Pravda a láska

25.5.2016

… nikdy nezvítězí, ale musíme se snažit aspoň o remízu, prohlásil v rozhovoru (Reflex 20/16)) životem poučený a politikou ošlehaný slovenský herec Milan Kňažko. I v odpovědích respondentů ankety čtrnáctideníku Tvar jsem našel důkazy toho, že alespoň v oblasti školství a praktické duchovnosti, které si beru nejvíc na mušku, jsme mohli a měli nejviditelnější chyby odstranit už dávno. Je ale velmi naivní očekávat, že za pár let odstraníme zbrklé chyby a tisícileté zvyky. Přesto ale řešení existuje. Pokračování »

Nástroje vnitřní transformace po letech

23.5.2016

 … protože jsem workshop (teď na České transpersonální konferenci) nevedl tak deset let. Těšil jsem se, trochu se obával, jak to vydrží mé nohy (taky jsem pak v neděli už raději nešel, a další dva dny jsem odpočíval jako netrénovaný amatér po uběhnutí maratónu), ale přes drobné technické potíže (viz níže) jsem odvedl obvyklý hvězdný výkon (v dobách, kdy jsem přednášel často, jsem své výkony tehdejší ženě, protože mne v téhle roli mockrát zažila,  komentoval slovy „zahvězdil jsem“). Proto mne potěšila i zpětná vazba (samozřejmě jediná, ale zato nádherná) v podobě pochvaly Ráda jsem Vás zase viděla, slyšela a zažila. Děkuji za Váš workshop… a profesionálních fotek Miroslavy Holasové (na kterých je vidět, že byly foceny s vnitřním zaujetím: i ona zahvězdila). Naznačím (pamětnicky, ale i blogersky, tedy subjektivně, ale i nostalgicko ironicky) něco ze zákulisí této akce. Pokračování »

Zvuk myšlenek

20.5.2016

Autorsky namluvený fejeton

Zvuk myšlenek – 1. část
Zvuk myšlenek – 2. část

Připraven

19.5.2016

Blog o Kulhajícím muži mne přiměl k tomu, abych i já sepsal své první blízké setkání třetího druhu. Na jaře posledního roku Tygra, i já jsem v čínském horoskopu Tygr, jsem prožíval velmi těžké a strastiplné období svého života. Vše co jsem do té doby vytvořil a budoval, ztratilo svůj obsah a smysl a rozpadalo se. Neměl jsem se čeho chytit. Nebylo čeho se držet. Padal jsem do „prázdnoty“. Kudy se vydat, kudy jít, čeho se zachytit (napsal Pavel D.). Pokračování »

Výpisky ze setrvačnosti

18.5.2016

Vytrácí se něco, co bývalo kontextuální analýzou. Dřív bylo běžné, že si přečtete celý článek a pochopíte, co tím chce autor říct, a jednotlivé výroky hodnotíte v rámci celku. V současné době se uplatňuje jev, který začínají dobře znát profesoři po celé Evropě. Je zapotřebí, aby čtenáři novin a dalších médií věděli, že většina médií má svého odborníka na titulky. Naprosto zákonitě se stává, že do titulku se dostane okrajová zmínka, někdy jen zajímavá, ale dobře znějící metafora, tedy že článek či rozhovor byl v mnoha, řekl bych možná ve většině případů zamýšlen jinak, než vyzněl titulek. Mně samotnému se to nedávno stalo v rozhovoru s paní Drtinovou, jejíž práce si jinak velice vážím. Nicméně v titulku, který zřejmě dělá někdo jiný, jsem vyzněl jako typický islamofob. Významný český arabista mi řekl, že právě z tohoto důvodu přestal poskytovat médiím rozhovory. Přicházíme tak o kvalitní názory. Václav Cílek Pokračování »

Když frekvence ladí

16.5.2016

Jakmile jsem začal měřit spodní prameny a negativní zóny (začátečníkovi pomůže třeba každé větší lesní mraveniště), a pak překvapeným účastníkům seminářů vnucoval jako jeden z nástrojů vnitřní transformace vlaštovky a vidlice z proutků, aby se také naučili využívat, co jejich těla navzdory matrixům vnímání registrují, ale rozum odmítá akceptovat, mlhy iluzí se začaly rozpouštět. Jedním z lehce ověřitelných trumfů na mé straně byla možnost chodit mezi podivnými pískovcovými skalami, a vlaštovkou si ověřit, že tvar a umístění skály také není náhoda: zatímco ostatní písek zerodoval, zbytek zůstal v podobě bizarní skály půdorysně kopírující tvar pozitivního frekvenčního vyzařování (přesně na hraně skály pak vždy probíhala hranice s negativním vyzařováním). Naznačím několik možných vysvětlení, stále v úžasu, jak svět a vesmír ladí, my si však jako tři pověstné opičky stále zacpáváme oči, uši a ústa (rozuměj: pro oči nevidíme, pro uši neslyšíme, a pro rozum jsme zmateni). Pokračování »

Budouctnost meditace

13.5.2016

Autorsky namluvený fejeton

Budouctnost meditace

Izolované já

11.5.2016

… není přirozené já. Rozdělené já vytváří rozdělený svět, tvrdí pragmaticky i záhadně prorocky Christopher Bache (čti bejš) ve své nejnovější knize o vyučování a kolektivním vědomí. Loni v českém překladu vydanou knihu Živá třída (originál vyšel v USA v roce 2008) jsem téměř najisto našel na pultu improvizované prodejny knih na transpersonální konferenci a okamžitě po ní sáhl, protože jméno jejího autora roky znám. Psal jsem o něm v roce 1995 v časopise MANA, a pak i v roce 2012, jako o generaci mladším studentu Stanislava Grofa a příznivci mého nejoblíbenějšího vědce (kdyby se mne náhodou v nějakém časopise zeptali), který se jmenuje Rupert Sheldrake. Od přelomu tisíciletí se totiž zájem o kolektivní vědomí značně rozšířil. Jak se zdá, potvrzuje Bache, vynořuje se nové paradigma. Pokračování »

Kruh se začíná uzavírat

9.5.2016

… aneb i o tomhle se mi ani nesnilo, ale blíží se to. Kdysi vysněný, vyčtený a pak tušený kruh se pomalu začíná i prakticky uzavírat. V roce 1990 jsem v městské knihovně uspořádal přednášku Lindy Waldronové a Leroye Montany o polodrahokamech. Vytvořili jsme tehdy asi dodnes platný tamní rekord návštěvnosti (přes 900 lidí), a všichni dostali u vchodu malý ametyst. O 20 let později jsem zveřejnil blog s úvahami o kvantových jevech v buňkách lidských neuronů a teorii vědomí člověka i vesmíru. Je náhoda, že ovládací prvkem hvězdné brány (a sci-fi kosmických lodí dosahujících rychlostí větších než je rychlost světla) jsou krystaly? Později jsem naznačil možnost, že myšlenky jsou jakýmisi alikvoty neuronových vzruchů (a vědomí samo alikvot alikvotů). Sledujete mne? Pokusím se citovat v čase a mimo prostor sám sebe a nadšeně matemaštovat: naznačit všem, kterých se to tkne, že lze změnit sebe a následně i dobu (nejprve kolem sebe), ale že, přestože je času málo, ve věcech duchovních je důležité nepřekážet spěchem. Pokračování »

Císařská rada

6.5.2016

Autorsky namluvený fejeton

Císařská rada

Výpisky (stopy budoucnosti)

4.5.2016

Stále více lidí má dojem, že dosavadní elity je nereprezentují, že jim nenaslouchají a že vedou jejich národy k úpadku či katastrofě. Případně že nemyslí vážně to, co říkají. Současný intelektuální mainstream líčí vztah muže a ženy jako konfliktní a vyžadující ingerence státu. Všelijaké kvóty a podobně. Rodina a manželství se považuje za něco nahodilého, ne-li dokonce bránícího „rozvoji“ a „seberealizaci“ atomizovaných jedinců. Rodinu se podařilo celkem úspěšně rozložit, nepodařilo se ale změnit to, po čem lidé v hloubi svého srdce touží. Sice se více než polovina našich manželství rozvádí, ale když se koná průzkum, po čem lidé nejvíce touží, zjistí se, že jsou to stále s velkým náskokem – dobré rodinné vztahy. Podobně jako se postmoderní ideologie vypořádala s rodinou, vypořádává se i s národem. Vlastenectví se považuje téměř za sprosté slovo a o nacionalismu by se raději nemělo mluvit vůbec. Dan Drápal Pokračování »

Ztraceno…

2.5.2016

… v překladu, hned dvakrát za sebou, a ještě navíc v povrchním čtení světa. Ve volném pokračování blogu Ztraceni jsem měl na mysli i rostoucí nedorozumění mezi muži a ženami, ženami navzájem, ženami a dobou s jejími nároky. I zdánlivě dobré úmysly mohou (za)vést povrchně hledající do pekel, byť zábavných a lesklých. Pokračování »

Hlava XXII (duchovní)

29.4.2016

Autorsky namluvený fejeton

Hlava XXII (duchovní)

Chvála didžeridu

28.4.2016

Jako jeden z mnoha nástrojů vnitřní transformace jsem v rámci workshopu během České transpersonální konference nechal dva nadšené hráče na tento 40 000 let známý hudební nástroj (který přitom žádným nástrojem, jak je chápe západní, a tedy i české hudební školství, rozhodně není: nemá to dírky, je to jen roura, nejsou na to noty) jménem didžeridu ukázkově zahrát. Jedním z nich byl i autor následujícího vyznání a popisu jeho vlastní Cesty. Gratuluji jemu i všem dalším, kteří už hrají nebo budou hrát v rámci svých vnitřních transformací. I jiné nástroje, jako sférická píšťala, deštný sloup, vycházejí z dávných  empirických zkušeností našich prapředků, ale tento zažívá poslední tři dekády nevídanou, ale zaslouženou, renesanci. Sláva jim, všem, jsou pašáci… Pokračování »

Mé tělo, mé dítě, mé rozhodování

27.4.2016

Hlavní téma (viz titulek blogu) letošního již jedenáctého ročníku festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství (Světový týden respektu k porodu, 16. – 22. května 2016) mě praštilo do očí: když si tohle říkají aktivní maminky usilující o respekt společnosti, jak to s nimi (a se společností) asi za pár dekád, až jejich děti vyrostou, dopadne? Copak jim nedochází v novořeči ukrytý machistický egoismus mužských vládců světa? Copak jim nedochází dystopické sebenaplňující se proroctví, jež je obsaženo v pasti jejich jazyka a hesel? Copak nevidí, že diktatura racionality přináší mimo jiné i degradaci ženskosti? Pokračování »

Demence (nejen digitální)

25.4.2016

Fakt, že nyní žijeme ve věku digitální negramotnosti je nezpochybnitelný. Rozumějte: čím dokonalejší technologie, čím víc uživatel podléhá kouzlu svého tabletu a chytrého mobilu, čím snadněji se orientuje v záplavě stále čerstvých zpráv a hoaxů, tím méně umí nejen počítat, ale i umět nacházet relevantní a transformující návody na použití člověka: tím je snadněji manipulovatelný a bezbranný jak vůči výdělečně zužitkovatelným algoritmům softwarových gigantů, a tím méně umí rozeznávat nesmysl od užitečné informace a možností. Pokud by tomu tak nebylo, nebyl by digitální prostor zahlcen projevy absolutní ignorance, popírající další svobodnou a demokratickou existenci lidstva. Jestliže se umělá inteligence dokáže „nakazit“ během několika hodin, co to dělá s běžným smrtelníkem, jehož inteligence je zmítána emocemi a neuvědomovanými pudy? Pokračování »

Nástroje vnitřní transformace

22.4.2016

 V rámci programu panelu Spiritualita, věda a nové horizonty poznání (na České transpersonální konferenci 23.-24. 4. 2016) mne zaujal námět příspěvku Václava Cílka o posvátné krajině. Rád bych doplnil či prakticky obohatil téma jak jeho prezentace, tak celé konference, nejlépe vyjádřené souslovím nástroje vnitřní transformace. Marně totiž např. architektům, psychologům i inženýrům stavbařům (ale i zedníkům) celé dekády nabízím, že je naučím cítit (ale i měřit) nehomogenity v krajině nebo ve zdech (tedy najít spodní pramen nebo ve staré zdi zapomenutý kabel), či v místnosti a zdraví člověka jemně, ale negativně ovlivňující výrony (toky) energií. Ale i studentům spirituality opakovaně nabízím nenápadné, ale o to efektivnější metody, jak trénovat např. propojení levé a pravé mozkové hemisféry, nepřímo tedy schopnost vnímat a myslet, ale také prakticky konat… spirituálně. Pokračování »

Předurčen (horoskopem)?

20.4.2016

Až do třiadvaceti jsem byl přesvědčen, že jsem, jak mi kdosi kdysi řekl, Panna. Tedy pečlivka stydlivka. A taky jsem se tak cítil. Pak jsem ale zběhl z rodného města na severní Moravě do Prahy a našel se. Kdosi mi později řekl, že už jsem Lev. A taky jsem se tak cítil (ve všech kapelách jsem byl šéf, organizátor, věděl jsem kam jít a co dělat). Teprve v polovině 70. let min. stol., kdy jsem pracoval coby skladník pro prodejnu výtvarných potřeb: mým šéfem byl služebně starší Pavel Turnovský, a kromě jednoho dne, kdy jsme připravovali dodávku, a dopoledne druhého dne, kdy jsme ji naložili, nechali odvézt, a předali v prodejně, jsme celé dny trávili poslechem rockové hudby, debatami s přáteli a kamarády, já hrál na dvou stolech s návštěvníky ping pong, Pavel kreslil, já maloval a překládal a denně jsme na střídačku navštívili několik antikvariátů. Já hledal literaturu Indie, Číny, Japonska (a knihy o duchovnosti, navíc jsem denně něco přepisoval na psacím stroji, což byl výborný trénink na pozdější samizdatová a disidentská léta), Pavel začal sbírat knihy o okultismu a hlavně astrologii. Pokračování »

RUZYNĚ

19.4.2016

5. srpna 1986 (to odpoledne jsem chtěl na Letné zahrát na gong, viz letáček níže) zazvonil zvonek u dveří a já byl požádán dvěma mladíky v kožených bundách, abych šel s nimi, že si něco potřebují ověřit, že mne pak hned zavezou zpátky. Po celodenním výslechu na Bartolomějské jsem přespal v „cépézetce“ (cele předběžného zadržení) a druhý den odpoledne prokurátorka Fuchsová (amatérská tanečnice a sborová zpěvačka) podepsala příkaz k převzetí do vazby. Domů jsem se vrátil za dva měsíce. S obhájcem jsem se mohl setkat po šesti týdnech. Tehdy mi taky dali první poštu. Vyšetřovatelé mi vyhrožovali dvacetiletým vězením. Pokračování »

Ztraceni

18.4.2016

 

Repríza před lety velmi populárního mysteriózního stejnojmenného seriálu mne zaujala jak autentičností iluzorních životů jeho hrdinů, tak poselstvím, které pomalu probublává z každého dalšího dílu. Nezřetelná a pro mnohé nikdy nezjistitelná hranice mezi světem tzv. reálným (přičemž stále více lidí už tuší, že vnímají ne svět, ale iluzi světa), a fiktivním (virtuálním, chcete-li, ale lepší je používat termínů dávných Indů a šamanů, a dnes kvantových fyziků, protože kvantový prostoročas je přesnější) je v případě seriálu téměř návodná: zrcadlo marnosti lpění na tzv. kritickém, racionálním, objektivním, vědecky dokazatelném myšlení (rozumu), zvláště často probleskující ve světě různých umění, rozesílá do našeho normálního (běžného, převládajícího) světa třpytivá prasátka návodů k použití. Přitom každý dobře udělaný podobný seriál, ale i Magrittův obraz dýmky, Dalího tekuté hodinky či tekutý svět současných filosofů, to všechno jsou další a další kamínky či chybějící slova, abychom rozluštili tajenku. Jenže my odmítáme uvěřit poslům špatných zpráv, tak jako obézní nevěří dietoložkám, bulimičky psychiatrům, kuřačky a alkoholičky negativním příkladům kouřících a pijících rodičů, lékařů a prezidentů. Bavíme se přece a užíváme si, tak co? Pokračování »

Feng šuej

17.4.2016

 Jako studijní a připomínkový materiál k České transpersonální konferenci (Národní dům na Vinohradech, 23. a 24. 4. 2016), zvláště k příspěvku panelisty Václava Cílka (chystám na téma nástroje vnitřní transformace jak workshop v sobotu v 15.00, tak stejnojmenný blog den předtím), a s přihlédnutím k praktické aplikaci jak metod, tak praktické duchovnosti, přetiskuji dva rozhovory (z roku 1998!) s nečínskými znalci a praktiky feng šuej. I jako připomínku všeho toho, co jsme zmeškali a zanedbali. Pokračování »

Je ego důležité?

15.4.2016

Autorsky namluvený fejeton

Je ego důležité?

Výpisky až krutě reálné

14.4.2016

Pravda je taková, že úplně každý kapitalismus má nepřemožitelné sklony stát se mafiánským, jak ilustrují podvody Volkswagenu, či mazané daňové úniky firmy Ikea. Jinak řečeno korupční síla peněz, která se zvyšuje s mocninou jejich koncentrace, se projevuje úplně v každém společenském či politickém rámci. K mentalitě kapitalismu patří, že vše má být na prodej: nejen běžné zboží či služby, ale i veřejné mínění, obrazy skutečnosti, politická rozhodnutí, rozhodnutí veřejné správy i možnost skrýt finanční transakce, či neplatit daně, tedy pokud vychází levněji nežli samo jejich placení. Kvůli tomu se společenský systém sesouvá do stavu, v němž se dynamicky prohlubují společenské rozdíly mezi elitou superbohatých a všemi ostatními, přičemž soustavně narůstá podíl těch, kteří jsou bezprostředně ohroženi chudobou; střední třída se smršťuje. Politika, která jsouc ve vleku svých sponzorů a přátel z prostředí elity superbohatých není schopna tento základní problém dneška řešit, sklouzává do stavu, v němž naplňuje ironickou definici Franka Zappy: stává se „zábavní divizí vojensko-průmyslového komplexu“. Jakub Patočka Pokračování »

Vlna nebo částice (úhel pohledu)

12.4.2016

 Ve škole jsem se naučil nemít psaní rád. Odkládat psaní referátu, úvahy, slohové práce nebo diplomky na poslední chvíli. Hlavně nepsat o svých skutečných zážitcích, svých myšlenkách a zkušenostech, protože ty nikoho nezajímaly. Abych však byl spravedlivý ke světlým výjimkám, byli i takoví učitelé, kteří se o mou práci zajímali a mou chuť k psaní přece jen rehabilitovali. V duchu hesla není cesta k psaní a napsání článku, ale psaní je cesta, jsem se tedy pustil, po důkladném naléhaní učitele a průvodce, do zapsání zážitku při shaking meditaci. Pokračování »

Teď a tady (zas a znova)

11.4.2016

Když je hezky, jezdím dvě stanice tramvají na Újezd, vyjdu kousek pod bíle a bledorůžově kvetoucí třesně, sednu si na hodinku na lavičku a pozoruji cvrkot. Maminky, kočárky, páry zamilované i turistické, téměř všichni svými mobily fotí tu nádheru i sebe, voní to a úplně všichni se usmívají: nemyslí na to, na co myslí prakticky nepřetržitě. Jaro je tady. A s ním i řešení lidských problémů a strastí, tak očividně a stále cunamicky neřešitelných na obrazovkách a monitorech, a to hned všeobecné, univerzální. Stačí přestat vyvádět (zní slova mantry pro ego na Cestě), tedy znovu a znovu provozovat a emočně prožívat nesmyslné skupinové, rodinné, genderové, profesní, studijní, bavičské a jiné tanečky se všemi stále negativnějšími důsledky (protože co je moc to je příliš i na smějící se opici která sama sebe nazvala moudrou), a klid a mír je rázem zpět: občasné nárazy větru smetají ze stromů tisíce okvětních lístečků a posněžují rozesmáté a znovu si vše fotící turisty a svědky, kteří nemyslí na to co bylo, nebojí se toho co bude, ale žijí, navíc šťastně, teď a tady. Pokračování »