Lidí, kteří prožili zkušenosti blízké smrti (vžila se pro ně zkratka NDE podle anglického near-death experiences) v poslední době přibývá. Píše se o tom i v knize Ebena Alexandera III. Proof of Heaven (Důkaz nebe). Její autor je lékař – neurochirurg, který se celý život zabýval lidským mozkem (píše v Respektu v článku Andělé a neurony Petr Třešňák)… V roce 2008 onemocněl prudkým zánětem, který jeho mozek zcela vyřadil z provozu. Sedm dní strávil v kómatu. Během kritických chvil však Alexander prožíval mystickou výpravu, která trvale proměnila jeho pohled na život.
Lidé, kteří zažili NDE (i já k nim patřím od roku 1964), ztratili strach ze smrti, začali se sebou něco pravidelně dělat, naučili se pamatovat si sny, mají zesílenou intuici… Petr Třešňák v tomto smyslu cituje z knihy Consciousness Beyond Life (Vědomí za životem) nizozemského kardiologa Pim van Lommela: „Lidé, kteří zažili NDE, byli mými největšími učiteli. Změnili moje vnímání života a smrti.“ Lommel dospěl během desítek rozhovorů s nimi k přesvědčení, že vědomí není biologicky podmíněno a dokáže existovat nezávisle. Lidský mozek metaforicky popisuje jako televizní přijímač, který pouze přijímá a zpracovává, nikoli však vytváří „signál“.
Eben Alexander III. se nejprve propadl do tmy, v níž se po chvíli objevil světelný bod, a on stoupal tunelem k nepopsatelně jasnému světlu, naplňujícího poutníka pocitem bezpodmínečné lásky a důvěry. Byl uveden do nádherné říše, kde ho provázel anděl. Společně létali na křídlech motýla a anděl jej v jazyce beze slov seznamoval s podstatou bytí. Neurochirurg, který nevěřil v Boha a zakládal si na svém přesvědčení, že lidské vědomí není ničím víc než produktem elektrických výbojů mozkových buněk, při zotavování začal psát první stránky svého budoucího bestselleru Důkaz nebe.
Petr Třešňák se v Respektu řečnicky ptá i za nás: Vypovídají zkušenosti, jež část lidí zažije ve stavu klinické smrti, o existenci jiné reality? Jsou důkazem, že vědomí existuje nezávisle na materii mozkové kůry? A konstatuje, že většina neurovědců je ke spirituálním přesahům NDE spíše skeptická a snaží se je vysvětlovat v duchu principů pozitivistické vědy coby abnormální aktivitu neuronů v kritické situaci. Jenže, na rozdíl od jiných mimořádných stavů vědomí mají posmrtné zkušenosti nezvykle ustálenou podobu, chronologii a logiku.
Po mnoha letech, kdy jsem o tom podrobně četl jen v new age časopisech, teď čtu v českém týdeníku a v češtině poprvé, že badatelé identifikovali asi dvanáct obvyklých komponent NDE (kromě známé cesty tunelem jde třeba o rekapitulaci života, vystoupení z těla, vnímání hranice, zpoza níž už není návratu na zem, nebo setkání se zemřelými členy rodiny).
Čerstvá studie vědců z Michiganské univerzity záhadu ještě prohloubila (viz blog Mozek září). I střízlivě uvažující člověk, píše Petr Třešňák, však v tomhle fenoménu objeví pár dobře zdokumentovaných jevů, které je těžké vysvětlit. Například slavný psycholog Carl Gustav Jung prožil NDE při infarktu v roce 1944 a během zážitku cestoval vesmírem, takže viděl naši planetu z odstupu. Dvacet osm let předtím, než vznikla první podobná fotografie, popsal velmi přesně a detailně obraz Země.
To, co je ale nejdůležitější, jsou konečně oficiálně popsané důsledky NDE: Zkušenosti blízké smrti zcela zásadně mění ty, kdo jimi prošli, a nizozemský kardiolog zjistil, že takřka všichni účastníci jeho studie se přestali bát smrti a mnoho z nich změnilo svůj žebříček hodnot. Přestali se starat o kariéru a vydělávání peněz, dávali přednost zlepšování svých vztahů, meditacím a rozjímání, pobytu v přírodě. Zmizela jejich agresivita a neklid, naučili se odpouštět sobě i druhým, více vnímali potřeby svého těla, dokázali víc prožívat emoce.
Když jsem v 80. letech nadšeně hovoříval o hnutí lidských potenciálů, tedy o New Age, škarohlídi poukazovali i na v Rudém Právu publikovanou americkou statistiku, že se právě mezi těmito lidmi zvýšilo procento rozvodovosti. Neměl jsem jiný protiargument než ten, že na nějaké morální odsouzení je příliš brzo, a co když je rozchod partnerů (a konec nefungujícího vztahu) nakonec lepší? O deset let později jsem v několika rozhovorech s pionýry tohoto hnutí vyčetl, co dnes konstatuje i holandský kardiolog: Dramatická změna často přinesla rozpad starých vztahů, výpovědi z práce, chvíle samoty nebo neporozumění. Ale pokud lidé dokázali svou zkušenost dobře integrovat, cítili se nakonec šťastnější a svobodnější.
Když jsem v minulosti pomáhal svým žákům vypořádat se s emocemi, citoval jsem jedno moudré rčení: Když se obedníš a zatlučeš okna a dveře, aby dovnitř nemohlo vejít zlo, jak ale může vejít dobro? I v případu výzkumu vědomí, NDE, proutkařství, homeopatie a dalších neprokázaných nauk a metod, které „věda“ tak ostře odmítá, jde o totéž. Jak dlouho ještě budou různí „sysifové“ předstírat, že jen oni mají Pravdu (připomínám větu dr. Höschla o tom, že věda nikdy nic neprokázala, vždy jen vyvracela, co si myslela předtím)? Není nejvyšší čas, aby se zvláště mladí naučili otevřít své mysli novým kouskům?
Závěr článku je apelativní a tajemně nádherný zároveň: V úvodu zmiňované knihy Eben Alexander III., který vyrůstal coby adoptované dítě a své původní biologické rodiče poznal až v dospělosti, zmiňuje, že tehdy se také dozvěděl, že měl mladší sestru, která už zemřela, aniž by ji kdykoli poznal. Když o pár let později jeho tělo leželo v kómatu v nemocnici ve Virginii a zdálo se, že zemře, přijela se s ním rozloučit také jeho biologická rodina. Pár měsíců po nečekaném probuzení od ní dostal poštou fotografii oné mrtvé sestry. Díval se do tváře anděla, který ho nedávno provázel na motýlích cestách.
Pokouším se naznačit, že ať už by v budoucnu zvědaví lidé chtěli zjistit to či ono a dokázat nebo vyvrátit důkazy nebe nebo Boha, museli by nejprve připustit, že oheň, vědomí, život i počasí a vesmír nad námi i v nás jsou daleko krásnější a záhadnější fenomény, než zatím tušíme, že z tohoto úhlu pohledu by se věda měla jmenovat spíše Nevěda (právě tak jako již třicet let navrhuji, aby se Ministerstvo zdravotnictví jmenovalo Ministerstvo nemocnictví), a že dveře nového vnímání lze otevřít jen tím, že prostě pro začátek připustíme možnost (zázraku) jejich existence…
P. S.: Nebo jinak, provokativněji a praktičtěji, že tak vysoce odpovědné funkce jako jsou psycholog, porodník, učitel, ministr nebo bankéř, prezident či předseda vlády by mohli a měli vykonávat jen ti, kteří by prošli NDE, anebo by, což je jen zdánlivě schůdnější, museli strávit třikrát tři týdny ve tmě, anebo dosáhnout osvícení.
