Za těch více jak třicet let, co se aktivně zajímám o nejrůznější metody, směřující k duchovnu (a poznání sebe sama), a co jsem viděl a někdy i zažil nejrůznější negativní dopady rychlokvašených lektorů a afektovaných lektorek na mysli (a rodiny) účastnic, mám i na rodinné konstelace podobný a poněkud vyhrazený názor: nevěřím jim. Ani lektorům, ani metodám. Pokračování »
Konstelační guláš
8.2.2010Český zen (buben)
5.2.2010Pátá část ukázek z knihy Český zen, tentokrát o tom, jak jsem luštil a vyluštil kóany, a jak se mi hodilo, že jsem hrál na bubny (protože jsem v mládí ohluchl na jedno ucho a bál jsem se, že nedokážu naladit kytaru). A taky o poslání, které se mi podařilo naplnit (udržel jsem u nás povědomí o skutečném čistém nezformalizovaném zenu). Pokračování »
Český zen (cibule)
4.2.2010Čtvrtá část ukázek z knihy Český zen, tentokrát o tom, jak nepříjemné zážitky z mládí mohou být katalyzátory úžasných zážitků v budoucnu. A taky o českých iluzích. A taky o Sherry, kanadské svědkyni mého tehdejšího prozření, kterou jsem od té doby neviděl a rád bych se s ní setkal, ale už se mi ji, ani ve věku googlu, nepodařilo vypátrat. Pokračování »
Český zen (Zazie)
3.2.2010Třetí část ukázek z k nihy Český zen, tentokrát o podivném způsobu, jak získat doporučení profesorů vysoké buddhistické a adresu kláštera s anglicky hovořícím mistrem (všechno bylo jinak). Pokračování »
Český zen (Kimono)
2.2.2010Po letech se konečně podařilo (technologie pokročily) převést útlou knížečku popisující mou Cestu za zenem, nazvanou Český zen (ale taky Sen, protože písmeno bylo počítačově otočeno) do digitální, a tedy na internetu zveřejnitelné podoby. Jenže jsem zjistil, že i mí pravidelní čtenáři jsou líní si knihu stáhnout a přečíst: postupně tedy zveřejním pět kapitol, popisující mou cestu do Japonska, ale, jak bylo naznačeno výše, i za zenem. Toto je druhá část, a postupně zveřejním všech pět kapitolek, tkajících se mého pobytu v Japonsku a Polsku a začátků zenu v Čechách. Pokračování »
Český zen (Rána holí)
1.2.2010Po letech se konečně podařilo (technologie pokročily) převést útlou knížečku popisující mou Cestu za zenem, nazvanou Český zen (ale taky Sen, protože písmeno bylo počítačově otočeno) do digitální, a tedy na internetu zveřejnitelné podoby. Jenže jsem zjistil, že i mí pravidelní čtenáři jsou líní si knihu stáhnout a přečíst. A protože se na březen připravuje konference „Duchovní život ve svobodné společnosti: dvacet let náboženské svobody u nás“, a v dubnu vyjde sborník „Jednota v rozmanitosti: buddhismus v Čechách“, ťuknu hned dva hřebíčky jedním publikováním: postupně zveřejním pět kapitol, popisující mou cestu do Japonska, ale, jak bylo naznačeno výše, i za zenem. Pokračování »
Ruthless
30.1.2010More and more women seem to have become more ruthless in their ways these days. They act and live (perhaps under the influence of mass advertising) more and more selfishly. Regardless of what their partners feel and the way they are. They demand to have their rights at any cost (and families fall apart because of their “rights”) and don’t see that all they’re doing is rather contra productive. They refuse to understand that the way of the world begins with them. And even though I know that these concerns of mine won’t be read by those who should read them, nevertheless (to counterbalance the power of advertising, gossip magazines, etc.) I’ll try it one more time. Pokračování »
Na nitce
29.1.2010Málem jsme vyhořeli nebo vybouchli. Připadal jsem si jako v té Vodňanského písničce, jak vezou pána v sanitce a život visí na nitce. Ráno mne probudil nějaký spálený smrad, vykoukl jsem ven, od sousedů se kouřilo z komína za zdí, o kterou hraji ping pong a která sousedí s naším domem. Jenže během několika minut už vidím plameny, šlehající do čtyřmetrové výše, a jak začíná hořet krov našeho domu. To už ale houkali hasiči, vyhnali nás z domu, a za čtvrthodinky oheň uhasili. Poté už jen obrovská oblaka páry, zácpy na silnici, a my postávající na chodníku, pozorující ten frmol, a ztuhlí záblesky myšlenek na to, co všechno se mohlo stát. Málem jsme totiž vyhořeli. Pokračování »
Vnímej zvuk světa
28.1.2010Po příjezdu z Japonska a naivního začátečnického zklamání z toho, že jsem tam nedosáhl osvícení (viz kniha Český zen), jsem naštěstí hned vzápětí, roce 1980, odjel do Polska za korejským zenovým mistrem, respektive jeho „školou“ Kwan Um. Když jsem pak o rok později mistru Seung Sahnovi zabouchal na buben (jako odpověď na kóanovou otázku Jaký je zvuk bubnu?), už jsem jako hudebník a bubeník, a zároveň hledač duchovna a buddhista věděl, že právě tohle je má cesta k duchovnosti (a proč a jak se nejen v téhle sektě užívá zvuk). Kwan Um znamená vnímej zvuk světa, a hodinové zpívání v chůzi bylo pro řadu českých intelektuálů tou nejtěžší zkouškou jejich lpění na tom, co jim kdy o duchovnosti a zpěvu a hudbě řekli. Pokračování »
Problém slov
25.1.2010„Udělal jsem to dobře?“ ptává se jeden student, když popisuje své životní příběhy a problémy, a hned má tendenci rozebírat, navrhovat, popisovat. Opakovaně mu v takových chvílích cituji odpověď jednoho zenového mistra, který se v takové chvíli studenta provokoval protiotázkou: „Když už maluješ žížale nožičky, proč pak ještě přimalováváš botičky, ponožtičky a dokonce i tkaničky?“ Pokusím se na dvou příkladech naznačit, že právě slova jsou dnes stále větší problém, a jak z té pasti ven. Pokračování »
Věda zvaná rodičovství
22.1.2010Kdosi mne na tu knihu upozornil větou, že se v ní píše o dětech a výchově tak, jak to říkávám na přednáškách a píšu ve fejetonech. A tak jsem si stejnojmennou knihu Margot Sunderlandové, ředitelky Centra duševního zdraví dítěte z Londýna, obstaral. Autorka navazuje na dlouhodobé výzkumy amerického profesora Jaaka Pankseppa a přináší ženám a hlavně matkám, konečně, čerstvé poznatky, které mají pro nás všechny velmi závažné, a nebál bych se slova „převratné“ důsledky. Pokračování »
Hudba jinak na Rádiu Ethno
20.1.2010Spirála se uzavírá: jak jsem v 90. letech začal (vysílat v soukromém rádiu, a dodnes s nostalgií vzpomínám na ono dokonalé soustředění, kdy jsem se sluchátky na uších tři hodiny existoval jen se svou hudbou v rozhlasovém prostoru, a také proto jsem si to nejen já tak užíval), tak pomalu uzavírám své osvětové působení na rádiových vlnách. Od 6. února totiž budu každou sobotu mezi desátou a jedenáctou vysílat hudbu, kterou mám rád, a povídat o tom, proč etnická hudba funguje. Pokračování »
Seminar Goddess Syndrome
19.1.2010I have already written about it several times, however, no-one seem to have grasped and understood the hidden danger. Therefore, I feel it is of importance to write about the danger of addiction again because there is a real danger. As it is with gambling or alcoholism, also the “Seminar Goddess Syndrome” should be treated as a lifelong threat to the common sense and reason of such ‘addicted’ women. Would you say I’m exaggerating? But what if I am right?
Přepych a moc
18.1.2010Žijeme svou překotnou dobu počátku jednadvacátého století s emočním softwarem lovce mamutů. Psal jsem o tom již mnohokrát, ale evidentně většina lidí nepochopila souvislosti a důsledky (jinak by přece již dávno ti předběžně opatrnější začali se sebou, svými emocemi a hormony něco dělat). Píši také pravidelně o metodách a způsobech, jak z pasti oněch evolučních (programových) sluhů, ze kterých se stali zlí páni, ven. Ohlasů ale překotně ubývá. Pokračování »
Já a Bůh
14.1.2010Nemám tím na mysli sebe, ale ono freudovsko-jungovské „já“, tedy racionální program mozku, se kterým se identifikujeme a kterému věříme (ať víme či netušíme, že je iluzí) víc než Bohu. On je jakýmsi naším, jakkoli se ukazuje, že falešným, Bohem. Ukazuje se ale stále více, že ono dávné (indické, jógické, taoistické a šamanské, ale i mysticko a ranně křesťanské) rčení Bůh jsi ty (Tat twam asi) asi odpovídá tomu, co a kde nám reaguje v mozku. Podle amerických vědců jsou představy věřících o Bohu jen jejich převlečenou vlastní vůlí. Pokračování »
Užívám si (čistoty)
12.1.2010Sobota. Ráno vstávám kolem sedmé, nazuju sněhule a umetu si cestičku ke schránce, kde na mne čekají čerstvé, i když zmrzlé noviny. Odložím si je na ústřední topení, aby se nahřály (vždy přitom vzpomenu na anglické komorníky, kteří svým lordům ranní Timesy dokonce i vyžehlí), postavím vodu na čaj a udělám si snídani. V osm zajdu dvěstě metrů hlubokým sněhem (no tohle, žádná auta, klid, pohoda) do obchodu koupit chléb a sójové rohlíky. Pomalou četbou jen toho, co mne zajímá, jak v tisku, tak na internetu (a užíváním si dalších korálků zadostiučinění) pak trávím další hodinku či dvě. Pokračování »
Jednoduchý zen
11.1.2010Proč mniši putují od klášteru ke klášteru, od mistra k mistru, aby se něčemu novému naučili, když zen mi připadá velmi jednoduchý? Proč je důležité mít při meditaci rovná záda? Jak se pozná duchovní pokrok? V čem je rozdíl vnímání reality zkušeného mistra a začátečníka, obyčejného člověka? Je tělo mysl to samé? Co to znamená praktikovat zen, kromě meditace (v knize Zenová hůl se toto spojení používá velmi často)? Mám brát všechno co říkáte jako Pravdu? Hmm, tak si vás, studenti zenu, i vaše správné otázky, pěkně po pořádku, vychutnám (a vy si vychutnejte odstavec po odstavci, odpověď po odpovědi: rozhodně nespěchejte). Pokračování »
Tichý a pomalý
9.1.2010Jaký Silvestr, takový celý rok? Těch čtyřicet účastníků silvestrovského semináře jinak už zcela jistě ví, jak zpomalit. Na Padmafarmě u Jevíčka jsme se se starým rokem rozloučili postupně stále tišší hrou na tibetské mísy, poslechem deset minut všemi zvuky šumící deštné hole a následným třeskutým téměř hmatatelným tichem, a po několika minutách jsme pak Nový rok 2010 přivítali několika česky zpívanými mantrami. Zatímco na počátku lidé většinou neměli očekávání, a přijeli si odpočinout a dobít baterky, na konci byli nadšení jak z „disciplín“, tak kolektivu, prostředí, jídla a pravidelného zpěvu. Pokračování »
Správné otázky
6.1.2010Jak změnit společnost k lepšímu? Dokud se děti nenaučí osobním příkladem rodičů v dětství, že lhát, krást, prudit a zabíjet se nemá, nic se nezmění. Jak v tom může pomoci porod? Musí se změnit genová struktura lidi, aby jim odmítnutí korupční obálky působilo větší rozkoš, než její přijmutí. Aby dokázali mluvit otevřeně, ne jen ve floskulích používaných desítky let atd. Souhlasím s Vámi, že zlepšení stavu školství může hrát zásadní roli v takové změně, ale naopak nesouhlasím s myšlenkou, že je třeba volit nemenstruující zeny. Byla by to sofistikovaná nuda na entou, poslal mi své správné otázky a odpovědi jeden čtenář z ciziny, a tak jeho názorů využívám, naznačuji a upřesňuji: Pokračování »
Praktické Novoroční oznámení
2.1.2010Vše, co mělo být napsáno, napsáno bylo. Kdysi, i nedávno. Vše, co bylo třeba říci, bylo řečeno. Viliam Poltikovič mi věnoval kopii svého filmu Emahó (z roku 1996), kde jsem to všechno řekl na plnou… pusu. Protože nikdo neposlouchal a stále neposlouchá, je třeba to říkat znovu a znovu, ale mě už to přestává bavit. Na počátku 90. let min. stol. bylo třeba seznámit zájemce s informacemi o jiných cestách a metodách Cesty k duchovnosti. Pak už to bylo a je na každém z nás. Pokračování »
Hlubší souvislosti
31.12.2009Jednou z výhod dlouholeté práce na „bdělém vědomí“ (nebo taky nácviku umění být vždy teď a tady, a co dělám, dělám na 100%) je jistý automatismus, s jakým lze vidět minci jakoby zároveň z obou stran. A výsledná lehkost a samozřejmost, s jakou na hladině mysli vyvstávají alternativní řešení a tím i schopnost „moudře“ poradit. Pokusím se, na příkladu komentářů ke dvěma z četby vybraným ukázkám, poodhalit další a hlubší souvislosti příčin stále hlubší propasti mezi sny a skutečností, mezi ženami a muži (které povrchního a spěchajícího čtenáře možná nenapadnou). Třeba tak někomu „připravenému“ pomůžu. A těm snaživějším snad naznačím, co všechno se může v trénované a efektivní, emocemi nezpožděné mysli za pár desetin vteřiny „rozvinout“… Pokračování »
Výpisky s komentářem
30.12.2009Je jasné, že automobilismus je fenomén moderní doby, a ta začala hluboce ve dvacátém století, ještě před první světovou válkou. Je spojen s osobní svobodou jednotlivce. Žádný jiný prostředek dopravy nedává jednotlivci tolik svobody jako osobní automobil. Nikde na světě se nepodařilo vybudovat takový systém veřejné dopravy, aby jednotlivci poskytl byť vzdálenou, aspoň nějakou míru svobody pohybu, napsal ve svém internetovém denníku Ondřej Neff v souvislosti s dokončením dálnice až do Ostravy. Marnost nad marnost, nic než marnost, komentuji. Pokračování »
Nahá
29.12.2009Mám na stole týdenní stolní kalendář na rok 2010, s fotkami nahých dívek. Hm, ty na prvních listech (prvních týdnech roku) jsou na inkriminovaných místech zahalené nějakým tím ručníkem nebo přehozem, ale jak týdnů přibývá, přibývá i odhalení. V druhé polovině roku je vidět vše i do těch nejmenších detailů. Pokračování »
Spíše ty nectnosti
28.12.2009V Japonsku v roce 1979 jsem se nadšeně procházel rozlehlými supermarkety a doufal, že se dočkám doby, kdy tyhle ráje kupujících budou i v Československu. Nemělo to chybu: měli všechno a v desítkách variací. Jen někde velmi vzadu se mihla podezíravá myšlenka: co když ale zároveň s tou nádherou spotřebitelské dostupnosti všeho přijdou i nectnosti? A co když to skončí typicky česky, ušmudlaně, tedy jen u těch nectností? Omlouvám se tedy za poněkud pesimistická vyznění některých mých článků z poslední doby. Ti, kteří mne znají, ale dobře vědí, že pokud píši negativně, nebo o negativních jevech, tak „prognosticky“: aby se nenaplnily. Pokračování »
Dárek nad dárky
24.12.2009Předvánoční čas je pro mě obdobím vnitřního zklidnění a přemýšlení. Zamýšlím se nad tím, co jsem v nedávné době vnitřně prožívala a co mě obohatilo. V poslední době byly pro mě nejvíce přínosné a často i jediné pohlazení na duši Vaše fejetony. Jejich prostřednictvím mi došla spousta věcí o sobě a okolí. Začalo to náhodným setkáním v knihovně s knihou Když už i dalajlama, která mě pak přivedla ke knize Návod na použití člověka. Konečně tuším, jaký je návod na veselé pobývání na této planetě. Prostřednictvím práce na sobě a změnou sama sebe. Jak snadné, napsala mi čtenářka, a dala mi tak dárek nad dárky. Pokračování »
