Muži ohroženým druhem « Vlastimil Marek

Muži ohroženým druhem

8.7.2015

Už třicet let o tom mluvím (tehdy na letních seminářích s učitelkami na prázdninách), a posledních patnáct zklamaně píši (např. Žáci nenávidí matematiku, nebo A zase to školství): o negativním vlivu autoritativního systému školství z 18. století a navíc přílišné feminizace škol na společenské trendy, a v posledku také o potenciálním negativním vlivu počítačových her na  mozky chlapců, jenž k nim utíkají ze školy, která je nebaví. Americký psycholog  Zimbardo současné důsledky popsal takto: Kluci dostávají ve škole za stejné výsledky horší známky než dívky (nebaví je to a zlobí, a učitelky kluky špatnými známkami podvědomě trestají) a utíkají k počítačům. Jejich mozky se mění, také protože nemají vlastní vzory, a tak utíkají do virtuálního světa her, později pornografie, kde nedostanou košem. Věřte, že nemám radost z toho, že i v tomto ohledu už je to tady, a došlo na má dávná varovná slova.

Citoval jsem a budu citovat z  rozhovoru se sociologem působícím dlouhodobě na našich a cizích univerzitách, dnes děkanem na fakultě sociálních studií Vysoké školy finanční a správní, Petrem Matějů (64) – Školy diskriminují chlapce (Reflex 27/15), ve kterém popisuje téměř bezvýchodnou situaci (včetně souvislostí s generovými studiemi, na který má podobně odmítavý názor): Pomohla by jedině hluboká přeměna pedagogického vzdělávání, ta ovšem kvůli nízkým platům naráží na nezájem lidí, kteří by ji mohli změnit. Přitom obrovské sumy z evropských zdrojů tečou do podpory feministicky pojatých „genderových“ studií a pasírování do politiky, ačkoli je už řadu let jasné, že ohroženým druhem jsou dnes spíše muži. A ani on si už nebere servítky: V tomhle genderově zblblém a ideologicky zmanipulovaném světě proto zatím nevidím jiné řešení než oddělování tříd, připomíná vysokoškolský pedagog to, co jsem navrhoval již před sametem a připomněl v roce 2006.

Už na počátku 90. let jsem intenzívně propagoval a šířil knihy a informace o rozdílech mezi ženami a muži (dívkami a chlapci) v naději, že informovanost přece jen změní přístup rodičů a především pedagogů: marné byly mé naděje v zemi Komenského. O deset let později se objevovaly výsledky prvních výzkumů, které ukázaly, že čeští kluci ve škole nemohou vyhrávat, jak v jazyce (dívky umí dříve a lépe mluvit), tak v matematice (protože i matematika se v českých školách učí verbálně, poučky a vzorce, ne jako objevování a hra): ve strachu z matematiky a v nenávisti k tomuto předmětu byli čeští kluci na špici ze 41 zemí (PISA 2003). Petr Matějů mi teď jen potvrdil marnost čekání systémových pozitivních změn: Nikdo u nás s výsledky podobných studií nepracuje. Pouze úzká skupina odborníků. Politici dál hrají svoje hry a protože se střídají jak svatí na orloji, začíná se vždy od začátku, bohužel vždy od jiného. Výzkum z roku 2012 potvrdil, že problém není ani tak v žácích, ale v učitelích.

Závěr rozhovoru je smutný, stejně jako mé dlouhodobé brblání (fakt, že i tak chytří, vzdělaní a zkušení lidé, jako je Petr Matějů, si stýskají, netěší): Současný model vzdělávání chlapce nemotivuje. I proto dnes na vysokých školách studuje 60 %  žen, přestože talentovanější než muži nejsou. A po škole kterou nesnášejí čeští muži krachují v reálném životě a nejsou vzorem pro své syny. 30 % českých maturantů vyrůstá v rodině bez otce. Radost z toho, že jsem i v tomto měl pravdu, samozřejmě nemám. Soutěž ve školách není férová, stejně schopní chlapci dostávají horší známky. Má to fatální důsledky, pro další studium i pro život, říká Petr Matějů.

Naznačuji, že stejně jako příroda na Zemi, ve vší své rozmanitosti a geografické odlišnosti, i kultura jako taková je a chová se velmi ekologicky: je ohrožena každým nedomyšleným a nezamyšleným vedlejším efektem, rozuměj: kostlivcem ve skříni. Předseda Mao kdysi po jedné neúrodě přikázal vybít všechny vrabce, kteří prý úrodu rolníkům sezobali. A tak čínský hrdinný lid vrabce hubil (dokonce i příslovečnými čepicemi) a téměř vyhubil. Jaké překvapení, příští rok úrodu sežral (vrabci nesezobaný) hmyz prakticky celou. Veškeré to zbrkle inženýrské poroučení větrům, dešťům, vztahům a lidským tělům (rodit v zástupu a na povel, nekojit vždyť máme Sunar) bylo a je, jak se ukazuje ze všech stran, toliko pro hovada dobré…

Jinými slovy, spojené nádoby flory, fauny nebo v posledním půl století (kdysi ideologicky, dnes kapitalisticky podfinancovaných) literatury, malířství, divadla, architektury ale i sklářství a gobelínů, ale i ekologie atd., samozřejmě souvisí: diktatura učitelek se od 50. let min. stol. (včetně pozdější překotné emancipace, a s třešničkou na dortu klondajku volné ruky trhu, rozuměj, veksláků, v 90. letech po sametu) nemohla nepodepsat i na řemeslech, úrovni silnic (kterým se říká dálnice), porodnictví, soudnictví, vztahů atd. atp. A v posledních dvou dekádách to vše navíc (včetně rychlokvašené emancipace a mužského vzdělání českých bohyň) silně poznamenala ziskuchtivá a tedy prodejná média a billboardová a tv reklama (vůči níž je zvláště ženský mozek bezbranný) a převládající (blbá) nálada společnosti: jedním z důsledků je situace, kdy ohroženým druhem (kromě např. kuňky zelené) začínají být i muži.

P. S. : Nic nového pod sluncem

http://neviditelnypes.lidovky.cz/skolstvi-nadesel-cas-obnovit-chlapecke-skoly-faf-/p_spolecnost.aspx?c=A150706_230424_p_spolecnost_wag