Vrabci a dravci « Vlastimil Marek

Vrabci a dravci

1.1.2009

„To, co na dlouhou dobu upozorňuji – že mnozí buddhisté jsou pouze mistři v zakrývání a potlačování svých emocí, jež všechno polykají do sebe, odkud se to jednoho dne vše musí vyvalit logicky ven – se zřejmě ukazuje naplno. Dochází k revolučním událostem i v dříve posvátném území pro mnoho Čechů a Slováků – Tibetu. Z jedné strany je třeba ocenit odvahu, se kterou do toho jdou, z druhé strany vyjádřit politování nad pokrytectvím, kterým celá ta léta klamali (nebo že by špatně učili?) své žáky (podobně jako například katolická církev),“ napsal na svých stránkách jeden jinak velmi aktivní obránce práv člověka na vlastní názor, spravedlnost a duchovnost.

Proto mne překvapilo, když jsem od něho nedávno četl: „Poprvé se má víra ve fungování buddhismu zatřásla, když jsem zjistil, že dalajlama každé ráno střílí vzduchovkou vrabce, protože ho rozčilují.“

Cože? Napsal jsem mu, že jako vydavatel internetových novin by měl být přece jen zodpovědnější (uznal), a že se pokusím vypátrat, odkud, v případě vrabců a vzduchovky, vítr vane. Také proto, že bohužel v záplavě těch jeho světových záhad, konspirací a super objevů bylo a je snadné sklouznout k až nesmyslnému paušalizování: „Je mi to líto, ale musím říci: Buddhismus pro 21. století už – bohužel! – příliš nefunguje…. Za nejnamyšlenější v českých duchovních luzích a hájích pokládám reikisty, hned poté buddhisty, omlouvám se. Jsem rád, že máte – pokud máte – jinou zkušenost. Toto je ta má.“ 

Hm. Při pátrání po původu zprávy o dalajlamovi, vzduchovce a vrabcích jsem nakonec skončil u pořadu ČT2 Na plovárně s dalajlamou, a napsal Markovi Ebenovi. A vše bylo rázem jasnější: 

Zdravím Vlasto, to je pravda, když jsem se připravoval na rozhovor s ním, přečetl jsem stohy různých materiálů a mezi nimi byl rozhovor, který poskytl – tuším, že na nějaké universitě a tam celou tuhle story popsal. Že v tom exilu, co žije, rád krmí ptáčky a když to dělá, začnou se mu na ně slétat dravci. A to mu tak jde na nervy, že bere vzduchovku a střílí po těch dravcích. Nikoli tedy po vrabcích a nikoli pro zábavu. Ale kde to bylo, to už si nepamatuju. Nicméně, pobavilo mě to moc. Tak se mějte hezky, Marek Eben 

Vida. Tak jako si mnozí často a rádi pletou dojmy s pojmy, tak jako se až příliš často nevedou dialogy, ale monology o voze na jedné a koze na druhé straně, v tomto případě jsem si byl jist, že zde šlo o plašení dravců (aby nepřišli k úhoně vrabci), a ne střílení do vrabců. 

Mimochodem, na seminářích rád pouštím nahrávku mručení tibetských mnichů (už jen poslech jejich velmi uvolněných hlasivek vyvolá rezonančně uvolnění hlasivek, a tedy i psychiky a dokonce i emočních bloků, i v posluchačích), na které je velmi zřetelně slyšet čimčarání jednoho tehdy před lety natočeného vrabce. Nahrávka je tak zpestřena a „oživotněna“ a funguje ještě lépe, než kdyby tam ten vrabec nezněl.  

Autor této dezinformace na mé upozornění zareagoval na jedné straně chvályhodně: „No to je teda fakt blbá záměna :) omlouvám se a dám to při nejbližší příležitosti do pořádku i na webu.“ Na druhé straně ale neopomněl (snad ovlivněn množstvím podobně účelových nesmyslů) dodat:  „Myslím ale, že to na skutkové podstatě až tolik nemění… jen možná s tím usmrcením to pak není tak horké. No tak aspoň že tak, to už mi přišlo hodně husté…“ 

Nepochopil (a nejde o něho konkrétně, podobně se v poslední době chovají i mnozí další). Píši již roky o tom, jak styl našeho myšlení (např. jestli je pozitivní, nebo negativní) ovlivňuje výsledné formulace. Před nedávnem přitom na podobné téma napsal něco, v čem s ním rozhodně souhlasím: „Mimochodem, pokud by s vámi již od vašich 3 let VŠICHNI zacházeli jako s budoucím Dalajlamou, věřím tomu, že se z vás nakonec stane taky. Vliv okolí a zacházení rodičů, opatrovníků, učitelů s jedincem je pro budoucí život zcela rozhodující.“

Co kdyby tedy i on sám s českými buddhisty (mimochodem, zásadně píše budhista s jedním d), reikisty a jinými zacházel jako s budoucími dalajlamy? Proč rovnou s vaničkou snahy o zlepšení věcí lidských vylévá i dítě samotné? 

Není sám. Podobně zbytečně přehnaně (médii povzbuzováni spíše ke konfrontaci, než ke vzájemnému pochopení) reagují a jednají i naši politici, žurnalisté i sousedé. A pak se z Macka snadno stane „facka“, a z vrabců dravci a naopak (a z nepředstavitelně soucitného dalajlamy myslivec, střílející pro zábavu po všem, co se hýbe). 

Nakonec se mi podařilo vypátrat původ všeho toho neporozumění. Je to přesně tak, jak jsem si od počátku myslel. Australský novinář Austin Cline po rozhovoru s dalajlamou napsal: He also uses an air rifle to shoot a hawks that come in after the birds he feeds – not to kill, just to chase them away. It's nice to see a religious leader not taking a 'holier than thou' attitude… 

Tedy hezky česky (a snad dostatečně srozumitelně): Používá také vzduchovku, aby střílel po jestřábech, kteří napadají vrabce, jenž krmí – ne aby je zabil, ale odehnal. Je hezké vidět náboženského vůdce, který se nesnaží být „svatější“ než vy. 

Bylo by hezké, kdyby se i (internetoví) novináři, kteří všemi svými prostředky „bojují“ za pravdivější obraz světa, nesnažili být podezíravější a konspirativnější, než ti, kteří podle nich údajně konspirují. Nebo si alespoň dali pozor, aby si nepletli vrabce s dravcem.

Dnes už snad přece (a my starší tady v Česku i z vlastní zkušenosti) všeobecně víme, že „boj za mír“ nefunguje právě tak, jako se nedá prolhat k pravdě (a v případě zmíněného novináře a šiřitele pozitivních metod přípravy na transformační rok 2012 je jeho bojovná nálada, bohužel, stále častěji spíše kontraproduktivní).

A my čtenáři bychom měli víc používat „selský“ rozum a neskočit na každý (a dnes už téměř každodenní) senzační špek. Ani, a zvláště pak, když se jedná o dalajlamu a vrabce a dravce.

      

Vlastimil Marek, pátek 21. březen 2008