Žabáci na pramenech

24.4.2017

Byly nebyly národy a v nich žabáci, kteří si neustále užívali poblíž bahnitého dna a navzdory snaze několika výjimek se neustále motali v podprůměru a kalili vodu: vyhovovalo jim to. Básníci, hudebníci, malíři a zpěváci tam ochotně tvořili tak, jak si přáli a dovolili úředníci, a měli tak být raději malíři pokojů nebo traktoristé. U nás byli takovými nezřetelný mi ale o to výkonnějšími žabáky třeba Jirka M., pokud šlo o indickou klasickou hudbu, Václav K. pokud šlo o makroekonomické a stranické poměry ve státě a prezidentství, Miloš Z. pokud jde o systematickou vulgarizaci národa, a pak také Jiří K., vydavatel časopisu a spolumajitel nakladatelství, pokud šlo o české porodnictví a stav new age, tedy spíše ezo byznysu u nás za posledních dvacet let… To, že zbrzdili přirozený vývoj nejméně o celou generaci, nevnímali a ani nemohou. Chci tímto pokusem o bajku naznačit, že to jde, vzepřít se žabákům, a nějaký ten ohled ze slušnosti je kontraproduktivní. Pokračování »

Závany (střemchy)

18.4.2017

Mívám s nimi potíže: přesněji, ostatní kolem mne mívají potíže s tím, že reaguji jak očekávají (protože tak reagují a reagovali by oni)… jenže já se občas mračím, neusmívám a vypadám brblavě nikoliv protože bych se (to) nezvládal, nebo dokonce trpěl, ale protože symbolicky pláču (trápím se, lituji, jsem smutný) nad tím, jak si zbytečně škodí: nevidí tu krásu kolem, nežijí zázraky existence všeho živého (včetně trávy stromů mušek a brouků) a přírodního. Potácejí se v iluzích vlastních programů vnímání, jsou oběti toho, co jim řekli, že se má a nemá, viní svět a ty druhé, a baží po zážitcích. Není jim pomoci, a tak se soustřeďuji jen na vlastní pozitivní vjemy a zážitky. Nemohou za to, špatně je porodili, demagogicky a manipulátorsky (ne)vychovali a (ne)vzdělali, a tak prostě nevědí, že nevědí, jak by se mohli mít… Naznačím vlastní řešení, třeba bude inspirovat… Pokračování »

Nejen mým emancipovaným ženám

13.4.2017

… ale také feministkám, profesorkám a studentkám genderu a dalším proklatě emancipovaným: dámy, když už neslyšíte laskavá varování (nás mužů), co kdybyste si aspoň přečetly, co tvrdí zkušená psycholožka, která měla to štěstí, že v roce 1970 z tohoto závistivého a zpátečnického údolí emigrovala, a žila a pracovala v Německu (a byla teď vyzpovídána českou novinářkou, která dlouho žije a pracuje v kapitalistické cizině)? Dnes téměř devadesátiletá Jiřina Prekopová se totiž také snaží varovat: Nároky žen na muže se zvyšují. Nejsou schopné dělat kompromisy. Hromadí se mi případy, kdy se rozpadají vztahy vzdělaných, velmi inteligentních a empatických lidí. Oni jsou empatičtí, ale bohužel jen sami k sobě. Každý prosazuje to svoje. A ženy, místo aby toho svého dosahovaly tajemnou silou pohlazení, hudrují, chovají se jako muži. Nikdy dřív nebylo tolik žen, které se chovají jako muži. Pokračování »

Nadšeně i smutně nejen o CEU

10.4.2017

CEU je anglická zkratka Středoevropské univerzity, na které jsem v roce 1992 absolvoval trimestr History of modern art. A byl jsem nadšen: mohl jsem v prostorech původně odborářských na Olšanském náměstí užívat školní počítače, měl jsem neomezený přístup do knihovny, neuvěřitelně zásobené všemi světovými kusthistorickými časopisy a knihami o umění (nejen tom klasickém, ale i tom tehdy současném!), na přednášky jezdili světoví filosofové, architekti, skuteční odborníci ve svých oborech a osobnosti, a s profesory jsme chodili na exkurze do jinak nepřístupných prostorů (třeba na tehdy zavřeném Karlštejně v rekonstrukci, na ochozy katedrály sv. Víta na pražském hradě, k varhanám v kostele sv. Jakuba, do vily Tugenhat v Brně), a my, studenti ze všech bývalých zemí socialistického tábora, jsme si užívali naprosto otevřené atmosféry, ve které jsme mohli studovat a psát o čemkoliv, a dokonce si přiťuknout se zakladatelem CEU, George Sorosem. Pokračování »

V pouštní zemi tolerance

6.4.2017

Pokud se chcete poučit o tom, jak se žije ve světě, nejlepší je prostě sebrat se, odjet a strávit nějaký čas mimo svůj domov. Ve finále jste odměněni hlavně možností srovnávat a pochopit lépe i poměry ve vlastní zemi. A přesně tak to proběhlo v rámci týdne, který jsem strávil na pracovní cestě ve Spojených arabských emirátech. Když jsem se dozvěděl, kam že to budu cestovat, ihned mi na mysli vytanula představa naprosto zbytečného a umělého konzumního světa, kam vyráží za zábavou různí zbohatlíci a který se bůhví proč stal ikonou turistického průmyslu. Vzápětí jsem si však uvědomil skvělou možnost poznat něco nového. Pokračování »

Všechno je jinak (fake)

4.4.2017

Další souvislosti spojené s objevem, že nás jako lidi ovládá spíše sociální mozek (a obava, abychom při tom či onom rozhodnutí nebyli vykázáni ze svého obvyklého sociálního prostředí) vede k dalším ne příliš lichotivým závěrům: rivalita dávných kmenů, nebo dnešních sportovních fanoušků toho či onoho klubu, ale i rasismus a rasová diskriminace, tak mají sice evolučně vysvětlitelné příčiny, ale dnes stále už arogantnější koncepty svobodného rozhodnutí (či možnosti výchovy k rasové snášenlivosti) se zdají být stále iluzornější a utopičtější. A důsledky (ke kterým je potřeba řádné porce odvahy přiznat si to) pro které současný svět nemá řešení. Dávná dnes již potvrzená staroindická koncepce máji, iluze (vidíme a vnímáme realitu zpožděně a zkresleně, na výsledném dojmu má hlavní podíl spíše metoda zpracování stále poškozeněji fungujícím mozkem než sama skutečnost) je tedy i v oblasti vzájemných vztahů velkých skupin či národů (a náboženských skupin) bohužel realističtější, než současné teorie humanistů všech dob a druhu. Pokračování »

Inzerát na pronájem pokoje

2.4.2017

kde bych měl pokoj od očekávatelných letních veder (1. dubna jsem měl v nevyvětratelném pokojíku 26 stupňů, a ještě ve čtyři ráno 25,2!) a stále intenzivnějšího rámusu, prachu a chaosu velkoměsta… Coby sedmdesátiletý důchodce se sice šourám (dělám, co můžu, a co nemůžu, prostě dělám pomalu), beru ráno čtyři a večer dva léky na zděděný vysoký tlak krve a cukrovku 2. typu, ale hlava mi stále slouží: navíc mám spoustu životních zkušeností a umím prakticky poradit (ony se ty situace osobní, rodinné, vztahové i politické, opakují). Pokračování »

Amalgamové matemašte třetího druhu

29.3.2017

… anebo také pochvalný dopis (mail) Tomáši Reindlovi. Zatímco já potřeboval v roce 1979 při vystoupení Amalgamu v Lucerně indického hosta (hráče na tabla), dva bývalé kolegy z předcházejících kapel (na akustickou kytaru, elektrickou kytaru), jednoho zrzavého vousatého umělce hippie hráče na píšťalku a jednoho dohola ostříhaného hráče na violoncello s kamarádem, a potil se v rámci marných pokusů seskupení hudebníků sjednotit námětem, mladíci mne bojkotovali a za zády se mi otevřeně posmívali… Tomáš Reindl, kterého jsem poprvé viděl na svém semináři (kde jsem nadšeně hovořil o nádheře divných hudebních zvuků např. didžeridu, alikvotního zpěvu a mručení) asi před dvaceti lety, si poslední dobou ve své one man kapele Omnion vystačí sám s klávesami, naprogramovanými automatickými bubeníky a dalšími udělátky, hurá! Pokračování »

Opakování je matkou marnosti

27.3.2017

Už jsem to několikrát zmínil: také právě proto, že člověk je tvor nepoučitelný, a také, že se po dvaceti, třiceti letech témata v módě, vaření, v ženských časopisech i sociologických a filosofických diskursech opakují (nikdo si je už pro tehdejší povrchní rychločtení nepamatuje), je už zase jakákoliv snaha o nápravu věcí lidských marnost nad marnost. Když tak sleduji začátečnické chyby svých studentů, kteří pro nějaké emoční vzepjetí cele zapomenou na to, co již zvládali, a na spirále vývoje své duchovní cesty se ocitli opět jakoby na samém počátku, a když sebezáchovně přelétávám titulky novin a raději vypínám bezobsažné diskuse v různých besedách odborníků (jen s poněkud obměněnými i když v podstatě stále se opakujícími náměty nikdy neřešícími skutečné, celospolečensky se opakující problémy), uvažuji o tomtéž, o čem uvažovali dávní moudří: vše je marnost (nad marnost), člověk moudrý vůbec není tak moudrý a svobodný, jak si namlouvá, ale skáče, jak mu sociální mozek vnucuje. Fejetonisticky, jako velikonoční pomlázku, spletu několik konvergentních témat, abych naznačil… Pokračování »

Nesouvislé souvislosti antropocénu

23.3.2017

Kupodivu, občas se v české televizi urodí (diskusní) pořad, který, díky zúčastněným mladým (duchem) má příjemně provokační potenciál: divák a posluchač musí zapnout, a dosti často mu dojdou předtím netušené souvislosti o stále komplexnější provázanosti všeho, především dějin a minulosti s naší neřešitelnou současnosti. Antropocén, tedy nová dějinná epocha, na které se stále víc podílí člověk a jeho (pubertální spíše než moudré) výstřelky, je po tolika staletích morálního sesuvu a promořenosti konkurenčním sobectvím (o negativním vlivu kouření, zvláště žen, jsem tu psal často) himálajsky zašmodrchaný a nerozpletitelný. Televizní diskuse Souvislosti Jana Pokorného (Budoucnost člověka jako biologického druhu) neměla aspiraci něco vyřešit, ale jednotliví aktéři pojmenovávali zdatně a často i inspirativně. Pokračování »

Neví, že neví (co má)

20.3.2017

Jedno z největších tajemství, anatomicky odhalené (příznačně ženou!) až na konci 20. století, a týkající se sexuálního vzrušení ženy (donedávna se skrývající pod odborným názvem klitorální orgasmus), se týká i největšího mužského i feministického omylu, který má obrovský vliv na vymírání (západního) lidstva: účelu sexu. Model klitorisu v životní velikosti, který sexuolog Zlatko Pastor v přímém přenosu na chvíli vnutil moderátorovi populární televizní talk show (viz obrázek níže), není jen atraktivním obohacením televizní show: svědčí totiž také jak o naší (lidské i pohlavní) pubertě, tak o dalším kardinálním omylu současného člověka. Sex (a klitoris) totiž není jen metodou, jak si užít, ale evolučním vynálezem, jak nejen muže, ale především ženu nalákat k reprodukci (předání genů, těhotenství a porod dítěte). Jinými slovy, dámy, překvapení, váš největší sexuální orgán (i co se týká fyzické velikosti) je mozek, ale hned poté i klitoris. Pokračování »

Ab ovo

16.3.2017

Už naši předkové věděli, jak je důležité dobře začít. Křížovkáři a latiníci dobře znají heslo ab ovo, od vajíčka. Dobře naplánovaná a budovaná města vydrží tisíciletí. Dobře počatý a bez negativních zkušeností porozený a vychovaný hoch (Buddha) může pohnout lidským pokrokem. Už Goethe říkal: Jakmile zapneš první knoflíček u košile nakřivo, pak ať děláš, co děláš, nakonec to máš všechno nakřivo. V tomto smyslu se zápecnictví pohádkových českých Honzů, lokálních úředníků už od dob Rakouska-Uherska, až na výjimky vystrašených kolektivizovaných rolníků a znormalizovaně myslících občanů z let po sovětské okupaci, jakož i rození dětí ve velkoporodnicích kasárenského typu muselo na charakteru češství nějak podepsat. Pokračování »

Desatero aktivní sebeobrany

12.3.2017

… aneb co můžeme (dlouhodobě a celospolečensky, ale i krátkodobě a individuálně) a měli bychom dělat ve stále chaotičtější současnosti, abychom sobě (a přeneseně i komunitě) uchovali niternou tvůrčí svobodu, která pak pomůže i té vnější, evropské … Abychom neztratili chuť do života, ani základní směřování v duchu hesla Jednej lokálně, mysli globálně, změň se individuálně… Abychom naplnili své poslání… Jsou to současně verbalizované tisíciletími vyzkoušené fígle jak na sebe, ego, svět a život – v tučné verzi pro úplné začátečníky a velmi pokročilé (věční začátečníci a intelektuálové budu potřebovat i komentář, skeptici a hnidopiši i další poznámky drobným písmem). Samozřejmě, na hrubý pytel hrubá záplata, na stále chaotičtější a složitý svět potřebujeme delší instrukce (dnes je i návod na upotřebení mobilu tlustá knížečka). Ale stačí pojmout úmysl, začít u sebe a vytrvat – v přítomnosti, teď a tady, krok za krokem. Pokračování »

Doporučená četba 3 (nářez)

9.3.2017

Tak znovu a natvrdo o dnešní situaci (upozornění: pečlivým a pomalým přečtením a promýšlením této negativistického varianty pohledu na realitu riskujete přinejmenším nevolnost, to když nemáte odvahu přiznat si hloubku a důsledky situace, anebo zdravé naštvání a pak možná i počátek docela jiného směřování): zatímco my dnes důchodci jsme museli (vy)řešit svobodně nezávislý život v politické či ideologické totalitě, dnešní mladé čeká a nemine individuální odboj na matrixovém poli lesklého konzumu zábavy a lákadel všeho, od sexu (a vymírání) až k snaživému hraní rolí užitečných idiotů s vysokoškolskými tituly. Už i jiní a slavnější komentátoři se proto ironicky, provokativně a přesto oprávněně (zatím jen) ptají, zda nežijeme v matrixu… zda nějaký mladík šprýmař nenahradil u počítačové hry usedlého rodiče a nezačal hrát nějakou simulaci života docela jinak… zatímco se vám tady již roky nabízí rovnou řešení. Pokud ovšem, milé ženy, dokážete vůbec přečíst mé složité věty… Pokračování »

Z principu znásilňované (porodnice)?

7.3.2017

Tohle není reklama na domácí porody. Tohle není ani obžaloba porodnic. Hrocení a kopání příkopů už bylo dost. Tohle je prosté vysvětlení. Vysvětlení, proč se některé ženy cítí přimáčknuté ke zdi, napsala slušně čerstvá maminka opět doma porozeného pátého dítěte, známá ekonomka Markéta Šichtařová v blogu, který otevřeně shrnuje i základní paradoxy českého porodnictví. Vím o nich nejméně dvacet let, a tak ocituji a přitvrdím: marně píši o důsledcích diktatury bílých plášťů celé ty roky. Snad už začíná být všem, kterých se to týká nebo bude týkat, jasné, že doufat, že porodníci přiznají mnohaleté bludy či dokonce chyby, je nesmysl (staří psi se novým kouskům nenaučí): jediné co může české porodnictví změnit, je aktivita českých rodiček – a na ně apeluji. Je stále zřejmější, že současná stále se zhoršující politická, sociální, ekologická i ekonomická situace (a zvláště její vyhlídky do budoucna) je výsledkem dlouhých dekád zápecnictví na jedné, systematického zneužívání postavení tzv. odborníků na druhé straně a rostoucího počtu porodů poškozených dětí. Pokračování »

Detaily

6.3.2017

Autorsky namluvený fejeton

Detaily

Doporučená četba (a  poslech) 2

2.3.2017

Svět se řítí… kam, to prognostikoval už i Váchal. Ohnisek lokálních i potenciálních žabomyších, ale o to urputnějších bitev politických, mediálních, nesmyslně genderových přibývá a nepřestane přibývat… viz i absurdní snaha ministra vnitra, čtěte blog níže. Souvisí to samozřejmě s všeobecnou nevzdělaností, tedy odbornou převzdělaností, a tak je nám zapotřebí číst a poslouchat moudré hlasy jako vzácný lék (druhá polovina rozhovoru s ekonomem Sedláčkem, kterého vídám tady na Smíchově, jak si pluje prostorem na svém unikolečku  - nutí mne k širokému úsměvu a obnovení naděje -, přináší názory jiného mladého a rozumně informovaného Bohumila Kartouse o českém školství… na což Tomáš Sedláček pak navazuje. Ten měl to štěstí, že chodil do školy v Dánsku. A o Jarodu Lanierovi, virtuální realitě a světlých zítřcích internetu jsem si čítával už před dvaceti lety při přípravě časopisu Baraka. Proč to všechno nakonec dopadlo jinak? Pokračování »

Šance z chaosu

27.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Šance z chaosu

Doporučená četba

23.2.2017

Ač mne několikrát za dobu, kdy nepíši pravidelně blogy, svrběly prsty, tentokrát neodolám a připomenu zapomětlivým (protože letmým) čtenářům témata, kterými to všechno v našich životech poněkud pokřiveně začíná (početí a porod, péče o zdraví, a výchova ke skutečnému, přirozenému a potenciály dovršujícímu člověčenství). Znáte to: jak se začne (viz onen špatně zapnutý první knoflíček košile), tak to tvrdohlavě a nenapravitelně pokračuje, a často, bohužel, také i (s)končí. Vyprovokovalo mne i několik mailů, vytýkajících mým namluveným blogům přílišnou délku a složitost. Doba je ovšem také taková, příliš rychlá a složitá, vážení… Pokračování »

Mája, matrix a jiné iluze

20.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Mája, matrix a jiné iluze

Dávám si pašáka (po 40ti letech)

15.2.2017

Tak jsem konzultovala se svojí vedoucí bakalářskou práci a ona mi nedoporučuje Vás citovat. V zahraničí by to prý bylo v pohodě, ale tady by to neskousli, napsala mi studentka, která píše na konci třetího ročníku vysoké školy bakalářskou práci o vztahu studentů sociální práce ke smrti… Hurá, byl jsem na sebe často pyšný už za dob socialismu, viz níže, a mohu na sebe být pyšný i v kapitalistickém důchodu. A nemohu se o svou pozitivní emoci ironicky nepodělit… přestože v několika aspektech jsem se, překvapení, dočkal (i když až po oněch čtyřiceti a více letech). Pokračování »

Buddha, jógíni a zenoví mistři měli pravdu

13.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Buddha, jógíni a zenoví mistři měli pravdu

Emoce prakticky a jinak

6.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Emoce prakticky a jinak

Potřeba

30.1.2017

Autorsky namluvený fejeton

Potřeba

P. P. S.: Potřeba

1.1.2017

Občas jsem se o tom zmínil studentům: stalo se mi, že zdánlivě náhodně a vlastně překvapivě cosi naplnilo potřebu toho či onoho přerovnání situací. A nejen ve věcech malicherných: přijíždělo mi metro pravidelně vždy, právě když jsem přicházel na nástupiště, dnes mám výtah připraven dole, nebo na patře, jen abych nastoupil. Jakoby náhodně jsem se občas zvedl a šel do obchodu, právě když přivezli to, o čem jsem nevěděl, že přivezou, ale o čem jsem zachytil poletující myšlenku den předtím. Dal jsem před lety truhlářem vyrobit několik stoliček tak, aby byly sestavitelné buď do tvaru delší police, nebo na sobě postavené (a speciálními zářezy do sebe zapadajícími) vytvářející vertikální skříňku na věci či knihy. Jakoby náhodně jsem se začal potkávat s lidmi, se kterými jsem se měl setkat: byla taková potřeba. Úředníci zařizovali co předtím nehodlali, vyhrával jsem různé soutěže a měl tak jakýsi nárok (potřeby), a po rozvodu jsem ve své současné cele zjistil, že police se přesně na centimetr vejdou tak, aby z nich byla dokonalá postel: byly to všechno zhmotněné, kdysi jen tušeně snové potřeby. Pokračování »