráva, konečně jsem se dočkal, a ocituji rozhovor téměř celý (jen si občas neodpustím drobnou pozitivní a zduchovňující poznámečku). Hurá: čtěte, dámy a pánové, rozhovor, který připravila Zuzana Mocková. Pokračování »

Islám ano, demokracie ne

7.10.2016

Autorsky namluvený (zapadlý) fejeton

Islám ano, demokracie ne