Konečně jsem si koupil nový překlad klasické sbírky zenových kóanů Mumonkan v překladu Oldřicha Krále (u něj se kniha jmenuje Wumenguan). Překlad je to jistě dobrý, ale vedle jak ta jedle. A tak zde zveřejňuji svou deset let starou recenzi Králova překladu jiného klasického zenového díla, abych se na ni, až dopíši recenzi na kóany, mohl odvolat.
Ve smyslu přísloví „vlk se nažral“ předložil Oldřich Král stále více se rozšiřující obci čekatelů zenového osvícení dar nedar, překlad nepřeklad. Přestože se v předmluvě knihy Tribunová sútra šestého patriarchy (Odeon v edici Světová četba) omlouvá, že „nezasahoval do textu, zůstávaje raději i v překladu kostrbatý a neuzavřený, z dobrých důvodů, neboť není čchanu (rozuměj – v zenu) nic cizejšího, než hladká vypulírovanost a oblá zakončení…“, podařilo se mu stvořit naprosto světský, řekl bych přímo „materialistický“ překlad „nejvýznamnějšího a také nejpopulárnějšího článku zenové literatury.“
Zatímco asi nejslavnější zenový mistr všech dob Chuej-Neng, jak píše O. Král „je výlučný, trvá na přímém sdělení od srdce k srdci, nestojí o zprostředkovatelské služby propagandistů, literátů a jiných masmédií,“ text na 64 stranách překladatel doprovodil předmluvou o 26 stranách (40%), např. včetně tvrzení: „Zenové umění nikdy nebylo reprezentativní, skutečnost neimitovalo, ale vyjadřovalo ji tím, že tvořilo skutečnost novou, podstatné analogon skutečnosti. V tomto smyslu lze hovořit o ontické a kreativní povaze čínského a japonského umění inspirovaného zenem…“, aby o větu dál pokračoval: „…Dalším druhovým znakem zenového umění byla snaha být neartistní… což bychom dnes charakterizovali jako informelní a minimalistické.“
Nádherně přímé nezprostředkované sdělení předkladatelovo, že? Zatímco celý západní svět překládá v těchto textech čínský znak (radikál 61), který má mnoho významů (srdce, mysl, duch, duše, mentalita, idea, myšlení, vůle, smysl), jako mysl, pan Král se rozhodl pro termín srdce. A tak se v jeho překladu setkáváme se spojeními jako „opravdové, obmyslné, křivé, uskutečňované, umrtvené, rovné“ srdce, abychom se v 24. kapitole dostali ke větě: „Srdce svým objemem dosahuje nezměrné prázdnoty šúnjatá.“ (Dosaďte si slovo mysl a věta bude hned srozumitelnější). Také termín „smyslové tělo“, jak ho preferuje překladatel, a jeho tvrdošíjné používání, pak vede k evidentním nesmyslům, jako např. „Naše kůže a maso tvoří naše smyslové tělo.“
Jak byste chápali smysl věty „Proto ať nikdo s obmyslným a křivým srdcem nemluví o rovnosti?“ Mám dojem, že tahle věta by měla znít spíše takto: „Nenechejte se zmást procesem myšlení (v originále „aktivitou mysli“), mysl nezharmonizujete tím, že budete o harmonii jen hovořit.“
V kapitole 17 se píše: „V našem učení bylo odevždy vytyčováno nemyšlení za hlavní, neformovost za podstatnou, nezastavovat se za to základní. Jak si vysvětlit formovost? Neformovost znamená být dalek rozlišování forem uprostřed forem. Nemyslet znamená nemyslet v myšlení. Nezastavovat se u ničeho je původní lidská přirozenost.“
Původní originální znaky „absence myšlení“ však v zenu znamenají něco docela jiného, než „nemyšlení“, jak by to chápal středoevropan či zápaďan. Neformovost se odjakživa překládá jako „nepřipoutanost k (vnějším) formám“. Jako když jedete na kole a ne-myslíte na techniku jízdy na kole. Nebo jako když přecházíte úzkou lávku přes potok a ne-myslíte na to, že můžete spadnout. Jakmile totiž zapojíte myšlení, jakmile začnete uvažovat o tom, že můžete spadnout, přinejmenším ztratíte rovnováhu. Jde tu o základní taoistickou a buddhistickou radu do života: s klidnou (dle O. Krále narovnanou) myslí to jde líp. Mistři a mniši tedy nejsou žádní nemyslící hlupáci, naopak. Dokáží, je-li to potřeba, být nepřipoutáni k procesu myšlení, a lépe fungují. Potvrzují to i moderní výzkumy odlišných funkcí jednotlivých mozkových hemisfér (a díla takových filosofů, jako byli Wittgenstein či Bateson).
Připadá mi, jako by doba překladu (pokud vím, práce trvala téměř desítku let) výsledek poznamenala. Co je ale nejdůležitější – nemyslím, že by pan Král věděl, co skutečně je (za)zen, meditace, dhyána, čchan. Překlad je to ale jistě odborně vynikající. Chuej-Neng dosáhl osvícení při poslechu čtení veršů z Diamantové sútry.
Překlad O. Krále je naproti tomu bezpečný: zaručuje, že český čtenář svícení nedosáhne.Z jedné strany – škoda. I chyb v tisku. Z druhé strany – co by si dnes Čech či Moravan počal s osvícením?
Vlastimil Marek, čtvrtek 1. květen 2008
