Nechci u toho být

1.9.2020

Nechci se dál nechat špinit: snažil jsem se vždycky nezadat si… Má řešení kaskády českých problémů jsou v termínech tří čtyř přirozeně porozených generací, dnes tedy neakceptovatelná (ani propagátorky přirozených porodů nechápou relevantnost mých tvrzení). Není to nic nového: nejen Češi, a nejen jejich politici (zdravím Gretu) jsou nepoučitelní a navíc sebestředně nezodpovědní. Příroda a navíc pomalu celá planeta umírá. Doba, která přijde, už vůbec není pro mne…Asi ne náhodou slepnu – mé oči už nechtějí nic vidět (postupující šedý zákal, k jehož operaci se neodhodlá (to kvůli diabetu) ani státní, ani soukromá oční klinika…

Pokračování »

Natěrači stěžňů

6.8.2020

aneb lidství jako past (na Cestě k osvícení)
ale také nedorozumění vnímání (lekce pro velmi pokročilé)…

Pokračování »

Kultivace (ne)vědomí

13.7.2020

Je přirozené, že se každý snažíme o stále lepší fungování. Trénujeme sami sebe v mnoha disciplínách nejméně dvě desítky let, ale často celý život. Již ve škole jsem začal trénovat i věci, kterým jsem mnohem později začal říkat duchovní: například jsem postupně dosáhl mistrovství v umění zapnout si rozhlas zrovna, když tam, aniž jsem to tušil, začal nějaký zajímavý rozhovor nebo někdo velmi zajímavě mluvil. Podobně jsem nacvičil umění otevřít noviny na té správné straně, na které byl v dobách socialismu jediný článek, který stálo za to číst. V rámci školy a později při vlastních přednáškách jsem se naučil vyladit se do jakéhosi transu, takže jsem se nepřipravoval, ale byl připraven. Podobně se tak dělo v případě koncertu, soutěže v japonštině nebo improvizovaných koncertů Amalgamu (vždy jsem ale věděl, kdy skončit).

Pokračování »

Jednou budem dál

29.6.2020

Návodů a receptů na přežití karanténní doby nicoty je slyšet hodně, ale všechny, včetně těch od politiků, jdou jen po povrchu. Rád jsem kdysi citoval Goetha: „Když zapnete první knoflíček u košile nakřivo pak, ať děláte, co děláte, je to celé nakřivo.“ Jako národ jsme dnes opět, ne náhodou, připosražení a rohlíkem nutných karantén zpacifikovatelní do nečinnosti (aby velkošmejdi mohli pracovat). Pokračování »

Sběratelky orgasmů

22.10.2019

Těch více než 30 let, po které jsem psal relativně časté blogy na téma žen a jejich starostí a radostí, jsem s hrůzou sledoval celkový postupný úpadek toho, čemu říkám české ženství. Jedna z rubrik se vysloveně jmenovala „Ženy“, další „Porody“. Čtenářky četly, ale namítaly, nesouhlasily. Dnes už z mnoha důvodů nepíši a zpětné vazby dostávám ještě méně často. Jen sem tam některá, která mi před těmi 15, 20 lety rozhořčeně psala, že nemám pravdu, když komentuji neblahé důsledky módy českých studentek a dam kouřit anebo se velmi snadno rozvádět, se ozve s náznakem pochopení: „Tehdy jsem Vás nesnášela a nevěřila jsem ničemu z toho, co jste popisoval, dnes po dvou rozvodech a nutnosti sebereflexe, jsem pochopila, že jste měl ve všem pravdu: my ženy upadáme.“ Nedávno jsem četl citát, jednoho gynekologa a plastického chirurga o tom, že zná ženy lépe, než ony znají sami sebe. Jsem na tom podobně, také protože jsem se snažil vypátrat, proč jsem se v první případě po 17, v druhém po 11 letech rozvedl, mohu tvrdit totéž. Na internetu jsem vyhledával a české ženy informoval např. o pokrocích ve znalostech ženské sexuality na Západě, a znovu mi žádná nevěřila.

Pokračování »

Velké matemašte (na to jsem čekal).

26.9.2019

Třicet let marně naznačuji, co a jak děláme špatně. Třicet let házím hrách na stěny nezájmu těch, kteří na nezájmu vydělávají. Teď konečně je tu někdo, kdo to řekl líp a úderněji: Greta to řekla do tváří elitě kapitalistů (jeden z největších pokrytců tam taky v sále plném milionářů seděl: velkopěstitel řepky olejné). Nebojí se vyjádřit se. Obdivuji ji a jsem jí nadšen.  Není co dodat a třeba ještě není pozdě.

Naklikejte si i reakce českých bafuňářů včetně špiček ODS: odsudky na mládí a nemoci Grety vypovídají ne o ní a jejímu poselství, ale o stálé a natrénované zbabělosti a politické vyčpělost starců, kteří nic nepochopili a tvrdohlavě prosazují metody minulých století.

Držím Gretě a jí podobným  palce.

 

http://denikreferendum.cz/clanek/30192-prolomit-jasnym-hlasem-brebenteni-popiracu

 

O Joko, kóanu lidstva a malém ano

7.4.2019

V řadě osobních (vztahových, genderových i společenských) věcí jsme stále čecháčkovsky, po půlstoletí totality a čtvrtstoletí kapitalismu po sametu, nedorostli. Narážím na to, když čekám, anebo v tom lepším případě, když se po mnoha letech dočkám, záblesku pochopení, nebo dokonce relevantního dotazu na to či ono z toho či onoho blogu, a s hrůzou si uvědomím, že před těmi dvaceti nebo třiceti lety, když jsem o tom psal poprvé, to i snaživí čtenáři přelétli a nedopochopili souvislosti a tedy mimo mísu. Jako když české nadšenkyně počátkem 70. let min. století přestaly revolučně nosit podprsenky, anebo v roce 2003, když na Kampě vystavovala Joko Ono a rozdávala na tiskové konferenci novinářům kartičku s výzvou Imagine Peace, kterou pak ti bodří a všeho znalí muži a ženy při odchodu z vernisáže automaticky odhazovali/y do košů. I oni a my všichni jsme byli a stále jsme mediálně zmanipulováni, a nikdy jsme se např. nedověděli, jak se John seznámil s Joko… Pokračování »

Sen o zenu

25.3.2019

Byla to obohacující zkušenost, napsal mi otec několikaměsíční dcerky o víkendovém seššinu (japonský název intenzivního takřka celodenního a někdy celotýdenního zásedu, rozuměj: zazenu). Na samotě nás bylo 15, 10 chlapů a 5 ženských. Kromě nás dvou se tam všichni znali – je to skupina kolem mistra, který vede klášter ve Francii a mělo se jednat o Soto Zen. Takže jsem se těšil, že konečně vyzkouším všechno, co k tomu patří, včetně zenové hole kyosaku atd. Postupně se ukázalo, že to bude jinak, než jsem si představoval. Vedla to tam holka – mniška, zasvěcených lidí bylo asi pět a zbytek praktikující lidi. Role a práce se rozdělily a stále se něco dělalo. Pokračování »

Greta a Talya

24.2.2019

Děti a mladí lidé se právem obávají, že dnešní – staří – idiotští politikové jim zničí svět, v němž budou muset žít – a možná nepřežijí. V Británii totiž v pátek demonstrovalo v řadě britských měst 15 000  děti ve prospěch zásadních akcí proti globálnímu oteplování. Premiérka Mayová se vyjádřila, že je to „plýtváním vyučovacího času“. – Politikové ale v nečinnosti proti globálnímu oteplování proplýtvali třicet let, a to je vážnější, zní námitka školáků: „Jsem velmi zklamaná, že 15 000 školáků muselo dnes jít za školu a demonstrovat. Máme pocit, že jsme byli hluboce zrazeni minulými generacemi i minulými vládami.“ Pokračování »

Je jak je

1.1.2019

Poselství zkušených moudrých je a bylo vždy prosté: je jak je… skutečné lidství se projeví bez ohledu na čas (třeba cholery nebo strádání či zklamání z lídrů a ideologií. Poslední z deseti kóanů mého mistra (Myš žere kočičí žrádlo, ale kočičí miska je rozbita) je pro většinu zenových adeptů nesmyslně nerozlušitelný, přestože je v podstatě nejlehčí: stále jde o podstatu zenu a cesty ke zdraví a štěstí, tedy o zvládnutí umění žít bez vnucených  dogmat a jednat teď a tady, v přítomnosti. Můj kolega spoluvězeň v roce 1986 pilně v cele dělal dřepy a na dotaz proč se namáhá, odpovídal: Je lepší, abych pracoval na sobě, než aby na mně pracoval kriminál… Pokračování »

Hodiny (ze)nové mediální sebeobrany

24.12.2018

Vyznat se v současných médiích, přesněji rozeznat postpravdu (či dokonce fake zprávu) od pravdy, je pro netrénovaného uživatele denního tisku, případně týdeníků, čím dál těžší. Uměl jsem číst mezi řádky (a učil to své přátele) již v době Rudého Práva (tedy před více jak třiceti lety, souběžně se studiem a praxí zenu), kdy jsem z osmi stran velkého formátu za několik vteřin dokázal v záplavě cenzurovaných a ideologicky napsaných článků vyzobnout jádro informace, a poslední dekády jsem tohle umění udržoval a dále trénoval. Pokračování »

Dětský sen

9.12.2018

Probral jsem se a ještě v mrákotách jsem opatrně osahal polštář, abych nezalehl nějaké to dítě. A pak jsem si jen s blaženým úsměvem opakovaně přehrával detaily ze snu. Dětí bylo asi osm. Nejstarší holčička mohla mít tak čtyři roky, a zatímco ty ostatní si hleděly svého, ona se vydala směrem ke mně a bez ostychu našla důlek v mém náručí. Pokračování »

První vlaštovka?!

2.12.2018

Hurá, sny se sice velmi pomalu, ale přece jen asi plní. Trvalo to dvacet let, ale vida, začíná se oficiálně (přes vytrvalý odpor většiny současných porodníků a ministerských na zisku lpících úředníků) hovořit o alternativních porodních (zatím nikoliv domech, ale) apartmánech! Dobrou zprávu předávám dál, dámy:

V prvních nemocnicích připravují Centra porodní asistence, kde bude možné rodit bez lékaře. Ten ale bude k dispozici při možných komplikacích. V úterý to uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová. Nejdál je příprava v pražské Nemocnici Na Bulovce, kde vznikají dva porodní apartmány.

Pokračování »

From women to men (and to themselves)

18.11.2018

Matemaste! This is what I’ve been waiting for for almost 50 years of my life. This is my last blog entry in section Men and Women of my blog on Baraka.cz. Finally, I feel I no longer need to warn, complain or plead with anyone. The internet is being flooded with video blogs where handful of women apologize to their men (husbands and boyfriends) for being insensitive and hurtful at times. One such woman has recently made me cry with happiness for admitting openly the truths I’ve known for a very long time. Truths about illusions, accusations and pure myths of unsolvable misunderstanding between men and women, which to this day and age are still present in many relationships. Pokračování »

Ženy mužům a především sobě

17.11.2018

Matemašte, na tohle jsem, dámy, čekal skoro padesát let: tohle je můj poslední blog v rubrice Muži a ženy. Konečně mohu přestat varovat, brblat, apelovat. Po internetu kolující video-prezentace desítky žen, které se omlouvají mužům za mnohá zranění a necitelné přístupy vůči nim, mne šťastně rozplakala právě pro přesně formulované věčné a zde otevřeně přiznané pravdy o iluzích, mýtech a nikdy neřešených nepochopeních a výčitkách ze strany žen, které se tak po staletí, ale zvláště v dnešní postfaktické době, vznáší ve vztazích mezi ženami a muži. Pokračování »

Drobné radosti smíchovské

12.11.2018

Zatímco události světové jsou stále zašmodrchanější, je jasné, že i pokud jde o drobné lidské radosti, co si člověk neudělá, mít nebude. A tak si kromě přírody vychutnávám existenci miminek, usměvavých maminek, a drobných radostí.
Pokračování »

České těhulky pijí

4.11.2018

… ale alkohol, tedy většinou víno (a pivo). Odhaduje se, že tak činí nejméně polovina z nich, také protože někteří dětští lékaři stále a tvrdohlavě radí, že sklenička červeného vína jednu týdně neškodí, naopak, pomáhá zdraví. Děti, jejichž matky v těhotenství pravidelně konzumovaly alkohol, ale mají patrně různorodější zdravotní poškození, než se dosud předpokládalo. Aby bylo jasno: dámy, vy, kterých se to týká, vy všechny kouřící v bílých pláštích, alkohol vám v bříšku a kojencům nejen při kojení škodí vždy a moc. Pokračování »

Instituce selhaly

2.11.2018

Naši politici, zavázaní zájmům velkého byznysu a fosilních korporací, nás zradili a ženou náš svět do klimatické katastrofy. Je čas na nenásilnou občanskou neposlušnost. Je těžké tomu dnes vůbec věřit, ale převládajícím étosem vzdělaných elit byla kdysi veřejná služba. Nejvyšší ambicí mladých absolventů vysokých škol v padesátých a šedesátých letech bylo, ať už prostřednictvím práce ve veřejné správě, či svobodných povoláních, sloužit obecnému prospěchu své společnosti. Přístup těchto lidí k věcem veřejným byl jistě často povýšenecký a úzkoprsý, motivováni byli ovšem skutečně převážně veřejným zájmem a občanskou ctností, nikoli soukromými, zištnými ohledy. Pokračování »

Cholera, mor, ženy a jiná nebezpečí

31.10.2018

Rodičové nám říkali, že se nemáme příliš blízko tělesně stýkat s cizími lidmi. Abychom od nich něco nechytili. I když si byli vědomi, že to nakonec bude marné. Až budeme na začátku puberty, pokud se později chtějí dočkat vnoučat, to bez těch nemravných styků a dotyků s „cizími“ lidmi jaksi nepůjde. Na kluky se nesly hlavně rady „abys od ní něco nechyt…“ a „abys jí nepřived´ na mlíko“. Pokud si tedy chlapec myl ruce, když přišel ze záchodu, vyhýbal se lidem s boláky a kašlajícím tuberákům, možnost nebezpečí se silně snižovala. Až na ty holky. Ale pokud se chlapec stýkal jen s „děvčaty ze slušných rodin“, mělo to být „v cajku“. Teoreticky. Pokračování »

Chvála usměvavých maminek

28.10.2018

Víte, dámy a těhotné dárkyně budoucího života, že těšit se na miminko a celou dobu těhotenství se usmívat a mít obrovskou radost ze zázraku svého těla, doléčí všechny vaše chronické potíže, a zaručí, že porod bude krátký, bezbolestný (někdy holt namáhavý), že se ihned rozkojíte, a navíc v šestinedělí nenastoupí dnes běžné nemoci (jako laktační psychóza, poporodní deprese)? Víte, že zárukou optimálního vývoje miminka je vaše (a tatínkova) neustálá vědomá pozornost a drobné projevy lásky? Tušíte, že dnes běžné věci, jako jsou oddělené ložnice a klece postýlek, kradou dětem vaši pozornost, a když kojíte s miminkem na levé ruce a u levého prsu, ale zároveň překládáte nějaký text a pravou rukou píšete na notebooku (vaše pozornost tedy není s miminkem a u miminka), děťátko to vnímá jako když je samo, maminkou opuštěno, a stresory v jeho mozku překážejí přirozenému rozvoji a nárůstu mozkové hmoty? A nikdy nebude svobodné? A umíte to všechno intuitivně a tušeně přirozené přeměnit v každodenní rituálky a hry plné smíchu?
Pokračování »

Iluze vlády rozumu

21.10.2018

… materialismem a vládou lidu nadopovaná až k totalitnímu myšlení, snad konečně začíná sem tam praskat a v mezerách natržené reality zanechávat poněkud viditelné stopy. Což při vší cenzurou právě tzv. rozumu zatím tutlané odhalení vad na popletené kráse racionality našich životů (a hlavně škol všech typů), na které poukazuji posledních třicet let ve svých fejetonech a blozích, už i ve stále častěji překládaných a i z češtiny citovaných zmínkách, párá naši pohodlnou (i když stále víc nefungující) realitu. Pokračování »

Lisa Gerrard a Bulharky

19.10.2018

Dvanáctého října vystoupila v německém Lipsku Lisa Gerrard společně s ženským pěveckým sborem z Bulharska pod názvem Lisa Gerrard and Mystery of The Bulgarian voices. Příležitost poprvé v životě slyšet naživo legendární zpěvačku jsem samozřejmě popadl za pačesy a společně s několika nadšenci jsem koncert navštívil. Čekal jsem, že to bude výborné, avšak skutečnost překonala daleko meze mé představivosti. Pokračování »

Vybrat si

14.10.2018

pozitivní kvalitu, to je oč tu běží. A angažovat se. Človíček se vyvíjí podle prostředí, ve kterém pak dospívá, a v morfickém poli té které kultury či karmy společenství. Jinými slovy, na kultuře, tedy i písničkách a hudbě, dlouhodobě setsakra záleží. A na subjektivní vůli toho či onoho dosáhnout, anebo, jak ve stále větším počtu případů dnes, rozhodně ne na pasivitě a odevzdanosti. Pokud je někdo od školy posera, a v krizových chvílích to vzdává (nebo dokonce slouží právě panující vrchnosti),  je jedno, jestli ho k tomu navedl špatný porod, nezájem matky nebo nátlak party – bude takových stále víc, a přizdisráčství jednoho je pak, v atmosféře záporů, stále snadněji přizdisráčstvím a automatickým převlekem (švejkovstvím, lokajstvím) i ostatních. Zatímco drobná vítězství harmonických pozitivních rozhodnutí a činů občas pomáhají trasovat a dláždit cesty správných směrů. Pokračování »

Čím víc dáš, tím víc máš

7.10.2018

Mám na mysli nejen lásku a toleranci, ale i dobro, spokojenost, zdraví, štěstí. Už i lékaři zjistili, že ten, kdo s respektem nezištně pomáhá druhým, je zdravější, se silnější imunitou, a šťastnější. Egoismus mnohých českých dívek a žen v posledních letech dobrého bydla ovšem nerušeně roste právě tak jako apatie a lenost čecháčků, kteří se dokážou skutečně zajímat jen o tu svou zahrádku, zabíjačku či jinou zábavu. Větší část ženského egoismu klíčí z povahy a luxusu současného života, např. tzv. svobody spotřebovávat partnery a cigarety. Napsalo mi potrefeně a anonymně několik žen rozhořčených poznámkou v minulém blogu o tom, že mnohé leží v posteli při milování jako prkna. Hm, někteří jejich partneři mi pak s jiskrou v oku a se zvednutými koutky úst polohlasem popisovali jejich svatě genderové rozhořčení. Pokračování »

Tajemství evolučního daru sexu jinak?

30.9.2018

Ani já nejsem sexuolog nebo gynekolog profesionál, ale věřte nevěřte, o sexu vím ze zkušenosti (delší soužití se čtyřmi ženami) a ze sledování čerstvých výsledků výzkumů poslední doby v angličtině na internetu, co neinformovaná většina lidí netuší, anebo od prvních pokusů o sex si, myslí, že jsou odborníci a nikdo jim přece nic nemusí vysvětlovat. Podobně rozumíme my muži fotbalu, ženy kytkám a módě, a přesto nevíme takřka nic o ženách, zvláště pak co a jak si myslí, natož co prožívají během sexu, a ještě horší je to s tím, co si ženy domýšlí o tom, jak vnímají je a sex muži a  ti že přece musí vědět, co s nimi mají dělat při milování… Jenže pokud ženy postupně nenaučí muže (neřeknou jim), co s jejich těly dělat, budou věčně neukojené a tedy nespokojené partnerky a manželky. A to mne (i z vlastní zkušenosti i kvůli studentům a tisícům ostatních mužů) bolí a proto si alternativně zabrblám.

Pokračování »