Kreativec

1.1.2009

Na veletrhu Esoterika se letos, kromě typických esoterických věcí a metod, prodávalo ledacos. I kožené tašky, vložky do bot, drátěné drbátko hlavy, výklad osudu z karet, občas přednášeli odborníci, kteří byli jen o jednu odbornou knihu dál než jejich posluchači, ale protože byli cizinci, publikum ani nedutalo. Zažil jsem podobné „veletrhy“ všech možných léčitelů a šamanů na počátku 90. let v Mnichově a Kolíně nad Rýnem, tam jsem ale tolik „prodavačů iluzí“ nezaznamenal. Organizátor asi bere každého, jen když zaplatí.

Akce je to ovšem jinak docela chvályhodná: lidé nakupují a konzumují biopotraviny, diskutují s architekty hliněných a energeticky „pasivních“ eko domů, setkávají se, čtou, nechávají se masírovat, poznávají docela jiné věci, než které je učili ve škole, a baví se. Letos navíc veletrh doprovází čtrnáctidenní cyklus přednášek, workshopů, koncertů a divadelních představení Pražské brány (viz wwww.prazskebrany.cz).

Na Esoterice mne kromě těch pozitivních akcí a setkání nejvíce zaujala odvrácená strana New Age a boomu léčitelství – kšeft. Podnikavci jsou vždy a všude, a jak se naskytne možnost, podnikají. A propagují své zaručené (ke klientům a kupujícím občas ne právě fair) postupy a úspěchy. Co mne zaujalo úplně nejvíc? Jak stánek léčitele, na kterého si možná mnozí vzpomenou z jeho pravidelných léčivých pořadů Seance (na stanici Nova ještě před jedenácti lety pravidelně z obrazovky vztahoval své léčivé ruce na národ), tak jeho nová léčebná metoda.

Populární léčitel se v posledních letech jakoby stáhl z veřejného života. Letos se ovšem zjevil na stránkách různých časopisů opět v plné síle, a s něčím, co určitě „zabere“. Akce má název Tajemství léčivého zvuku a je marketingově a propagačně mistrovsky vymyšlená a zpracovaná. Ani nejlepší kreativec renomovaného reklamního byznysu by se za tuhle ukázku promyšleně cílené a na nic se neohlížející reklamy nemusel stydět. Hostesky, plakáty, moderní videotechnika, počítač, letáčky…

Právě v letáčku propagujícím nahrávku onoho zázračného hudebního nástroje biotronik T. P. (jak se označuje) píše: „Když jsem poprvé potkal šedovlasého pána J. Z., ve snu by mne nenapadlo že potkávám osud. A přece jsem se stal jeho žákem. Pomalu mně, leteckému konstruktéru, otevíral netušený svět.Vedl mně ve filosofii i léčbě. Ne v Tibetu, ale ve svém městě Praze dostávám odpovědi na každou duchovní otázku a ne jen ´odpovědi´. To, co za chvíli uslyšíte, je filosofie Bytí, převedena do tónů. Od útlého mládí, kdy jsem měl vysoce duchovní vize, zní tyto tóny jako součást mé bytosti,“ aby pak v posledním odstavci poodhalil ono tajemství: „Na jedné z cest za meditační samotou nacházím ve vysokých horách, ve výšce 2200 m, vystavený tento nástroj. Je stár 3500 let, původem z Číny a Tibetu. Kolem je majestátní svět horských štítů, ledovců a ticha duše. Jeho zvuk je tak známý. Během nahrávání mnou prostupuje a já jím, splýváme s vesmírem,“ píše biotronik a zakončuje tučně vytištěným: ÓN.

Málem jsem sebou praštil. Onen zázračný zvuk je prostě zvuk nějaké větší tibetské mísy (jak se těmto artefaktům, které tak krásně a záhadně zní, u nás říká). Na záběrech z DVD, které se na stánku promítalo a prodávalo, bylo vidět, jak se v prolínačkách se záběry velehorských štítů v onom nástroji „vaří“ voda, a ve sluchátkách mohli zájemci slyšet zvuky léčebných a šamanských nástrojů původní tamní tradice bön, tedy kovových mís. To ale není nic ani nově objeveného ani tajemného: na tibetské mísy si u nás „hrají“ tisíce lidí, vyšly a jsou k dostání desítky nahrávek na CD, a před lety se objevily dokonce i v celostránkových inzerátech na servery IBM.

Ona posvátná mantra ÓN na závěr propagačního letáčku je jakási třešnička na dortu, humpolácky symbolizující kupčení s naivitou nevzdělané a neinformované populace: zatímco celý svět už desítky tisíc let zpívá posvátnou meditační (tak ji označují i v křížovkách) slabiku ÓM (původně a správně AUM), náš biotronik zavedl zvuk nový, vpravdě biotronický – a nesmyslný (pro nezasvěcené: zatímco otevřená souhláska em vibruje lebečními dutinami, a přímo tak ovlivňuje i mozek, stažená nosovka en vibruje někde jinde a zcela jinak).

Pokud jde „jen“ o překlep, a léčitel kreativec měl původně na mysli posvátnou slabiku Óm, i tak je to příznačné.

Koncertuji na tibetské mísy již patnáct let (ale jejich fotografii od přítele emigranta jsem viděl, a jejich zvuk slyšel ve snu již před rokem 1989). Onen efekt „vařící vody“ jsem použil na titulu svého CD Mana  v roce 1994 a běžně jej celé ty roky používám v rámci hrátek s mísami a vodou na seminářích. Nikdy by mne nenapadlo zvuk „znějících“ mís a videozáznam bublinek, které vzniknou, když do mísy nalijete vodu a udeříte do těla mísy paličkou, využít v  propracované (sebe)propagační kampani. Holt se neumím prodat.

Samozřejmě, že zvuk a hudba „léčí“ (píši o tom knihy). V tomto smyslu je aktivita léčitele, který dosud jen vztahoval ruce, jistě efektivnější (a kromě případného zanedbání léčby jeho praktikami nikdo nic neriskuje). Samozřejmě zde funguje i efekt placeba. Přesto mne ale neskutečná, do nebes volající suverenita, s jakou pan biotronik „prodává“ zvuk a „mystické tajemství“, zaujala. Musím smeknout pomyslný klobouk: kreativní odvaha a talent některých prodavačů iluzí převyšuje velikány Himálaje. 

Vlastimil Marek, úterý 20. březen 2007