Jak rostou řady těch, kteří již doma mají nějakou tu „tibetskou“ znějící mísu, množí se i dotazy. Na semináři je možno tazatelům a tazatelkám různé fámy, bludy a mýty vyvrátit hned, ale protože mísy (mezi těmi několika procenty české populace, která se přece jen zajímá o věci důležitější, než kdo je právě předseda vlády nebo které máslo je ve kterém supermarketu levnější) i u nás již „zdomácněly“, pokusím se postupně některé zbytečné „chyby“ při relaxační či terapeutické práci s mísami a zvukem vysvětlit (čímž zároveň vybízím k dalším dotazům).
Jedné zájemkyni nabízeli „mísu na solar“. Tedy tibetskou mísu, jejíž působení prý posílí vitalitu třetí čakry.
Všechno špatně.
Zaprvé třetí čakra není solární plexus. Přestože tak i dnes vycházející knihy neustále (špatně!) umísťují třetí čakru, čakru energie, do oblasti solaru: příslušní spisovatelé, uživatelé, redaktoři a nakladatelé si prostě nezjistili, že je to jinak, a jen papouškují chybu někoho z dob prvních překladů spisků z Indie.
Třetí čakra, v japonštině hara (v čínštině tan tien) je, jak vědí z praxe všichni, kteří dělají některý ten obranný či „bojový“ východní sport, pár centimetrů pod pupkem. Tedy přesně v místě, které si pohladíte hned poté, co se hezky napapáte (přičemž žaludek, kde v té chvíli potrava je, je podstatně výše).
Zadruhé, tibetské, jak se jim říká v Česku, nebo znějící či zpívající mísy, jak se jmenují na západ od nás, vydávají po úderu (dřevěnou, filcovou, kůží nebo gumou obalenou) paličkou krásný dlouhý zvuk, složený z neuvěřitelně širokého spektra frekvencí. Již velmi krátce po úderu původní zvuk mísy zmizí, a rozezpívávají se („díky“ tomu, že mísy jsou dělané ručně, a jsou tedy spíše nepravidelné, než dokonale do přesného kruhu vysoustružené, díky poměru kovů ve slitině, ale také díky zklidněnému vědomí hráče a akustické kvalitě prostředí) převážně alikvotními tóny.
Zvuk mísy je právě díky tomu, že obsahuje nejméně tři nebo čtyři základní tóny (elektronické ladičky se mohou „zbláznit“) a množství dalších frekvencí, které naše obvyklá hudba ani nedokáže rozeznat (natož aby je uměla pojmenovat či dokonce zapsat do notové osnovy), velmi léčivý. Navíc tím, že ji člověk, který na ni hraje, drží ve své levé ruce, se vibrace (tedy vodou v buňkách, a voda vede zvuk nejméně 3x rychleji) dostanou do pravé mozkové hemisféry a odtud do celého těla rychleji než onou běžnou cestou „ušima“, jaksi necenzurovaně, přímo.
Mísa tak lidskému tělu dodává frekvence, které potřebuje, ale dlouhou dobu nemělo odkud a kde je získat. V poněkud zúženém smyslu slova „dobíjí“ tělo a především mozek akustickou a také (díky přeměně ve vláskových buňkách ve vnitřním uchu) přímo i elektrickou energií.
Pokud tedy někdo chce pracovat s třetí čakrou (pod pupkem), může použít prakticky každou mísu (od určité velikosti, aby slyšel spíše ty nižší tóny). Často pomůže právě filcová palička, kterou se udeří dosti silně do horního okraje mísy (viz foto).
Samozřejmě, že by se dala vyrobit, či postupně sestavit, řada sedmi mís, jejichž základní, převládající tóny postupně stoupají v jakési pomyslné stupnici a jejichž zvuk tak bude velmi efektivně excitovat, rozvibrovávat, jednotlivé čakry lidského těla (na trhu je řada nahrávek s právě takovouto hudbou pro čakry). Pro některé terapeuty nebo obchodníky to je vhodný způsob, jak zapůsobit na klienty (a získat od nich více peněz). Ale stejného výsledku odjakživa dosahovali ti tibetští lamové, kteří s mísami (tajně) pracovali, vždy s jednou jedinou mísou.
Každá dobrá mísa je totiž zdrojem téměř nekonečné řady frekvencí (já si někdy na koncertech pomáhám tím, že další a další tóny v oktávách dokáži vyloudit pomocí smyčce).
Rozhodující je ne mísa samotná, to je jen prostředek, ale (pozitivní) úmysl a vědomí hráče.
Mísa na solar tedy neexistuje. A naopak, každá mísa dokáže působit (nejen) na třetí čakru.
Vlastimil Marek, pátek 3. listopad 2006
