Nomen omen « Vlastimil Marek

Nomen omen

14.8.2012

 Ovlivní jméno vlastnosti dítěte? Někteří lidé dnes dávají svým dětem i různá cizí jména nebo dokonce jméno různých bohyň (třeba holčička Gaia), jak dítě takové zvláštní nečeské jméno ovlivní, zeptal se čtenář, a tak se pokusím naznačit některé u nás nevnímané souvislosti… přestože všichni latiníci a vzdělanci určitě vědí, co znamená výraz v nadpisu (pro ty, co to netuší: jméno je i znamením, tedy když se třeba člověk s velkýma odstálýma ušima jmenuje Ušatý, nebo, jako v mém případě, když Vlastimil miluje svou vlast).

 Kdysi si každý (domorodý, indiánský) kluk musel své skutečné jméno zasloužit (vybojovat), dnes rodiče hledají v pro tyto účely vydávaných knihách módních jmen. Ale tak jako Harry Potter dobře věděl (a Saxana se to musela naučit metodou pokus omyl), že zaklínadlo se musí vyslovovat správně, jinak to špatně dopadne, tak jako do ďolíčku na čele Golema pasoval (a nastartoval ho) jediný šém, tak jako ten správný soubor v počítači otevře jedině správně napsaný název (a když místo tečky napíšete čárku, už se nedopátráte), dnešní babylónské zmatení (a posunutí původních významů) slov (nedivte se, po ptydete a Orwellovi) devalvovalo smysl pro onomatopoičnost a původní cit pro souznění jména a vlastností konkrétního dítěte a potom člověka, se vytratil.

 Když staří Indové začali zpívat mantry, věděli velmi dobře tehdy ještě z vlastní zkušenosti, že aby fungovaly, musí být pozitivní, tedy, jinými slovy, aby jejich slova měla pozitivní efekt, musí být i zpívána pozitivně, a to opakovaně. Pár tisíc let před objevem rozpolcenosti lidského mozku (a zvláště toho mužského), tedy racionální levé a emočně intuitivní pravé mozkové hemisféry, jógíni (a Buddha a po něm i celé generace zenových mistrů) věděli, jak moc záleží na autentické zvukomalebnosti: např. slovo šánti, zpíváno opakovaně a znamenající (duchovní, niterný) klid a mír, posléze skutečně navodí hluboký klid a mír (nomen omen). Začalo to ovšem už v rgvédách, zpěvem posvátné slabiky Óm: „Osoba, která vydávala tento nesmrtelný a nebojácný zvuk, zatímco hloubala o  duchovním spojení a podstatou všeho, se sama stala nesmrtelnou a nebojácnou“, cituje v rozsáhlé a fakty překypující knize Velká transformace Karel Armstrongová. Protože sanskrt není běžná řeč (tak jako jí nebyla latina, a když se v kostelech mše přestaly sloužit v latině, poněkud se vytratila ona praktická a architekturou posilovaná duchovnost), dle tvrzení starých guruů jen ozvučuje (dnes bychom řekli verbalizuje) původní kýžené emoce.

 Známe to i z pohádek: Honza, který se ničeho a nikoho nebál, dostal jméno Nebojsa, a naopak, zlý agresivní král Kazimír kazil sousedním královstvím mír (v tomto smyslu si velmi dobře pamatuji, že celá 50. a ještě i 60. léta min. stol. se v Čechách zásadně nepoužívalo křestní jméno Adolf). Chci naznačit, že křestní jméno skutečně může (pozitivně, ale často i negativně) ovlivnit charakterové vlastnosti dítěte, ale jen za určitých podmínek.

Dnes informovaní učitelé (a psychologové a hledači sama sebe od určité úrovně) vědí, že žáci plní i podvědomá očekávání učitelů… a o to víc pak vlastní dítě plní i podvědomá očekávání maminky (zvláště synové se pak stávají tím, o čem snily jejich maminky, když je kojily a vychovávaly).. a to je někdy vyjádřeno i křestním jménem.

 Z jiného kraje (na každém šprochu pravdy trochu): Číňané si při učení se znakům vyprávějí, jak dva učenci putovali krajinou, a přeli se o správné psaní znaku pro sloup. Jeden z nich pak namaloval znak správně, rukou jakoby do vzduchu, a šli dál. Po pár metrech se ale jeden z nich vrátil, a znak pantomimicky vymazal: Aby do sloupu někdo nenarazil, vysvětlil.

 Zopakuji: sní-li maminka o tom, že její syn bude hercem, podvědomě více než často vodí synka kolo Vinohradského (nebo jiného) divadla, a syn pak v dospělosti bude hercem a principálem (jako Tomáš Töpfer)… Právě tak pojmenuje-li syna Vlastimil (protože se  jmenovala Vlasta, a svou vlast milovala), je téměř zaručeno, že ten bude patriot, tedy vlastenec (a Irové a Angličané dobře znají totéž v případu jména Patrick). Chci naznačit, že je to daleko víc právě tohle (kdysi vědomé, dnes spíše podvědomé) přání maminek, které z některých jmen udělá jakési instruktivní (šémy či počítačové) příkazy… které pak synové podvědomě, a přes to, že často i prskají, vyplní… než že samo jméno (dnes devalvováno i módou) cosi v charakteru dítěte ovlivní.

 Mimochodem, moje matka vždycky chtěla, abych kromě toho, že budu vlastenec, byl povoláním učitel nebo spisovatel. Protože mne po válce učili partyzáni s absolutním nedostatkem pedagogického vzdělání, natož talentu (a bili nás a byli nespravedliví), od první třídy jsem věděl najisto, že nikdy nebudu učitel (nikdy si nebudu vydělávat učením ve škole). Co dělám posledních třicet let? Učím a píšu knihy…

 Chci naznačit, že pokud rodiče svému dítěti (povrchně) vyberou módní jméno, které se líbí spíše jim (nebo babičce), odpověď na otázku v úvodu je záporná. Pokud ale vědomě (již při početí, ale nejpozději v průběhu vědomého a prozpívaného těhotenství) vyberou jméno, které má stále onu původní (nebo dokonce novou) nezdevalvovanou zvukomalebnost, a pokud zároveň znají a vyznávají jeho původní kladné vlastnosti, pak i například staronové a dnes obnovené jméno Gaia (bohyně planety Země) může dítě přivést k (hlubinné) ekologii a respektu k přírodě a zázrakům života vůbec daleko pravděpodobněji, než jméno Noční bouře.

Byly doby, kdy o tom lidé (maminky a babičky, ale i královští a císařští otcové) věděli, protože jejich mysli nebyly rozostřeny a zmateny. Ale co není znovu může být… jen to dá víc práce. Začít měnit svět, opakuji a zdůrazňuji, může i dnes (a právě dnes) každá dívka a žena, která se rozhodne porodit příštího buddhu (kterému rozhodně nedá jméno Kazimír). Rozhodující je úmysl… možnosti tu (nejméně od časů Buddhy) jsou…

 

P. S.: Vida, jeden čtenář už kdysi podobně nelenil:

http://blog.wuwej.net/2010/12/24/meni-nas-nase-jmeno.html

 

P. P. S.: Děkuju za blog. Moc jsem si ho užil. Úžasná byla historka o dvou učencích a znaku pro sloup. Otázka k tomuto příběhu: To by skutečně kresbou znaku do vzduchu ovlivnili procházející?

Hm, děkuji za otázky, a zde je odpověď pro pokročilé a budoucnost: Ano, ale jen sami sebe… a také ty, kteří  tomu budou, s natrénovanou vírou a myslí, věřit (tak jako Sai Baba věřil, že dokáže zmaterializovat popel, a dokázal to, nebo tak jako H. Monford uvěřil, že se dokáže živit jen energií)…