Na závěr seriálu článků přikládám (snad dosti) viditelný důkaz toho, jak moc je to, čemu my říkáme zpěv, a potažmo hudba, frekvenčně ochuzeno, a proč musím stále ještě občas vyprávět vtip: Víte, jaký je rozdíl mezi vrabcem a slavíkem? Žádný. Vrabec je slavík, který absolvoval konzervatoř. Řešení? Každý z nás by si měl, tak jako v dětství, zpívat (bručet, mručet, nebo jen vyřvávat ááá), protože tak dolaďuje různé ty miniaturní nástroje onoho gigantického orchetru (frekvencí, energií a myšlenek), kterému říkáme tělo a mysl. Protože zatímco celý Vesmír (a příroda) ladí, my jsme, také "díky" tomu, čemu říkáme hudba, rozladěni a nefungujeme, jak bychom mohli.
.
Záznam zpěvu samohlásky á školenou zpěvačkou. V oblasti slyšitelnosti (nad –50dB) je vidět základní frekvence a pouze jeden alikvot. Její hlas je frekvenčně (aby se dalo zpívat ve sboru) uměle zúžen: přestal léčit.
Záznam zpěvu mručícího tibetského mnicha. V oblasti nad –50dB je vidět celou řadu frekvencí (alikvotů) – jeho hlas je velmi „výživný“.
Vlastimil Marek, pátek 27. červenec 2007
