Najednou mu to došlo « Vlastimil Marek

Najednou mu to došlo

1.2.2016

… pravidelnému čtenáři: Pozitivní iluze – mandaly, jantry, mantry, ale i putování duše, reinkarnace atp. jsou jen iluze – ale pozitivní! Nejde o to, jaká je skutečnost, ať už je jakákoliv. Jde o to, co si (svému mozku) předkládám, čím se živím (co ho učím) duševně i fyzicky. Instrumenty zmíněné výše jsou jen pomůcky k tomu, abych se ladil pozitivně, není to realita. Teď, když vím, že jsou to iluze, bude to pro mě fungovat? No jasně, že jo! Nezbývá než pogratulovat k natržení reality (objevu škvíry ve zdi matrixu), popřát totéž i dalším čtenářům, a kout železo možnosti jiného vnímání (tzv. reality), dokud je čerstvé a nezakryté dalšími (zlo)zvyklostmi a rutinami (také aby si mysl, a pak i tělo, na provoz v pozitivních kolejích zvykly). Jaksi navzdory převažujícímu negativnímu mediálnímu čtení světa ale žije většina obyvatel téhle planety relativně šťastně a dobře. Proč asi? No protože čtou svůj život a svět pozitivně

A tak jsem čtenáři otázku i reakci pochválil, a téma posunul dále: Ano, ale pak jde i o to, že tělo reaguje na cunami běžných negativně vytuněných vjemů a pocitů (a starostí a výčitek), fóbií, patologií formou bludného kruhu nemocí, podrážděností, nespokojeností (a třeba zvýšeným konzumem věcí i zábavy) a nakonec i obyčejnou blbou náladou. Důsledkem je gordická neřešitelnost, protože v bludném kruhu (samsáry) se točící zmatené (zdánlivě logicky a realisticky tzv. normálně fungující) myšlení žádné realizovatelné řešení (ekologických, migračních, bankovních, politických i vztahových) krizí, natož pak klid a mír, nikdy v rozbouřených a ničím nepřemostěných vodách ve sklenicích každodenního života nenajde. Jinými slovy, výsledkem jsou trvalá bezvýchodná bludiště, dále matoucí své uživatele, nikoliv pozitivní forma téhož – labyrint (ve kterém je cesta zároveň i transformativním cílem).

Přitom každý z nás často zažil ony AHA! okamžiky náhlého pochopení situace, metafory, vtipu. Jenže protože obvykle používáme velmi malou část své mozkové a vjemové kapacity (nechali jsme cenzurní protokoly mysli až rakovinně zbytnět), potřebujeme dnes na hrubé pytle naší iluze o tom, že jsme tzv. rozumní a logičtí, tudíž inteligentní., právě tyto hrubě převratné záplaty. Proto také sice pracuji se slovy (přednášky, semináře a teď blogy), ale co nejvíce používám vtipy, kóany a zenové příběhy (které ostře vyhrocenými metaforami a exoticky zabarveným přízvukem fungují i u západních studentů pochopení sebe sama), a prakticky i s tibetskými metodami práce s hlasem, s indickými mantrami a donedávna i s nevyladěnými zvuky (celá západní hudební kultura je rozladěná) např. tibetských mís, australské didžeridu, peruánské píšťaly – anebo s tím, co je po ruce, ale dá se využít jako velmi efektivní nástroj vnitřní transformace procesů a očisty myšlení jinak – tedy s hlasem (např. formou alikvotního zpěvu, nebo tibetského mručení).

Jsem si jist, že i v budoucnu budou muset naši vnuci řešit důsledky automatické ochoty mysli uvěřit tomu, co se děje před jejich (vnitřníma) očima – mám na mysli (v té době již dokonalou) virtuální realitu. Totéž v bleděmodrém totiž zažívali a stále zažívají diváci v kinech či při sledování filmů na různých monitorech, nebo sportovní fanoušci sledující přímý přenos, ale i záznam nějakého utkání či vrcholového výkonu. Mozek totiž sám pro sebe nerozlišuje, co vidí (co mu je poněkud zpožděně promítáno na monitor mysli), a to, na co se soustředí při pouhé představě (třeba nakousnutého jablka v ruce). Je dosti obtížné rozeznat, co je realita, co je sen, natož když i tzv. realita je vlastně iluzí, snem (proto také trvalo pár století, než lidé akceptovali, že Země obíhá kolem Slunce a ne naopak, nebo že je kulatá).

Teprve po delším (meditačním či asketickém) úsilí výjimečně motivovaný a trpělivě umanutý člověk si dokáže přiznat, že to, co vidí, je iluze. Ještě pracnější je pak praktická aplikace tohoto objevu – tedy umění být zdravý a šťastný právě pomocí práce s pozitivními iluzemi a postupy (nejnamáhavější je pak dosáhnout osvícení, jakéhosi mýtického, leč reálně i dnes dosažitelného holistického propojení a překvapivého zefektivnění práce mozkových hemisfér).

Varující (a obvykle nevnímaná) je ale i současná úroveň společenského (chcete-li duchovního) zašpinění, nebo přímo degenerace schopnosti na výše zmíněné přijít (natož jej realizovat). Je zjištěno, že v každé další generaci roste procento lidí, kteří jsou (porodem, autoritativní výchovou zákazy a tresty, znečištěním životního prostředí) prostě organicky neschopni (ani teoreticky) dosáhnout osvícení (což v době Buddhy a dlouho poté neexistovalo: on oprávněně tvrdil, že každá vědomá bytost se může probudit – ze spánku iluzí).

Jinými slovy, copak není podezřelé, že jsme za poslední dekády neslyšeli o nějakém osvíceném (realizovaném) indickém guruovi (či japonském nebo čínském zenovém či čchanovém mistrovi)? Negativní vliv médií a peněz dělá z obchodně zdatných Indů, spotřebou stále sofistikovanějších technologií posedlých Japonců či rozmazlených jedináčků Číňanů jen další vězně společenských matrixů. Příliš luxusu a informací (paralelně viz výhody, ale dnes spíše stále hlubší pasti počítačů, smartphonů a internetu), a vinou stresů a negativních nálad a života v nefungujícím státu příliš stažená těla a mysli infekčně kazí i českou motivaci, vytrvalost i chuť (a dnes i možnost) realizovat své potenciály.

Není jiný způsob negativní trendy vývoje světa zvrátit, než omezit spotřebu jak zábavných drogových zážitků, tak zbytných luxusních věcí (nejen aut, ale i lentilek a čokoládových tyčinek), a není přirozenější cesty k dobrovolnému omezení spotřeby a zvládnutí všeobecného respektu a úžasu ze zázraku stvoření a života, než navzdory tlaku tzv. normální (tedy racionální leč stále méně zdravé a šťastné) většině, nechat si odvážně natrhnout realitu… a nahradit iluzi spásnosti intelektu a vzdělání praktickou duchovností. Je pro to třeba dělat od počátku všechno možné – jak pro uchování a předá(vá)ní informací o tom, že je to i dnes možné, dosáhnout osvícení, tak pro racionálně optimistické šíření zvěstí že existují stále vynalézavější metody, jak to udělat. Tlustých knih (a komentářů k nim) a popisů dalších iluzí v iluzích je dnes k babylonskému zabloudění až příliš mnoho, ale skutečně pozitivně motivovaný pozitivně vyladěn hledá, ale postupně i nachází a používá.

 A když už to tedy bez iluzí (protože je to tak pro bytí člověka přirozené) nejde, navzdory dominantně kritickému a negativnímu statusu quo prostě vědomě používat právě ty pozitivní. Buddha by dnes stále hlásal, aby se používala správná (rozuměj: pozitivní) slova, a dělaly správné (rozuměj, pozitivní a komunitě prospěšné) skutky (i ve smyslu současného hesla původního hnutí lidských potenciálů, později New Age jednej lokálně, mysli globálně, a změň se individuálně), ale navíc by publikoval na internetu a propagoval tu či onde soucitnou moudrost a přirozené porody… zkrátka by trpělivě dělal všechno možné, aby té neposedné přemoudřelé opici jménem člověk došlo, že kromě blbé nálady existují například i čtyři pozitivní pravdy.