Další velký omyl a nepochopení mezi chlapci a děvčaty (ženami a muži) je pomalu odhalován a statisícům tehdy a snad ještě i dnes zklamaných je snad stále zřejmější, že deficit mazlení v dětství znamená i řadu psychických potíží v dospělosti. Dnes už začínáme prokazatelně zjišťovat, že negativní aspekty chování dospělých mají svůj počátek nejen ve způsobu porodu (či kvalitě těhotenství matky), a v kvalitě výživy a výchovy, ale pro mnohé (svou odborností zaslepené) odborníky překvapivě i ve faktu, jestli se s námi mazlili nebo nemazlili. Jestli jsme byli dostatečně hlazeni. Něco jsem naznačil ve fejetonu, další důsledky nedomazlenosti naznačím.
Pudové, a tedy nezvládnutelné pubertální i postpubertální pokusy hochů a dívek zkoumat opačné pohlaví samozřejmě narážejí na zeď nesrozumitelnosti gest a postojů jedněch i druhých. Děvčata netuší, že tahání za culík nebo herda do zad je pokus o sblížení.
Kolik lidí, např. porozených císařským řezem, netuší, že jejich zvýšená potřeba mazlení (už od dětství, takže včetně mnoha sociálních a lidských potíží s tím spojených) pramení právě z faktu, že neprošli porodními cestami…
Kolik kluků se v kolikáté generaci dostane na cestu násilí k ženám jen díky tomu, že nepochopili a nechápou (a špatně si vyložili) přítulnost dívek a žen: co byla a je pro (nedomazlené) dívky potřeba něhy, to si oni (nedomazlení a vnitřně nejistí) vykládají jako předehru k sexu. Protože pro takového odmítnutého a nepochopením poníženého mladíka (ale i dospělého muže) je to, co je pro dívku přirozenou obranou, celoživotní prohrou.
„Jako dospělá holka jsem nevěděla, že mi chybí dotek, objetí, pohlazení, nevěděla jsem, že mi vůbec něco chybí,“ potvrdila mi také jedna pravidelná čtenářka. „Jenomže chybělo. Pak stačilo půl skleničky alkoholu, nebo jen hlasitá rytmická hudba a blikající světla, a blízkost někoho, kohokoli, abych se k němu hned začala tulit. A ještě jsem se divila, proč jsou na mě kluci naštvaní, protože si samozřejmě vysvětlili moje chování jinak a nechápali, že já chci jenom to mazlení.“
Stejně jako zdánlivě bezvýznamná věta maminky nebo paní učitelky „Franto (Mařko) raději nezpívej, jsi falešně…“ nasměrovává dotyčné na celý život do království ostychu, nejistoty, různých psychických komplexů a případně i agresivity, i (společensky tak) zdánlivě bezvýznamná věc, jako je mazlení, je, právě tak jako psychická pohoda při porodu, rozhodujícím faktorem, podmiňujícím celoživotní problémy, nebo radosti.
Výsledkem přehlížení těchto zdánlivých „maličkostí“, u nás dříve v době budování komunismu, nebo nyní v rámci u(spo)kojování potřeb a zábavy, je svět plný nedorozumění (nejen mezi hochy a dívkami, ale i politickými stranami, vyznavači různých náboženství atd.) a „sex“ je často spojený s agresí a násilím.
Moje čtenářka došla ve svých úvahách ovšem logicky a správně ještě dále: „Tak mě napadá, že holky, které si nechají zaplatit za sex, nebo střídají postel za postelí, jsou možná taky jen nedomazlené, možná v tom úplném začátku jim jde jenom hledání blízkosti a pohlazení…“
Bingo.
Právě tohle může být a bývá příčinou neschopnosti (nedomazlených) politiků vcítit se do potřeb jiných. Právě tahle západní nedomazlenost (navíc ve spojení s medikalizovanými porody) může být a bývá příčinou neschopnosti politiků se domluvit, válek a také střílení ve školách.
Něhy a mazlení nám všem je třeba jako soli.
Něha (manželek politiků) nad zlato.
Vlastimil Marek, pátek 28. prosinec 2007
