Nesouvislé souvislosti antropocénu

23.3.2017

Kupodivu, občas se v české televizi urodí (diskusní) pořad, který, díky zúčastněným mladým (duchem) má příjemně provokační potenciál: divák a posluchač musí zapnout, a dosti často mu dojdou předtím netušené souvislosti o stále komplexnější provázanosti všeho, především dějin a minulosti s naší neřešitelnou současnosti. Antropocén, tedy nová dějinná epocha, na které se stále víc podílí člověk a jeho (pubertální spíše než moudré) výstřelky, je po tolika staletích morálního sesuvu a promořenosti konkurenčním sobectvím (o negativním vlivu kouření, zvláště žen, jsem tu psal často) himálajsky zašmodrchaný a nerozpletitelný. Televizní diskuse Souvislosti Jana Pokorného (Budoucnost člověka jako biologického druhu) neměla aspiraci něco vyřešit, ale jednotliví aktéři pojmenovávali zdatně a často i inspirativně. Pokračování »

Neví, že neví (co má)

20.3.2017

Jedno z největších tajemství, anatomicky odhalené (příznačně ženou!) až na konci 20. století, a týkající se sexuálního vzrušení ženy (donedávna se skrývající pod odborným názvem klitorální orgasmus), se týká i největšího mužského i feministického omylu, který má obrovský vliv na vymírání (západního) lidstva: účelu sexu. Model klitorisu v životní velikosti, který sexuolog Zlatko Pastor v přímém přenosu na chvíli vnutil moderátorovi populární televizní talk show (viz obrázek níže), není jen atraktivním obohacením televizní show: svědčí totiž také jak o naší (lidské i pohlavní) pubertě, tak o dalším kardinálním omylu současného člověka. Sex (a klitoris) totiž není jen metodou, jak si užít, ale evolučním vynálezem, jak nejen muže, ale především ženu nalákat k reprodukci (předání genů, těhotenství a porod dítěte). Jinými slovy, dámy, překvapení, váš největší sexuální orgán (i co se týká fyzické velikosti) je mozek, ale hned poté i klitoris. Pokračování »

Ab ovo

16.3.2017

Už naši předkové věděli, jak je důležité dobře začít. Křížovkáři a latiníci dobře znají heslo ab ovo, od vajíčka. Dobře naplánovaná a budovaná města vydrží tisíciletí. Dobře počatý a bez negativních zkušeností porozený a vychovaný hoch (Buddha) může pohnout lidským pokrokem. Už Goethe říkal: Jakmile zapneš první knoflíček u košile nakřivo, pak ať děláš, co děláš, nakonec to máš všechno nakřivo. V tomto smyslu se zápecnictví pohádkových českých Honzů, lokálních úředníků už od dob Rakouska-Uherska, až na výjimky vystrašených kolektivizovaných rolníků a znormalizovaně myslících občanů z let po sovětské okupaci, jakož i rození dětí ve velkoporodnicích kasárenského typu muselo na charakteru češství nějak podepsat. Pokračování »

Desatero aktivní sebeobrany

12.3.2017

… aneb co můžeme (dlouhodobě a celospolečensky, ale i krátkodobě a individuálně) a měli bychom dělat ve stále chaotičtější současnosti, abychom sobě (a přeneseně i komunitě) uchovali niternou tvůrčí svobodu, která pak pomůže i té vnější, evropské … Abychom neztratili chuť do života, ani základní směřování v duchu hesla Jednej lokálně, mysli globálně, změň se individuálně… Abychom naplnili své poslání… Jsou to současně verbalizované tisíciletími vyzkoušené fígle jak na sebe, ego, svět a život – v tučné verzi pro úplné začátečníky a velmi pokročilé (věční začátečníci a intelektuálové budu potřebovat i komentář, skeptici a hnidopiši i další poznámky drobným písmem). Samozřejmě, na hrubý pytel hrubá záplata, na stále chaotičtější a složitý svět potřebujeme delší instrukce (dnes je i návod na upotřebení mobilu tlustá knížečka). Ale stačí pojmout úmysl, začít u sebe a vytrvat – v přítomnosti, teď a tady, krok za krokem. Pokračování »

Doporučená četba 3 (nářez)

9.3.2017

Tak znovu a natvrdo o dnešní situaci (upozornění: pečlivým a pomalým přečtením a promýšlením této negativistického varianty pohledu na realitu riskujete přinejmenším nevolnost, to když nemáte odvahu přiznat si hloubku a důsledky situace, anebo zdravé naštvání a pak možná i počátek docela jiného směřování): zatímco my dnes důchodci jsme museli (vy)řešit svobodně nezávislý život v politické či ideologické totalitě, dnešní mladé čeká a nemine individuální odboj na matrixovém poli lesklého konzumu zábavy a lákadel všeho, od sexu (a vymírání) až k snaživému hraní rolí užitečných idiotů s vysokoškolskými tituly. Už i jiní a slavnější komentátoři se proto ironicky, provokativně a přesto oprávněně (zatím jen) ptají, zda nežijeme v matrixu… zda nějaký mladík šprýmař nenahradil u počítačové hry usedlého rodiče a nezačal hrát nějakou simulaci života docela jinak… zatímco se vám tady již roky nabízí rovnou řešení. Pokud ovšem, milé ženy, dokážete vůbec přečíst mé složité věty… Pokračování »

Z principu znásilňované (porodnice)?

7.3.2017

Tohle není reklama na domácí porody. Tohle není ani obžaloba porodnic. Hrocení a kopání příkopů už bylo dost. Tohle je prosté vysvětlení. Vysvětlení, proč se některé ženy cítí přimáčknuté ke zdi, napsala slušně čerstvá maminka opět doma porozeného pátého dítěte, známá ekonomka Markéta Šichtařová v blogu, který otevřeně shrnuje i základní paradoxy českého porodnictví. Vím o nich nejméně dvacet let, a tak ocituji a přitvrdím: marně píši o důsledcích diktatury bílých plášťů celé ty roky. Snad už začíná být všem, kterých se to týká nebo bude týkat, jasné, že doufat, že porodníci přiznají mnohaleté bludy či dokonce chyby, je nesmysl (staří psi se novým kouskům nenaučí): jediné co může české porodnictví změnit, je aktivita českých rodiček – a na ně apeluji. Je stále zřejmější, že současná stále se zhoršující politická, sociální, ekologická i ekonomická situace (a zvláště její vyhlídky do budoucna) je výsledkem dlouhých dekád zápecnictví na jedné, systematického zneužívání postavení tzv. odborníků na druhé straně a rostoucího počtu porodů poškozených dětí. Pokračování »

Detaily

6.3.2017

Autorsky namluvený fejeton

Detaily

Doporučená četba (a  poslech) 2

2.3.2017

Svět se řítí… kam, to prognostikoval už i Váchal. Ohnisek lokálních i potenciálních žabomyších, ale o to urputnějších bitev politických, mediálních, nesmyslně genderových přibývá a nepřestane přibývat… viz i absurdní snaha ministra vnitra, čtěte blog níže. Souvisí to samozřejmě s všeobecnou nevzdělaností, tedy odbornou převzdělaností, a tak je nám zapotřebí číst a poslouchat moudré hlasy jako vzácný lék (druhá polovina rozhovoru s ekonomem Sedláčkem, kterého vídám tady na Smíchově, jak si pluje prostorem na svém unikolečku  - nutí mne k širokému úsměvu a obnovení naděje -, přináší názory jiného mladého a rozumně informovaného Bohumila Kartouse o českém školství… na což Tomáš Sedláček pak navazuje. Ten měl to štěstí, že chodil do školy v Dánsku. A o Jarodu Lanierovi, virtuální realitě a světlých zítřcích internetu jsem si čítával už před dvaceti lety při přípravě časopisu Baraka. Proč to všechno nakonec dopadlo jinak? Pokračování »

Šance z chaosu

27.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Šance z chaosu

Doporučená četba

23.2.2017

Ač mne několikrát za dobu, kdy nepíši pravidelně blogy, svrběly prsty, tentokrát neodolám a připomenu zapomětlivým (protože letmým) čtenářům témata, kterými to všechno v našich životech poněkud pokřiveně začíná (početí a porod, péče o zdraví, a výchova ke skutečnému, přirozenému a potenciály dovršujícímu člověčenství). Znáte to: jak se začne (viz onen špatně zapnutý první knoflíček košile), tak to tvrdohlavě a nenapravitelně pokračuje, a často, bohužel, také i (s)končí. Vyprovokovalo mne i několik mailů, vytýkajících mým namluveným blogům přílišnou délku a složitost. Doba je ovšem také taková, příliš rychlá a složitá, vážení… Pokračování »

Mája, matrix a jiné iluze

20.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Mája, matrix a jiné iluze

Dávám si pašáka (po 40ti letech)

15.2.2017

Tak jsem konzultovala se svojí vedoucí bakalářskou práci a ona mi nedoporučuje Vás citovat. V zahraničí by to prý bylo v pohodě, ale tady by to neskousli, napsala mi studentka, která píše na konci třetího ročníku vysoké školy bakalářskou práci o vztahu studentů sociální práce ke smrti… Hurá, byl jsem na sebe často pyšný už za dob socialismu, viz níže, a mohu na sebe být pyšný i v kapitalistickém důchodu. A nemohu se o svou pozitivní emoci ironicky nepodělit… přestože v několika aspektech jsem se, překvapení, dočkal (i když až po oněch čtyřiceti a více letech). Pokračování »

Buddha, jógíni a zenoví mistři měli pravdu

13.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Buddha, jógíni a zenoví mistři měli pravdu

Emoce prakticky a jinak

6.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Emoce prakticky a jinak

Potřeba

30.1.2017

Autorsky namluvený fejeton

Potřeba

P. P. S.: Potřeba

1.1.2017

Občas jsem se o tom zmínil studentům: stalo se mi, že zdánlivě náhodně a vlastně překvapivě cosi naplnilo potřebu toho či onoho přerovnání situací. A nejen ve věcech malicherných: přijíždělo mi metro pravidelně vždy, právě když jsem přicházel na nástupiště, dnes mám výtah připraven dole, nebo na patře, jen abych nastoupil. Jakoby náhodně jsem se občas zvedl a šel do obchodu, právě když přivezli to, o čem jsem nevěděl, že přivezou, ale o čem jsem zachytil poletující myšlenku den předtím. Dal jsem před lety truhlářem vyrobit několik stoliček tak, aby byly sestavitelné buď do tvaru delší police, nebo na sobě postavené (a speciálními zářezy do sebe zapadajícími) vytvářející vertikální skříňku na věci či knihy. Jakoby náhodně jsem se začal potkávat s lidmi, se kterými jsem se měl setkat: byla taková potřeba. Úředníci zařizovali co předtím nehodlali, vyhrával jsem různé soutěže a měl tak jakýsi nárok (potřeby), a po rozvodu jsem ve své současné cele zjistil, že police se přesně na centimetr vejdou tak, aby z nich byla dokonalá postel: byly to všechno zhmotněné, kdysi jen tušeně snové potřeby. Pokračování »

P. S.: P. F. 2017

27.12.2016

Existuje legenda amerických indiánů, která popisuje mé místo ve světě. Je to příběh o hořícím lese. Oheň je všude. Zvířata utíkají, aby se zachránila. Běží se schovat na mýtinu. Bezmocně se dívají, jak jim požár ničí les. Všichni až na malého kolibříka, který pořád lítá sem a tam po nebi. Vezmu kapku z řeky  a pokropí s ní oheň a znovu další kapku a další kapku a další kapku. Dívá se na něj pásovec a povídá mu: „Co to děláš?  Myslíš, že těmi malými kapkami uhasíš požár?“ Kolibřík se na něho podívá a říká: „Nevím, ale přispívám svým dílem.“ ZAZ Pokračování »

Vypuštěný

19.12.2016

Přiznávám, pošmourné podzimy v zaprášené a hlučné Praze (v domě se navíc stále kutá a vrtá, výtahové dveře hned u bytu, ve kterém mám pronajatou celu, jsou už čtyři roky neseřízené a protože sousedům to asi přijde normální, s gustem nechají dveře vždy vší kovovou silou dopadnout do kovového rámu, a ta část bytu, ve které bydlím, se otřese: zvláště v hluboké noci občas přemýšlím, co je to za lhostejné lidi). Tělo už neregeneruje tak jako kdysi, a protože se přes léto relativně nová špaletová okna zase o něco rozeschla, mám tu průvan a musím spát jednak se špuntem v uchu, a druhak v mikině s kapucí přes hlavu: průvan mne zebe ve vlasech na zátylku. To je má všední vnější realita. Zároveň ale naznačím, jak se z takových stavů a pocitů (iluzí) dostávám, a hlavně, že i to je součást začátku konce mého blogování: i tuhle aktivitu vypouštím. Pokračování »

Průvodce fotografií na titulní straně

15.12.2016

Dopadlo to nakonec celkem dobře (až na záhadně neopravenou záměnu jména autorky děkovného doslovu, ale takto to dělá z obyčejné knihy, která vyšla v nákladu sta výtisků, jakousi unikátní, i když ne filatelistickou) modroumauricijskou raritu, která se v budoucnu, když to s námi a klimatem dobře dopadne, bude vyvažovat zlatem), kniha Situace je na světě a listovalo v ní už několik přátel. Fotografie jinak, ale v naprosto stejném duchu, naznačuje, oč jde ve fejetonech uvnitř, a oč jde v životě v současnosti. Zjistil jsem ale pobaveně, že ani oni nevidí, co by měli a mohli: jako všechny jiné titulní strany mých časopisů a knih, i tato (ve zdánlivě obyčejné rodinné fotografii) skrývá celou řadu pro knihu i individuální situace důležitých (a běžným způsobem vidění většinou lidí nevnímaných) detailů a jejich důsledků. Naznačím hned šest, z nichž každý vede do dalších potenciálních vesmírů holografických souvislostí. Pokračování »

Emoce jinak (a prakticky)

12.12.2016

Proč se cítíme tak, jak se cítíme? Jak naše myšlenky a emoce ovlivňují naše zdraví? Jsou naše tělo a mysl od sebe navzájem odlišné, nebo fungují společně jako součást propojeného systému? Takto a jinak se ptají studenti. Přestože mám pocit, že jsem z hlediska praktického českého zenového buddhismu a muzikoterapie již před lety řekl a také napsal (v blozích i v knize Návod na použití člověka) vše, co jsem chtěl, běžná začátečnická mysl si (místo praktické meditace a prostého leč geniálně terapeutického dělání co jest zrovna děláno na 100 %) žádá další varianty pokecu stylu Chodí pešek okolo. Kdyby byla možnost se s tím kterým tazatelem sejít a popovídat si, udělal bych to, stručně a pádně, i pomocí historek. Ale možnost není a tak snad i pro jiné korespondenční začátečníky, i když asi jinak, než jak jim problematika emocí vyskakuje z internetu (aneb co na google nenajdete), znovu tedy naznačím, o co jde. Pokračování »

Buddha i jógíni a zenoví mistři měli pravdu

9.12.2016

… když kromě toho, že se vlastním úsilím odvážně a moudře dostali přes iluze mozku a smyslů k pravdě osvícení, také empiricky a geniálně prakticky prokázali, že většina různých vizí a náboženských extází jsou jen iluze, makya, výplody vlastního mozku. Teď to potvrdili pomocí moderních technik i vědci: Ve chvílích, kdy se věřící cítí být „Bohu blíž“, zjišťuje magnetická rezonance v mozkovém centru odměny aktivitu charakteristickou pro uspokojování žádostivosti, tvrdí výsledky výzkumu. Podle nich by pochopení motivace a chování náboženských komunit mohlo přispět k omezení zla a utrpení ve světě.  Pokračování »

Chaotické šance

7.12.2016

Ještě jsem se nevzpamatoval z dávky jobovek ze své bývalé rodiny, a raději jsem další den jen přežíval v očekávání poslechu rozhovoru na Rozhlase Plus, když se začaly chumlat věci. Odepsal jsem dvěma studentům na jejich zprávy, že je znovu opustily ženy (nebo jim znovu naplno došla marnost pokusu znovu navázat vztah), po více jak půl roce se ozval člověk, který natočil a nakonec přece sestříhal video z workshopu na Transpersonálně psychologické konferenci v dubnu, a když jsem si pak náhodou pustil Souvislosti Jana Pokorného (diskusní pořad na ČT 2), filosofové a politologové zrovna diskutovali na téma konspirační teorie. Přičemž na všechny tyto a v jiných filosofických a mediálních řečech tak propírané otázky jsem (přiznávám, pro normálního posluchače zvyklého na bláboly anebo nedůležité plky, páni a dámy prominou, asi příliš překotně a jinače) naznačil odpovědi v odvysílaném rozhlasovém rozhovoru, od kterého jsem, původně zklamán z povrchnosti otázek, celkem nic nečekal. Pokračování »

Detaily

5.12.2016

Psal jsem o tom již mnohokrát, a ještě častěji jsem se s tímto fenoménem setkával: adepti duchovní Cesty si zadělávali na budoucí potíže a téměř nepřekonatelné překážky v podobě malých detailů již v samých začátcích. V českém provedení se jednalo např. o mylné umístění hary (o pár centimetrů nahoru, do oblasti solárního plexu), o meditační pozici v sedě (lotos nebo poloviční lotos) s koleny nad podložkou a hlavně s křivou páteří (nakloněni dopředu nebo dokonce úplně zkrouceni, a navíc s očima zavřenýma). Teď se v novinách objevila ilustrační fotografie z kurzu kaligrafie: adeptka se pokouší štětcem a tuší napsat jednoduché čínské znaky (hora, střed, člověk). Jenže, a to je ten detail, který z ní ani při veškerém úsilí neudělá mistrovskou kaligrafku (protože takto nevědomě odflinknutě namalovaný znak či jedna jediná linie studentce nevyjeví nic o podstatě kaligrafie, protože, překvapení, drží štětec evropsky, šikmo k podložce, přestože ji učitel či instruktorka zcela jistě v první hodině nabádali, aby držela štětec kolmo). Ano, opět naznačuji, že na detailech, i těch velmi detailních, záleží. Pokračování »

Výpisky nekorektní s komentářem

30.11.2016

Porodníkům jde o moc, matku neřeší, porod doma je bezpečnější, říká žena, která se soudí s Českem. Matka a dítě jsou spojitá nádoba, jejich bezpečí nejde oddělit, nejsem stroj. Každá žena by měla rodit tam, kde chce a kde jí to přijde správné, říká Alexandra Krejzová, která se soudí s Českem kvůli domácím porodům. Změna v jejich vnímání ve společnosti podle ní pomalu nastává, překážka je ale prý především v hlavách porodníků, kteří nechtějí spolupracovat s matkami. Podle Krejzové za tím může být jejich touha po moci, ovládání sektoru i ješitnost a peníze. Tvrdí, že nemocnicím jde jen o zdraví dítěte, o matku se prý přitom nestarají. Bezpečnost porodu ale podle ní určuje právě rozpoložení matky a její komfort. A dodává, že nechce, aby někdo zasahoval do její svobody a práv. Pokračování »

Dvojí mysl začátečníka

28.11.2016

Mysl začátečníka, tak se nazývá dnes už klasická kniha jednoho zenového mistra, opěvující nadšení a motivaci začátečníků, a radící, aby si tuhle mysl ráčili zachovat i ti, kteří mají pocit, že jsou stále na začátku. Když jsem před týdnem po natočení rozhlasového rozhovoru jednu svou studentku informoval o možném vysílání, a upozornil ji, že to je ale zase jen další běžnost se spoustou začátečnických otázek, zeptala se: Nejsem začátečník už nějak moc dlouho? Moc spěchá, jako všichni začátečníci, a bere si to osobně. Zapomíná, že cesta je vždy důležitější než cíl. Tak jsem ji uklidnil, že i jí to rozhodně bude připadat velmi začátečnické (protože už na sobě nějakou dobu pilně pracuje). A protože jsem v několika dnech zažil celou řadu situací, na kterých mohu názorně ilustrovat jak nevýhody běžného západního užití mysli, tak zenové výhody mysli začátečníka, hutně a upřímně se podělím. Pokračování »