Co můžeme každý z nás udělat pro lepší svět hned teď a tady? Nemusíme zkoušet přesunout hory, změnit lidi a svět. Stačí, když začneme být laskaví. K sobě, svému tělu a životu, ke svým bližním, ke kolegům, přátelům a hlavně nepřátelům, k přírodě, vesmíru. Není cesta k laskavosti, laskavost je Cesta. Cesta k Lásce… napsal jsem pro skupinu lidí kolem jednoho nadšence před dvanácti lety. Byla z toho pravidelná setkání o slunovratech, nahrávka mantry české země, pár knih a snad i pozitivní změna a naděje pro tisíce lidí v celé republice.
Pokud pravidelně (např. o úplňku, nebo o slunovratu) meditujete, zkuste meditovat na vizi „laskavých lidí v laskavém světě“. Každé město, každá vesnice, každý dům či byt se tak může (nejprve jen ve vaší vizi) postupně stát laskavým místem plným laskavých lidí. Jen si to zkuste představit – laskavá Aš, laskavý Beroun, laskavá Dobříš, laskavý Frýdek, Hradec i Jeseník, laskavá Kroměříž, laskavá Lhota, Mimoň, Nesměň, Obrataň či Olomouc, laskavá Praha a laskavé Pardubice, laskavý Rýmařov, laskavá Sušice, Uhříněves, laskavý Vimperk nebo Žatec.
Být laskavý je totiž vždy ekonomicky, ekologicky, tržně i společensky lacinější a přitom (v delším časovém horizontu) efektivnější. Laskavost je přirozená a vrozená vlastnost. Nemusíme se ji učit. Každý ji máme od narození v sobě. Jen je ji třeba tím, že budu laskavý, znovu nalézt a začít využívat. Všichni umíme být laskaví, když je nám krásně v létě u potůčku na rozkvetlé louce. Všichni umíme být laskaví ke štěněti nebo koťátku. Zkusme tedy být laskaví programově i ve chvílích, kdy jindy propadáme beznaději, skepsi a hněvu.
Z počátku si možná budeme připadat směšní, chce to ale chvíli vydržet a pak se začnou dít věci. I sebemenší laskavost někde na povrchu vyvolá rezonanci někde hluboko, u zdroje vrozené všelidské laskavosti. Nejen v nás.
Změníme-li takto způsob, jak vnímáme svět, začneme měnit i strukturu svého mozku: jednotlivé neurony začnou budovat nová propojení. Za nějakou dobu začneme přirozeně myslet, jednat a cítit laskavěji. Začneme laskavost vyzařovat ale i přitahovat. Čím víc jí rozdáme, tím víc jí dostaneme. Laskavost je lékem a nejlepší zdravotní prevencí zároveň. Kdo je laskavý (a je mu dobře), funguje. Nepřekáží svému imunitnímu systému. Začne zářit zdravím a pohodou. Začne rozeznávat signály své mysli, svého těla, okolí, doby, začne jim naslouchat a začne je poslouchat. Přestane (i v dobrém úmyslu) škodit sobě, tělu, okolí.
Laskavost energetizuje a otevírá dveře do srdce druhých. Tím, že je díky laskavosti hladina naší mysli jaksi rovnější, nerozvířena tisíci myšlenek, obav, skepsí a očekávání problémů, je schopna, jako zrcadlo, odrážet s otázkou zároveň i odpověď. Začneme slyšet a cítit, co je za zdánlivě neřešitelným problémem, za zdánlivě nepochopitelným jednáním partnera či přítele, nebo za agresí šéfa či politika, svou laskavostí ho předem odzbrojíme a zároveň nalezneme jediné správné řešení té či oné konkrétní situace.
Laskavost je zaručená a překvapivě snadná cesta ke štěstí. Mysl člověka, který je ke svému světu laskavý, je přirozeně harmoničtější, vyrovnanější, nezatížená minulostí a nepředpojatá vzhledem k budoucnosti. Obě mozkové hemisféry více spolupracují. Člověk pak jedná nezablokován (obvyklými stresy a napětím v těle v důsledku očekávání problémů), vnímá, myslí a koná intuitivněji, s nadhledem a tvůrčí představivostí. Správná řešení ho prostě jakoby sama napadnou. Nebude jen pasivní obětí vnějších změn (a sil a tlaků) – začne s chutí a radostí nenásilně a vědomě ovlivňovat a přetvářet sebe a svůj svět.
Vždy, když je nám dobře, usmíváme se a jsme na celý svět laskaví. Otočme to – buďme k sobě a celému světu laskaví, a bude nám dobře.
Vyšlo v knize Něco v síti, viz
Vlastimil Marek, pátek 24. duben 2009
