Pozvánka k televizoru « Vlastimil Marek

Pozvánka k televizoru

5.8.2011

Vážení přátelé jiné hudby a zázraků v podobě neuvěřitelných výkonů lidských, zvu vás k televizoru v noci ze soboty na neděli: v 1.10 na ČT 2 se opakuje dokumentární film o hluché bubenici Evelyn Glennie Dotek zvuku. Vřele doporučuji pokochat se ukázkou její hudby, tvorby, života.

Uvidíte celou řadu týchž hudebních nástrojů a postupů, které jsem i já celoživotně používal. Evelyn hrála symfonickou hudbu (a vystudovala třeba hru na marimbu), ale stále víc pak tvořila svou vlastní zvukovou verzi života a světa. Stojí za to užasle sledovat, naslouchat zvukům a jejím moudrům, která jsou téměř zenová.

Celých 100 minut jsem si včera při premiéře tohoto dokumentu vychutnával „úrodu“ (viz chystaný pondělní blog) cíleného soustředění (každý hluchý musí být neustále bděle a vědomě soustředěn), a odvahy užít si život tak, jak byl  dán (protože podobně i já jsem od jednadvaceti na jedno ucho hluchý). Celou tu dobu jsem si užíval jakéhosi niterného zadostiučinění, protože i Evelyn potkávala odborníky (učitele, hudebníky, profesory a další konzervativce), kteří ji přesvědčovali, že se musí spokojit s tím, že hudebnice z ní nikdy nebude. Nadšeně jsem pozoroval, jak laskavě a poučeně (protože z vlastní zkušenosti) Evelyn učí podobně postiženou dívku (s naslouchátky).

Doteky zvuků jsem byl provázen většinu svého života i já: dnes už hudbu, jak tu reprodukovanou, ale i ony jiné hudební nástroje, které jsem posledních patnáct let tak propagoval a užíval, nepotřebuji. I Evelyn na jednom místě hovoří o tom, že i kdyby přišla o ruce, stejně by byla hudebnicí. Uvnitř. I ona mluví o tichu,  i pro ni jsou hudebními nástroji všechny věci a zvuky kolem.

Když se jí užaslí posluchači, novináři i fandové ptají, jak vlastně slyší, přiznává, že netuší (poslouchá celým tělem, její mozek se za ty roky adaptoval a nahradil chybějící cesty vnímání, a zásadně hraje bosa). Když se mne mí studenti ptají, jak vlastně vím, co řeknou a udělají, nebo jak to, že jim dokážu poradit, nebo že jsem i v pingpongu i v důchodu stále lepší, přiznávám se jim, že to přichází po letech tréninku a snahy nepropadnout pesimismu jaksi samo. Stačí vytrvat a myslet a jednat pozitivně.

Sledovat dokument o hluché hudebnici Evelyn Glennie je léčivé, dámy a pánové. Hrr před obrazovaky. Lidsky duchovní probuzení i po jedné v noci vám přeji…