České haiku « Vlastimil Marek

České haiku

2.11.2016

… a nejen pro pokročilé studenty duchovnosti či přece jen čestné Evropany v dobách konzumu a brexitu. Jde jen zdánlivě o záležitost osobní (také protože mým číslem je šestka, takže obvyklé pěti a sedmi slabičné verše klasických japonských haiku jsou v mé verzi šestislabičné), ale, jak vyplývá z mých téměř 2 000 blogů, pětadvaceti knih i tisíců přednášek a seminářů za posledních třicet pět let, také o záležitost zároveň ženskou, politickou či morální – protože jde, nám všem a především našim vnukům, o život. Už jsem psal např. o tom, že tahle doba špiní, brblal že není pro starý, a že bez dalšího úsilí není bezpečná ani pro ty, kteří se dokázali duchovně probrat (očistit) z iluzí v dobách nedávno minulých, tedy ve dvacátém století. Psal jsem varovně také o překotné emancipaci žen (které dnes v pití alkoholu už drží krok s muži, dosáhly tedy i na tomto poli rovnoprávnosti), a nedávno dvakrát naznačoval právě ty aspekty života Václava Havla, které byly sekulární a racionálně žijící společností přehlédnuty. Přečtěte si blog, a především pak dva hlavní odkazy.

Tohle je na první pohled jen varianta návodu na použití uvedeného haiku (může být, když si vymyslíte melodii, i mantrou) z knihy Situace: Kdo chvíli necvičí, je lapen lupiči, bdělého vědomí: a znovu zpitomí. A nejen pro studenty duchovnosti. Přesněji a všeobecněji, v době post truth, kdy na pravdě zase až nezáleží a mluvčí prezidenta, prezident a čelní představitelé (a nejen u nás) ji překrucují či přímo lžou, co jsem se jen v minulosti navaroval před špatnými překlady: vývoj předběhl dobu a mocní už se s pravdou ani nenamáhají, a spin doktoři a mluvčí lakují realitu s intenzitou a drzostí, kterou si ani Orwell či Havel (třeba v eseji Moc bezmocných) nedokázali představit. Bohužel se tak děje po celém demokratickém světě. A česká vulgarita a zaprděnost (vyplývající z izolace posledního půl století před sametem a posledního čtvrtstoletí žabomyších sporů) nevane jen z Hradu a okolí, ale zamlžila obzory i ostatním: zatímco v pohádce muselo lidem otevřít oči dítě, Čechům teď snad posloužil a poslouží cizinec. A prakticky… snad i to haiku.

Jak přesvědčivě dokázal posluchačům v rámci akce Fórum 2000 belgický spisovatel Pieter De Buysser (fotku níže jsem převzal z původního článku, a uvádím ji, protože na některých serverech link jakoby náhodou přestává fungovat) a natrhl tak i mnoha českým (omlouvám se předem za floskuli) sluníčkářům a havlistům realitu, politici a intelektuálové, prakticky všichni a všude, často i nevědomky, ale častěji pragmaticky, hrají své role a vykrádají situace dle svých subjektivních aspirací. Opakovaně proto tvrdívám, že je třeba dbát nejen na osobní tělesnou, ale především na morální hygienu, tedy i tu slovní a názorovou, víc než kdy jindy. Události se hrnou a cunami informací (v tom množství téměř automaticky spíše dezinformací) znemožňuje v duchu Havlových snah o život v pravdě se vzpamatovat a probudit (viz slovo buddha, probuzen). Je to ale také důvod, proč se již tak dlouho snažím psát o duchovosti jako o jediném řešení ke kolapsům všeho druhu se řítícího světa. Ostatně, o duchovnosti se ne náhodou zmínil v závěru své (pro některé přímo skandální) přednášky i citovaný Belgičan.

EU ve clunuNe že by občas nezaznívaly české a evropské varovné hlasy: Demokracie nefunguje, když ji lidé nepraktikují, napsal Benjamin Kuras (Reflex 43/16). Všude se mění ve vládu jedné strany, strany lhostejnosti. Letos bylo lhostejných 52 % Portugalců, kdo bude prezidentem, 55 % Londýňanů kdo bude starostou, 57 % Maďarů, zda jim bude vládnout Bruselem řízená islámská okupace, 66 % Čechů kdo bude spravovat jejich regiony, a 85 % kdo za ně bude řečnit v Senátu.

Doporučuji pročíst si pozorně (kompi-lačně) jak esej belgického spisovatele Pietera De Buyssera, tak článek Bohumila Kartouse o tom, co se dělo během ní. Jak totiž na Fóru 2000 zaznělo, nejen předsametový Východ či Sovětský svaz, ale i současný Západ si všeobecně lže (i do vlastní kapsy), a oběťmi těch lží jsme všichni, právě tak jako byl v jednou případu a sledu situací i Václav Havel. A je zbaběle krátkozraké si něco nalhávat. Proto umanutě nabízím jiné než post truth evropské či americké řešení, které, jak vidno z brexitu či amerických prezidentských voleb, řešením zatím není – tedy spíše duchovní revoluci v hlavě každého z nás.

Demokracie je vždy jen jednu generaci od svého zániku, říkával Ronald Reagan. Tou zánikovou generací se stáváme my. A nám je to lhostejné, upozorňuje a varuje Kuras. Je třeba se probudit z iluzí o tom, že Západ je demokratičtější než Východ. A o probuzení z iluzí lidského vnímání pojednává (a nabízí praktické a tisíciletími ověřené metody Cesty k vysvobození) buddhismus. Jak naznačuje De Buysser, je třeba zanechat všech nadějí ve staré institucionální či celosvětové formy myšlení jednání (s teroristy ale i spojenci), odhodit růžové brýle mediálních zkreslení korektních a genderových pojmů a definic, a probudit se! Tak ještě jednou:

Kdo chvíli necvičí, je lapen lupiči, bdělého vědomí: a znovu zpitomí. Před bezkonkurenčně nejefektivnější manipulací současnými technologiemi není úniku: kdo jen na chviličku přestane aktivně bránit své tělo i mysl (kdo jen na chviličku vypne energii ze svých obranných štítů, řekli by příznivci Star treku) před prakticky téměř vším z každodenního života, už se ocitá téměř beznadějně až po uši v lesklém a nesnesitelně lákavém matrixu současného luxusu Západu (navíc na leasing, no nekupte to!)… přičemž super rychlé (z)bohatnutí Východu, především Číny (ne že bych jim to nepřál) kolaps naší civilizace jen urychluje. Všichni na planetě dnes slepě a nepoučitelně soutěžíme ve skoku na nejrůznější špeky (i když některé mají velmi pozitivně znějící názvy). Bohatne jen jedno procento populace. Detaily dnešních iluzí jsou tak propracovány, že si je snadno pleteme s realitou, a ztrácíme se v nich jako i v překladech. Podstatné nám uniká. Potřebujeme jako sůl, aby nám někdo pomohl natrhávat realitu.

Nemůžeme vyřešit problémy stejným způsobem myšlení, které je vytvořilo. Jak socialismus, tak kapitalismus byly politickými filozofiemi, které se omezily na materiální procesy, na ekonomiku. Nový systém bude duchovní (hurá, tohle slovo jsem objevil až teď, a už tu nemusím být prorokem)), básnicky mnohoznačný, myticky střízlivý – anebo nebude, uzavřel belgický spisovatel svou řeč na Fóru 2000. Nic vám to nepřipomíná? Pamatujete můj slogan Budeme muset být všichni daleko duchovnější, nebo nebudeme vůbec?

Jistě, je dobré mít mezi sebou optimisty, podobné z mrakodrapu padajícímu Američanovi, který si u padesátého patra říká: je to stále dobré. Ale třeba jen v zájmu principu předběžné opatrnosti se vyplatí popřát sluchu i těm varujícím. A tak vděčné a věčné díky jak za každé nové ráno, tak za každého natrhávače každodenní reality (plné spokojených detailů). Ať už se jmenoval Buddha, Kristus, Hus, Komenský, Einstein… nebo Havel a teď Pieter De Buysser. K čemuž případně napomáhej i tohle české haiku…

 

P. S.: Nemohu nezmínit moment, který mě přiměl, abych se ještě jednou zamyslel nad svým údajným havlismem a podrobil jej kritickému zkoumání (napsal pro Lidové noviny 1. 11. 16 Havlův přítel, dlouhodobý spoluorganizátor akcí jako Forum 2000, pedagog a dnes diplomat v USA Martin Palouš). Popuzovalo mne, že v přednášce, na závěr konference Forum 2000 vlámský dramatik Pieter de Buysser byl tak evidentně přesvědčen o pravdě svého pojetí pravdy u Václava Havla, že se rozhodl šířit ji s odhodlaností politika provádějícího školení mužstva bez hledu na to, co si jeho účastníci myslí, co cítí, a s čím do Archy přišli. Pan Buysser ve svém vystoupení neprojevil špetku dobrého vkusu, neotevřel sebemenší cestu k dialogu s lidmi opačného mínění. Se sebestředností v dnešním světě tak rozšířenou pouze hlásal své rozhořčení nad zločiny západního liberalismu, jímž se i Václav Havel nechal jako prezident republiky ošálit… aby o kousek textu dále citoval filosofa Patočku a stejně tak přesvědčen o vlastní verzi pravdy napsal: Cestou k ní (rozuměj, k pravdě) je dialog, schopnost naslouchat názorům těch druhých, kteří vidí věci ze své vlastní zkušeností utvářené perspektivy. Hm, byli ti čeští ochránci Havlovy pravdy, kteří z přednášky odešli a navíc chtěli De Byusserovu přednášku (na jejímž začátku přitom její autor varoval před radikálností svého textu a omlouval se za znepokojení, které tím způsobí) ukončit, schopni naslouchat názoru toho druhého, který vidí věci jinak, ze své vlastní zkušeností utvářené z jiné perspektivy? Jak je zřejmé z textu poznámky Martina Palouše (kterému za ta léta vrostly role do mysli a masky havlisty do tváře), ani on toho schopen tak docela nebyl a není… Kdo chvíli necvičí…

Pro případ, že by původní odkaz opravdu přestal fungovat, zde přepis původní přednášky Belgičana De Buyssera.