Už jsem ho na tomto místě několikrát citoval, a dvakrát jsem zval na jeho přednášku: Michel Odent, legendární porodník, byl v Praze. Vřele jsem ho jak maminkám, laickým a odborným zájemcům, tak především porodníkům a ministrovi zdravotnictví doporučoval: Nenechte si Odenta ujít! Protože to je jako kdyby fyzik nešel na Einsteina, buddhista na dalajlamu a tenista na Federera.
Hm. Přednáška i workshop byly v úterý 27. a ve středu 28. března 2007 vynikající, ale (přes plakáty po celé Praze) ostudně málo navštívené. Asi sedmdesát žen v domácnosti (několik gynekoložek, desítka dul a porodních asistentek, čtyři muži, několik těhotných a maminek s malými děti) vyslechlo fakty naplněné, přehledné a neobyčejně moudré povídání člověka, který napravuje chyby svých kolegů a své generace. A má recept na řešení mnohých budoucích světových krizí lidstva. Protože co může být důležitější, než odhalit a přiznat chyby a omyly, které byly a stále jsou ve jménu vědeckého pokroku páchány dnes a denně na novorozencích? Jakým právem je (tedy sebe) hned v prvních vteřinách jejich životů handicapujeme a programujeme k nemocem a agresi?
Michel Odent svými knihami a přednáškami krok za krokem již téměř třicet let poodhaluje děsivé omyly moderního zdravotnictví, které věci činí stále složitějšími, přičemž právě porod je přesně to, co přímo křičí po jednoduchosti a pokoře. Řešení většiny problémů, spojených s porody, je jednoduché: neplést se do věcí přírody (pokusím se na tomto místě co nejdříve zveřejnit přepis celé přednášky).
Michel Odent je navíc pečlivě formulující a přesto, nebo právě proto, oslnivý řečník. Nezapomíná, o čem začal hovořit, dokáže se vracet k tomu, co naznačil, a na konci dlouhého „odstavce“ zopakovat v bodech, co bylo řečeno a co je důležité. Protože je to muž dlouholeté praxe, ví, jak jsou důležité detaily: když hovoří o hlavních zásadách a předpokladech úspěšného přirozeného porodu, na prvním místě uvádí – aby rodičce nebyla zima (protože když je rodící ženě zima, porod a hormonální kokteil se zastaví – a dostaví se komplikace). Proto porodním asistentkám, dulám a profesionálům radí – mějte k porodu připraven nějaký teplomet nebo elektrická kamínka. A dodává – a prodlužovačku. Protože přirozený porod je často velmi rychlý a může k němu dojít třeba na záchodě nebo v koupelně. A v mnoha zemích je zakázáno mít v koupelně zástrčku.
Umí vyslechnout a pak zodpovědět otázku velmi konkrétní, ale také použít ji jako trampolínu, aby naznačil, z jakého nadhledu a v jaké až globální perspektivě by se měly otázky porodnictví brát. Jak jsou (životně) důležité.
Například: když se dnes někde v laboratoři nebo na veterinární klinice narodí jakékoliv mládě nějakého savce císařským řezem (nebo s použitím anestezie), samice vždy o mládě ztratí zájem (a pokud by to bylo v přírodě, mládě by uhynulo). Člověk je sice také savec, ale umí mluvit a vytvořil si kulturu, která mu velí postarat se i o „mláďata“ porozená s použitím anestezie anebo císařským řezem. Michel Odent se ptá: co by se stalo, kdyby se v budoucnu, protože je to z hlediska chirurgie a porodnictví vlastně docela jednoduché, rodili císařským řezem všichni lidé?
Michel Odent je dalajlama, Federer a Einstein porodnictví. Na jeho přednášce v Praze (až trestuhodně) nebyl přítomen ani ministr zdravotnictví, případně ani jeho náměstek, nebyli tam primáři a lékaři z porodnic v Praze a Středočeském kraji, sál Novoměstské radnice nebyl zaplněn studenty medicíny (a sociologie, etnografie, antropologie).
Přišlo jen sedmdesát žen. Naznačuje to také, kdo má skutečnou starost o běh světa. A kdo jej, krok za krokem, jedině může změnit.
Vlastimil Marek, čtvrtek 29. březen 2007
