Zen pro věčné začátečníky II

17.7.2017

Napsal mi pečlivý čtenář, který občas přispěje výčtem překlepů v tom kterém minulém blogu (proto publikuji hned po půlnoci: teprve až když je blog zavěšen, vidím poslední chybičky), že se těší na zen pro začátečníky. Prý nemedituje, protože jezdí hodinu do práce na kole (a zpět), pracuje jedenáct hodin v kuse, stará se o rodinu a musí se s platem menším než můj důchod ohánět. Tak jsem mu odpověděl, ať si užívá plodů přírody (psal, že právě sbírá maliny a černý rybíz), a vychutnává všeho, co dělá, na 100 % – JAKO by meditoval. Zen, ten pravý, přijde sám v každé takto naplno prožité vteřině (jízda na kole i trhání malin může být nácvik pocitu teď a tady, když to člověk natrénuje tak, aby na hladině mysli neměl než jízdu na kole či trhání malin). Pokračování »

Zen pro věčné začátečníky

10.7.2017

 Už nějakou dobu sem tam nějaký ten zvídavý čtenář žádá, zda bych nenapsal něco o zenu a kóanech pro začátečníky. Něco jednoduchého. Doposud jsem ho (a to) odmítal, protože co bylo třeba jsem už dávno napsal a na blogu uveřejnil – tehdy třeba v pravý čas co se týkalo třech studentů zenu, kteří se mnou žili v pokojíčcích malého domku v jedné vesničce u Prahy (kam jezdil pravidelný autobus z jedné stanice metra). Dnes, o osm let a celou řadu převratných událostí v jejich životě později, kdy jeden tak trochu neunesl tíhu zodpovědnosti, kterou jsem na něj v domnění, že už je připraven, naložil, a žije cestováním s partnerkou po zemích, které fungují, a druhý už už dokončil svá studia, a životní kóan vyřešil (viz blog Čínský kóan) ale opět pravidelně sklouzává do svého začátečnického (nezodpovědného) chování, si nejen oni jistě rádi a na pokračování zopakují složitě a z mnoha úhlů sepsané  (protože dnešní intelektuálové a vědci konzumují jen to nejsložitější) základní lekce zenu pro začátečníky. Pokračování »

Nicméně

5.7.2017

Již čtyřicet let se občas nějaký zenový a duchovní začátečník (zvláště po návratu z nějakého zenového, kdysi jógového, nebo dnes ekologického centra v Polsku, Maďarsku nebo dnes dokonce v Indii) zeptá, jak poznat pravého gurua a proč se u nás nevyskytují zenoví mistři nebo jógoví guruové. Zároveň, zvláště v počátku 90. let min. stol., se vyrojila spousta začátečníků (z ciziny, ale i našich), kteří začali na víkendových festivalech (new age, zboží z Indie, přednášek rychlokvašených šamanů a hlavně seminářových bohyň, které, podobně jako lektorky angličtiny, byly jen o dvě lekce zkušenější) přednášet a sami organizovat letní pobyty na téma nějaké té turistické verze duchovnosti. Skutečnou duchovnost ale abys u stále formálnějších a línějších Čechů pohledal… A tak se pokusím tímto megablogem naznačit (pro pečlivější čtenáře s řadou odkazů, včetně toho osobního na konci), na co by si měli dát pozor studenti (ale i další generace duchovních učitelů)… Pokračování »

Nejen Jan Urban žaluje

3.7.2017

Ministr zdravotnictví a ministr vnitra varují: přečtením níže uvedených citátů riskujete hluboké zhnusení nad současnou situací v tomto státu… opět naznačuji, že pokud už tak nečiníte, je nejvyšší čas vrhnout se na soukromé, individuální a partičkové aktivity: hrajte na didžeridu, zpívejte alikvotně, a v žádném případu, sebezáchovně, nečtěte běžná média, kromě sportovních událostí a přírodopisných dokumentů nesledujte televize, a udržujte se v klidu a kondici… Radujte se z pozitivních příkladů (zas deviace), podporujte své aktivist(k)y, nadšence, rozumné a respektu schopné kamarády a autority, a nebojte se je chválit, Pokračování »

Výpisky k (hořkému) pousmání

28.6.2017

České školy zamrzly. O nutnosti reformovat středoškolskou výuku se mluví již řadu let, ale žádný velký posun nenastal. Studenty už přestalo bavit neplodné řečnění dospělých a přešli do akce. Zahájili kampani Revoluce na střední, místo naštvaného protestu nabízejí konstruktivní řešení, jak změnit české školství, aby odpovídalo požadavkům 21. století. Informace jsou v mobilech doslova na dosah ruky, přesto „Igor Hnízdo“ před tabulí nalévá do žáků vědomosti a vynucuje memorování. Chybí pěstování sociálních a komunikačních dovedností, vedení k mediální či finanční gramotnosti, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz předsedkyně České středoškolské unie Lenka Štěpánová. Důležité je nejednat jen na základě emocí nebo dojmů, což je ve školství celkem problém, viz třeba jednání o kariérním řádu. My se snažíme své argumenty opírat o relevantní data, sledujeme například, co říkají mezinárodní výzkumy, které se dají použít na české prostředí. Tento náš přístup myslím hodně oceňují úředníci z ministerstva i média. Pokračování »

Spouštěč

26.6.2017

Synchronicita a nějaká ta podvědomě nevyslovená, ale skutečně hlubinná potřeba zařídila: v autobuse směr Náchod (kde si mne vyzvedl student, u kterého přežiju tropické dny) jsem vyfasoval noviny, a v nich objevil rozhovor s egyptologem Miroslavem Bártou (Naše civilizace je na rozhraní, ale svět nekončí), ve kterém se objevilo to pravé slovo, viz nadpis (v nedávném blogu Natržení reality jsem jej neprozradil, a tak teď mohu navázat). Brzy budeme čelit zásadním výzvám, protože je evidentní, že spousta věcí ve společnosti přestává fungovat, říká egyptolog, který svůj slovník zmírnil, aby byl srozumitelnější: Lidé cítí, že svět se mění, ale to je v pořádku. Společnosti i přírodní prostředí mají svou dynamiku, což neznamená, že svět skončí. Jen může být za pár měsíců nebo roků svět docela jiný… Nacházíme se na vrcholu nebo těsně za ním, řekl bych… Pokračování »

Natržení reality

22.6.2017

Jak předat zjištění, že svět (jak jej vnímáme) je iluze? Jak naznačit ostatním, že jsou celoživotně manipulováni nejen politiky, ale i školou a dnes také post-faktickými (rozuměj: fakta účelově zamlčujícími, překrucujícími, nebo přímo lživými) médii? Bylo to obtížné vždy, i v dobách duchovních mistrů a zakladatelů velkých náboženství, kteří proto používali metafory, přirovnání, nebo, jako Ezop, bajky. Mozek lidský funguje velmi dobře v přírodě a malé tlupě, ale i západní básníci a surrealisté a jiní umělci nakonec (pár tisíc let po Buddhovi a jogínech či čínských básnících a taoistech) pochopili, že příliš myšlení je umrtvující (jazyk je past). Zenoví mistři na natržení (proražení) reality vymysleli kóany nebo zenové hole. Přesto a právě proto jsem si jist, že současnost nutně vyžaduje nové čtení (nový překlad) jak mýtických súter, historek a učení, tak také zcela jiné než striktně materialistické (rozuměj, přísně vědecké, v oblasti lékařství tzv. lege artis) metody: zjednodušeně duchovnost. Rituály a magie všedního existují, ne že ne, a fungují tomu, kdo ji a priori neblokuje absencí své víry. Pokračování »

Křehkosti, tvé jméno je (neopečovávaná) demokracie

19.6.2017

Dvacet sem hořících pater Grenfel Power v západním Londýně nám opět připomnělo, a postřelený americký senátor potvrdil: v jakých časech to žijeme? Jak tenká je hranice mezi životem, jak jsme na něj byli my v civilizované Evropě zvyklí, a mediální realitou, na kterou si zvykáme, ať chceme nebo nechceme? A jak nebezpečné je, když nám, po tolika záběrech převrácených člunů na moři a tolika dětských tělíček na pláži, i díky médiím, srdce otupěla, okorala, zkameněla? Trump, brexit, Zeman, tropy na jaře, zrušené obchody (už žádné důchodci oblíbené vietnamské obchody s textilem, a že byly v mém blízkém okolí tři), pokračující migrace právě tak jako neschopnost politiků ji vyřešit, krize českého školství a partokracie tak hluboká, až se o ní už velmi kriticky píše v běžných novinách, dnů blbců přibývá… a jednou z hlavních příčin jsou podle mne (česká) média! Pokračování »

Na Západ padla blbá nálada

15.6.2017

Bohaté země vidí budoucnost velmi černě, zjistil celosvětový průzkum agentury Pew Research Center. V lepší život příští generace nevěří skoro dvě třetiny Američanů, devět z deseti Francouzů či osmdesát procent Japonců, tvrdí se v čerstvém článku o blbé náladě Západu. Hm, když jsem tak od počátku tisíciletí stále více brblal (ačkoliv jsem se osobně nikdy v životě neměl lépe), samozřejmě jsem věděl, že nejsem sám. Stačilo sledovat dění na polích válečných ale i politických, a navíc, což mne obzvláště prudilo, ženských. Přečkal jsem teď další vlnu tropických veder, a wifi mi na mém notebooku stále nejde, ale s pomocí bytného se mi občas daří se na chvíli připojit, a tak mohu těm několika čtenářům, kteří se občas v mailu zeptají, jak se mám a proč furt jen brblám, hromadně odpovědět, a zároveň doporučit poslech naštvaného alba Rogera Waterse (viz níže) se symptomatickým názvem: Je tohle život, který si přejeme? Pokračování »

O několikerém ženském zmatení

12.6.2017

V recenzi filmu britské herečky Alice Loweové Nenarozená pomsta (A2 10/17), v němž autorka prostřednictvím příběhu o těhotné vražedkyni rozkrývá role, které společnost přisuzuje ženám v jiném stavu se píše: Patriarchální společnost vnucuje těhotné ženě své představy, jak by se nastávající matka měla chovat – měla by být zadaná, neměla by se příliš bavit ani pracovat, a je nanejvýš žádoucí, aby sledovala pouze zájmy svého dítěte. Vše, co se tomuto schématu vymyká, je klasifikováno jako nerozum a sobectví, jakoby se nepočítalo se svobodnou vůlí. Mateřství a dítě pak slouží jako prostředky uplatňování moci a jako účinná páka, s jejíž pomocí lze ženu ovládat a manipulovat s ní. Nic proti, ale při vší úctě k režisérce, i ona dochází k dnes obvyklému a jen pasivnímu konstatování: Výsledkem je znepokojivý kontrast (já bych použil slova napětí) mezi vnitřním a vnějším, kdy tenzi nezpůsobuje vetřelec uvnitř, ale soustavný tlak vnějšího prostředí. Pokračování »

Výpisky, které nevyžadují

31.5.2017

…ani komentář, ani karikaturu (jak poznamenal v rozhovoru pro Rozhlas Plus autor komixů a televizních sitcomů Tomáš Baldýnský): česká politická realita překonává fantazii těch nejlepších humoristů. A protože mi vypověděl službu počítač (respektive anténa a adaptér, tedy součástky poskytující příjem wifi vln) a již minul týden jsem své blogy zavěšoval pomocí přátel a jejich počítačů a připojení, a také protože jsem notně zpomalen vedry a nevyvětratelným parnem ve své cele, odmlčím se (ostatně, číst je stále co, a poslední trojdílné zamyšlení nad slepou uličkou vývoje nejen české, ale i té evropsko-americké společnosti, poskytuje dostatek námětů k uvažování). Pokračování »

Testosteron a slepá ulička vývoje

26.5.2017

Lidstvo je vymírající druh toužící po vzkříšení, prohlásil android David ve filmu Riddleyho Scotta Vetřelec – Covenant. Filmový kritik Jan Gregor tak citátem připomněl (aktualne.cz z 24. 5. 17) podstatný a dle mého vše další určující režisérův záměr. Snad pomůže zmateným divákům zorientovat se ve zklamaných pocitech. V každém případě by měl pomoci čtenářům mých blogů (a příslušníkům pražské kavárny?) mezi záběry hororové vyvražďovačky alespoň vytušit jak umělecké motivy slavného režiséra, tak teď při čtení i mé blogerské a duchovní pokusy naznačit a varovat před slepými uličkami vývoje lidstva. A domýšlet naznačená varování – protože a přestože dál se většina diváků přes dokonalé filmové řemeslo nedostala a nedostane: hledat a tušit i možná řešení. Bez ohledu na vyznění režisérova dlouholetého, a jak vidno i z úspěchu těch dílů Vetřelce, které mezitím natočili jiní, marného úsilí účinně varovat lidstvo (rozuměj: pozvat k začátku skutečné změny člověka současného), se pokusím zopakovat, co trousím celé roky ve svých blozích (a co jsem vehementně a umanutě šířil slovy ale i hudbou na tibetské mísy a alikvotním zpěvem předtím): i člověk současný se může změnit. Ale musí začít od začátku (ob ovo, od vajíčka, tedy od početí, těhotenství a porodu). Pokračování »

Estrogen, testosteron a slepá ulička vývoje, část 2

24.5.2017

Byl jsem připraven: vybaven špuntem do slyšícího ucha, vodou na pití, houskou kdybych měl hlad, a mikinou s kapucí, kdyby klimatizace překonala mé obranné mechanismy: vydal jsem se v neděli dopoledne do kina na film Riddleyho Scotta VetřelecCovenant. A užil jsem si všeho, čeho jsem se obával, a na co jsem se těšil. Již když jsem se přibližoval do sálu, jsem byl ohlušen stadiónovým rachotem zvuku upoutávek, a dokonalostí kombinace oslnivých výbuchů a rychlého, až stroboskopického střihu – to vše při filmařském a producentském poslání každého diváka od puberty do důchodu vystrašit, vyděsit, vylekat, šokovat – zkrátka řemeslně dokonalou emocí strachu. Citlivější čtenáři mohou přeskočit následující odstavce, zabývající se zlem, chybami režiséra a současného lidstva, a na film do kina nejít, a teď si prostě rovnou, neušpiněni, přečíst závěrečný odstavec naznačující pracné a dlouhodobé, ale jediné možné řešení (krize člověka a lidstva). Pokračování »

Estrogen, testosteron a slepá ulička vývoje

21.5.2017

Už se těším, navzdory negativním recenzím, jak si pozitivně vychutnám film Ridleyho Scotta Vetřelec – Covenant, který dále spekuluje, jak asi mohl vzniknout původní vetřelec (nezničitelný biozabiják). První část dnes legendárního filmu jsem si užil v Tokiu v roce 1979, a přinejmenším od té doby umím i nechutné a kruté scény vnímat spíše esteticky: dokonalost filmových záběrů mne uchvátila už tehdy (jako pilný student a posléze učitel zenu umím svět vnímat harou, třetí čakrou, takže nenamočen v emocích a indoktrinovaných postojích). Přesto jsem další Scottův pokus vnímal opět jako varování, a o tomtéž asi bude i poslední počin osmdesátiletého režiséra. A protože krize všeho, zvláště lidských vztahů a chaoticky fungujících společností, je všude kolem, alternativně a snad inspirativně se rozepíši, jak mi zobák špacírujících myšlenek dovolí… na téma, jak moc jsme, přes rostoucí počet dat o skutečném stavu našich lidských věcí, ve vleku falešných signálů a iluzí, produkovaných našimi znečištěnými těly a mozky, naivně přehlíželi démony, které jsme snaživě vytvářeli a spouštěli.

Pokračování »

Jak se do virtuálního lesa volá, tak se z něho ozývá

17.5.2017

Platí ovšem i princip zachování energie a její kvality, píše ve svém inspirativním eseji O digitálních platformách a amerindiánském perspektivismu Lukáš Likavčan (A2 10/2017). A protože v rámci pokusu varovat před pastmi zdánlivě lesklých idejí dochází k závěrům téměř zenově duchovním (ano, vážení uživatelé, ale především ajťáci všech kvalit, ale také naivní vyznavači všech digitálních technologií, viz níže), nechal jsem se inspirovat a alternativně a připomínkově doplním načrtnutá řešení: Narodili jsme se a žijeme ve společnosti disciplíny kde nás různé institucionální, diskursivní, nebo technologické aparáty nutí chovat se tak či onak – tedy nás doslova disciplinují. Proti pojmu disciplíny se staví druhá forma moci, jež nabírá na intenzitě v situaci pozdního kapitalismu – totiž kontrola. Ta jedince nejen subjektivizuje ve smyslu kladení jistých omezení a bariér, ale také jeho subjektivitu přímo produkuje. Nejenže obaluje individuum vrstvou aparátů (jak je tmu v případě disciplíny), ale proniká do samé podstaty formy života – společnost kontroly neusměrňuje naše tužby a pohyby, ale přímo je generuje. Pokračování »

Pokrok v Absurdistánu

15.5.2017

Naštěstí se coby důchodce nemusím dívat do kalendáře častěji než jednou za měsíc, a na letopočet jednou za rok, když obracím list v kalendáři mandal. Jinak bych podléhal hluboké skepsi, protože kromě věšáku na prádlo sousedky a možnosti publikovat blogy nemám důkaz, že žiji ve třetím tisíciletí, v roce 2017. Nesmyslné vyhlášky a novely vyhlášek a prováděcích nařízení rámují a omezují život Pražana ještě víc, než za totality: vrchnost v podobě úředníka vládne, jako vládla odjakživa. Slouží lidu, voličům, všem: tedy teoreticky, ale v praxi ruka ruku myla a myje. Demagogie nastupuje, když v touze po společném jmenovateli princip rovnosti degeneruje v princip identity, napsal Saint Exupéry. Pojďte a poslyšte, co se mi stalo v rámci pokusu koupit si elektrokoloběžku (abych se mohl přesunovat např. z jedné linky metra na druhou, anebo dostat se pěšky na hlavním nádraží ten skoro kilometr od vchodu na příslušný konec nástupiště, od kterého odjíždí můj vlak). A jak pražští radí (ne)řeší pohyb pražanů a turistů v centru hlavního města. Pokračování »

Vrtkavému lidu

11.5.2017

… je určen delší článek profesora dějin práva Radima Seltenreicha (LN 6. 5. 17), který (v čase brexitů a svobodnými volbami rozdělených národů) shrnuje politický a sociální vývoj i v téhle roklince nejméně za posledních třicet let tak výstižně, aby se někteří až chytili za nosy, ale vrtkavý lid nic zase nepochopil. Jak už je nejen tomuto lidu snad známo po celá tisíciletí (profesor cituje Shakespearova Julia Césara, několikrát zmiňuje tutéž situaci v historii, a ochotu, s jakou se lid od doby antiky dá oklamat), nedokážeme se poučit z chyb a tak je opakujeme. Autor tím tak trochu nepřímo omlouvá patology moci a tribuny zmateného lidu: ten se totiž, zvláště v davu (politických stran, a dnes jako uživatelé médií), v podstatě nemění a populisté a demagogové, kteří ovládají umění vyřadit jeho zdravý racionální instinkt ve prospěch dryáčnického vyděračství, už zase (tak jako maršálové) přicházejí. Už jsem to smutně konstatoval před pár měsíci, dnes opakuji: stydím se za společnost, ve které musím žít. Pokračování »

Učinit Zemi znovu posvátnou  

8.5.2017

Pomalu, ale přece jen se na různých místech Země někteří lidé vzpamatovávají z opojení dobyvatelů a začínají si nejen uvědomovat, že stromy, řeky či ledovce by měly být asi posvátné, ale za posvátné je i vyhlašovat. Také některé články ústavy Ekvádoru, podobně jako některé zákony Bolívie, přiznávají omezenou subjektivitu vybranému území. I když jsou namířeny proti rostoucímu komerčnímu využívání přírodního bohatství cizími těžařskými firmami, jde o pozoruhodný posun práva od subjektivity fyzické či právnické osoby k subjektivitě území. Rovněž naše domácí formy ochrany některých krajinných oblastí – Krkonoš, Šumavy, Jeseníků, Podyjí – jsou stydlivým přiznáním subjektivity vybranému přírodnímu útvar, píše ve svém eseji brněnský ekolog Josef Šmajs, a navíc rozumně dodává: Zemi nelze před zkázou ze strany globální kultury chránit pouze po částech. V čase žabomyších bouří politických furiantů ocituji (abych převedl pozornost čtenářů k přece jen důležitějším věcem) a opět zopakuji i duchovně alternativní návrhy řešení… Pokračování »

Mediální násilí a úpadek civilizace

3.5.2017

 Jako vášnivý čtenář (kterému v Univerzitní knihovně v roce 1970 odmítali půjčit Dějiny surrealismu) jsem později často zmiňoval své obavy i na tomto poli: stále běžnější varianta rčení řekni mi co čteš a já ti řeknu, jaký jsi člověk, má dnes (v době stále kratších článků, písniček a youtube) už negativní verzi: ukaž mi jaké střílečky hraješ na počítači, a já ti řeknu, jak budeš za pár let agresivní. Zatímco psychologové neustále tvrdí, že vliv stříleček a thrillerů nemá na děti negativní, rozuměj, prokazatelný vliv (a porodníci předstírají, že nemocniční operativní porod je ten nejlepší), naznačím citací alternativních článků, které (by) jinak v rychlosti infotainmentu ihned zapadly, jak moc jsme mainstreamovou televizí a postfaktickými sociálními médii manipulováni k nečinnosti. Pokračování »

Ještě o žábách na pramenech

1.5.2017

Abych povzbudil ty, kteří se přece jen tu a tam ozvou a přinejmenším na okamžik zarazí bohorovný přístup ego žab a žabáků (na pramenech mnohého tvůrčího) k sobě a ke světu, ocituji ze dvou zpráv, které by jinak zanikly v hukotu médií: spravedlivě umanutý brňák (s typickým jménem Jiří Novák) osm let bojoval s a nakonec zvítězil nad městským úřadem, který je zodpovědný za hluk na brněnském náměstí Svobody při velikonočních i vánočních trzích, během velkoplošného promítání hokejových utkání ale i při projevu prezidenta Zemana a v rámci jiných veřejných akcí (které povoluje městská část, a že jich je nejméně 144 za rok): soud hluk zakázal (nad určitou decibelovou hranicí). Hurá, sláva mu! Pokračování »

Modrá velryba, teroristé a mediální běsi

26.4.2017

Kdysi jeden moudrý člověk nepoučitelnému davu prozradil, že všechno již bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchal, musí se to říci znovu. Právě proto se opět pokusím naznačit, jakou obrovskou chybu dělají média (a potažmo celá společnost, a nejen ta česká), když ve snaze informovat veřejnost (rozuměj: vydělat na drbech a emočně vypjatých senzacích) oslavují kdejakého teroristu tím, že mu věnují veškerou pozornost. Celodenní nepřetržité pořady nebo devadesátiminutových zpravodajství (např. na ČT 24) nejsou nic jiného než nastavovaná kaše plná žvanění odborníků, kteří samozřejmě nemohou vědět víc než média, ale nějak se spekulativně vyjádřit musí, jinak by je znovu nepozvali. Na příkladu jedné z posledních afér, zvané Modrá velryba, naznačím, o co jde, včetně jednoduchého řešení, ke kterému se ale nikdo zodpovědný zcela jistě (zatím) nepřihlásí. Pokračování »

Žabáci na pramenech

24.4.2017

Byly nebyly národy a v nich žabáci, kteří si neustále užívali poblíž bahnitého dna a navzdory snaze několika výjimek se neustále motali v podprůměru a kalili vodu: vyhovovalo jim to. Básníci, hudebníci, malíři a zpěváci tam ochotně tvořili tak, jak si přáli a dovolili úředníci, a měli tak být raději malíři pokojů nebo traktoristé. U nás byli takovými nezřetelný mi ale o to výkonnějšími žabáky třeba Jirka M., pokud šlo o indickou klasickou hudbu, Václav K. pokud šlo o makroekonomické a stranické poměry ve státě a prezidentství, Miloš Z. pokud jde o systematickou vulgarizaci národa, a pak také Jiří K., vydavatel časopisu a spolumajitel nakladatelství, pokud šlo o české porodnictví a stav new age, tedy spíše ezo byznysu u nás za posledních dvacet let… To, že zbrzdili přirozený vývoj nejméně o celou generaci, nevnímali a ani nemohou. Chci tímto pokusem o bajku naznačit, že to jde, vzepřít se žabákům, a nějaký ten ohled ze slušnosti je kontraproduktivní. Pokračování »

Závany (střemchy)

18.4.2017

Mívám s nimi potíže: přesněji, ostatní kolem mne mívají potíže s tím, že reaguji jak očekávají (protože tak reagují a reagovali by oni)… jenže já se občas mračím, neusmívám a vypadám brblavě nikoliv protože bych se (to) nezvládal, nebo dokonce trpěl, ale protože symbolicky pláču (trápím se, lituji, jsem smutný) nad tím, jak si zbytečně škodí: nevidí tu krásu kolem, nežijí zázraky existence všeho živého (včetně trávy stromů mušek a brouků) a přírodního. Potácejí se v iluzích vlastních programů vnímání, jsou oběti toho, co jim řekli, že se má a nemá, viní svět a ty druhé, a baží po zážitcích. Není jim pomoci, a tak se soustřeďuji jen na vlastní pozitivní vjemy a zážitky. Nemohou za to, špatně je porodili, demagogicky a manipulátorsky (ne)vychovali a (ne)vzdělali, a tak prostě nevědí, že nevědí, jak by se mohli mít… Naznačím vlastní řešení, třeba bude inspirovat… Pokračování »

Nejen mým emancipovaným ženám

13.4.2017

… ale také feministkám, profesorkám a studentkám genderu a dalším proklatě emancipovaným: dámy, když už neslyšíte laskavá varování (nás mužů), co kdybyste si aspoň přečetly, co tvrdí zkušená psycholožka, která měla to štěstí, že v roce 1970 z tohoto závistivého a zpátečnického údolí emigrovala, a žila a pracovala v Německu (a byla teď vyzpovídána českou novinářkou, která dlouho žije a pracuje v kapitalistické cizině)? Dnes téměř devadesátiletá Jiřina Prekopová se totiž také snaží varovat: Nároky žen na muže se zvyšují. Nejsou schopné dělat kompromisy. Hromadí se mi případy, kdy se rozpadají vztahy vzdělaných, velmi inteligentních a empatických lidí. Oni jsou empatičtí, ale bohužel jen sami k sobě. Každý prosazuje to svoje. A ženy, místo aby toho svého dosahovaly tajemnou silou pohlazení, hudrují, chovají se jako muži. Nikdy dřív nebylo tolik žen, které se chovají jako muži. Pokračování »

Nadšeně i smutně nejen o CEU

10.4.2017

CEU je anglická zkratka Středoevropské univerzity, na které jsem v roce 1992 absolvoval trimestr History of modern art. A byl jsem nadšen: mohl jsem v prostorech původně odborářských na Olšanském náměstí užívat školní počítače, měl jsem neomezený přístup do knihovny, neuvěřitelně zásobené všemi světovými kusthistorickými časopisy a knihami o umění (nejen tom klasickém, ale i tom tehdy současném!), na přednášky jezdili světoví filosofové, architekti, skuteční odborníci ve svých oborech a osobnosti, a s profesory jsme chodili na exkurze do jinak nepřístupných prostorů (třeba na tehdy zavřeném Karlštejně v rekonstrukci, na ochozy katedrály sv. Víta na pražském hradě, k varhanám v kostele sv. Jakuba, do vily Tugenhat v Brně), a my, studenti ze všech bývalých zemí socialistického tábora, jsme si užívali naprosto otevřené atmosféry, ve které jsme mohli studovat a psát o čemkoliv, a dokonce si přiťuknout se zakladatelem CEU, George Sorosem. Pokračování »