Doporučená četba

23.2.2017

Ač mne několikrát za dobu, kdy nepíši pravidelně blogy, svrběly prsty, tentokrát neodolám a připomenu zapomětlivým (protože letmým) čtenářům témata, kterými to všechno v našich životech poněkud pokřiveně začíná (početí a porod, péče o zdraví, a výchova ke skutečnému, přirozenému a potenciály dovršujícímu člověčenství). Znáte to: jak se začne (viz onen špatně zapnutý první knoflíček košile), tak to tvrdohlavě a nenapravitelně pokračuje, a často, bohužel, také i (s)končí. Vyprovokovalo mne i několik mailů, vytýkajících mým namluveným blogům přílišnou délku a složitost. Doba je ovšem také taková, příliš rychlá a složitá, vážení… Pokračování »

Mája, matrix a jiné iluze

20.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Mája, matrix a jiné iluze

Dávám si pašáka (po 40ti letech)

15.2.2017

Tak jsem konzultovala se svojí vedoucí bakalářskou práci a ona mi nedoporučuje Vás citovat. V zahraničí by to prý bylo v pohodě, ale tady by to neskousli, napsala mi studentka, která píše na konci třetího ročníku vysoké školy bakalářskou práci o vztahu studentů sociální práce ke smrti… Hurá, byl jsem na sebe často pyšný už za dob socialismu, viz níže, a mohu na sebe být pyšný i v kapitalistickém důchodu. A nemohu se o svou pozitivní emoci ironicky nepodělit… přestože v několika aspektech jsem se, překvapení, dočkal (i když až po oněch čtyřiceti a více letech). Pokračování »

Buddha, jógíni a zenoví mistři měli pravdu

13.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Buddha, jógíni a zenoví mistři měli pravdu

Emoce prakticky a jinak

6.2.2017

Autorsky namluvený fejeton

Emoce prakticky a jinak

Potřeba

30.1.2017

Autorsky namluvený fejeton

Potřeba

P. P. S.: Potřeba

1.1.2017

Občas jsem se o tom zmínil studentům: stalo se mi, že zdánlivě náhodně a vlastně překvapivě cosi naplnilo potřebu toho či onoho přerovnání situací. A nejen ve věcech malicherných: přijíždělo mi metro pravidelně vždy, právě když jsem přicházel na nástupiště, dnes mám výtah připraven dole, nebo na patře, jen abych nastoupil. Jakoby náhodně jsem se občas zvedl a šel do obchodu, právě když přivezli to, o čem jsem nevěděl, že přivezou, ale o čem jsem zachytil poletující myšlenku den předtím. Dal jsem před lety truhlářem vyrobit několik stoliček tak, aby byly sestavitelné buď do tvaru delší police, nebo na sobě postavené (a speciálními zářezy do sebe zapadajícími) vytvářející vertikální skříňku na věci či knihy. Jakoby náhodně jsem se začal potkávat s lidmi, se kterými jsem se měl setkat: byla taková potřeba. Úředníci zařizovali co předtím nehodlali, vyhrával jsem různé soutěže a měl tak jakýsi nárok (potřeby), a po rozvodu jsem ve své současné cele zjistil, že police se přesně na centimetr vejdou tak, aby z nich byla dokonalá postel: byly to všechno zhmotněné, kdysi jen tušeně snové potřeby. Pokračování »

P. S.: P. F. 2017

27.12.2016

Existuje legenda amerických indiánů, která popisuje mé místo ve světě. Je to příběh o hořícím lese. Oheň je všude. Zvířata utíkají, aby se zachránila. Běží se schovat na mýtinu. Bezmocně se dívají, jak jim požár ničí les. Všichni až na malého kolibříka, který pořád lítá sem a tam po nebi. Vezmu kapku z řeky  a pokropí s ní oheň a znovu další kapku a další kapku a další kapku. Dívá se na něj pásovec a povídá mu: „Co to děláš?  Myslíš, že těmi malými kapkami uhasíš požár?“ Kolibřík se na něho podívá a říká: „Nevím, ale přispívám svým dílem.“ ZAZ Pokračování »

Vypuštěný

19.12.2016

Přiznávám, pošmourné podzimy v zaprášené a hlučné Praze (v domě se navíc stále kutá a vrtá, výtahové dveře hned u bytu, ve kterém mám pronajatou celu, jsou už čtyři roky neseřízené a protože sousedům to asi přijde normální, s gustem nechají dveře vždy vší kovovou silou dopadnout do kovového rámu, a ta část bytu, ve které bydlím, se otřese: zvláště v hluboké noci občas přemýšlím, co je to za lhostejné lidi). Tělo už neregeneruje tak jako kdysi, a protože se přes léto relativně nová špaletová okna zase o něco rozeschla, mám tu průvan a musím spát jednak se špuntem v uchu, a druhak v mikině s kapucí přes hlavu: průvan mne zebe ve vlasech na zátylku. To je má všední vnější realita. Zároveň ale naznačím, jak se z takových stavů a pocitů (iluzí) dostávám, a hlavně, že i to je součást začátku konce mého blogování: i tuhle aktivitu vypouštím. Pokračování »

Průvodce fotografií na titulní straně

15.12.2016

Dopadlo to nakonec celkem dobře (až na záhadně neopravenou záměnu jména autorky děkovného doslovu, ale takto to dělá z obyčejné knihy, která vyšla v nákladu sta výtisků, jakousi unikátní, i když ne filatelistickou) modroumauricijskou raritu, která se v budoucnu, když to s námi a klimatem dobře dopadne, bude vyvažovat zlatem), kniha Situace je na světě a listovalo v ní už několik přátel. Fotografie jinak, ale v naprosto stejném duchu, naznačuje, oč jde ve fejetonech uvnitř, a oč jde v životě v současnosti. Zjistil jsem ale pobaveně, že ani oni nevidí, co by měli a mohli: jako všechny jiné titulní strany mých časopisů a knih, i tato (ve zdánlivě obyčejné rodinné fotografii) skrývá celou řadu pro knihu i individuální situace důležitých (a běžným způsobem vidění většinou lidí nevnímaných) detailů a jejich důsledků. Naznačím hned šest, z nichž každý vede do dalších potenciálních vesmírů holografických souvislostí. Pokračování »

Emoce jinak (a prakticky)

12.12.2016

Proč se cítíme tak, jak se cítíme? Jak naše myšlenky a emoce ovlivňují naše zdraví? Jsou naše tělo a mysl od sebe navzájem odlišné, nebo fungují společně jako součást propojeného systému? Takto a jinak se ptají studenti. Přestože mám pocit, že jsem z hlediska praktického českého zenového buddhismu a muzikoterapie již před lety řekl a také napsal (v blozích i v knize Návod na použití člověka) vše, co jsem chtěl, běžná začátečnická mysl si (místo praktické meditace a prostého leč geniálně terapeutického dělání co jest zrovna děláno na 100 %) žádá další varianty pokecu stylu Chodí pešek okolo. Kdyby byla možnost se s tím kterým tazatelem sejít a popovídat si, udělal bych to, stručně a pádně, i pomocí historek. Ale možnost není a tak snad i pro jiné korespondenční začátečníky, i když asi jinak, než jak jim problematika emocí vyskakuje z internetu (aneb co na google nenajdete), znovu tedy naznačím, o co jde. Pokračování »

Buddha i jógíni a zenoví mistři měli pravdu

9.12.2016

… když kromě toho, že se vlastním úsilím odvážně a moudře dostali přes iluze mozku a smyslů k pravdě osvícení, také empiricky a geniálně prakticky prokázali, že většina různých vizí a náboženských extází jsou jen iluze, makya, výplody vlastního mozku. Teď to potvrdili pomocí moderních technik i vědci: Ve chvílích, kdy se věřící cítí být „Bohu blíž“, zjišťuje magnetická rezonance v mozkovém centru odměny aktivitu charakteristickou pro uspokojování žádostivosti, tvrdí výsledky výzkumu. Podle nich by pochopení motivace a chování náboženských komunit mohlo přispět k omezení zla a utrpení ve světě.  Pokračování »

Chaotické šance

7.12.2016

Ještě jsem se nevzpamatoval z dávky jobovek ze své bývalé rodiny, a raději jsem další den jen přežíval v očekávání poslechu rozhovoru na Rozhlase Plus, když se začaly chumlat věci. Odepsal jsem dvěma studentům na jejich zprávy, že je znovu opustily ženy (nebo jim znovu naplno došla marnost pokusu znovu navázat vztah), po více jak půl roce se ozval člověk, který natočil a nakonec přece sestříhal video z workshopu na Transpersonálně psychologické konferenci v dubnu, a když jsem si pak náhodou pustil Souvislosti Jana Pokorného (diskusní pořad na ČT 2), filosofové a politologové zrovna diskutovali na téma konspirační teorie. Přičemž na všechny tyto a v jiných filosofických a mediálních řečech tak propírané otázky jsem (přiznávám, pro normálního posluchače zvyklého na bláboly anebo nedůležité plky, páni a dámy prominou, asi příliš překotně a jinače) naznačil odpovědi v odvysílaném rozhlasovém rozhovoru, od kterého jsem, původně zklamán z povrchnosti otázek, celkem nic nečekal. Pokračování »

Detaily

5.12.2016

Psal jsem o tom již mnohokrát, a ještě častěji jsem se s tímto fenoménem setkával: adepti duchovní Cesty si zadělávali na budoucí potíže a téměř nepřekonatelné překážky v podobě malých detailů již v samých začátcích. V českém provedení se jednalo např. o mylné umístění hary (o pár centimetrů nahoru, do oblasti solárního plexu), o meditační pozici v sedě (lotos nebo poloviční lotos) s koleny nad podložkou a hlavně s křivou páteří (nakloněni dopředu nebo dokonce úplně zkrouceni, a navíc s očima zavřenýma). Teď se v novinách objevila ilustrační fotografie z kurzu kaligrafie: adeptka se pokouší štětcem a tuší napsat jednoduché čínské znaky (hora, střed, člověk). Jenže, a to je ten detail, který z ní ani při veškerém úsilí neudělá mistrovskou kaligrafku (protože takto nevědomě odflinknutě namalovaný znak či jedna jediná linie studentce nevyjeví nic o podstatě kaligrafie, protože, překvapení, drží štětec evropsky, šikmo k podložce, přestože ji učitel či instruktorka zcela jistě v první hodině nabádali, aby držela štětec kolmo). Ano, opět naznačuji, že na detailech, i těch velmi detailních, záleží. Pokračování »

Výpisky nekorektní s komentářem

30.11.2016

Porodníkům jde o moc, matku neřeší, porod doma je bezpečnější, říká žena, která se soudí s Českem. Matka a dítě jsou spojitá nádoba, jejich bezpečí nejde oddělit, nejsem stroj. Každá žena by měla rodit tam, kde chce a kde jí to přijde správné, říká Alexandra Krejzová, která se soudí s Českem kvůli domácím porodům. Změna v jejich vnímání ve společnosti podle ní pomalu nastává, překážka je ale prý především v hlavách porodníků, kteří nechtějí spolupracovat s matkami. Podle Krejzové za tím může být jejich touha po moci, ovládání sektoru i ješitnost a peníze. Tvrdí, že nemocnicím jde jen o zdraví dítěte, o matku se prý přitom nestarají. Bezpečnost porodu ale podle ní určuje právě rozpoložení matky a její komfort. A dodává, že nechce, aby někdo zasahoval do její svobody a práv. Pokračování »

Dvojí mysl začátečníka

28.11.2016

Mysl začátečníka, tak se nazývá dnes už klasická kniha jednoho zenového mistra, opěvující nadšení a motivaci začátečníků, a radící, aby si tuhle mysl ráčili zachovat i ti, kteří mají pocit, že jsou stále na začátku. Když jsem před týdnem po natočení rozhlasového rozhovoru jednu svou studentku informoval o možném vysílání, a upozornil ji, že to je ale zase jen další běžnost se spoustou začátečnických otázek, zeptala se: Nejsem začátečník už nějak moc dlouho? Moc spěchá, jako všichni začátečníci, a bere si to osobně. Zapomíná, že cesta je vždy důležitější než cíl. Tak jsem ji uklidnil, že i jí to rozhodně bude připadat velmi začátečnické (protože už na sobě nějakou dobu pilně pracuje). A protože jsem v několika dnech zažil celou řadu situací, na kterých mohu názorně ilustrovat jak nevýhody běžného západního užití mysli, tak zenové výhody mysli začátečníka, hutně a upřímně se podělím. Pokračování »

Výpisky o sametu po brexitu

24.11.2016

Už někdy v polovině ledna 1990, kdy jsem byl takzvaným představitelem Občanského fóra, jsem si vzal v televizi slovo na téma kolektivní vina a paušální čistky. V závěru jsem řekl, že ať si dál myslí kdo chce, co chce, ale že to, co jsme zažili, žádná revoluce nebyla: bylo to vyjednané předání moci. Zdůraznil jsem to proto, že jsem si byl jist, že jinak lidé budou čekat rychlé zázraky a uvěří, že po revoluci bude brzy všechno úplně jinak. Tím jsem chtěl vlastně říci, že se toho zase až tak moc nezměnilo a že to bude hodně dlouho trvat, než se něco opravdu důkladně změní. Za to mi všichni nadávali, protože sametová revoluce byl posvátný emblém s paradoxem – revoluce a ještě sametová –, ale já jsem od začátku věděl, že v tom, co bude následovat, bude víc kontinuity, než bychom chtěli. Že budeme chtě nechtě závislí na cestě, po které jsme šli do té doby. Jsem tedy poslední, komu je to třeba vysvětlovat, ale nikdo to tehdy ani dnes nechce slyšet. Jsme víc, než je libo, závislí na lidských vztazích, tak jak se ustálily v době normalizace. Petr Pithart  Pokračování »

Apel, se kterým vřele souhlasím

23.11.2016

Kdo má právo rozhodovat kde bude žena rodit, zeptala se řečnicky ve své článku Petra Ali Doláková, jedna z účastnic demonstrace před ministerstvem zdravotnictví v den, kdy Evropský soud pro lidská práva zamítl žalobu dvou českých matek na český stát (viz i můj blog). A protože jde o hodně, a o kvalitu životů, předávám (bez komentáře) k pečlivému čtení a dalšímu předávání: Minulý týden skončil dlouholetý soudní spor o české porodnictví. Nešlo v něm ale o otázku kde rodit, šlo o to, kdo má právo rozhodovat o tom, kde bude žena rodit. A nešlo ani o ochranu práv dítěte. Šlo o tu starou známou otázku, zda je dospělá a svéprávná žena, nebo dokonce dospělá mladá žena, opravdu rovna muži a má mít právo rozhodovat o svém porodu a svém dítěti. Pokračování »

Rutina

21.11.2016

My bigbýti amatéři nadšenci jsme hned na počátku 70. let min. stol. ze zkušenosti věděli, že jakmile basák odejde třeba jen na měsíc hrát na kšeft do baru, aby si vydělal na zesilovač, už je pro nadšené improvizování ztracen. Právě tak absolventi konzervatoří vždycky, když měli něco (na kytaru nebo klávesy) vymyslet nebo zaimprovizovat, hráli stupnice. Ty totiž celé měsíce trénovali doma i pod vedením profesorů. Když se občas dívám na tenis, zvláště český, a zvláště ženský, raději přenos po pár setech vypínám, protože hráčka často rutině a naivně returnuje zpět křížem přímo protihráčce, a ta, je-li jen trochu dobrá, zahraje nečekaně (nerutinně) po lajně a vítězí. Naznačuji, že i v případě českých sportovců většinou (za)hraje nikoliv myšlenka, ale dril a rutina, protože tak to pod vedením rutinních trenérů a metodik v tréninku nacvičují. Pokračování »

Výpisky ledacos potvrzující

18.11.2016

Proč jste, ženy, tak řevnivé, že nějakých, řekněme, sedm procent možných výhrad, jež jste vůči Hillary mohly mít, vás přimělo volit pana Trumpa, jenž těch nevýhod má třiadevadesát procent? Leda byste byly takové sexistky, jimž nakonec imponuje, jak si pan Trump díky svému bohatství vybírá své partnerky podle katalogu časopisu Playboy. U Trumpa je už krůček k tomu, aby začal některé významné funkce obsazovat ženami typu pornohereček. Podezírám vás, že jste nám vymyslely mužskou krizi, abyste zastřely svou krizi ženskou, která je horší. Tak kam jste zašantročily ty hlasy pro Hillary? Proč jste k sobě tak kruté? Ondřej Vaculík Pokračování »

Co můžeš dělat?

17.11.2016

Snaha o přirozený porod v domácím prostředí s možností přítomnosti porodní asistentky se dostala až k Evropskému soudu a ten rozhodl negativně… Co teď s tím? Co můžu já, jedna žena z miliónů udělat? Zeptala se studentka ze současné generace studentů. Zrovna jsem se díval na dokument o studentském hnutí v roce 1968 (a pamětnicky se těším i na druhý díl o studentech v roce 1989). Tak především: nelze očekávat jakoukoliv okamžitou změnu po půl století trvajícím negativním jevu (v tomto případě se jedná o stav českého stále autoritativního porodnictví), právě tak jako nelze očekávat okamžitou změnu vlastního charakteru či těla (když chci co nejrychleji a snadno zhubnout). Naznačím hned tři související a v čase oscilující vrstvy odpovědi: individuální (v tomto případě ženskou), lokální (tedy českou a globální, přičemž ovšem duchovní učitelé všech věků a kultur znovu a znovu netrpělivému mládí opakují: nespěchej! Vytrvej! Pokračování »

Konečně došlo na paradoxy demokracie

16.11.2016

Občané USA si právě připravili čtyři roky pořádné politické výzvy. Demokracie, která se nekultivuje, snadno oslabí nebo zanikne, píše v závěru své dlouhé práce na téma Paradoxy demokracie (LN 12. 11. 16) psycholožka z Akademie věd a zároveň ze San Diego University Martina Klicperová-Baker, která zkoumá psychologii demokracie, občanskou slušnost, politickou kulturu, přechody k demokracii, demokratické občanství a nenásilí (vzpomněl jsem si na někdejší ságu Isaaca Asimova Nadace o psychohistorii). K mému překvapení a radosti přehledně a detailně popisuje mnohé skutečné příčiny stavu dnešní krize demokracie u nás i ve světě: uvažuje o politických mentalitách, varuje před krizí slušnosti a nevyhnutelnými konflikty, a k mému zadostiučinění uvádí i přehled nejnovějších psychologických pojmů, osvětlujících opakující se nepoučitelnost politiků ale i voličů a obyvatel všech demokratických i k demokracii směřujících zemí posledních dob. A tak s radostí ocituji nikoli sloganovitý, ale původně třístránkový a na čtení náročný novinový text zamyšlení na evolučně dané lidské reakce, jejichž neznalost se v politice opakovaně vymstí. Pokračování »

Zasetý vítr (i trochu šprochů)

14.11.2016

Donald Trump se stal americkým prezidentem nikoliv kvůli „americké bělošské dělnické třídě“, ale protože miliony středostavovských a vzdělaných amerických občanů pohlédly do nitra své duše a nalezly tam… obrovské množství nenávisti vůči ženám, napsal freudovsky výstižně americký žurnalista a vyprovokoval mne tím k načrtnutí dalších příčin současného stavu (mužského) světa. Nebo jinak (a předem se omlouvám za záměrně nekorektní spekulace, jejichž razance ale v porovnání s výroky Trumpa či Zemana snad nikoho zase až tak nepřekvapí), vypadá to, že si feministky  vybojovaly rovnoprávnost tak emancipovaně, že to může muže a nakonec i je vyhubit. Místo aby své muže a syny žensky chválily, jen mužsky kritizují. Zasévaly vítr a dnes všichni začínáme sklízet hurikány a bouře… V návaznosti na varovný blog Mene tekel ocituji a v závorkách naznačím (i formou tří otázek), čeho se již delší dobu obávám. Pokračování »

Výpisky zničující

10.11.2016

U lidí, kteří po dobu jednoho roku kouří jeden balíček cigaret denně, vznikne v průměru 150 mutací v každé buňce v jejich plících a téměř 100 mimořádných mutací v každé buňce jejich hlasivek, zjistil vědecký výzkum. K ještě dalšímu počtu mutací dochází v ústech, v močovém měchýři, v játrech a v dalších orgánech. Zatímco je dávno známo, že chemikálie, obsažené v cigaretovém kouři způsobují riziko nejméně 17 forem rakoviny, přesné molekulární mechanismy, jak dochází k mutacím DNA a jak vznikají nádory, dosud nebyly jasné. íhttp://blisty.cz/art/84307.html#sthash.6eZbpO41.dpuf Pokračování »

Mene tekel

9.11.2016

Tradiční hrozby, kterým musel lidský mozek čelit, zmizely. Neexistují žádné velké krize, před které bychom byli postaveni všichni stejně, jako jsou světová válka či mor. Mozek si ale dokáže vyrobit stejně dramatické citové reakce i při řešení triviálních situací. Vytváří si tedy krize i tam, kde žádné nejsou, jednoduše proto, že je tak nastaven, říká globálně ekologicky poněkud neinformovaný doktor Stránský v rozhovoru nazvaném Mozek hledá slast (LN 5. 11. 16). Protože navazuji na předchozí blogy (o iluzích, kterým nesnesitelně snadno podléháme a odmítáme je akceptovat), použil jsem v nadpisu biblické rčení (které se objevilo na zdech Jericha, než byly i s městem rozbořeny), dnes označující varování před naléhavou hrozbou. Také protože zkušenosti a poznatky neurologa dr. Stránského mohou být jak pokusem o vysvětlení, proč většina lidí volí populisty a prezidenti (ten zdejší i ten příští americký či francouzský) rozdělují stejně již bezprecedentně polarizované společnosti, tak také varováním. Pokračování »