Tělu se už, ostatně tak jako duši, nechce jen tak ze setrvačnosti prodlužovat stav pasivní nečinnosti (který se projevuje také tím, že většinu energie musím občas věnovat jemu, a jen málo mi jí zbývá na práci na tom, proč jsem se narodil a co jsem posledních třicet let dělal). A tak jsem si zajel před Vánocemi na Moravu nechat se prohlédnout několika současnými přístroji. Jeden z nich, diagnostický Oberon (máte jen taková sluchátka na uších) si magnetickou rezonancí snímá mozek a umí postupně nascanovat a počítačově (přes mozek) zpracovat stav všech orgánů v těle. Během dvaceti minut takto projede celého člověka… Poté se mi dostalo akupunktury laserovým světlem.
Ve smyslu mého oblíbeného rčení nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní, naznačím, proč jsem především ze stavu myslí krajanů a ze společnosti celé tak unavený a zklamaný… a že oberony, které by nám všem pomohly zaregistrovat příčiny potíží, a světelné lasery, schopné nastartovat dlouhodobě pozitivní a tak potřebné změny našeho individuálního ale i celospolečenského myšlení a především konání, máme každý v programu přežití své bytosti, jen si vzpomenout. O to více platí, že rozhodující je úmysl (zjistit kde nás boty tlačí a pak vylézt z pasti a začít nápravu věcí lidských i společenských).
Dokonalý přístroj, říkal jsem si, konečně vím, že žiji v roce 2011. Léčitel na mou otázku, jak to, že tenhle diagnostický přístroj nepoužívají i čeští lékaři odpověděl, že to umí jen Němci. Proč zrovna Němci? Protože tam odborníci a ministerstva nikdy neupozaďovali, a už vůbec nepronásledovali léčitele, a ti nakonec mohli spolupracovat s mladými softwarovými vývojáři. A tak jsem se „zdravě“ naštval, a aniž si budu brát servítky, naznačím těm dobrým a lepším čtenářům, jak Oberon souvisí se stavem celé společnosti…
Jinými slovy, všichni dnes máme, co jsme sice mít nechtěli, ale k čemu jsme notnou dávkou své podpovrchové zbabělosti a oportunismu přispěli. Tvrdím už hezkou řádku let, že každá další generace Čechů je o další kousek sobečtější, a tedy i zbabělejší. Pokusím se naznačit, jak nebezpečné je nebránit (se) aktivně působení šíbrů, tunelářů a kmotrů nejen v oblasti politiky a podnikání, ale i duchovnosti. Jak moc škodí všichni ti rádoby konzervativní lege artis Sysifové (natož pak drzí právníci, vytrvalí poslanci a vulgární Rathové), a jak naivně pitomí jsme, že je lehkomyslně necháváme cenzurovat nás a škodit nám. Tím, že nám fakticky nedovolí být takoví, jací bychom mohli a měli být…
Měli by nám platit měsíční rentu (jak jsem kdysi říkal v oblasti zpěvu, tak jako Karel Gott a Helena Vondráčková, jako odškodné za to, že jsme museli 40 let poslouchat jejich písně z playbacku, kdy zpěv jen předstírali, a podvědomě nás odnaučili zpívat, tedy pracovat s vlastními hlasivkami).Všichni ministři školství, průmyslu, životního prostředí a zdravotnictví, ale i všichni hlavní hygienici, přednostové porodnic za posledních dvacet let, a mnozí další (ne)zodpovědní, ale přeplácení, by měli být hromadnými žalobami (pacientů, těhotných žen a postižených dětí, poškozených školáků a studentů) popohnáni před soud, souzeni a odsouzeni v exemplárních procesech… aby se lidi dozvěděli, co všechno tihle svou politickou či odbornou existencí a nečinností, jako žáby na prameni, způsobili. Oberon je totiž geniální přístroj, a měl by to mít každý praktický lékař, a správné diagnózy by měli oni i jejich pacienti na požádání. A mohli by být znovu, po tolika letech, hrdí na to, že jsou lékaři a skutečně, tedy komplexně, holisticky, léčí lidi, a ne nemoci.
Naznačuji, že vše stojí a padá s atmosférou ve společnosti, a pokusím se vysvětlit v souvislostech, proč jsem ohledně politiky a morálky posledních 20 let, a co se týká porodnictví, ale i školství, hudby a duchovnosti, posledních 11 let, spíše smutný a na všechny ty zbabělé lidi (kteří mávají rukama stylem Ále, já stejně nic nezměním…) naštvaný, než pln naděje. Když vyšla Nová doba porodní, reakce odborníků nebyla žádná. Dělali a stále dělají mrtvé brouky. S tím jsem počítal. Jenže mne překvapila nulová reakce těhotných žen, a také nadací (které vydávají miliony ročně na pomoc traumaticky narozeným, a tedy zdravotně postiženým dětem). Kdyby v jakékoli nadaci publikovali za promile jejich ročních nákladů 10 000 malinkých brožurek, tak aby byly za pět korun v každé trafice dvakrát do roka, a každá těhotná by se v nich dočetla a zjistila, že porod může být orgasmus… vysvětloval jsem pilně a usilovně, ale marně: všechny mne odmítly (slovo prevence jim nic neříká, sponzoři jim dají peníze jen na konkrétní postižené).
Chtěl jsem, aby současné těhotné dcery uměly říct: „Mami nemáš pravdu, když na základě vlastní zkušenosti tvrdíš, že porod musí být utrpení. Ve tvé době to tak možná bylo, ale mezitím jsme došli dál.“ Jenže je to stále horší: Všichni ti lékaři a porodníci celé ty roky brali peníze (oficiálně i bokem) za to, že slavnostně slíbili, že se postarají o naše zdraví, ale spíše zamlčovali pravdu o situaci jinde ve světě, brali si těhotné ženy jako rukojmí své autority a starali se a starají o nemoci a své platy a prémie. Na jejich (ne)konání a (ne)informování pacientů a rodiček by bylo x paragrafů tenkrát, i dnes.
V polovině 90. let se po studijní cestě do ciziny prozřivší porodník z tehdy slavné porodnice ve Vrchlabí omluvil ženám za to, že rodil tak jak je rodil (a potom se ženám do v naprosté většině přirozených porodů i v bazénku či vleče nebo ve stoje prostě vůbec nepletl). Viz i blog Hlásím se o Nobelovu cenu. Pak ho lékařská lobby čtyři roky vláčela po soudech a naprosto znechutila. Poslední kapkou k jeho rozhodnutí nemít s přirozenými porody raději nic společného přispěl fakt, že se za něj v tu dobu nepostavila jediná žena, kterou tak přirozeně odrodil. Naznačuji, že jsme vinni prakticky všichni: malou odvahou, předposražeností, tím, že jsme už od první třídy nebyli jako ten žáček, který se vždy zeptal, když se probíralo nové učivo: A paní učitelko, k čemu mi to bude v životě dobré? Že jsme netlačili své učitele a profesory, aby přestali být pasivní. Že jsme si společností v totalitě vychovaných rodičů a politiků nechali vnutit nepotrestatelnost korupčníků a nevymahatelnost práva, tedy nenormálnost za normalitu.
Už nemusím říci a napsat ani slovo, už je to vše v denním tisku k dohledání… spíše platí, že možná i já jsem zavinil, že Češi byli (a v poslední době jsou) tak líní, že jsem jim to všechno „před-žvýkal“, že jsem to četl za ně. Např. do Ostravy jsem v 80. letech vozil přeložené a na psacím stroji v mnoha kopiích přepsané články o new age myšlení, o duchovnosti, o pozitivní změně přístupu k životu a co to dělá v mozku… a když jsem to jednou zapomněl, tak mi téměř vynadali, jak jsem si to dovolil, co budou číst…Propagoval jsem a samozřejmě zdarma rozdával to, co jsem cítil, že je potřeba, a dělal jsem to v letech, kdy to bylo nebezpečné (a taky mě vlastně kvůli tomu zavřeli). Od roku1991, kdy to ještě šlo, jsem pak studoval, přednášel a cestoval (v 95. jsem chtěl pokračovat ve studiu ale to už mě nevzali na žádnou vysokou školu, že jsem prý moc starý).
Naznačuji, a obviňuji, že tak jako jsme po sametu naivně čekali, že na nás Evropa, kterou jsme chtěli dohonit, počká, právě tak jsme jen pasivně čekali, co zase udělají za nás, a nakonec jsme v tom klídku na „práci“ všichni jakoby mimochodem opět zasmrádli. Jsme už zase zaslepeni a znehybněni nekonečnými žabomyšími půtkami politiků, kteří jsou ovšem jen vzorkem nás samých (doufejme že to dělají schválně, a jsou si tedy toho, co se děje, vědomi), a hypermarketovými možnostmi utrácení a konzumu (tohle jsou ony zmíněné pasti, o kterých většinově nevíme, že se v nich brodíme). Jen jsme si totiž také nějak nevšimli, že nám ukradli porody, svobodu nezávislého myšlení, odvahu vzepřít se byrokracii a nakonec i systému, který nám už více škodí než pomáhá. A pokud všimli, a pokud se už i v denním tisku dočítáme, co a kdo všechno je zkorumpovaný a změny neschopný, viním nás, že nejsme schopni se zvednout a jít ve stotisícových davech (nejen studentů, ale i rodiček, protože těmi by to mohlo začít) na Václavák… a všechny (poškozeně porozené) šíbry defenestrovat.
Protože, a v tom tkví tohle evangelium, jiný oberon a laser než ten ukrytý v našich mozcích a myslích(jen zatím zabordelený pod nánosy zbabělého oportunismu) neexistuje.
