Matthieu Ricard (psal jsem o něm před třemi lety, viz link dole) je, dle názvu delšího článku v časopisu Respekt (29/15) Mistr světa ve štěstí. Titulek je typicky povrchně bombastický, ale článek přináší i běžnější části populace jistě zajímavé informace o tom, že nejen někdo dlouhodobě (Richard strávil 25 let v meditaci v Indii), ale přece jen i Zápaďan může pomocí meditace změnit fungování své mysli (a těla). V jakési delší recenzi dvou knih (v českých vydáních Umění meditovat a Kniha o štěstí) francouzského molekulárního biologa, ale poté celoživotního buddhistického mnicha, jenž v současnosti jezdí po světě a propaguje svou další knihu o altruismu, reprezentuje shrnutí Martina M. Šimečky typický pohled nepředpojatého, ale o duchovnosti a meditaci jen velmi zběžně informovaného současníka.
A tak ocituji a okomentuji. Na výchozím bodu se jistě shodneme: podle (nejen) Ricarda západní společnost, založená na sobectví a narcisismu, které nenabízejí optimální způsob života, cítí, že s ní není něco v pořádku, že hnací energie kapitalismu a touhy po osobním úspěchu vyprchává, že přestává fungovat vztah mezi bohatstvím a spokojeností… Někdejší nadějný vědec z vyšších kruhů to tehdy vyřešil odchodem do Indie, ale koncem 90. let min. století se vrátil a byl zaskočen světem, v němž individualismus je často vnímán jako hodnota a síla, a místo moudrých lidí jsou v něm obdivováni lidé slavní, bohatí a mocní. Navyklý z klášterního pobytu na prostředí, kde smyslem existence je stát se lepší bytostí, rozhodl se Západu nabídnout Ariadninu nit, která nám pomůže najít cestu z bludiště…
Altruismus je především stav ducha, až potom praktická činnost na pomoc druhým. Naše představa o altruismu jako jen o ochotě přinášet oběti v zájmu bližních, je myslná. Ja to právě naopak – altruismus je zdrojem štěstí… Soustředění na lásku a soucit vůči druhým v nás tento altruismus kultivuje, a odměnou je nám stav blaženosti.), tvrdí Richard z vlastní dlouholeté zkušenosti. Na výsledcích výzkumů a testech dobrovolníků navíc dokazuje, že půlhodinová meditace denně už po šesti týdnech mění strukturu mozku: významně vylepší schopnost soustředění, a pokud je jejím tématem právě soucit, odměnou je, kromě nárůstu sklonu k altruismu, i zlepšení životního pocitu, srdečního rytmu, posílení imunitního systému a zpomalení stárnutí buněk.
Neurovědkyyně Tania Singerová zkoumala Ricardův mozek a zjistila, že zatímco mozky normálních zápaďanů při pohledu na obrázky utrpení také trpí (což se vyznačuje velkou aktivitou v oblasti negativních emocí a stresu), Richardův mozek vykazoval vyšší výkon v oblasti pozitivních emocí. Zoufalou bezmoc opuštěných vyhublých trpících dětí v Rumunsku (na dokumentu BBC) nahradil představou, že je láskyplně bere do náruče.
Ve své poslední knize dokazuje, že každý není hrdinou, nicméně sklon nezištně pomáhat druhým je nám vrozený. Tvrdím roky totéž, napsal jsem podobně motivovanou knihu jako on, ale protože doma není nikdo prorokem, marně propaguji výhody pravidelné meditace, ale podobně marně apeluji například mezi těhotnými, aby neposlouchaly traumaticky je porodivší matky, a rozvedené maminy které rodily císařem (a jak jim rutinně tvrdí čeští porodníci, nikdy jinak), že lze rodit radostně, téměř bez bolesti, a někdy dokonce orgasmicky… Podobně marně apeluji celé dekády mezi hudebníky a umělci, že se vyplatí před vystoupením nebo začátkem malování (sochání či psaní) se neožrat a být morálně i tělesně očištěn. Tedy, jak naznačuji v titulku, jak netrpět s trpícími, přestože je tak snadné (a pro mozek energeticky výhodnější) opakovat chyby předchozích generací.
Právě tak nás totiž všechny mysl překladatelsky klame, a tak v rámci trvalých map v mozku soucítíme s mláďaty a uprchlíky na obrázku potápějící se lodi, a opatrně vyháníme vosu z jedoucího auta, ale pak si klidně objednáme krvavý steak… a na rozdíl od Matthieua Ricarda netušíme, že lze netrpět s trpícími, a rovnou jim chtít a umět pomoci.
Závěr článku je proto prakticky jednoduchý: „Je koneckonců vědecky potvrzeno, že nejšťastnější muž na planetě má pravdu, když tvrdí, že každý jsme strůjci svého štěstí a nepotřebujeme k tomu chodit v sandálech a koukat na Himálaj. Vlastně postačí dvacet minut denně meditovat.“
P. S. : Časopis Respekt je tento týden v prodeji. A rada na závěr: klikněte si na link (nebo na mém blogu vpravo) na knihu Návod na použití člověka, vyzkoušejte některou s mnoha nabízených metod, a prostě vydržte. Druhé soukromé vydání z roku 2009 jsem pak ne náhodou přejmenoval Meditace: cesta ke štěstí a zdraví.
http://blog.baraka.cz/2012/11/dukaz-po-ctyriceti-letech/
