Budoucnost předjímá přítomnost, nejen v případech nakřivo zapnutých knoflíčcích košilí a blůzek mnoha vědních a technických disciplín, ale i individuálních a státních osudů. V literatuře, přinejmenším v oblasti sci-fi (aneb máme, co zasloužíme), logicky i celospolečensky. A nejen pokud jde o technologie a dopravní prostředky. A samozřejmě, i když je to nad rozlišovací schopnosti státníků, i planetárně. Přestože je varovných indicií stále víc, (ne)zodpovědní dál vydělávají na přírodě, Zemi jako takové, a dělají, jako že to není jejich problém. Jenže všichni jsme pasažéři jedné kosmické lodi: planety. A ta nám začíná naše sobecky arogantní údery vracet.
Rád sleduji opakování scifi seriálů, zvláště povedené epizody, jako např. ty z Hvězdné brány. Už jsem zde kdysi doporučoval díl Knoxové, ve kterém se hrdinové ocitli na planetě, na níž byl velmi vyspělý průmysl schován do neviditelnosti a mimo planetu samotnou, a jejíž obyvatelé byli důslední pacifisté. Lidé ale jsou po celou známou historii nepoučitelní. Málokdo dá dnes na rady starších a zkušenějších. Dnešní instalatér, který chodí opravovat karmy a boilery s notebookem v taštičce, se nemá od někdejšího řemeslníka, který chodil s kabelou plnou hasáků a koudele (kdopak z dnešních dětí ví, co to je?) co naučit. Proto tvůrčí lidé zkouší odjakživa předat moudrost pomocí příběhů a pohádek či povídek. Ale zvláště poslední dobou je svět rychlejší, tedy zbrklejší, než kdy jindy, a následného fake a bublinového zmatení tolik (sportovci, kterým lékaři podali neškodnou látku, o které jim řekli, že je to povolený doping, podávali lepší výkony než ti ostatní), že už ani kultura nefunguje.
Poslední pokusy zreformovat a obnovit Star wars přinesly relativně odvážný pokus přestat recyklovat stále stejné otázky a naděje: že by se blýskalo na časy? Rouhačské chování postaršího Luka Skywalkera, tedy jeho neochota vychovávat další generaci rytířů, schopných přinášet alespoň možnost, že nás, lidi obyčejné, respektive svět pod nadvládou synů a vnuků, kteří se ve svém vývoji jaksi zvrhli a dali na temnou stranu síly, spasí někdo za nás. Ledacos naznačuje. Že by začalo být tak zle, aby mohlo začít být lépe? A přinesou spásu ženy? Je příznačné, že současné blockbusterové sf a horory už ani trošku nepředstírají, že jsou to výchovné pohádky (jak tak pohádky bývaly). Ač film je z podstaty pohádková iluze, digitální možnosti (a požadavky investorů) dnes strhávají tvůrce k vršení jedné senzace na druhou (jdu do kina tak jednou za dva roky, se špunty v uších, a na upoutávky a reklamy na další a ještě výbušnější filmy, raději ani nekoukám). Příliš rychlý střih, příliš výbuchů a nesmyslů, současné filmy si prostě už nejsem schopen vychutnat.
Zato jsem si vychutnal postarší, sedmnáctý díl čtvrté řady seriálu Hvězdná brána (Absolutní moc), ve kterém je hlavní hrdina učen příslušníkem daleko především duchovně vyspělejší společnosti tím, že ve snu prožívá, jak by to vypadalo, kdyby měl neomezené informace a moc, ke které ještě nedorostl morálně. Z přemýšlivého mírumilovného archeologa se tak postupně a vlastně nenápadně vyklubal na nikoho se neohlížející autokrat, schopný pomocí technologie a jen zmáčknutím knoflíku (viz dávný blog ukazovátko) zničit velkoměsto. Chytrým a ochotným si to přiznat se tu letmo naznačuje, že chyba není ani tak ve zlosynech (ti jen dělají, co dělat mají a musí), ale v základním setrvačném nastavení našich společenských a morálních systémů: jinými slovy, demokracie už dlouho nefunguje, také protože je velmi snadno, zvláště v dnešní nekorektní mediální verzi, zneužitelná.
Tohle by měli povinně a opakovaně vidět všichni dnešní (rychlokvašení) politici, inženýři duší, všeznalí lékaři a psychologové, kterým nikdo nedokáže vysvětlit, protože si to ve své arogantní pýše a víře v pokrok a růst růstu nedokážou připustit, že na to či ono ještě pořád nemají. Už v několika předešlých dílech seriálu (jako když se venkovské ladovské děti každý večer uvelebily na peci a naslouchali vyprávění hrdinských příběhů, které vždy dobře dopadly) autoři na toto téma lehce narazili vždy, když jim nějaká vyspělejší civilizace odmítla poskytnout zbraně či obranné prostředky. A kolikrát jsem na tomto místě připomínal, že bude potřeba nejméně tří čtyř (velmi dobře porozených, pohlazením a pochvalou vychovávaných a vzdělávaných) generací, než snad stihneme napravit chyby, které jsme na sobě samých a na planetě v průběhu posledních dvou století udělali? Zaplaťpábůh aspoň za sf seriály, které opatrně často čerpají z moudrosti zen buddhismu (viz i základní linie Star wars).
Už Stanislav Lem v románu Solaris varoval před zmateností a nevyrovnaností lidské psychiky alfa samců a dnes i samic (přičemž současné vůdčí společnosti stále tvrdohlavě odmítají poučení u dávných duchovních myslitelů typu Buddhy, Lao C´ ale i Ježíše). Isaac Asimov vymyslel tři zákony robotiky (aby připravil bezpečné prostředí, o kterém psal už Karel Čapek), ale nikdo nic nevymyslel na zklidnění neposedné opič mysli). Většina příběhů z blízké i daleké budoucnosti končí nějakou katastrofou, protože si ten či onen astronaut zapálí cigaretu, nebo je vztekloun nebo jen tak pro srandu zmáčkne ten který zakázaný knoflík… ale dosud se až na tři čtyři neoslyšené výjimky (připomínám Schumachera, Naesse, nebo Cousteua či Lovelocka) nikdo seriózně a hlavně dost hlasitě nezabýval nějakými uplatnitelnými mechanismy nebo zákony, kterými by lidé preventivně omezili dopady svého zvráceného myšlení a činnosti špatně porozených či v dětství týraných a pak pomstychtivě a patologicky jednajících tyranů a zločinců všeho druhu. Jinými slovy, zatímco v antických časech měl ten který mudrc a vzdělanec několik studentů, kterým se naplno věnoval (nejen v technických či tělesných oborech, ale i v poezii nebo hudbě), velkovýrobny zastarávajícími a jednostrannými informacemi nadívaných vzdělanců dnes nadále chrlí vojáky připravované na minulé války.
Jsme to, co si myslíme, věděl už Buddha. Co a na co (si) myslí většina současného lidstva? Na jídlo, sex a zábavu. A i na to, jak to všechno urvat planetě. Stále větší počet současných autorů dystopických (pořádně to začali kyberpunkoví autoři) a post katastrofických filmů, románů a komixů proto už cele rezignoval na původní motivaci své tvorby: varovat. Počtem výbuchů, vražd a detailů jsou dnešní komixy, filmy ale i kreslené pohádky historicky bezprecedentně vyfutrovány. Ostatně největší mozky lidstva narazily na tutéž bariéru člověčích možností (rozuměj: etické a morální nepřipravenosti) už na konci 2. světové války, když v rámci projektu Manhattan vymýšleli atomovou bombu.
Totéž v bleděmodrém dnes (ne)řeší mikrobiologové, genetici (ale i zkouření ajťáci a psychopatičtí politici), při nutnosti reagovat na splašené sociální sítě (nebo při vymýšlení umělé inteligence), kteří si stále nejsou schopni v jiných časech položit jiné otázky. Jak ovšem tihle zombies mohou vymýšlet lepší příští (a umělou inteligenci), když programy jejich mozků jsou nastaveny na užívání si a další dávky (alespoň piva a nikotinu)? Vypadá to, že v záplavě stále pestřejších a prolhanějších, zato senzačnějších zpráv, nebude prostě čas a prostor zastavit se a s další opakovanou DDT hurá akcí raději počkat (babičkovsky počítat do deseti).
Naznačuji, že až na výjimky často ulítlé technologie vymknuté z kloubů selského rozumu, navíc v rukou zmatených (závistivých, pomstychtivých nebo po stále větších autech, penisech a moci toužících) příliš rychle zbohatlých kluků, kteří neměli v dětství mužské vzory (byli vychováni jen tablety, maminkou a učitelkami, neměli možnost projít jakýmkoliv přechodovým rituálem, a se sexem se setkali už v dětství ve formě počítačového a vyholeného porna), a rozmazlených holčiček (kterým léčí akné hormonálními tabletkami a rozvádějí se při prvním manželovu zpoždění), se samozřejmě zcela jistě vymstí (jako nabitá pistole v tlupě šimpanzů): jde jen o to kdy, a už včera bylo na nápravu (globálně rozjetých ekologických a klimatických makrozměn) pozdě. A že jediné řešení je to mnohagenerační, počínající přirozeným nemedikalizovaným porodem, hrou, výchovou pochvalami, nikoliv tresty… protože staří psi nikdy žádné chyby nepřiznají a proto se jimi ani neučí… viz mnohé z mých tisíců blogů, které už nikdo nemá čas vyhledávat nebo dokonce číst, natož domyslet, či realizovat…
Pokud se totiž před staletími vymknula doba v nějakém regionu kvůli jednomu psychopatovi, mělo to fatální vliv jen na ten region. Dnes může zapálit nejen Řím, ale celou planetu nejen pár psychopatů, a rozbuškou může být stovka anonymních nebo dokonce nevědomých lží: mediální (státní, korporátní či ozbrojená) moc je příliš velká (evoluce s ní nemohla počítat).
Jde o to, že stále ještě tahle planeta kypí životem a nádherou. A společenský recept na dobrý a trvale udržitelný život je dnes k nalezení spíše na Východě. Třeba se nám a našim vnukům podaří jej nalézt a uskutečnit dřív, než planeta vrátí úder…
Nezbývá než zopakovat vtip z poloviny minulého století: tři vědci, ověšení všelijakými přístroji a mobily, konečně zlezli Horu poznání. Tam je přivítali taoista, buddhista a jógín: kde jste byli tak dlouho, kluci?
