Film Daniela Pinchbecka 2012: čas na změnu rozhodně stojí za shlédnutí. I ti, kteří to vše dávno vědí (a někteří i celé roky pilně přispívají rozšíření zvěsti, že musíme konečně převzít zodpovědnost jak za své individuální, tak nakonec i společenské (ne)konání v době krize (která je snad zřejmá dnes už každému, kdo má oči k vidění), rádi shlédnou unikátní záběry (a vyslechnout prorocké myšlenky a vize) např. Buckminstera Fullera (jeho konverzace s indickým guuruem Maharišim je dokonalá), Barbary Marx Hubbardové (čítal jsem její články v 80. letech, a dnes je stejně pronikavě uvažující, ač s vlasy docela bílými), Terrence McKenny a dalších. Pokračování »
Čas na změnu
3.11.2011Výpisky apokalyptické
2.11.2011Ukázalo se, že neurony v amygdale velmi ochotně reagují na obrázky zvířat, rozhodně výrazněji, než na budovy nebo na lidi. Mormann a spol. navíc zjistili že nezáleží na emočním obsahu jednotlivých obrázků. Je úplně jedno, jestli se právě díváme na rozkošné koťátko nebo na vyhladovělou kobru, amygdala svítí aktivitou v obou případech. Přesněji řečeno pravá amygdala, v levé badatelé žádnou výraznou reakci nenašli. Florian Mormann si zaspekuloval, že tahle výrazná asymetrie mezi hemisférami lidského mozku potvrzuje představu, že se pravá polovina mozku na počátku historie obratlovců specializovala na nečekané a zároveň významné podněty z okolí, například biologické povahy. Amygdala je opravdu velmi starobylou oblastí mozku a reakce na jiná zvířata byla odjakživa pro všechny otázkou života a smrti. Není divu, že i my ji máme takhle naladěnou… Vše nasvědčuje tomu, že máme zvířata opravdu hluboce zadrátovaná v mozku, v hardware z dávných časů. Pokukujeme po nich, i kdybychom se tomu snažili intenzivně vyhnout, jako můry po žárovce. Není úniku. Co si pak myslet o naší takzvané svobodné vůli? Pokračování »
Proč nebude Kamil slavit „17. listopad“?
1.11.2011Čajovník z Litomyšle, kde jsem v čajovně v místním Muzeu odpřednášel „Jak jsme zmateni rozumem“, mi poslal následný text, svědčící jak o jeho smyslu pro spravedlnost, tak o tom, že tak jako naprostá většina lidí u nás, ale i ve světě běžného kapitalismu, neví, co se stavem společnosti a Země dělat. Jsem o generaci starší, a tak už vím, že tyhle proklamativní rozhořčenosti sice rozhořčí ty, kterým kázat netřeba, protože se houpají na stejné vlně, avšak s problémem a stavem (ne)zodpovědnosti těch, kteří mají moc a peníze, ale žádnou čest a zodpovědnost, neudělají vůbec nic. Ale i tak mu rád pomůžu tím, že jeho otevřený dopis zveřejním a pošlu dál. Protože nesedí s rukama v klíně. Kromě organizování společenských a vzdělávacích akcí pracuje i na své kultivaci a sebepoznání pomocí zenu… a začíná zjišťovat, že žijeme v matrixu (což je dobré. protože nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní). Pokračování »
Nejen (pingpongová) dokonalost
31.10.2011Po téměř čtyřiceti letech jsem viděl na ČT2 film Racek. Byla to právě předloha tohoto pomalého, vizuálně dokonalého, a jaksi nenápadně duchovního filmu, tedy tenká stejnojmenná kniha Richarda Bacha, kterou jsem na počátku 70. let min. stol. „náhodou“ našel v antikvariátě v Italské ulici. Její námět, ale i tehdejšímu začátečníkovi srozumitelná angličtina, mne utvrdila v pocitu, že život stojí za to, zvláště pokouší-li se člověk o dokonalost. Podtrhával jsem si neznámá slovíčka, po večerech je vyhledával, a Racka pak přeložil a samizdatově, v několika průklepech, přepsal a rozdal přátelům. Psalo se v ní, a ve filmu se mluvilo, o dokonalosti. Naznačuji, že teď při sledování filmu z roku 1973 bylo zjevné, že všechno, co jsem se potřeboval a měl dozvědět o duchovnosti a cestách k ní vedoucích, jsem našel (také díky vlastnímu překladu – dělal jsem jen zároveň i pro druhé, protože jsem se nemohl nepodělit) už tehdy v knize a filmu. Pokračování »
Výpisky udivené
27.10.2011Zatímco se tu i jinde již 15 let marně snažím naznačovat souvislosti, mainstream již začíná téměř pravidelně přinášet rádoby senzační zprávy např. o tom, že ta dobrá hudba léčí, zatímco téměř všechna současná je rozladěná, že porodnictví spíše škodí než pomáhá, že ženy české se změnily víc, než tuší, že nepozornosti jednotlivců napomáhají a hnojí blbou náladu společenskou atd. Autoři, i čtenáři (kteří mi tyhle zprávy přeposílají), se liteře zpráv diví, aniž jim ovšem dochází jejich „duch“. Paradigma doby se pomalu posouvá, a už mi nepřichází výhružné, osočující a urážlivé e-maily: doba se vskutku mění. Jenže jen na povrchu. Duch paradigmatické změny je stále odmítán. Nezbývá mi, než neustále pokračovat v nabídce informací, které by mohly být katalyzačními spouštěči individuálních, a posléze i kolektivních změn. Třeba z toho hrachu na stěně a pod ní někdy dobrá kaše opravdu bude…naznačuji, že zatímco se čtenáři i přeposílači takových zpráv diví, já se divím, že se diví až teď… Pokračování »
Další video (Duchovnost jinak) na YouTube
26.10.2011Nevkročíš dvakrát do stejné řeky, věděli už naši předkové, a tak druhé natáčení další přednášky v klubu Dajána bylo naprosto jiné. Včetně výsledku. Už když pro mne Dan jel, ocitl se v zácpě, a měl starost, jestli to stihneme. Samozřejmě jsme to stihli. Stěžoval si ale, že nestíhá Dajánu udržovat, plánovat pořady a propagovat … je jaksi klubově unaven. Jinými slovy, klub, ve kterém se mají zájemci v prostředí klidu a míru oprostit od všech vnějších starostí, vede člověk, který v klidu a míru není: nenalézá čas si pár minut denně zahrát na didžeridu nebo se nechat zharmonizovat na rezonančním lehátku. Pokračování »
Další (ne)pozornosti
24.10.2011„Pokrok“ studenta duchovnosti, zenu a bdělého vědomí je v tom, že před více jak rokem nebyl schopen si ani uvědomit, jak je nepozorný. Nepozornosti i dnes vyrábí (mezi obdobím dokonalé pozornosti k pletí plevele, 108 poklonám, zazenu, vytírání podlahy) jak na běžícím pásu. Teď je ale schopen si na ně, i když zpětně, vzpomenout, a dokonce si uvědomit, že to jsou (ne)pozornosti. Nepozorně zapomněl bundu a mikinu pověšené u pingpongového stolu: začalo pršet a zmokly mu. Včera upekl koláč, ale přestože jsem mu před měsícem ukazoval, jak na to, a ve svém životě viděl a jedl stovky koláčů, vyskládal na vrstvu tvarohu s banánem a oříšky půlky švestek (snad poprvé v historii pečení švestkových koláčů) obráceně, slupkou vyklenutě nahoru. A tak jsem ho požádal, aby si je, tedy (ne)pozornosti, stručně zapisoval, viz níže, a později se pokusil věcně naplánovat, co udělá pro to, aby je (v týchž konkrétních činnostech) už dál nevyráběl.
Duchovnost jinak
20.10.2011Toto je jakási literární příloha budoucí stejnojmenné videoprezentace na YouTube, další blog-kláda (na dlouhé zimní večery). Přináší zvídavým a trpělivým čtenářům především ve formě odkazů na starší články přehled toho nejdůležitějšího z oblasti současné západní duchovnosti (a cest k ní vedoucích), jak jsem ji a je popisoval a komentoval v posledních pěti letech (na základě osobních zkušeností posledních 35 let). Netrpělivým a věčně nespokojeným (leč zapracovat na sobě líným) připomínám, že tak jako o hudbě, ani o duchovnosti by se nemělo psát: nechť vezmou tu spoustu materiálu jako jakýsi druh návodů (na použití člověka) a rad, jaké zásadní chyby Zápaďan v této oblasti dělá, jak se jich vyvarovat, a objevit přirozenou osobní a praktickou duchovnost, která už je po ruce, jen sáhnout a začít něco dělat. Protože jako kdysi a odjakživa, zvlášt dnes studovat duchovnost znamená studovat sebe. Nově, jinak číst co je to člověk a jak moc je zatím vláčen dávnými evolučními programy a iluzemi o sobě. Pokračování »
(Ne)pozornost
17.10.2011Současný novic na sobě (a pozornosti a pingpongu a čínštině) pilně pracuje, což o to. V tom, v čem byl dokonalý před rokem, je ještě dokonalejší (vychutnává si teď navíc sběr spadaného listí z ořešáku, vyplel kus zahrádky, dokonale umývá nádobí a vytírá podlahy), ale to, co mu nešlo tehdy (pozornost, a neztrácet výšku), mu dělá „radosti“ stále. A tak dostal v rámci „studia“ za úkol sepsat malé, běžné, ale v jeho případě zásadní nepozornosti, aby to viděl černé na bílém, a aby se tak postupně naučil je neopakovat. Názorně tak pracuje na mém oblíbeném životním krédu „Nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní“. Jak je vidět níže, už mu to ale občas sepne brzy poté (což je samozřejmě daleko lepší, než když mu to nesepne vůbec): teď jen zkrátit čas, než to sepne, a odtud je již jen kousíček k tomu nepadat do (pastí) nepozorností vůbec. Jedna z velmi efektivních pomocných metod je „myslet na druhé“.
Demonstrace v pondělí
13.10.2011Považujeme za neobhajitelné, že český stát diktuje ženám pouze jediného možného poskytovatele péče během těhotenství a také to, kde porodit dítě. To vše v situaci, kdy v žádném případě nemůže zaručit, že lékařsky vedený porod v porodnici je tím nejlepším pro těhotné a rodící ženy a především jejich děti. Alarmující počet císařských řezů nepřináší zvýšení bezpečnosti péče pro děti, ba spíše naopak, píše se v petici a pozvánce na demonstraci na pomoc porodním asistentkám a rodičkám. Pokračování »
Hry se zvukem
13.10.2011Dobrý den, mám pár zajímavých novinek týkající se hudby a duchovnosti, napsal mi někdejší novic, který postupně realizuje, co ode mne četl a slyšel a čemu tehdy zcela jistě moc nevěřil. Prokázal tak, že už se ve světě svých obav či nejistot, ale především v tom vůkolním světě zodpovědnosti neztratí, a že právě tak neztratí svou hravost. Mám z něho radost. Pokračování »
Trojí okase
10.10.2011Když se termín „okase“objevil na počátku 90. let min. stol. ve výkladních skříních nejrůznějších obchodů, téměř jsem nevěřil vlastním očím. Přesto asi tehdy fungoval, a nějak ve slovníku téhle společnosti i zůstal. Dokonce se dostal i do křížovek: velká sleva (anebo příležitost k levnému nákupu). Ve smyslu příležitosti bych rád upozornil na dvě akce, jednu trvalou, a druhou polotovarovou, a doufám, že poté také trvalou. Pokračování »
Zkušenost terapeutky
6.10.2011Reakce na mé blogy se různí, celkově se situace zklidnila, o to větší radost mám z těch (profesí, životem) poučenějších. Případ porodní asistentky, které se porodníci mstí, vyprovokoval mnoho reakcí, Lidové noviny dvakrát otiskly rozumné články, a Respekt 40/11 přinesl velmi podnětný a srozumitelný názor rozumné novinářky (Zahozená šance: první soud kvůli domácím porodům proběhl zcela v režii jejich odpůrců). Osud je dokonalý režisér, přišel mne navštívit člověk, se kterým se známe téměř dvacet pět let a máme hodně společných, především indicko-hudebních zájmů. Ukázalo se, že ona maminka, jejíž miminko bylo porodem poškozeno a za dvacet měsíců zemřelo, je jeho žena. Uff. Aby se to nepletlo, někde někdo, aniž by mi řekl, uveřejnil můj pět let starý článek na téma porodů doma (jehož čtenost se enormně zvýšila), a moderátorka na radiožurnálu zmínila zkušenost své kamarádky, která odjela (jen za cenu dopravy, platí tam jako v celé EU naše pojištění) do jedné vyhlášené porodnice v Belgii porodit do vody ( novorozence si nijak neoznačují, protože ani na vteřinu nejsou oddělováni od matek)… To byly mé zkušenosti z poslední doby, počtěte si, jak to vidí terapeutka, léčitelka, zpěvačka alikvotů a hráčka na tibetské mísy: Pokračování »
Výpisky doby občasníkové 1
4.10.2011Každé současné umění by mělo být aktivistické. Koho dnes zajímá mít na stěně hezký obrázek? Ano, vím, že drtivá většina současného umění je vizuálním brakem, maximálně schopným vypovídat o banalitách všedního dne. Je to odraz společnosti, která nechce přemýšlet nad tím, co se kolem děje. Ono by to možná vedlo k prozření, že každý z nás je spolustrůjcem průseru, v němž žijeme. Roman Týc (LN 27. 9. 2011) Pokračování »
Nezvládnuté (hormony a ženy)
29.9.2011Nedávno jsem zase odpovídal tazatelce, která začala rozhovor obvyklou otázkou (na kterou většina tazatelů a tazatelek ani nechce slyšet jinou než formální odpověď) Jak se máš?, že prožívám nejlepší období svého života. Jednak protože se poprvé v dospělém životě starám jen sám o sebe, a tak při (duchovně a ekologicky obvyklém) velmi skromném životě a důchodu se mám jako jsem se nikdy neměl, a druhak protože denní tisk a běžné časopisy přinášejí, jako korálky zadostiučinění, každý týden řadu článků (o rozdílech mezi ženami a muži, o tristní situaci v porodnictví, ale i ve školství atd.) potvrzujících mé někdejší tak kritizované (přitom většinou jen z různých vědeckých zpráv citující, i z vlastní praxe hudebníka, muzikoterapeuta a manžela vycházející) názory.
Pokračování »
Neinformovaná nedochůdčata
25.9.2011Vítám zkušené a nepředpojaté čtenářky, jakož i zvědavé mladé ženy, které se nechtějí v patřičný čas, jako ovce, neinformovaně dostavit do porodnic, aby z nich to dítě vytáhli. Tohle je blog – kláda, náročný na čtení a domýšlení souvislostí. Internetově gramotné a i-pady či nějakými čtečkami (s připojením na síť) vybavené mladé ženy nechť zpozorní: tento článek navíc není tím, čím se jeví být. Vypadá obvykle, ale obsahuje navíc asi třicet odkazů (z nichž některé odkazují na další hypertextovou rovinu), takže je to ve skutečnosti e-kniha (na stáhnutí), kterou chtít přečíst znamená zorganizovat si pár dnů po pár hodinkách nerušeného času na soustředěné a burcující čtení. Pokračování »
Kdo nás s naší povahou stvořil
23.9.2011V krátké noticce v denním tisku (LN 11. 9. 2004 ) reagoval novinář Miloš Čermák na zprávu, že americký výrobce zbraní se rozhodl (ač nepřipouští žádné pochybení, čistě jako výraz soucitu) odškodnit oběti v kauze washingtonského střelce. A položil i zásadní “řečnickou” otázku: “Jak však zajistit jakékoliv zboží, včetně zbraní, aby nebylo použito se zlými úmysly? Správně by měl být souzen ten, kdo nás s naší povahou stvořil…” Souhlasím s ním, ale jinak: o naši povahu se v průběhu 20. století zasloužili daleko více nezodpovědí porodníci a lékaři, než Stvořitel (kterého má pan žurnalista typicky alibisticky na mysli). Zveřejňuji aktuálně sedm let starý článek o českém porodnictví: nezměnilo se téměř nic a arogantní lékaři dokonce prosadili odsouzení porodní asistentky, a vyhrožují zákonem, který bude trestat domácí porody ( v pondělí zveřejním další rozsáhlý materiál, plný kritických, ale i pozitivních příkladů). Pokračování »
Další uznání
22.9.2011Věřte nevěřte, nezveřejňuji tyhle hřejivé pochvaly protože se chlubím, to snad mí pravidelní čtenáři již dávno ví, ale abych povzbudil ty, kteří nikdy nepochválili (ani své děti nebo přátele nebo dokonce partnery), a těm opravdu váhavým pomohl zjistit, jak chválit, a že je to vlastn docela snadné (není cesta ke chválení, chválení je Cesta). Pokračování »
Biologické hodiny tikají i mužům
19.9.2011Tento článek (Jaroslav Petr: Biologické hodiny tikají i mužům, LN 14. září 2011) je přelomový, a já být ženou, doslovně bych si vypsala, a pak pravidelně a opakovaně domýšlela, co všechno se už ví, že poškozuje případné zdraví potomka, a co všechno je zbytečné a mohla bych se tomu, už jen tím, že o tom vím, celkem snadno předem vyhnout. Pokračování »
Výpisky (radostný nakonec)
15.9.2011Často kolem sebe pozoruji krátkozrakou lásku, díky které mnohé ratolesti prožívají výhod takzvané svobody a obtěžují společnost svou nevychovaností. Nejen rodičům a jejich přísnosti, ale i svým učitelkám na základní škole a skautským vedoucím jsem vděčná, že na sebe vzali tu nepopulární úlohu a nebáli se být ke mně tvrdí a nekompromisní. Vážím si jejich odvahy, se kterou mou nebetyčnou drzost a provokace spravedlivě trestali. Dokážu si představit tu bezmocnost současných učitelů, kteří musí nezvladatelné dítě ctít jako cosi svatého. Nedělám si iluze, že problémoví jedinci o své nedotknutelnosti neví a náležitě si ji neužívají. Olga Špátová
Pokračování »
Neberte si krasavice
12.9.2011Tak by asi mohla znít moje rada mladým mužům, kterým neúprosný zákon evoluce velí „lovit“ a balit ženské protějšky. Protože obzvláště zde a obzvláště dnes platí ono lidové a prastaré „navrch huj, vespod fuj“. Pokusím se naznačit (přestože vím, že zamilovaný nevidí a neslyší), že právě tak jako při výběru tibetské znějící mísy, méně „lesku“ je nakonec více. A čtenářky, které tohle uvažování vezmou osobně, si svou emoci zaslouží. Pokračování »
Štafle a špatné překlady
6.9.2011Když Bulhar kýve hlavou shora dolů, což u nás znamená ano, myslí tím ne. Když žena vyzve manžela, aby vynesl popelnici, nepřímou, pro ženy typickou řečí („měla by se vynést ta popelnice“), diví se, že muž neběží a nekoná: on nepřímou řeč nechápe jako prosbu nebo rozkaz, ale jako pouhý nezávazný komentář. Muži si značnou část řeči žen překládají mužsky, a tedy diametrálně jinak, než jak to ženy myslely. Nedorozumění (zapříčiněných špatným překladem) je mezi lidmi více než dost a někdy bývají i příčinou válek. Právě tak se množí děkovné e-maily od čtenářek, které si mé články špatně přeložily, a tak má jejich poděkování nepříjemné ostny a je spíše fackou (běžná otázka takových žen bývá: Kam na ty blbosti chodíte? Nebo si to vymýšlíte, abyste nás naštval?). A tak předkládám další „pitomosti“ a cituji příhodu z autobusu v Laosu, která je ovšem pro Čechy bohužel také téměř typická… Pokračování »
I duchovní moc korumpuje
1.9.2011Psal jsem o tom již kdysi, a bylo to lze předpokládat (zvláště v dnešní přesexualizované době hulvátů a křiklounů, pro které je slušnost handicapem), ale stejně mne to vždy spolehlivě překvapí a zklame. Je mi líto, že i duchovní moc, zvláště ta obrovská (a žádným kritikem nezpochybnitelná), jakou měl v Čechách a v bývalé Výchovní Evropě tak známý a aktivní indický učitel jógy a později i guru, svámí Mahéšvaránanda, při vší úctě k tomu, co vykonal, svého aktéra sežere (tak jako sežerou své děti všechny revoluce). Zprávy o posledním vývoji v jeho centrech Jógy v denním životě v Rakousku nebo v Lublani jsou, protože na každém šprochu pravdy trochu, jsou smutné. Vnímal jsem tehdy jeho rostoucí moc, kterou měl nad svými ovečkami, a později až uctívačskou atmosféru ve Střílkách, stále negativněji, ale doufal jsem, že to nějak překoná. Až když jsem viděl jeho fotografie z poslední doby (má pěkně vypouklé bříško, a to by se u cvičitele jógy stát nemělo), pochopil jsem, že se ocitl na šikmé ploše. A přestal být jógín: stal se z něho profesionální guru. Pokračování »
Uznání nakonec
24.8.2011Nevím jak moc se lidé chválí nebo spíše nechválí navzájem v jiných národech, ale Češky, protože o ženy a chválení mi dnes zvláště jde, se ve chválení svých mužů moc nepřetrhnou. Jednu dobu jsem dokonce neustále slýchal (v tramvajích, v metru, v obchodech) ženy, jak se chlubí, že mu (svému muži) zase byly nevěrné, nebo jak jedna radí druhé, jak toho jejího ponížit. O tom, že se nechválí ve školách, se zmiňuji často, a až na waldorfské školy se to vůbec nelepší. Tak jako v našem porodnictví, i ve školství je to spíše horší. Na e-mail, viz níže, který samozřejmě potěšil, jsem odpověděl: Díky, ale jste teprve třetí žena za celou tu dlouhou dobu, co o tom píši, která nejen čte, ale něco i se sebou dělá. A pro pochopení své současnosti dodávám, že v poslední době narážím právě na ty vůbec nechválící, a tedy dokonale nepřipravené. Pokračování »
Dokonalý míček
23.8.2011Každý míček je dokonalý. Vrcholoví pingpongáři poznají míček, který je ve své kulatosti trošilinku nepravidelný, já mám ale na mysli míček odpálený (pálkou, raketou) tak, že dopadne za síť, na soupeřovu půlku stolu, nechytatelně. Je to radost, extáze, pro to hrajeme: pro tu dokonalost. Nesoupeříme, nesoutěžíme, a dokážeme se radovat i když se takový míček povede partnerovi (ne protivníkovi). Sem tam se totiž povede dokonalý míček, o kterém stojí za to psát. Pokračování »
