Dětský sen

9.12.2018

Probral jsem se a ještě v mrákotách jsem opatrně osahal polštář, abych nezalehl nějaké to dítě. A pak jsem si jen s blaženým úsměvem opakovaně přehrával detaily ze snu. Dětí bylo asi osm. Nejstarší holčička mohla mít tak čtyři roky, a zatímco ty ostatní si hleděly svého, ona se vydala směrem ke mně a bez ostychu našla důlek v mém náručí. Pokračování »

První vlaštovka?!

2.12.2018

Hurá, sny se sice velmi pomalu, ale přece jen asi plní. Trvalo to dvacet let, ale vida, začíná se oficiálně (přes vytrvalý odpor většiny současných porodníků a ministerských na zisku lpících úředníků) hovořit o alternativních porodních (zatím nikoliv domech, ale) apartmánech! Dobrou zprávu předávám dál, dámy:

V prvních nemocnicích připravují Centra porodní asistence, kde bude možné rodit bez lékaře. Ten ale bude k dispozici při možných komplikacích. V úterý to uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová. Nejdál je příprava v pražské Nemocnici Na Bulovce, kde vznikají dva porodní apartmány.

Pokračování »

Ženy mužům a především sobě

17.11.2018

Matemašte, na tohle jsem, dámy, čekal skoro padesát let: tohle je můj poslední blog v rubrice Muži a ženy. Konečně mohu přestat varovat, brblat, apelovat. Po internetu kolující video-prezentace desítky žen, které se omlouvají mužům za mnohá zranění a necitelné přístupy vůči nim, mne šťastně rozplakala právě pro přesně formulované věčné a zde otevřeně přiznané pravdy o iluzích, mýtech a nikdy neřešených nepochopeních a výčitkách ze strany žen, které se tak po staletí, ale zvláště v dnešní postfaktické době, vznáší ve vztazích mezi ženami a muži. Pokračování »

Drobné radosti smíchovské

12.11.2018

Zatímco události světové jsou stále zašmodrchanější, je jasné, že i pokud jde o drobné lidské radosti, co si člověk neudělá, mít nebude. A tak si kromě přírody vychutnávám existenci miminek, usměvavých maminek, a drobných radostí.
Pokračování »

České těhulky pijí

4.11.2018

… ale alkohol, tedy většinou víno (a pivo). Odhaduje se, že tak činí nejméně polovina z nich, také protože někteří dětští lékaři stále a tvrdohlavě radí, že sklenička červeného vína jednu týdně neškodí, naopak, pomáhá zdraví. Děti, jejichž matky v těhotenství pravidelně konzumovaly alkohol, ale mají patrně různorodější zdravotní poškození, než se dosud předpokládalo. Aby bylo jasno: dámy, vy, kterých se to týká, vy všechny kouřící v bílých pláštích, alkohol vám v bříšku a kojencům nejen při kojení škodí vždy a moc. Pokračování »

Instituce selhaly

2.11.2018

Naši politici, zavázaní zájmům velkého byznysu a fosilních korporací, nás zradili a ženou náš svět do klimatické katastrofy. Je čas na nenásilnou občanskou neposlušnost. Je těžké tomu dnes vůbec věřit, ale převládajícím étosem vzdělaných elit byla kdysi veřejná služba. Nejvyšší ambicí mladých absolventů vysokých škol v padesátých a šedesátých letech bylo, ať už prostřednictvím práce ve veřejné správě, či svobodných povoláních, sloužit obecnému prospěchu své společnosti. Přístup těchto lidí k věcem veřejným byl jistě často povýšenecký a úzkoprsý, motivováni byli ovšem skutečně převážně veřejným zájmem a občanskou ctností, nikoli soukromými, zištnými ohledy. Pokračování »

Cholera, mor, ženy a jiná nebezpečí

31.10.2018

Rodičové nám říkali, že se nemáme příliš blízko tělesně stýkat s cizími lidmi. Abychom od nich něco nechytili. I když si byli vědomi, že to nakonec bude marné. Až budeme na začátku puberty, pokud se později chtějí dočkat vnoučat, to bez těch nemravných styků a dotyků s „cizími“ lidmi jaksi nepůjde. Na kluky se nesly hlavně rady „abys od ní něco nechyt…“ a „abys jí nepřived´ na mlíko“. Pokud si tedy chlapec myl ruce, když přišel ze záchodu, vyhýbal se lidem s boláky a kašlajícím tuberákům, možnost nebezpečí se silně snižovala. Až na ty holky. Ale pokud se chlapec stýkal jen s „děvčaty ze slušných rodin“, mělo to být „v cajku“. Teoreticky. Pokračování »

Chvála usměvavých maminek

28.10.2018

Víte, dámy a těhotné dárkyně budoucího života, že těšit se na miminko a celou dobu těhotenství se usmívat a mít obrovskou radost ze zázraku svého těla, doléčí všechny vaše chronické potíže, a zaručí, že porod bude krátký, bezbolestný (někdy holt namáhavý), že se ihned rozkojíte, a navíc v šestinedělí nenastoupí dnes běžné nemoci (jako laktační psychóza, poporodní deprese)? Víte, že zárukou optimálního vývoje miminka je vaše (a tatínkova) neustálá vědomá pozornost a drobné projevy lásky? Tušíte, že dnes běžné věci, jako jsou oddělené ložnice a klece postýlek, kradou dětem vaši pozornost, a když kojíte s miminkem na levé ruce a u levého prsu, ale zároveň překládáte nějaký text a pravou rukou píšete na notebooku (vaše pozornost tedy není s miminkem a u miminka), děťátko to vnímá jako když je samo, maminkou opuštěno, a stresory v jeho mozku překážejí přirozenému rozvoji a nárůstu mozkové hmoty? A nikdy nebude svobodné? A umíte to všechno intuitivně a tušeně přirozené přeměnit v každodenní rituálky a hry plné smíchu?
Pokračování »

Iluze vlády rozumu

21.10.2018

… materialismem a vládou lidu nadopovaná až k totalitnímu myšlení, snad konečně začíná sem tam praskat a v mezerách natržené reality zanechávat poněkud viditelné stopy. Což při vší cenzurou právě tzv. rozumu zatím tutlané odhalení vad na popletené kráse racionality našich životů (a hlavně škol všech typů), na které poukazuji posledních třicet let ve svých fejetonech a blozích, už i ve stále častěji překládaných a i z češtiny citovaných zmínkách, párá naši pohodlnou (i když stále víc nefungující) realitu. Pokračování »

Lisa Gerrard a Bulharky

19.10.2018

Dvanáctého října vystoupila v německém Lipsku Lisa Gerrard společně s ženským pěveckým sborem z Bulharska pod názvem Lisa Gerrard and Mystery of The Bulgarian voices. Příležitost poprvé v životě slyšet naživo legendární zpěvačku jsem samozřejmě popadl za pačesy a společně s několika nadšenci jsem koncert navštívil. Čekal jsem, že to bude výborné, avšak skutečnost překonala daleko meze mé představivosti. Pokračování »

Vybrat si

14.10.2018

pozitivní kvalitu, to je oč tu běží. A angažovat se. Človíček se vyvíjí podle prostředí, ve kterém pak dospívá, a v morfickém poli té které kultury či karmy společenství. Jinými slovy, na kultuře, tedy i písničkách a hudbě, dlouhodobě setsakra záleží. A na subjektivní vůli toho či onoho dosáhnout, anebo, jak ve stále větším počtu případů dnes, rozhodně ne na pasivitě a odevzdanosti. Pokud je někdo od školy posera, a v krizových chvílích to vzdává (nebo dokonce slouží právě panující vrchnosti),  je jedno, jestli ho k tomu navedl špatný porod, nezájem matky nebo nátlak party – bude takových stále víc, a přizdisráčství jednoho je pak, v atmosféře záporů, stále snadněji přizdisráčstvím a automatickým převlekem (švejkovstvím, lokajstvím) i ostatních. Zatímco drobná vítězství harmonických pozitivních rozhodnutí a činů občas pomáhají trasovat a dláždit cesty správných směrů. Pokračování »

Čím víc dáš, tím víc máš

7.10.2018

Mám na mysli nejen lásku a toleranci, ale i dobro, spokojenost, zdraví, štěstí. Už i lékaři zjistili, že ten, kdo s respektem nezištně pomáhá druhým, je zdravější, se silnější imunitou, a šťastnější. Egoismus mnohých českých dívek a žen v posledních letech dobrého bydla ovšem nerušeně roste právě tak jako apatie a lenost čecháčků, kteří se dokážou skutečně zajímat jen o tu svou zahrádku, zabíjačku či jinou zábavu. Větší část ženského egoismu klíčí z povahy a luxusu současného života, např. tzv. svobody spotřebovávat partnery a cigarety. Napsalo mi potrefeně a anonymně několik žen rozhořčených poznámkou v minulém blogu o tom, že mnohé leží v posteli při milování jako prkna. Hm, někteří jejich partneři mi pak s jiskrou v oku a se zvednutými koutky úst polohlasem popisovali jejich svatě genderové rozhořčení. Pokračování »

Tajemství evolučního daru sexu jinak?

30.9.2018

Ani já nejsem sexuolog nebo gynekolog profesionál, ale věřte nevěřte, o sexu vím ze zkušenosti (delší soužití se čtyřmi ženami) a ze sledování čerstvých výsledků výzkumů poslední doby v angličtině na internetu, co neinformovaná většina lidí netuší, anebo od prvních pokusů o sex si, myslí, že jsou odborníci a nikdo jim přece nic nemusí vysvětlovat. Podobně rozumíme my muži fotbalu, ženy kytkám a módě, a přesto nevíme takřka nic o ženách, zvláště pak co a jak si myslí, natož co prožívají během sexu, a ještě horší je to s tím, co si ženy domýšlí o tom, jak vnímají je a sex muži a  ti že přece musí vědět, co s nimi mají dělat při milování… Jenže pokud ženy postupně nenaučí muže (neřeknou jim), co s jejich těly dělat, budou věčně neukojené a tedy nespokojené partnerky a manželky. A to mne (i z vlastní zkušenosti i kvůli studentům a tisícům ostatních mužů) bolí a proto si alternativně zabrblám.

Pokračování »

Heilung

27.9.2018

Heilung je zvuk doby železné ze severní Evropy a doby Vikingů, tvrdí recenze na síti, a má pravdu. Já v hudbě tří protagonistů a řady kamarádů v rolích bubeníků a vojáků slyšel i ozvuky Amalgamu, hraní s MCh bandem a snů o nerealizovaných koncertech z 80. let min. stol. Záznam letošního koncertu je skvostný a dech beroucí. Nenudí, zkušeně míchá dlouhé rytmy šamanských bubnů, extatickou sborovou mužskou recitaci nějakých vikinských ság, pronikavý vokál zpěvačky s jelením parožím na hlavě, a člověk vydrží přes hodinu napjatě sledovat ten komplexní zážitek. Nádhera…

Navíc, když to dopadne, jak to dnes vypadá v okolním a jiném světě, je koncert prognosticky dystopický: až přestanou fungovat státy a banky, začne se takhle nějak koncertovat…

https://www.youtube.com/watch?v=h1BsKIP4uYM

 

Rozhodující je úmysl

23.9.2018

Lidská paměť je nespolehlivá, iluzorní a výběrová, právě tak jako rozum, přičemž zmatek iluzorně vnímaného (a programy myslí zprostředkovaného) světa je dnes historicky bezprecedentní: jak se tedy zachovat v jednotlivých turbulentních a chaotických situací, se kterými nesouzníme? Začali se ptát začátečníci z další generace: Jak se dostat ze světa máji (spánku, iluzí), jak se probudit? Jak žít téměř zenově i když mi (zazenová ani jiná) meditace nejde? Jak se zachovat v situacích v rodině, v  manželství, které se opakují a jedinec padá do pasti rozbouřených a nezvladatelných emocí stále znovu? Řešení je jednoduché: rozhodnout se nedat se postupně (situací, partnerkou, šéfem, dnem blbcem) zblbnout. Řečeno se zenovým titulkem rozhodující je úmysl. Jistě, chce to pravidelný a celoživotní trénink, tento je ale fyzicky celkem nenáročný Můj mistr mi vždy, když jsem na jeho otázku odpovídal že nevím, psával výborně, teď to prostě dělej deset tisíc let… Pokračování »

O smrti a umírání po šesti letech znovu

16.9.2018

Tak dlouho totiž trvalo, než se (kromě několika tv filmů s obvyklým obcházením podstaty problému, totiž s taktikou mrtvých brouků) objevil názor jednoho dotčeného člověka, a druhého odvážného odborného v LN (středa 12. 9. 18), tedy devadesátiletého spisovatele Pavla Kohouta, který ve svém článku  navíc citoval další dva přece jen upřímnější autory (J. X. Doležala v Reflexu a především profesora Pafka v LN). Snad to, třeba, rozhýbe stojatý rybník (ne)zodpovědných etických profesorek a ustrašených bafuňářů různých zdravotnických odborných společností. Pokračování »

Dvakrát ukryté ženství

9.9.2018

Přestože to některé lidské kultury vědí hezkých pár tisíců let, my, technologiemi (a vědeckou arogancí) opentlení obyvatelé téhle planety to, někteří, víme až poslední dobou. Tedy že jsme klamáni mozkovými programy (to, že svět je iluze a realitu nám vytváří programy naší mysli, ale vědí už i někteří současní výzkumníci s otevřeným myšlením). Poslední dobou nám také uniká, že ženy, v menstruačním cyklu a v rámci naprogramování svých těl k rození dětí (od oblin až po několikerou transformaci mozků v pubertě, v těhotenství, v šestinedělí), ale v rozporu mezi přírodou naprogramovanými cykly (které se hormonálně spouští v pravý čas, aby se z dívky stala žena), a navíc i pod tlakem mužské společnosti na ženské vzdělání a výkon, přestávají být ženami, mužní a ztrácejí dary evoluce. Pokračování »

Voda

4.9.2018

Od malička mne pronásledovala otázka, co to je ta pohádková živá a mrtvá voda. Poslední dobou se na toto téma rojí nádherné rozhovory, a od lidí, kteří mají s vodou víc společného než my prostí konzumenti, zvláště v posledních tropických létech a v době stále většího sucha, přicházejí i náznaky odpovědí. Užijte si zpověď čerstvého tatínka, ale také vášnivého včelaře a odpovědného pečovatele o krajinu (sází stromky kde a kdy se to dá), a třeba se nechejte inspirovat. Přiznám se, že kdykoliv zaslechnu písničku Voda má (text od moravského básníka Skácela) v podání jiného Moraváka, Jury Pavlici, mám slzy na krajíčku. Naznačuji také ale ve svých blozích, že slz na krajíčku při vědomí, jak s vodou zachází nejen naše současné na zisk orientované zemědělství, ale i vzhledem k blahosklonné samozřejmosti, s jakou my Češi plýtváme pitnou vodou, bychom slzy lítosti měli varovně mít všichni. A zároveň připomínám práce japonského profesora Emota, (viz můj více jak deset let starý blog) naznačující, jak obrovskou nadějí bude snad nejen pro vodu, ale i pro vývoj celého lidstva (a změnu stavu vulgarity u nás odshora dolů) změna a zpozitivnění našeho myšlení. Pokračování »

Ne proč, ale jak

30.8.2018

Strávil jsem víkend v domečku, na ostrůvku pozitivních (porodních, výchovných, ženských a mužských, ajťáckých, zahradnických, automobilových a dalších) deviací… A užil jsem si všeho, i když jsem spíše jen dědečkovsky seděl a obdivoval. Energií a smíchem překypující dvouletý malý buddha kypící zdravím pobíhal, vymýšlel vylomeniny spojené s objevováním možností svého drobného, ale neúnavně šikovného tělíčka a patiček, které vydrží celodenní bosé dupání při nadšeném zkoumání světa. Tatínek s ním tráví hodiny ranních her a teprve potom jde do své malinké místnosti s počítačem a živí rodinu vydělává i na nájem domečku, který vypadá zvenčí jako obyčejná krabice, ale uvnitř obsahuje spoustu dveří a místností a kobercovinou potažené schody do nebe, pardon, do patra. Také v domečku panuje zcela volný řád dle kterého se velcí i malí schází, a obědvají, když mají hlad a pokud na ně zbude židle (kterých je dost, ale většinou jsou třeba v jednotlivých pokojících u mnoha psacích a pracovních stolů a stolečků)… a všechen ten radostně tvůrčí a vyvíjející se zmatek kočíruje zkušená maminka. Pokračování »

Slamák a jiné alternativy (pomalé, tedy postupné vnitřní transformace)

24.8.2018

Ty dva týdny, které jsem na útěku před tropy v asfalto-betonové neustále rozpálené džungli (a nevyvětratelnými třiceti stupni ve dne v noci v mé cele) strávil v bývalé hospodě a již třicet osm let jakéhosi jógového a i jinak osvíceného centru (a zvláště před sametem coby zdroji nových informací a zkušeností o možnostech alternativního života i v Česku) na samém začátku vesnice Žďárec u Skutče, mne dokonale zpomalily (a dvě koťata svým ranním kočkováním denně spolehlivě pobavila). Až tak, že jsem si stav, ve kterém jsem neudržel dvě, natož tři myšlenky najednou, a cestou kamkoliv jsem zapomínal, pro co jsem vlastně šel, jaksi oblíbil, a v rozpálené Praze nebyl schopen vyměnit cartridge v tiskárně nebo rozchodit počítač, protože jsem si dost dlouho nebyl schopen vzpomenout na hesla. Uff. Pokračování »

Intuice versus racionalita: omyly a pasti západního přístupu k hudbě

29.7.2018

Jsem si jist, že stále naléhavěji potřebujeme hudbu, která umí plně a tvořivě žít v souladu s přirozeností a schopností si hrát, tedy i improvizovat. Hudba by se neměla (drezúrně) nacvičovat a „číst“, hudba by se měla vychutnávat a hrát (ve smyslu dětské radostné hry). Zatímco do sametu jsem propagoval etnickou a jinou než tu naši hudbu (také jako lék proti xenofobii a rasismu). po něm jsem učil zpívat alikvoty, třeba bubnovat na džembe, mručet jako tibetští mniši, a hlavně poslouchat a objevovat půvaby a přirozenou živočišnost domorodé hudba z celého světa, po sametu jsem začal intenzivně propagovat přirozené porody a změnu českého hudebního školství. Náhodou jsem někde našel přednášku z kolokvia z roku 2007, a tak ji zájemcům (s několika větami dodatků) připomínám. Tehdy jsem byl překvapen, jak nevzdělaní a překvapení z naprosto jiných zvuků byli muzikologové, dnes jsem zklamán, jak málo těhotných žen vůbec tuší, že porodnice rozhodně není tou nejlepší variantou pro porod jejich dítěte. Tak znovu, vážení, opakovací lekce ze základů naší trpné zmanipulovanosti následuje:

 

Pokračování »

Ženy jako agentky chaosu?

22.7.2018

…je název recenze několika knih kanadského profesora psychologie Jordana Petersona (přidal jsem jen otazník), který, dle Terezy Matějčkové (LN 21. 7. 18) ve své nové knize prý ženy sice neuráží, trvá ale na tom, že feminizace ničí společnost. A tvrdí  i jiné zajímavé věci: Alternativní modely rodiny mají své meze: děti, které vychovává sama matka, mají ve srovnání s těmi z úplných rodin častější poruchy chování (a např. čtyřikrát více propadají do chudoby, dvakrát více páchají sebevraždy). Varování je tedy logicky jasné: Společnost, která se nebude hlásit ke křesťanským hodnotám (míněno k obvyklému vzorci rodiny, tedy muže, ženy a dětí), bude vytvářet patologické jevy, jako jsou masoví vrazi žen, matky samoživitelky, ženy obětující rodinný život kariéře či lidé patřící k sexuálním menšinám, vyvozuje Peterson. Mluví mi z duše (viz i mých 108 blogů v rubrice Muži a ženy a 235 blogů v rubrice Ženy a porody), a tak naznačím další souvislosti. Pokračování »

Je jak je

15.7.2018

Po několika zamračených a sem tam chladných a dokonce občas deštivých dnech hlásili sluníčko a od rána to tak i vypadalo. Po pátku třináctého se sobota čtrnáctého dařila. Hned ráno jsem zvládl zapnout pračku (chybička trvala jen chviličku, než jsem si uvědomil, že jsem zapomněl nasypat prací prášek), pak dorazila Martina a přinesla z města nejen rohlíky na zítra, ale i prášky na spaní (pravidelně se ve dvě ráno probudím a nezaberu). Prádlo jsem pověsil na rozkládací sušák na sluníčko, a zdravě důchodcovsky usnul. Kolem poledne jsem zaslechl nějaký hluk, a tak jsem se probral, pohledem z okna zkontroloval nebe modré a navíc s beránky, ale najednou slyším kapky. Vyběhl jsem ven a v začínajícím dešti popadl už namoklé prádlo a naházel jej do chodby. Sakráá, ulevil jsem si, jak to, že z modré oblohy s několika malými beránky prší? Jenže zatímco jedna strana byla modrá a sluneční, na druhé straně se rychle blížil bouřkový mrak z blízkých Jeseníků. Pokračování »

Jak to s námi dopadne?

8.7.2018

Když jsem se vrátil v roce 1979 z dvouměsíčního pobytu v Japonsku, tím pádem už navyklý na vteřinovou přesnost vlaků, modrými plachtami vždy zakryté stavby a renovace, dokonalé pouliční i další informace, všeobecnou veřejnou slušnost (nejen všudypřítomné poklony nejen při zdravení), na zdravé levné krabičky se svačinkami k dostání všude, ekologické wc s možností suché varianty, kdy pak prodáte pěstitelům všeho druhu plný pytel (který se sám, je-li plný, zapečetí a spustí chemický proces vzniku velmi kvalitního) hnojiva, netušil jsem, jak moc mne to kvalitou veřejného prostoru a fungováním státu navždy ovlivní. A co jsem se v mládí naučil… Pokračování »

Blahoslavena budiž tvořivost

3.7.2018

Před mnoha lety jsem trávil jara a léta na pískovištích a v parcích na Vinohradech. Jako noční hlídač jsem se mohl starat o dvě dcerky, a protože jsem tam byl jediný použitelný muž, staral jsem se i o genderovou osvětu: ukazoval jsem malým klučinům, jak čurají kluci ve stoje, protože oni to (synové rozvedených matek) uměli jen v dřepu a vsedě. A když jsem se pak o patnáct let později zkoušel starat o dva vnoučky, už jsem je nezvládl energeticky, ale také protože byli mne vykolejovala jejich tvořivost ve vymýšlení lumpárniček (pardon, objevování světa hrou). jakou jsem u holčiček nezažil. Ne že by nebyly šikovné, ale tvořily s panenkami, na papíře a s plastelínou. A ne tak, že by hbitě otáčely všemi knoflíky všech možných přístrojů, nebo přestavovaly nábytek (a nikdy nerozbíjely ostatním jejich bábovičky nebo dokonce pokusy o hrady). Pokračování »