Ještě o žábách na pramenech « Vlastimil Marek

Ještě o žábách na pramenech

1.5.2017

Abych povzbudil ty, kteří se přece jen tu a tam ozvou a přinejmenším na okamžik zarazí bohorovný přístup ego žab a žabáků (na pramenech mnohého tvůrčího) k sobě a ke světu, ocituji ze dvou zpráv, které by jinak zanikly v hukotu médií: spravedlivě umanutý brňák (s typickým jménem Jiří Novák) osm let bojoval s a nakonec zvítězil nad městským úřadem, který je zodpovědný za hluk na brněnském náměstí Svobody při velikonočních i vánočních trzích, během velkoplošného promítání hokejových utkání ale i při projevu prezidenta Zemana a v rámci jiných veřejných akcí (které povoluje městská část, a že jich je nejméně 144 za rok): soud hluk zakázal (nad určitou decibelovou hranicí). Hurá, sláva mu!

Nad hlukem vyhrálo právo na klid, tvrdí titulek v novinách, které jak o soudním rozhodnutí, tak o škodlivosti hluku přinesly celostránkový materiál (LN 26. 4. 17). Připomínám, a omlouvám se za příliš sci-fi paralelu, žabáctví, které jsem připomněl minule, a mám na mysli i teď, má tisíce zavedených a nenápadných forem, vyplývajících z tendence člověka poslouchat autority a partu: umožnilo (o dalších příčinách, jako jsou traumatické porody, autoritativní výchova zákazy, pokrytectví výchovy, kouření cigaret a tedy fundamentální egoismus, včetně evolučního nezvládnutí emocí, viz princip ukazovátka či kognitivní disonance, a tak nesnesitelně snadno hormonálně a emočně vzrušitelné opice za klávesnicí počítače, píši celé roky) vznik totalitních režimů, diktátorů, ale i domovních volebních komisí za totality u nás a cik cak vývoj demokracie v arabských zemích, ale i pokroucených forem demokracie v post socialistických státech kolem.

Jiný příklad žabáctví: OSN zvolilo do role strážce ženských práv Saúdskou Arábii. Pikantní a žabácky příznačné ovšem je, že zasedání Ekonomické a sociální rady OSN, které paradoxní volbu stvrdilo, shodou okolností řídila česká zástupkyně (užitečně idiotsky fungujících žab) při OSN Marie Chatardová. Kdo z pěti evropských zemí hlasoval pro se zjistit nedá, protože volba byla tajná… a požádaly o to USA (jak moc byla tajná volba dohodnuta se Saúdy, se nedá zjistit, právě tak jako skutečné objemy dodávek ropy).

Jen připomínám, že v Saúdské Arábii musí ženy chodit tradičně zahaleny, nesmějí samy řídit auto, cestovat nebo jít k lékařce, otevřít bankovní konto smějí jen v doprovodu muže (manžela, otce, bratra). O tom, že nějaký pokrok tam přece jen existuje, svědčí fakt, že saúdské ženy mohou od roku 2013 získat občanský průkaz bez povolení muže, a o dva roky později získaly volební právo. A další pikantnost, až do roku 2019 je jeden z nejkonzervativnějších režimů na světě členem Rady pro lidská práva. Uff, žabáci se tetelí…

Jak dodává i Václav Bělohradský (Náboženství knihy skončilo, LN 17. 12. 16) a další ekologičtí aktivisté, jedeme v tom všichni: náš životní styl (konzumace a automobilismus), anebo třeba právě tolerance k žabákům na pramenech (připomínám: také k nepřirozeným rutinním porodům, ke kouření cigaret a pití piva, k vývozu zbraní atd.) měla a má globální dopady. Mezi jízdou autem do obchodu nebo padesát metrů na venkovskou kadibudku (jak tomu donedávna bývalo na jižní Moravě) a režimem v Saúdské Arábii a jinde, jakož i plýtváním potravinami a globálním oteplováním, i mezi pouličním a městským hlukem a rozčilenými a snadno podplatitelnými politiky a úředníky… je vztah příčiny a důsledku. Ostatně, v recenzi filmu napsal Marcel Kabát i za mne a všechny žabáky: Snaží se varovat před radostnou ochotou, s níž mnozí z nás přispívají k budování nových totalit... (LN 27. 4. 17) Což ovšem, ostatně jako svou škodlivost, žádný žabák na prameni nevnímá. Nezbývá tedy než jim to neustále slušně připomínat…

Většina špatně porozeného národa se (při vší úctě k dobrovolníkům a jiným aktivistům na všech tocích) pilně stará jen o své spotřeby, a co jej nepálí, to nehasí. Žabáky jsou majitelé rychlých člunů, kteří svým rachotem a vlnami obtěžují rekreanty u vodních ploch stejně jako majitelé stánků na brněnském náměstí svobody hlukem. Žabáky a žáby jsou všichni političtí pragmatici a vyznavačky seminářové emancipace (létající na Šrí Lanku). Je to stále stejné: není problém nasytit chudé, je problém nasytit ty bohaté. Není zase až takový problém milovat vlastní úchylky, je problém respektovat odlišnosti jiných (lidí a kultur). Celkovou atmosféru českou vystihuje jeden čerstvý blog

Ti zlí nejsou takový problém jako neochota se angažovat u těch tzv. dobrých. Příčina – bližší košile žabáctví než kabát osobní statečnosti vnímat i věci a jevy za plotem vlastního dvorku, důsledek – stav světa kolem u nás i ve světě…