A ženy mají jinak propojené a strukturované mozky, jinak vnímají a slyší a komunikují. My co jsme zvídaví a informovaní to víme již více jak dvacet let, více jak pět let jsou i u nás již k dostání knihy, které to seriózně popisují, ale naše média (a feministky) si toho zatím ještě nevšimly a melou minulou slámu stále dokola, jako by se nechumelilo…
Jenže to je, ve světle oněch ve své podstatě revolučních a převratných zmíněných objevů posledních dvaceti let (o rozdílnosti funkcí mozkových hemisfér a jejich specializací u mužů a žen), tak jako když ještě pár set let po Koperníkovi a Galileovi někteří lidé stále dokola tvrdili, že Země je placatá.
Jistě, člověk nemůže od bulváru a ženských časopisů čekat jakkoli hlubší myšlenku, ale přece jen, ignorovat tak zásadní zjištění o rozdílnosti (nejen hardwaru, ale i softwaru) mužů a žen, která mohou a měla by naprosto změnit způsob vzájemné komunikace, je fatální a svědčí o naprosté neprofesionalitě žurnalistů a pasivní a naivní stádnosti čtenářek a čtenářů.
Jak to, že se lidé docela ochotně učí zacházet s novými typy mobilů či videopřehrávačů, nebo novému stylu sjezdu na carvingových lyžích, ale netrklo je, že právě taková revoluce nastala v oblasti neurověd a poznání o tom, jak funguje náš mozek?
Jak to, že studují různé ty americké manažerské a podnikatelské dovednosti jak se stát milionářem (-řkou), ale ani netuší, že by se měli spíše zajímat o to, jak funguje jejich mozek a mysl, tedy základní nástroj nástrojů a zdroj vší další dovednosti každého člověka? A že stále netuší, že se i mysl dá, když člověk ví jak a vytrvá, cvičit a (pře)programovat – tak jako tvar bicepsu?
Jak to, že všechny ty časopisy překypují dnes již neplatnými banalitami, které čítávaly již babičky dnešních teenagerů? Mimochodem, domnívám se, že tak jako se vrací různé ty již použité styly a nápady v módě, tak i všechny ženské časopisy jednou za pár let probírají a vnucují svým čtenářkám s krátkou pamětí tytéž náměty, nápady a výrobky (jen v té nejnovější, právě panující módní podobě). Jak to, že to čtenářkám nedochází a že nedokáží pochopit, že ty jejich časopisy jsou jen jakýmisi pestrými a zjednodušenými katalogy různých firem (z oboru oděvnictví, farmaceutického a nábytkářského a jiného průmyslu)?
Muži jsou jiní, ale i oni dnes snadno podléhají reklamě (a stále více z nich pilně a nadšeně chodí ke kadeřníkům, na manikůru, používají stylové a módní parfémy, deodoranty) a konzumují módu právě tak nadšeně, jako ženy.
Abychom si rozuměli, nemám nic proti přiměřené hygieně, ale ono ani s tou čistotou a vůní (přirozeným pachem člověka) to není tak, jak nám (vám) říkali už v mateřské školce.
Osvícenější a sečtělejší pediatři již např. doporučují čerstvým maminkám, aby nedaly na zastaralé rady sestřiček z porodnic (a reklamu v televizi a nabídku z regálů drogérií) a nekoupaly svá robátky dvakrát denně (a nepoužívaly ty nejrůznější a v reklamě tak vychvalované krémy a mýdla a olejíčky), protože pokožka dítěte a jeho imunitní systém tak nemá čas a možnost připravit se na svět kolem: odtud totiž pramení celá řada pozdějších kožních a zdravotních komplikací a nemocí.
Mimochodem, ženy, které jsou přehnaně čistotné, mají také víc kožních a jiných alergií. Navíc by moc uklízet neměly ani těhotné ženy, protože jejich děti by mohly být „díky“ této aktivitě daleko více nemocné (chemikálie z různých těch rozpouštědel, čistidel, z dezinfekcí a čističů koberců, často navíc s kouřením matek, jsou pravděpodobně příčinou mnohých budoucích zdravotních komplikací dětí).
Nebo z jiného soudku. Když nějaká žena při procházce uvidí toho svého dokonalého muže a rozhodne se, poučena z Vlasty (Květů, Elle, Marianne, Cosmopolitanu či Xantypy), že a jak ho sbalí, netuší, že „bylo rozhodnuto“ na základě podvědomého porovnání feromonů onoho muže (v nose nás všech jsou vomeronasální orgány na detekci těchto dříve jen hmyzu přisuzovaným molekulám) s jejím genetickým potenciálem (lidově řečeno, jestli si s ním bude rozumět v posteli a budou spolu mít zdravé děti), která proběhlo v jejím těle a mozku ještě než se ona její vědomá část mysli „rozhodla“. Tělesné pachy totiž hrály statisíce let, a stále hrají, rozhodující roli co se týče výběru těch nejlepších partnerů, tedy předání zdravých genů dalším generacím.
Jenže tohle všechno nefunguje, když žena používá hormonální antikoncepci (po požití oné zázračné pilulky se ženské tělo chová jako tak trošku těhotné a není schopno počít), nebo když se, ostatně jako již výše zmínění moderní muži, zblblí reklamou a pánskými časopisy, naplácá těmi různými deodoranty. Těla a evolucí do dokonalosti dovedné tělesné procesy jsou zmateny, oklamány. A ženy si vybírají a berou své partnery jen podle vnějšího (falešného) vzhledu. Nedivme se, že se pak tolik mužů a žen rozvádí.
Podobné je to v oblasti sexu, tedy milování. Ony zmíněné časopisy hýří všelikými naivními radami, které ovšem např. zcela a fatálně pomíjejí onu nejelementárnější praktickou vědomost o tom, že ženy jsou desetkrát citlivější než muži a to po celém těle – zatímco muži jsou skutečně citliví jen na tom jednom místě.
Když žena při milování nehnutě leží, a poučena Bravem, Vlastou či Květy čeká, co s ní její milenec udělá, dočká se jen zklamání. Když je navíc intelektuálka, a čte i Cosmopolitan nebo dokonce Xantypu, své zklamání asertivně okamžitě slovně vyjádří. Ale když muž, který nemá nejmenší potuchy, o čem je řeč, vyjádří svůj podiv a zároveň lásku otázkou: „Tak jak bych chtěla abych tě hladil?“, dostane odpověď: „Kdybys mě skutečně miloval, tak bys to věděl…“ je vedle jak ta jedle, protože jak to má muž proboha vědět? Jeho tělo a vnímání doteků je zcela jiné a pokud mu to žena sama neukáže, zmůže se maximálně na mužné poplácání, jakoby plácal kobylu (protože tak je přece rád plácán on sám)! Na což žena samozřejmě reaguje bolestně (její kůže je desetkrát citlivější!) a případně i z její strany oprávněnou výčitkou: „Ty surovče!“ Jenže muž udělal (podle svého nejlepšího vědomí a svědomí) to nejlepší co mohl! A dokud ho žena nenaučí, jak to má ráda, tedy dokud neporovnají své jinak nekompatibilní slovníky doteků, nikdy si neporozumí.
Nedá se svíti, pardon, čichat, dámy, muži jsou cítit jinak, a má to svůj velmi pádný důvod. Těla mužů a žen se (a po těch milionech let zatím úspěšného evolučního vývoje by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo) neuvěřitelně a na stovkách těch nejjemnějších úrovních, vzájemně doplňují, potřebují a obohacují.
A ženským (a mužským a ostatním) časopisům nejde o vaše dobro, ale o jejich zisk.
Vlastimil Marek, čtvrtek 19. říjen 2006
