V té záplavě rozhořčených e-mailů od rozhořčených žen, které prostě jen neumí číst a berou cokoliv zbytečně a naježeně osobně, se najednou objevil dopis, který, doufám, potěší i ty další selsko rozumné (muže a ženy): i mne pohladil po duši. A tak jsem si pustil indickou (konejšivou) hudbu, píšu tento úvod a zveřejňuji (samozřejmě s jejím svolením) moudře ženský názor Ženy, která se nakonec našla. Pokračování »
Reakce (na) „bohyně“
8.3.2010Podcast
6.3.2010Celé ty tři desítky let, co na seminářích pouštím, a od počátku 90. let v různých rádiích i vysílám hudbu, kterou mám rád, slýchám a (dnes čtu v e-mailech) žádosti lidí o jména autorů a interpretů, a dnes už i o možnost vypálit si jejich nahrávky. Mnozí si také pravidelně stěžovali, že vysílám příliš brzy (když to bylo v sobotu v 7:00), nebo příliš pozdě (když je to v neděli ve 23:15), a já celé ty roky říkám: napište do rozhlasu. Dnes vše řeší moderní technologie, a v tomto případě podcast. Pokračování »
Naznačuji
5.3.2010Řada mých čtenářů a čtenářek nechápe, proč už nejsem tak optimistický a výkonný, jak jsem býval ještě před několika lety. A proč tak rozebírám a zevšeobecňuji osobní selhání několika původně duchovně orientovaných manželek několika mých duchovně orientovaných známých, a proč jsou mé fejetony spíše pesimistické: protože nejsem slepý a vidím, co se děje. Protože na neblahé a (své nositelky poškozující) trendy roky upozorňuji, ale marně. Protože se mi nepodařilo uhlídat, zastavit, nebo zvrátit posun vlastní ženy k negativnímu a dlouhodobě destruktivnímu myšlení. Pokračování »
Koleno
4.3.2010Jako červená nit se mým životem vine… bolavé koleno. V pubertě jsem běhal a sportoval tak intenzivně, že mne každou noc bolela kolena. Pan doktor tehdy pokýval hlavou a řekl, že prostě rychle rostu. Teprve mnohem později jsem se dověděl, že kolena souvisí s drahou ledvin a močového měchýře, a taky se sluchem. A že moje matka měla celoživotní potíže s ledvinami (byla i na operaci a jednu jí museli vzít) a cukrovkou: celé těhotenství proplakala, prý zklamáním ze života a manžela. Pokračování »
Naše barda
3.3.2010Žijeme zvláštní dobu. Na jedné straně rádi a hojně využíváme technologie 21. století, o kterých se nám ještě před dvaceti lety ani nesnilo, a labužnicky mobilujeme, esemeskujeme a surfujeme (ve virtuálním chaosu informací a zbytečností) o sto šest, na druhé straně se chováme a jednáme stále jako vesničtí furianti 19. století. Jako bychom žili ve zvláštním stavu mezi. Mezi drzostí a slušností, mezi chudobou a plýtvajícím bohatstvím, mezi mužským a ženským, mezi kapitalismem a socialismem, mezi demokracií a totalitou (peněz). O stavu „mezi“ životem a smrtí vypráví i Tibetská kniha mrtvých (Bardo tedol), přičemž mi dnes jde právě o ono BARDO. Jako bychom totiž žili hned v několika takových malých českých bardech. Pokračování »
Stephan Micus potřetí v Praze
2.3.2010Pokud chcete zažít unikátní a výjimečné chvíle s unikátní a vrcholovou hudbou, složenou a podanou jedním z nejlepších světových hudebníků v dokonalém akustickém prostoru kostela Sv. Šimona a Judy (na pražském Starém Městě), rezervujte si čas v pátek 12. března od 19:30 h. A pokud si chcete předem o něm něco dozvědět, přečtěte si rozhovor z roku 2000. Je tam vše, co je třeba, abyste v sobotu na více jak dvě hodinky zapomněli na svět a nechali se pozvat do říše čistých frekvencí a úmyslů. A aby tahle pozvánka byla vyčerpávající, zvu i k poslechu Rádia Etno (90,7 FM, v sobotu 6. 3. v 10:00), a o den později, v neděli 7. 3. od 23:15 pořadu Oaza na stanici Českého rozhlasu 3 Vltava. Pokračování »
Rozdíl
1.3.2010Mezi tím, jak se vidí a vnímají ženy navzájem, a jak vnímají muže, a mezi tím, jak se chovají ke kamarádkám a jak se ženy doma chovají ke svým partnerům, je setsakramentský rozdíl. Všechny ty ženy, které mi píší, že ve svých článcích přeháním, že jsem v poslední době zbytečně pesimistický, a že na rozdíl od mých stesků (že Ženy vymizely) ženy s velkým Ž jsou všude kolem, mají ze svého pohledu pravdu: mezi sebou si ženy vyhoví, pokecají si, odpočinou, jsou na sebe příjemné a nevyvádí. To ovšem nefunguje mezi ženou a mužem, když přestanou fungovat hormony lásky v prvních dvou třech letech zamilovanosti, a když žena podlehne tlaku reklam a kamarádek. Pokračování »
Co se (ženám) také nabízí
26.2.2010Nepíše se mi to lehce, ale nemohu jinak. Nikdy jsem neváhal pojmenovat věci pravým jménem a tak i dnes musím konstatovat, že císař (rychlokurzů štěstí pro české, se svými životy nespokojené ženy) je nahý. Čtěte dál a posuďte sami(y): Láskyplný dotek je nejstarším lékem lidstva. V kombinaci s vonnými oleji je jedinečným léčebným nástrojem. Setkáním provází žena, která se aromaterapií a doteky zabývá již 14 let a 10 let vede ženské skupiny osobního rozvoje. Její láskou jsou ženské přechodové rituály, ke kterým vůně a doteky nedílně patří. Absolvovala kurzy těhotenských masáží, masáží dětí a kojenců, mnoha dalších dotekových technik a četné mezinárodní aromaterapeutické konference a semináře. Nyní je ve výcviku pro provázení transformačním procesem zrození a umírání v Indii a ve Švédsku. Pokračování »
Podpásovky
24.2.2010Je mi to osobně moc líto, ale tři následné články, ať se snažím jak snažím, neoplývají zrovna optimismem a vyznívají zklamaně a pesimisticky. Ale tím, že budeme zavírat oči, se problémům nevyhneme. Ten první se týká podpásovek. Stal jsem se totiž tak trochu vrbou pro několik mužů, jejichž ženy (bohyně) podlehly mámení seminářů (a svých pocitů, a v rámci své neomylnosti i přesvědčení, že na to, co dělají, mají jakési božské právo), a vyvádějí. A vyrábějí schválnosti, podrazy a jiné podpásovky jako na běžícím pásu. Nevracejí peníze, vydírají pomocí dětí, radikálně mění své hodnotové žebříčky a porušují sliby jakoby se nechumelilo. Navrhuji pro ně termín „podpásovky“ (a je na čtenáři, aby si vybral termín podpásovky pro činy a skutky, nebo pro příslušné ženy osobně) a varovně pojmenovávám skrytá, leč nevyhnutelná nebezpečí takovýchto ženských „vítězství“. Pokračování »
Jak na sférickou píšťalu
22.2.2010Učit se hrát na nástroj (v tom původním slova smyslu na nástroj hudební) pro většinu lidí bohužel doposud znamená dlouhodobou dřinu. Ale ani hrát si, tedy být uvolněný, nesvázaný technikou a teorií, v případě sférické píšťaly, což je nástroj duchovní, nikoli hudební, zde nefunguje. Protože už existují tři sférické píšťaly, a zahrálo si na ně kolem stovky lidí, je čas upozornit na některé potenciální slepé uličky, a doporučit jak co nejlépe píšťalu využít. Pokračování »
Výpisky únor 2010
19.2.2010Místo, abychom teorií popisovali skutečnost, která se odehrává před našima očima, často máme tendenci spíše skutečnost i proti její vůli či kompaktnosti vecpat do předpřipravených teorií. Hlasy, poukazující na podobný neblahý postup, slýcháme ve všech oborech přírodních věd stejně jako v oborech humanitních, teologii a náboženství nevyjímaje. Markéta Hrbková Pokračování »
Osvícený šaman
17.2.2010Je šaman osvícený? Padla otázka po prolistování hezkou knihou rozhovorů se sedmnácti šamany a šamankami celého světa (Geseko von Lüpke: Poselství šamanů, Práh 2009). A protože je to zvláště v době, kdy je každé lepší knihkupectví nacpáno stovkami titulů jak o šamanismu, tak o dalších duchovních metodách, a dokonce i o osvícených, otázka správná, snad mé zjednodušené naznačování pomůže k lepší orientaci v těchto lákavými billboardy Máji (iluze) nasvícených fuzzy prostorech. Pokračování »
Holotropní
15.2.2010„Přečetl jsem si blog o konstelačním guláši a zajímá mne Váš názor na holotropní dýchání, které jste v blogu také „naťukl“, a řekl bych že v podobném duchu. Na rozdíl od prvého jsem holotropko párkrát absolvoval a bylo pro mě určitě přínosné jak samotné dýchání, tak i „sítrování“, v neposlední řadě také setkávání lidí“ napsal mi čtenář. Pokračování »
Hudba jinak odstartována
12.2.2010V sobotu 6. února jsem si v klidu vychutnal prázdné metro, a až na pár babiček s pejsky i prázdné ulice, s potížemi ale přece odemkl dveře do studia, s potížemi ale přece povypínal a pozapínal řadu čudlíků (bez kterých bych nic neodvysílal), nedokázal zastavit právě vysílanou skladbu z počítačového selektoru, a tak si počkal a pak přece jen ovládl éter: ve sluchátkách se ozvalo to (z mého CD), co jsem doufal, že se tam ozve, a já mohl začít komentovat ukázky z Maroka, Gabonu, Tibetu, Taiwanu, Pákistánu, Bali, Tuvy… a také indiánské bubnování ze Severní Ameriky. Pokračování »
Výpisky z četby (leden 2010)
10.2.2010V těle jedné velryby grónské, žijící v Severním ledovém oceánu, se našla eskymácká harpuna, jejíž stáří bylo určeno uhlíkovou metodou na 235 let. Velryby mají tak vyvinutou mozkovou kůru, že jsou pravděpodobně schopny abstraktního myšlení, komunikace a snad i vědomí sebe sama. Matky vodí svá mláďata, aby jim ukázaly lidské bytosti. Pokračování »
Konstelační guláš
8.2.2010Za těch více jak třicet let, co se aktivně zajímám o nejrůznější metody, směřující k duchovnu (a poznání sebe sama), a co jsem viděl a někdy i zažil nejrůznější negativní dopady rychlokvašených lektorů a afektovaných lektorek na mysli (a rodiny) účastnic, mám i na rodinné konstelace podobný a poněkud vyhrazený názor: nevěřím jim. Ani lektorům, ani metodám. Pokračování »
Český zen (buben)
5.2.2010Pátá část ukázek z knihy Český zen, tentokrát o tom, jak jsem luštil a vyluštil kóany, a jak se mi hodilo, že jsem hrál na bubny (protože jsem v mládí ohluchl na jedno ucho a bál jsem se, že nedokážu naladit kytaru). A taky o poslání, které se mi podařilo naplnit (udržel jsem u nás povědomí o skutečném čistém nezformalizovaném zenu). Pokračování »
Český zen (cibule)
4.2.2010Čtvrtá část ukázek z knihy Český zen, tentokrát o tom, jak nepříjemné zážitky z mládí mohou být katalyzátory úžasných zážitků v budoucnu. A taky o českých iluzích. A taky o Sherry, kanadské svědkyni mého tehdejšího prozření, kterou jsem od té doby neviděl a rád bych se s ní setkal, ale už se mi ji, ani ve věku googlu, nepodařilo vypátrat. Pokračování »
Český zen (Zazie)
3.2.2010Třetí část ukázek z k nihy Český zen, tentokrát o podivném způsobu, jak získat doporučení profesorů vysoké buddhistické a adresu kláštera s anglicky hovořícím mistrem (všechno bylo jinak). Pokračování »
Český zen (Kimono)
2.2.2010Po letech se konečně podařilo (technologie pokročily) převést útlou knížečku popisující mou Cestu za zenem, nazvanou Český zen (ale taky Sen, protože písmeno bylo počítačově otočeno) do digitální, a tedy na internetu zveřejnitelné podoby. Jenže jsem zjistil, že i mí pravidelní čtenáři jsou líní si knihu stáhnout a přečíst: postupně tedy zveřejním pět kapitol, popisující mou cestu do Japonska, ale, jak bylo naznačeno výše, i za zenem. Toto je druhá část, a postupně zveřejním všech pět kapitolek, tkajících se mého pobytu v Japonsku a Polsku a začátků zenu v Čechách. Pokračování »
Český zen (Rána holí)
1.2.2010Po letech se konečně podařilo (technologie pokročily) převést útlou knížečku popisující mou Cestu za zenem, nazvanou Český zen (ale taky Sen, protože písmeno bylo počítačově otočeno) do digitální, a tedy na internetu zveřejnitelné podoby. Jenže jsem zjistil, že i mí pravidelní čtenáři jsou líní si knihu stáhnout a přečíst. A protože se na březen připravuje konference „Duchovní život ve svobodné společnosti: dvacet let náboženské svobody u nás“, a v dubnu vyjde sborník „Jednota v rozmanitosti: buddhismus v Čechách“, ťuknu hned dva hřebíčky jedním publikováním: postupně zveřejním pět kapitol, popisující mou cestu do Japonska, ale, jak bylo naznačeno výše, i za zenem. Pokračování »
Ruthless
30.1.2010More and more women seem to have become more ruthless in their ways these days. They act and live (perhaps under the influence of mass advertising) more and more selfishly. Regardless of what their partners feel and the way they are. They demand to have their rights at any cost (and families fall apart because of their “rights”) and don’t see that all they’re doing is rather contra productive. They refuse to understand that the way of the world begins with them. And even though I know that these concerns of mine won’t be read by those who should read them, nevertheless (to counterbalance the power of advertising, gossip magazines, etc.) I’ll try it one more time. Pokračování »
Na nitce
29.1.2010Málem jsme vyhořeli nebo vybouchli. Připadal jsem si jako v té Vodňanského písničce, jak vezou pána v sanitce a život visí na nitce. Ráno mne probudil nějaký spálený smrad, vykoukl jsem ven, od sousedů se kouřilo z komína za zdí, o kterou hraji ping pong a která sousedí s naším domem. Jenže během několika minut už vidím plameny, šlehající do čtyřmetrové výše, a jak začíná hořet krov našeho domu. To už ale houkali hasiči, vyhnali nás z domu, a za čtvrthodinky oheň uhasili. Poté už jen obrovská oblaka páry, zácpy na silnici, a my postávající na chodníku, pozorující ten frmol, a ztuhlí záblesky myšlenek na to, co všechno se mohlo stát. Málem jsme totiž vyhořeli. Pokračování »
Vnímej zvuk světa
28.1.2010Po příjezdu z Japonska a naivního začátečnického zklamání z toho, že jsem tam nedosáhl osvícení (viz kniha Český zen), jsem naštěstí hned vzápětí, roce 1980, odjel do Polska za korejským zenovým mistrem, respektive jeho „školou“ Kwan Um. Když jsem pak o rok později mistru Seung Sahnovi zabouchal na buben (jako odpověď na kóanovou otázku Jaký je zvuk bubnu?), už jsem jako hudebník a bubeník, a zároveň hledač duchovna a buddhista věděl, že právě tohle je má cesta k duchovnosti (a proč a jak se nejen v téhle sektě užívá zvuk). Kwan Um znamená vnímej zvuk světa, a hodinové zpívání v chůzi bylo pro řadu českých intelektuálů tou nejtěžší zkouškou jejich lpění na tom, co jim kdy o duchovnosti a zpěvu a hudbě řekli. Pokračování »
Problém slov
25.1.2010„Udělal jsem to dobře?“ ptává se jeden student, když popisuje své životní příběhy a problémy, a hned má tendenci rozebírat, navrhovat, popisovat. Opakovaně mu v takových chvílích cituji odpověď jednoho zenového mistra, který se v takové chvíli studenta provokoval protiotázkou: „Když už maluješ žížale nožičky, proč pak ještě přimalováváš botičky, ponožtičky a dokonce i tkaničky?“ Pokusím se na dvou příkladech naznačit, že právě slova jsou dnes stále větší problém, a jak z té pasti ven. Pokračování »
