Diskuse pod blogem Není zájem o změnu se vydala, díky několika nenapravitelným osočovatelům, úplně jinam. Tihle pánové jako obvykle nediskutovali o tématu, ale o autorovi, přičemž článek sám byl od někoho úplně jiného. Pokud se někdo pokusil tyhle „diskutéry“ usměrnit, slétli se i na něj (ni) jako supi.
Je to přitom jako se zloději a agresory ve společnosti – několik procent „nenapravitelných“ vnutilo celé společnosti např. trojité zamykání aut, domů a bytů, stále složitější účetnictví, kódy a šifry a PINy atd. Několik procent nenapravitelných páchá většinu kriminálních činů.
Procento agresivních nebloggerů (vlastní články nepíší) kazí radost z četby nejen autorovi, ale i jeho čtenářům. Po několika e-mailech několika čtenářů, zděšených úrovní diskusí, jsem do odvolání zrušil diskuse pod svými články na osobním blogu (tam zrušit diskusi mohu, a pokud mi někdo chce něco sdělit, má možnost e-mailu). Pokusil jsem se naznačit hloubku a nebezpečnost tohoto fenoménu nenapravitelných (Právník, Špína na síti, Gramotnost, Sedm let, Kdo s čím zachází, Hedvíček), ale až na dvě výjimky nikdo nezareagoval.
Co s tím?
Tak jako František Hrubín kdysi prohlásil, že když musí na poště vyplňovat složenku, nemůže pak týden skládat básně, když si přečtu příspěvek nějakého toho nenapravitelného osočovatele, musím se pak nějak intenzivně zaměstnat, nebo si pustit aspoň dvě alba nějaké krásné muziky, abych na ty špinavosti a podpásovky zapomněl… než zase dokážu znovu otevřít blog respektu, natož něco smysluplného napsat.
Co tohle „špinění“, pokud něco neuděláme, do budoucna udělá s nenapravitelnými, to víme (nic, jsou splachovací), ale co udělá s běžnými normálními čtenáři a správci blogu?
Rád bych, abychom to brali jako velmi vážný technický, ale především morální „problém (výzvu)“ vyvážené spravedlnosti. Zatímco já jako autor mám řadu povinností, osočovatel v diskusi má jen právo špinit. Pokud je nějaký blog „méně kvalitní“, správce ho z hlavní strany odsune, nenapravitelní diskutéři nejsou omezeni ničím. A vesele a neomezeně to dělají pod falešným pláštíkem „svobody“…
Nehodlám se tou špínou dál brodit. Jak jsem naznačil v jedné diskusi, zavěsím poslední články, které jsem měl připraveny, a pak si dám očistnou dovolenou. Následně budu psát jen na osobní blog. Tam totiž mohu „nedovolit“ diskusi. To ale problém „nenapravitelných“ na blog.respekt.cz neřeší, jen odsouvá.A co vy, slušní čtenáři a správci? Necháte si dobrovolně nenapravitelně otravovat dojem z článků jedem v diskusi pod ním, anebo „kanalizovat“ tak pracně vybudovaný blog několika nenapravitelnými? Budete stále jen pasivními oběťmi nenapravitelných?
Náměstkyně pražského primátora Markéta Reedová na otázku LN, co dělat s taxikáři, odpověděla: „Naštěstí už to není tak rozsáhlý problém, situace se hodně vylepšila díky konkurenci mezi operátory. Ale je tu skupina nenapravitelných taxikářů, pro které musíme vymyslet přísné represivní kroky a způsob tvrdšího vymáhání sankcí.“
Copak nelze vymyslet nějakou (softwarovou) podmínku, bránu, překážku pro ony nenapravitelné diskutéry, které lze přece napodruhé či napotřetí snadno odhalit (mimochodem, je jasné, že správci blog neustále sledují a pilně čtou) – a pak se nějak zbavit jejich výlevů (které jsou těmi nejhoršími spamy a morálními viry, jaké si jen lze představit…)? Protože pokud si necháme několika (samozřejmě anonymními) nenapravitelnými dál špinit potenciálně čisté a bystré vody komunikace na internetu, zvítězí oni: vnutí nám svůj styl a pošpiní i nás. Nelze zůstat pasivní, protože nenapravitelní jsou velmi aktivní.
Spolu s Ludvíkem Vaculíkem na konto nenapravitelných obranně preventivně prohlašuji: „Vaše námitky znám dopředu a promíjím vám je“. A souzním s ním v názoru, který na podobné (zlodějské) téma vyjádřil právě dnes (LN 12.12.2006): „Zdá se, že můžeme dostávat jen ty dobré zprávy, které si vynutíme.“
Vlastimil Marek, čtvrtek 14. prosinec 2006
