Přiznávám, že počet a kvalita situací, které dohromady pilně tkají tzv. den blbec, rostou, a překvapují: je téměř nemožné uhlídat již tak vysoký krevní tlak. Najednou jsem, po tolika letech klidu a vyrovnanosti, byl namočen v emocích, podrážděný jak seminářová bohyně. Jinými slovy, hladina mé mysli nebyla rovná jako zrcadlo, ale posetá spoustou vln a vlnek, jako když jsem se nad vší tou absurditou a nefunkčností totality rozčiloval v mládí (když mi bylo dvacet a víc). Není se co divit, když i nejslovutnější český psychiatr konstatuje: Je pravda, že zdravý (selský) rozum je mrtev. Ale trenýrky na Hradě jsou jen neškodnější polovinou této smrti. Byrokracie je tou horší. A pokud mocní dokážou s námi tuto virtuální divadlo dohrát a nikoho za to nezavřou, třeba si špetku zdravého rozumu zachovali. Bude se moc hodit, až poměry umožní jeho opětné vzklíčení (Cyril Höschl, Reflex 42/15). Zabrblám si a naznačím, jak v našem Absurdistánu (teoreticky) udržet klid i v časech chaosu.
Donedávna jsem v den blbec prostě zalezl a nevycházel ze své cely. A raději nedělal a nepsal nic důležitějšího. Ale intenzita negativních vlivů podzimu 2015 (od dubna v domě postupně rekonstruují řadu bytů a sbíjejí a bouchají, jediné minerálky které mohu pít mají náhodně jen jednou týdně brzy ráno v jediné samoobsluze, soused zkouší se třemi kapelami a ve dvou používají buben, šest týdnů mi nešel znovu zprovozněný i-pad protože si bytný spletl wifi heslo) mne občas (například když i u veganů osladili omáčku) přemohla. A tak jsem s radostí jedno odpoledne využil přání studenta pomoci mu vybrat nějakou tibetskou mísu. Odvezl mne na Karlínské náměstí, do tibetské čajovny Dharmasala (před rokem a tři čtvrtě jsem tam několikrát přednášel a dokonce na místy ukázkově zahrál). Objednal jsem si campu na slano, a vybrali jsme čtyři misky, které ladily k těm dvěma, jež student již nějakou dobu doma používal.
Když jsme platili a odcházeli, na regálu jsem zahlédl to, za čím jsem před dvaceti lety jezdil do Amsterodamu či před deseti do Londýna: nástěnný tibetský Mandala kalendář na příští rok. Dvanáct nádherných mandal, plných geometrických symbolů řádu a harmonie, a zároveň (pro své tibetské uživatele, ale i pro poučené Zápaďany) celé řady posvátných božstev. Když se tehdy rok s rokem sešel, jednotlivé listy jsem si nalepil na různá místa v kterémkoliv bytě (po letech pobytu v přízemí vinohradského domu ve Slovenské ulici pak v desítce dalších podnájmů). Na přednáškách o mandalách jsem tehdy nadšeně a v rámci propagace svých metod líného Čecha vysvětloval, jak se dá nepřímo a jakoby náhodou ovlivnit atmosféra bytu (a rodiny a návštěv) jen tím, že oko mandalu sice jen přelétne, ale i to stačí podvědomě nastolit na hladině mysli stejnou harmonii, jaká panuje na obrázku.
Psal jsem a přednášel o tom celé roky: zatímco buddhistické umění svými sochami buddhů (dokonalými návody jak sedět a meditovat a tedy dosáhnout buddhovství) a mandalami pomáhá tvůrcům ale především divákům navozovat řád mysli (až po ideální stav šánti, niterného klidu a míru), to západní bylo zvláště v minulém století příkladem chaosu (pro malíře a další umělce byla tvorba jakousi terapií, bez ohledu na to, jak budou obrazy působit na mysli diváků). Ve století kritického myšlení a nejrůznějších uměleckých protestů je obtížné najít sem tam někoho, kdo pokročil dál a maloval a kreslil třeba abstraktně, ale pozitivně (Malich, Boštík).
Svět je chaos a šum a jen naše mysl z nekonečného přelévání vyděluje věci a fenomény víceméně libovolně konceptualizuje… napsal kritik o současné výstavě obrazů původně street umělce Maskera (Reflex 45/15), na kterých se dokonale a se sarkasmem namalované gulášově míchají surfing, baseball, vana a reflexe na vulgární výroky pana prezidenta. Jenže chaosem chaos nezkoherentníš… tvrdím již půlku života. Psal jsem jak o téhle západní individuální ale i společenské (a nejen umělecké) bezradnosti třeba v blogu na téma Kdo bude umělcem budoucnosti. Protože mám zkušenosti nejen z aktivní přímé meditace (jakési softwarové očisty, pravidelné defragmentace pomyslného hard disku), ale i z umění prakticky bez námahy (jen tím, že je byt ověšen mandalami, anebo je v okně zavěšen malý Swarovskiho křišťál a duhuje stěny) udržovat v mysli stav vyrovnanosti a nadhledového klidu: propagoval jsem a propaguji mandaly a další praktické pomůcky (práce s pozitivními vizemi) kde jen se dá.
Naznačuji, že se Pražanům, ale i těm, kteří Prahou projíždí, určitě vyplatí ušetřit si hodinku, navštívit tibetskou čajovnu Dharmasala, dát si tam třeba vege oběd nebo čaj nebo onu slavnou campu, zaťukat si na mísy, a odejít v klidu a míru, a navíc s kalendářem mandal, který velmi efektivně pomůže klid a mír udržet i nadále
