Deprese světa (umělé inteligence) « Vlastimil Marek

Deprese světa (umělé inteligence)

16.4.2018

Mít depku je dnes běžné a mezi emancipovanými ženami (jak občas zaslechnu v kavárně nebo tramvaji, nebo na pískovišti, kde se nabíjím dětskou energií) dost časté. Jenže… jak jsem naznačoval v blogu věnovaném kuřákovi etikovi, výmluva kuřáků že to je jeho věc, že kazit si vlastní zdraví je jeho lidským právem, je sobecká… zdravotní negativní důsledky kouření (včetně tisíců zemřelých vlivem kouření pasivního), kromě nárůstu světového egoismu, vedou totiž až do třetí a další generace dětí a vnuků (připomínám, že kuřák etik školí programátory umělé inteligence, do které se negativní myšlení, slovník, sny a aspirace budoucí UI, vytvářená pravidla programovaná současnými kuřáky, tedy šiřiteli deprese), kteří vše, přímo či nepřímo, zdědí. Jinými slovy, ekologické znečištění a klimatické ohrožení celé planety a zvláště moří a fauny a člověka je přímo úměrné emočnímu zatížení depresí od dětství vybavených obyvatel většiny světa. Kuřáci škodí přímo, mezitím ale ostatní (odborníci) dráždí hada bosou nohou. Citacemi z jednoho vědeckého článku naznačím, k čemu mířím:

Loni se v březnu na půdě Newyorské univerzity uskutečnila konference Canonical Computations in Brains and Machines, kde neurovědci a experti na umělé inteligence vášnivě diskutovali překryvy lidského a strojového myšlení. Zachary Mainen z portugalského centra neurověd Champalimaud Centre for the Unknown v Lisabonu spekuloval, že by pokročilé umělé inteligence mohly trpět podobnými psychickými problémy jako lidé, napsal časopis Science. Odborník na umělou inteligence tvrdí:

Vlastně vycházím z počítačové neurovědy, která předpokládá, že se o pacientech s depresemi nebo halucinacemi můžeme dozvědět leccos zajímavého studiem algoritmů umělých inteligencí. Co kdybychom to ale otočili? Mohly by umělé inteligence trpět lidskými psychickými problémy? Lidské deprese a také halucinace úzce souvisejí s neurotransmiterem serotoninem, relativně jednoduchou molekulou s dalekosáhlými důsledky. Možná je to jenom biologie. Ale jestli serotonin řeší obecnější problém inteligentních systémů, tak by umělé inteligence mohly obsahovat podobné mechanismy. Jestliže se může pokazit lidská psychika kvůli serotoninu, tak by to u umělých inteligencí mohlo být obdobné.

100_1281

Je přece stále zřejmější (nejen starším lidem a sociologům a demografům), že hříchy dědů a babiček (postižení, zdravotní a osudová postižení, blbá společenská nálada, mikroprach z průmyslu a dopravy a cigaretový kouř s tisíci chemikáliemi v plicích, jedy v potravinách) se přenášejí do dalších generací. Sice jsme stále inteligentnější, zdravotníky opečovávanější, ale také depresivnější. Podívejme se kolem sebe, i my Češi se dnes máme, jak jsme se nikdy předtím neměli, ale nejsme o to šťastnější či zdravější. Roste počet lidí s depresemi, a deprese dostávají i ti rozumní a zdraví z pohledu na to co se děje v kolabujícím světě (už není kam utéct). Čím důkladněji (pomocí studia a léčby nemocí) poznáváme, jak zevnitř fungují naše těla, tím logičtěji vztahujeme svá zjištění i na svět počítačů a dnes i umělé inteligence. Kvůli katastrofickým prognózám bychom měli jednat, ale protože jsme v depresi, jen alibisticky okecáváme… Navíc předstíráme, že víme, jak vnímáme, ale netušíme, jak to, že vnímáme a víme, že to děláme. Jako když slepci lepí modýlek letadýlka. Jak pravděpodobné je, že se jím podaří vůbec cokoliv slepit?

Serotonin jako neurotransmiter reguluje činnost nervového systému. Rychle, jednoduše a ve velkém rozsahu. Je to takový globální kontrolní signál. Podobně funguje například dopamin, který představuje globální signál odměny. Počítačová neurověda vnímá neurotransmitery jako klíčové regulátory systému. A umělé inteligence využívají podobné mechanismy. Jedním z problémů o které jde je tu například rychlost učení… V některých situacích se díky vyšší rychlosti počítačů najednou změní spousta věcí najednou. Svět se rázem stane mnohem více nejistým a obtížněji zvládnutelným. Jako když se přestěhujete do nového města, kde se vůbec nevyznáte a na nikoho tam nemáte telefonní číslo… Když k tomu dojde, tak se úplně rozzáří serotoninové neurony v mozku. Lidé si často myslí, že serotonin souvisí s pocity štěstí. Ve skutečnosti ale spíše reaguje na překvapení, nečekané zvraty.  

A ajtáčtí  neurovědci mají radost, že umělá inteligence bude jako my… Kolik jen překvapivých volebních, armádních i magistrátních výsledků jsme za poslední rok dva zažili? Co když události pražské, státní, a hlavně ty počítačové (protože na počítačích dnes závisí všechno, i tunel Blanka) jen reagují na zmatek a deprese v myslích občanů, odborníků i nikotinem, malou mocí zkouřených, a akce neschopných úředníků a ministrů (ex ministryně spravedlnosti Benešová včera prohlásila, že současní státní zástupci jsou jen ustrašené myši)? Hlasy (selského) rozumu abys pohledal, anebo je už považujeme za hoaxy a odmítáme je akceptovat, natož jim věřit: varovné hlasy umlčujeme. Změn je na nás moc, nestíháme a blbneme. Evropská  komise má právě navrhnout práva a povinnosti robotů… jak poznamenává Ondřej Neff, to je trotlovství, odpovídající bláznovství doby, poblázněnému hypertrofovaným lidskoprávnictvím (LN 16. 4. 18).

Z laboratorních výzkumů víme (píše Science), že serotonin ovlivňuje schopnost mozku v depresi vyrovnat se se změnou, která je příčinou nejistoty… Přitom lidské řešení je tu nejméně 2600 let, od dob Buddhy: člověk, který zvládne sám sebe, ve smyslu umění radovat se z života, umět si hrát, nenechat se zpitomět nadutými pitomci doby, lidsky a umanutě jít za svým… zkrátka být sám sebou a nehrát si na něco víc. Tedy nepropadat ani panice, ani depresím.

Je překvapivé, že depresi z nás a našich zmatených pokynů a programů možná začínají mít i počítače? Jen si spočítejte počet katastrofických filmů o blížících se koncích světa a dokonce o válkách s roboty (sebenaplňující se proroctví), ale dnes také o neschopnosti politiků celé roky rozhodnout, i když varovných signálů i na jejich úředních stolech přibývá (v Ostravě ani v Praze radní ani částečně nezastavili dopravu, hlavní zdroj mikroprachu, ani když ukazatele desetkrát za rok desetkrát překonaly ty nejkritičtější zdraví obyvatel přímo ohrožující úrovně).

Člověk v krizi (depresi) už není schopen logických rozhodnutí. Stará se jen o svou rodinu a maličkost, a o mocenskou či odbornou pozici, ne o blaho obyvatel (jak dlouho nejen u nás sestavujeme po volbách vládu?). Přehlíží jeden z varovných signálů za druhým, a zmateně podléhá splašeným emocím. Co když ale mají upozaďované a umlčované hlasy prognostickou pravdu? O tom, že jediné, co nás přežije, je to, co vykonáme, stvoříme, dáme jiným, přece odjakživa víme… právě tak jako už pár dekád víme o našich vlastních evolučně daných omezeních, ale nezareagovali jsme ani na individuální nebo lokální úrovni. Varovný hlas proto i v tomto oboru stále naléhavěji zní:

Domnívám se, že roboti mohou mít něco jako emoce. Když se dostatečně komplexní umělé inteligence setkají s dramatickou změnou, mohl by jim poklesnout „strojový“ serotonin. A umělá inteligence by v takovém případě třeba skutečně mohla propadnout depresi. Asi by bylo lepší se inteligenci v takové chvíli klidit z cesty.

Shrnuji: mnozí stále depresivnější lidé, včetně odborníků na umělou inteligenci, sice intuitivně cítí, že nemohou zatím většinou nepřímo neovlivňovat (ano, hned trojí negativita je zde oprávněná) varovné signály (ručičky přístrojů jsou stále častěji v červených pozicích), a raději homerovsky nejednají vůbec. Serotonin v mozcích lidí časem klesá, co když jednou klesne i ten strojový a Zachary Mainen má pravdu?

John Lennon má ve svém Písání větu, dnes výstižně a stále naléhavěji charakterizující svět i domácí humna (a snad ještě dlouho ne svět umělé inteligence): Byl to rychle upadající obchod, který rychle upadal