M. Odent se narodil ve Francii (1930) a vystudoval chirurgii, porodnictví a gynekologii na lékařské fakultě univerzity v Paříži. V období let 1962 až 1986 vedl a zcela změnil porodnické oddělení malé nemocnice v městečku Pithiviers v severní Francii. Od roku 1986 pracoval ve Světové zdravotnické organizaci na zprávě o plánovaném rodičovství v průmyslově vyspělých zemích zemích. Od roku 1990 žije v Londýně a přednáší po celém světě. Publikoval více jak třicet vědeckých prací a devět knih přeložených do 19 světových jazyků. Michel Odent bude 27. března v Praze přednášet, a následující den, 28. března, povede celodenní seminář v rámci multikulturního festivalu Pražské brány (www.prazskebrany.cz) Následný článek (přeloženo z internetu) čtěte pomalu, pozorně, a berte jako pozvánku.
Co přednostně rozvíjet – prevenci násilí nebo schopnost milovat?
V životopisech slavných osobností lidské historie, spojených s láskou, jakými byli např. Venuše, Buddha nebo Ježíš, je jejich porod považován za velmi důležitý a kritický okamžik. Naproti tomu životopisy slavných politiků, spisovatelů, umělců, vědců či obchodníků začínají vždy až dětstvím a školou. Může tento rozdíl naznačovat, že čas porodu je právě pro rozvoj pro schopnosti milovat tím nejdůležitějším okamžikem? Biologické vědy již od 90. let systematicky dokazují, že první hodina po porodu je právě, co se týče rozvoje schopnosti milovat, tím nejkritičtějším obdobím. Zatímco jsou maminka a její nově narozené dítě okamžitě po porodu spolu, v jejich tělech se vytváří ještě neustálený hormonální systém. Maminka i dítě jsou v tomto krátkém čase ve speciální hormonální rovnováze, která se již nikdy nezopakuje. Je stále zřejmější, že každý z několika hormonů hraje v zájmu vytvoření této vztahové rovnováhy i budoucích schopností člověka navázat kvalitní vztahy velmi důležitou roli. Stejné hormony nám pomáhají zažívat i ten největší cit – lásku. Nejnovější údaje z nejrůznějších druhů vědecké literatury bourají staré mýty o sexualitě.
Existuje hormon lásky a také systém odměn, který pracuje vždy, když se my lidé, jako sexuální zvířata, setkáme a činíme cokoliv, co je nezbytné pro přežití našeho druhu. Ve všech aspektech lásky se můžeme setkat s oxytocinem. Vzniká ve starší struktuře mozku, zvané hypothalamus a vylučuje se do krevního řečiště za zvláštních okolností. Donedávna se mělo zato, že je to jen ženský hormon, jehož jedinou rolí je stimulovat kontrakce dělohy během porodu. A kontrakce prsu během kojení. Dnes víme, že oxytocin je jak ženský, tak mužský hormon, který se účastní všech nejrůznějších aspektů sexuálního života. Role oxytocinu během sexuálního vzrušení a orgasmu byla objevena teprve nedávno. Samozřejmě uskutečnila se řada experimentů s oxytocinem na krysách a jiných zvířatech. Např. když je vstříknut oxytocin morčatům, naprostá většina z nich během minuty po aplikaci začne ošetřovat srst jiných zvířat, mazlit se a pářit. Oxytocin byl v minulosti používán vždy, když bylo potřeba přimět zvířata k páření. Nyní jsou ale dostupné vědecké studie oxytocinových hladin během orgasmu u lidí.
Tým výzkumníků ze Stanfordské university v Kalifornii publikoval studii, při které byly měřeny hladiny oxytocinu z krevních vzorků žen i mužů při masturbaci. Tyto hladiny byly během sebestimulace před orgasmem vyšší u žen, než u mužů. Samozřejmě byly vyšší během druhé fáze menstruačního cyklu, než během té první. I během orgasmu měly ženy vyšší hladiny oxytocinu než muži a více orgasmické ženy dosáhly vyšších hladin během druhého orgasmu. Produkce oxytocinu během mužského orgasmu pomáhá stahům prostaty a semenných váčků.
Okamžitý efekt vyplavení oxytocinu během orgasmu ženy zapříčiňuje kontrakce dělohy, napomáhající transportu spermií směrem k vajíčku. To bylo dokázáno už v roce 1961, kdy na to přišli američtí chirurgové během gynekologické operace. Mimochodem, tak jako mnozí antropologové před ní, i Margaret Meadová si všimla, že mnohé společnosti naprosto ignorovaly ženský orgasmus, že prý nemá žádnou biologickou funkci. Ani tak uznávaný odborník, jako byl Wilhelm Reich, nebyl schopen docenit reproduktivní roli ženského orgasmu.
Altruistický hormon lásky
Produkce oxytocinu je samozřejmě důležitá i při porodu – porodníci si toho jsou již delší dobu vědomi. Dodnes se ale nezajímali o vrcholy oxytocinových hladin těsně po porodu. Důležitost tohoto vrcholu začíná být zřejmá teprve ve spojení s objevem, že oxytocin spouští mateřské chování. Když je aplikován do mozku krysích samců nebo krys, které ještě neměly mláďata, ty se okamžitě začínají starat o mláďata a chovají se, jakoby byli matky. Pokud je, naproti tomu aplikován do krys, které se starají o svá mláďata protihormon, přestanou se starat úplně. Můžeme tedy říci, že k jedné z nejvyšších hladin produkce hormonu lásky, kterou žena zažívá v průběhu svého života, dojde jen těsně po porodu, a jen tehdy, pokud porodí bez podání jakýchkoli hormonálních náhrad. Zdá se také, že i plod produkuje oxytocin a spouští tak porod.
Víme již také, jak je důležitá produkce oxytocinu v průběhu kojení. Nedávno bylo prokázáno, že se hladina oxytocinu v její krvi zvýší okamžitě, když zaslechne signál svého hladového dítěte. Je to asi podobné, jako když sexuální vzrušení začíná i jakkoli mírnou stimulací kůže. Když dítě saje, hladiny oxytocinu, produkovaného v těle matky, jsou na stejné úrovni jako při orgasmu – a to je další možné přirovnání se sexuálním životem. A dále už víme, že oxytocin je obsažen i v mateřském mléce. Jinými slovy, dítě s mlékem saje a ve svém trávicím traktu zpracovává také určité množství hormonu lásky.
Je zajímavé, že hladinu oxytocinu zvyšujeme i tehdy, když si jenom dáme s našimi přáteli společně jídlo: jediným možným vysvětlením je tvrzení, že oxytocin, hormon lásky, je také altruistický. Prakticky každá součást našeho sexuálního života je charakterizována produkcí altruistického hormonu. Jsme také odměněni produkcí morfinu podobných látek. Tyto „endomorfiny“ jsou hormony potěšení a zároveň i utišují bolest. Během sexuálního styku se v tělech obou partnerů vyplavují velmi vysoké hladiny endomorfinů. Lidé trpící migrénou vědí velice dobře, jak účinným a přirozeným lékem proti bolestem hlavy je sexuální styk.
Produkce endomorfinu během sexuálního styku byla prokázána i u mnoha jiných savců. Produkce endorfinu v průběhu porodu byla také intenzívně studována. Nové údaje, které máme dnes k dispozici, radikálně mění základ odborných debat za posledních čtyřicet let, kdy jsme se ptali: Je bolest při porodu fyziologická nebo je to jenom důsledek kulturního naprogramování? Dnes všeobecně akceptujeme fyziologickou příčinu bolesti při porodu, přestože již známe celý systém ochranných a během uvolňovaných přirozených opiátů. To je pak počátkem dlouhého řetězce navazujících reakcí. Např. betaendorfin uvolňuje prolaktin, hormon, který napomáhá konečnému dotvoření dětských plic a je nezbytný pro vznik mléka v prsu. Oxytocin při tom zároveň pomáhá uvolňování mléka. Právě produkce endorfinu v průběhu porodu dala příležitost k potvrzení domněnky, že nelze oddělovat studium bolesti od studia rozkoše či potěšení.
Systém, který nás chrání proti bolesti, je právě ten samý systém, který nám poskytuje rozkoš. Během porodu uvolňuje i dítě své vlastní endorfiny – hormony potěšení a hlubokého vztahu. V první hodině po porodu jsou matka i její dítě doslova zaplaveny opiáty. A protože tyto opiáty vytváří pocit vzájemnosti, vytváří tak matka, pokud je má dítě co nejblíže u sebe, základ pro hluboký a vzájemný vztah. Podobně jsou zaplaveni opiáty i sexuální partneři, pokud jsou co nejblíže jeden druhému a vytvářejí si chemicky podobný druh vzájemné závislosti. Protože kojení je pro přežití savců naprosto nezbytné, není překvapující, že v těle ženy je zabudován jakýsi systém odměn, který ji povzbuzuje ke kojení. Když žena kojí, hladina jejich endorfinů každých dvacet minut dosahuje nejvyšších hodnot. I dítě, když pije, přijímá v mléku endorfiny. Proto jsou některé děti v době těsně po kojení nadmíru spokojené.
Naše znalost endorfinů je stále relativně nová. První článek o nich se objevil teprve před dvaceti lety. Když se zjistilo, že nervový systém člověka obsahuje buňky, citlivé na opiáty, tak začalo být jasné, že tělo samotné musí být schopno produkovat látku nebo látky opiu velmi podobné. Pokud všechny publikované vědecké údaje skutečně domyslíme, tak bychom měli přehodnotit takové věci, jako je vztah mezi potěšením a bolestí, masochistické a sadistické chování, filosofii utrpení, náboženskou extázi a náhražky sexuálního uspokojení.
Oxytocin, hormon lásky, a endorfiny, hormony potěšení, jsou součástí daleko složitější hormonální rovnováhy. Např. v případě náhlé produkce oxytocinu je pak potřeba milovat usměrněna dalšími hormony. Pokud má kojící matka vysokou hladinu prolaktinu, má sklon soustředit svou schopnost milovat na své dítě. Má-li bezdětná žena vysokou hladinu prolaktinu, má sklon nasměrovat svou lásku ke svému sexuálnímu partnerovi. Prolaktin, hormon nezbytný k produkci mléka, potlačuje sexuální vzrušení. Antiprolaktinové léky indukují erotické sny. Je známo ze studia mnohých druhých savců, že kojící samičky nepřijímají sexuální partnery.
V mnoha domorodých společnostech je sex a kojení nekompatibilní. Od počátku řecké a římské společnosti striktní monogamie existovala tendence omezit kojení a používat otrokyně, kojné, mléko jiných zvířat nebo jiné náhražky.
Adrenalin – oční kontakt
Jiný aspekt společný různým epizodám sexuálního života, je spojen s produkcí hormonu z rodiny adrenalinů, hormonů, které jsou produkovány, když jsou savci vyděšeni nebo v chladu. Existují určité hormony okamžitého použití, které nám dodávají energii a chrání nás např. tak, že utečeme nebo jsme schopni bojovat. Je-li samice savce ohrožena dravcem při porodu, produkce adrenalinu pozastaví porod, aby poskytla samičce energii k boji nebo k útěku. Farmáři dobře vědí, že není možné podojit vyděšenou krávu. Důsledky produkce adrenalinu jsou v průběhu porodu ještě daleko složitější. V průběhu posledních kontrakcí vykazují jak matka, tak i její dítě ty nejvyšší hladiny adrenalinových hormonů. Jedním z důsledků tohoto jevu je to, že matka je v okamžiku, kdy se její dítě narodí, dokonale vědomá. Je to výhoda savců, že mají tolik energie, aby mohli svá nově narozená mláďata ochránit.
Jiným důsledkem uvolnění adrenalinu v plodu je to, že novorozenec má široce otevřené oči a rozšířené zornice. Matky jsou fascinovány pohledem svých právě narozených dětí. Zdá se, že zvláště pro lidi je tento oční kontakt velmi důležitým základem počátku vztahu matky a dítěte. Je třeba také poznamenat, že dokonce tyto hormony rodiny adrenalinů, často považované jen za hormony agresivity, hrají právě během první hodiny po porodu ve vztazích mezi matkou a dítětem velmi důležitou roli. Při porodu jsou produkovány stejné hormony jako při různých epizodách sexuálního života v rámci prakticky stejného scénáře. Konečnou fází je vždy ejekční reflex a termíny jako spermiový ejekční reflex, plodový ejekční reflex a mléčný ejekční reflex naznačují svou podobnost. Já sám používám termín plodový ejekční reflex (který byl doposud používán , jen když se referovalo o jiných savcích, ne o člověku), abych popsal ty úplně poslední kontrakce před porodem člověka, pokud je porod přirozený a ničím nenarušovaný. Během typického plodového ejekčního reflexu mají ženy tendenci být vzpřímené, potřebují se něčeho nebo někoho držet a jsou nabity energií. Některé se zdají být velmi šťastné až euforické, jiné velmi rozhněvané. Všechny tyto typy chování jsou totožné se stavy při náhlém uvolnění adrenalinu.
Tento reflex je v porodnicích prakticky neznámý a docela řídký i při porodech doma, pokud roli rádce, pomocníka, opatrovníka nebo pozorovatele na sebe vezme jiná osoba.
Primitivní mozek
Hlavní žlázou, v rámci nejmodernějšího vědeckého názoru biologů, která produkuje různé hormony během sexuálního aktu, je u lidí mozek. Aktivní je však v rámci páření, porodu a produkce mléka jen primitivní mozková struktura okolo hypothalamu – to máme společné dokonce i s většinou primitivních savců. Lidé samozřejmě mají navíc nově vyvinutou mozkovou strukturu (neokortex), která vytváří intelekt a obklopuje primitivní mozkové struktury. Je-li racionální mozek příliš aktivní, má tendence ovlivňovat primitivní mozek.
Během porodu nastane občas chvíle, kdy se rodící žena chová, jakoby byla na jiné planetě. Aby se dostala na „jinou planetu“, musí změnit svou úroveň vědomí redukcí aktivity své mozkové kůry. Obráceně, během porodu a během jakéhokoliv sexuálního zážitku má jakákoli stimulace neokortexu – např. logická diskuse, to, že je člověk pozorován, ostrá, jasná, světla atd. – také omezující důsledky. Jenom velmi málo lidí se může milovat, jsou-li pozorováni nebo je-li jejich mozková kůra stimulována jasným světlem nebo logickým myšlením. Je ironické, že všichni ostatní savci, jejichž mozková kůra není tak vyvinutá, jako ta naše, mají své strategie jak porodit mládě v dokonalé intimitě. Pro stav intimity je nejdůležitější pocit bezpečí. Aby se člověk cítil bezpečný, musí se cítit být chráněn. Vzpomeňme, že původně byla porodní bába většinou matka ženy, která rodila. Pozdější porodní báby byly náhražkou za matku a i ony byly především a nejvíce osobou, která ochraňovala.
Nazíráme-li takto sexualitu jako velmi komplexní celek, má to pak mnohé důsledky. Ve společnostech, kde je genitální sexualita potlačována, mají ženy menší pravděpodobnost, že jejich porod bude probíhat přirozeně a snadno. Anebo jinak, rutinní a přehnaná kontrola procesu porodu bude mít s velkou pravděpodobností negativní vliv na budoucí sexuální život celé společnosti. Aspektům a důsledkům těchto procesů se věnují mnohé antropologické studie přírodních národů. Stejné trendy ovšem nalézáme i ve statistice dětských porodů evropských zemí 20. století: porody jsou snadnější ve Švédsku než v Itálii.
Láska a sexualita samozřejmě nejsou tímtéž. Nikdo nedokáže definovat lásku nebo různé její formy naprosto přesně. Výsledná forma lásky mezi lidmi by měla zahrnovat i lásku k přírodě a lásku k planetě Zemi. Vypadá to, že první hodina po porodu, první kontakt dítěte se svou matkou, je také kritickým momentem v rozvoji úcty k přírodě. Mezi vztahem k matce a vztahem k matce Zemi je pravděpodobně spojení. Existuje jen velmi málo kultur, ve kterých by se jejich příslušníci, pokud musí zasáhnout do prvních kontaktů mezi matkou a dítětem, za to neomlouvali. V těchto kulturách je potřeba rodit v soukromí vždy vysoce respektována. Takové kultury se vyvinuly tam, kde lidé žili se svým ekosystémem vzájemné harmonii a kde bylo výhodné rozvíjet a udržovat úctu k matce Zemi.
Pokud začneme vnímat porod jako velmi kritické období pro rozvoj schopnosti milovat, pak i náš náhled na násilí projde revoluční změnou.
Vlastimil Marek, sobota 24. březen 2007
