Mateřské štěstí!!! « Vlastimil Marek

Mateřské štěstí!!!

22.9.2016

Zásadní nepochopení jistě spravedlivě rozhořčených matek, které nestíhají, protože je mateřství nebaví (a nebaví je, protože jim při porodu zasahovali do jeho přirozeného průběhu), tkví v tom, že ony netuší, že jejich těla proto nebyla při porodu naplněna hormony štěstí, které ve spojení s adrenalinem dělají z matky udatnou a v životě neustále šťastnou pečovatelku (péče o děti a muže se stává meditací, která kromě jiných výhod posiluje imunitní systém a žena je zdravá jak řípa a levou zadní vše s opravdovým, z nitra a ryzích pocitů vyvěrajícím zaujetím nejen stíhá, ale přímo si vychutnává). Utahaná a nespokojená matka, která nestíhá, naopak logicky (jako ty hladové) nevěří těm (sytým) šťastným výjimkám, které porodily několik dětí doma, a hladce stíhají i řada jiných než domácích aktivit.

Když je žena třeba s dětmi celý den sama, stará se o domácnost, má ještě prát, uklízet, vařit a na všechno je sama. Muž přijde z práce, nají se, sedne k televizi. Dříve byla alespoň rodina poblíž. Jsme na to většinu času samy, napsala prý v reakci na přechozí blog jedna typická mamina, jíž (a mnohým podobným) jsem jí nezaviněnou chybu ale i řešení snad naznačil už v perexu. Hm, co takhle dát se, dámy, dohromady, založit mateřské centrum, jednou týdně se sejít jen s ženami (tátové děti jednou jistě zvládnou pohlídat) a odpočinout si (když žena mluví, odpočívá)?

Na seminářích jsem kdysi učil účastníky i účastnice meditovat prací: do toho, co právě dělají, se zamilovat. Přečtěte si i další blogy výpovědí těch, kteří a které také nevěřili (y), ale jeli na seminář, něco zažili, a natrhli svou negativně vyhlížející realitu (která nastavuje v jejich soukromých brýlích vnímání skla na věčnou tmavou, a jejich mozky pak automaticky ze všech možných vjemů vybírají jen ty negativní). Nebo jinak, a to je šance pro ty dosud utahané a mateřským pudem neoplývající, není náhoda, že když žena nemůže otěhotnět, často pomůže adopce a nutnost starat se o mimino: to jakoby rezonančně probudí v jinak stažené a ustarané ženě dosud neprojevené mateřské pudy, ona se uvolní, a počne.

Naznačuji, že jsou ženy, za které sice poprvé porodili lékaři císařem, a rovnou jim řekli, že pokud budou mít další děti, zase to bude muset být císař, ale které důvěřovaly těm šťastnějším a přirozeně rodícím, a co je hlavní, svým tělům, a prostě císaře podruhé či potřetí odmítly a porodily přirozeně, bez injekcí, analgezie, nástřihů atd. Některé pak při třetím porodu dokonce zažily porodní orgasmus (se všemi tělesnými, duševními a dlouhodobými výhodami jak pro ně tak pro dítě)… A porodem narozená žena pak, i když je s malými dětmi delší čas sama, lidsky (duševně, empaticky) roste, což se jí pak v dalším životě, a především po přechodu, bohatě vrátí na životním rozhledu a moudrosti, kterých muži většinou vůbec nejsou schopni. Jinými slovy, dámy, pokud již máte odrostlejší děti, ale není vám ještě čtyřicet, zkuste si pořídit další dítě, tentokrát z lásky, chtěné, přirozeně porozené po šťastném těhotenství… znám takové ženy. Ty teď navíc mohou být svým již k těhotenství se blížícím dcerám dokonalým vzorem.

Co když mám (nejen já, ale především rostoucí řada osvícených porodníků) pravdu, a těhotenství (dva roky prázdnin v meditaci) i porod (stejně jako milování namáhavý, ale vlastně bezbolestný a orgasmem zakončený proces) a mateřství má pro ženu obrovské výhody, jen to musí být přirozené, takové, na jaké je ženské tělo evolučně nastaveno: jakmile ovšem zasahují lékaři (v původně dobré víře ve svůj rozum, dnes rutinně a kvůli vyššímu výdělku), zastaví se nejen porod, ale hlavně jinak přirozeně na sebe navazující produkce hormonů, které zařídí, že porod je hladký, bezpečný a slastný, kojení a následná péče o dítě bezproblémová, také protože čerstvá matka, tak jako každá medvědice nebo kvočna, je plná endorfinů a oxytocinu, hormonu (mateřské!) lásky!

Naznačuji, že je nejvyšší čas založit nějaké stránky mateřského štěstí, kam by šťastně či přímo orgasmicky porodivší maminky psaly o svých zkušenostech, radily těm váhajícím, a společně tak postupně přerodily matky i děti poškozující stádní systém porodnické péče, a také opravily zvěsti o tom, že mateřský pud je prý jen nějaký mýtus…