27. března 2007 bude (od 17:30 do 19 hod.) přednášet na Novoměstské radnici (Karlovo náměstí) světoznámý propagátor přirozených porodů Michel Odent. Následný den povede workshop (od 10:00 tamtéž, více na www.prazskebrany.cz). Vřele doporučuji jak maminkám, laickým a odborným zájemcům, porodníkům a ministrovi zdravotnictví, ale také všem, kteří na mé články o jiném, než u nás obvyklém porodnictví reagovali poněkud vztekle (jmenovitě pánům Pokornému a Lojrovi): nenechte si Odenta ujít! Protože to je jako kdyby fyzik nešel na Einsteina, buddhista na dalajlamu a tenista na Federera.
Michel Odent se narodil v roce 1930, původně pracoval jako chirurg a pouze sporadicky pomáhal s chirurgickým řešením operačních porodů, jako byly porodnické kleště a císařský řez. Během vojenské služby v Africe měl možnost pozorovat rozdíl mezi snahou afrických žen rodit vestoje nebo vsedě a pokyny evropských lékařů a porodních asistentek, aby porod probíhal vleže na zádech. Jako chirurg začal později pracovat v malé městské nemocnici v Pithiviers nedaleko Paříže. Teprve tam se začal hlouběji věnovat porodnictví. Byl inspirován Frederikem Leboyerem a stejně jako on hledal alternativy vedení porodu. V roce 1979 vydal dnes legendární knihu »Birth Reborn« (do češtiny přeloženo pod názvem Znovuzrozený porod). Kupodivu se pak hned v září 1980 zúčastnil 3. perinatologických dnů v Olomouci. Již tehdy zájemce z řad laiků upoutal a odborníky zarazil vyprávěním o tom, jak se rodí v „jeho“ porodnici:
„Zdravotničtí profesionálové mohou mít na emoční stav těhotných žen, jejich způsob vyjadřování a styl života, ale i řeč těla a stravování, velmi pozitivní vliv. Mohou povzbuzovat k účasti, ale také přímo organizovat setkání či semináře, které jsou jen zdánlivě mimo oblast jejich profesionálního působení. V porodnici v nemocnici v Pithiviers se pravidelně v úterý v podvečer setkáváme u piana a zpíváme a tancujeme všichni společně: těhotné ženy, čerstvé maminky se svými novorozeňaty, porodní asistentky, ale i uklízečky, sekretářky atd. Poté, co si zazpíváme a často také zatancujeme, se vždy vytvoří velmi intenzivní atmosféra štěstí a dokonce euforie. Taková setkání jsou s velkou pravděpodobností pro růst a zdravý vývoj plodu daleko užitečnější než série složitých ultrazvukových a jiných vyšetření a monitorování.“
Smutnou a pro státní snahy dirigovat vše, včetně způsobu porodů, příznačnou okolností však je, že se Odentovy myšlenky i po více jak 20 letech z pohledu dnešní většinové praxe jeví jako avantgardní. „Četba o porodnici v Pithiviers zní v českém prostředí stále jen jako krásný sen,“ napsala docela nedávno dula, laktační poradkyně a členka redakční rady časopisu Aperio, Vlasta Jirásková. „Ve světě už existuje řada porodních center, porodních domů a porodnic, které se vlídnému podnětnému prostředí v Pithiviers podobají. Paradoxem ovšem zůstává, že dr. Odent se vystěhoval z Francie do Velké Británie a jeho porodnice byla po letech fungování bez něj před několika lety francouzskou byrokracií, toužící po gigantických finančně rentabilních porodnicích, zavřena.“
Michel Odent neúnavně přednáší a propaguje jak porody do vody (byl to on, kdo s nimi na počátku 80. let začal), tak nové poznatky o „lásce“ (v Česku přednášel ještě na konferenci Porod je duše a tělo ve Špindlerově Mlýně v roce 1999). U nás vyšly čtyři jeho knihy, které by měly být povinnou četbou: Znovuzrozený porod (Argo 1995), Matka Země (Rodiče 2004), Láska jako věda (2001), Všichni jsme děti vody (Rodiče 2002).
O Michelu Odentovi jsem se zmínil často ve svých článcích o přirozených porodech (v časopisech Baraka a Regenerace) a ve své knize Nová doba porodní (Eminent 2002). Zhusta ho cituji i ve svých současných článcích (např. Století bez lásky, Vymírající societa a další), a zažil jsem ho osobně na konferenci v New Yorku.
Přednáška (a workshop) v Praze zcela jistě opět přinese nové, ověřené a přesto pro naše porodníky překvapující poznatky, a zkušenost setkání s osobností, která vytváří historii.
Vlastimil Marek, neděle 25. únor 2007
