První inspirace: „Řekni, jaké ženy jsou,“ ptal se titulek v LN, uvádějící pokus popsat průběh diskusního večeru z cyklu Úsvit v Čechách. V rámci Projektu Havel si studenti Masarykovy univerzity v Brně přišli poslechnout názory filmové dokumentaristky Olgy Sommerové a spisovatelů Ludvíka Vaculíka a Michala Viewegha. Druhá inspirace: Jak tak stále častěji i do běžných médií prosakují informace, které ještě před několika málo roky byly většinově odmítány jako naprostý nesmysl (a poslové těchto varovných zpráv byli se vší vehemencí spravedlivých matek i otců intenzivně osočováni a umlčováni), neodolám okomentovat seminář „Hormonální disruptory“, protože to úzce souvisí i s opakovaným pokusy naznačit, že jak s „bojem“ za práva žen, tak s „osvobozením“ ženy pomocí hormonální antikoncepce je to, překvapení, poněkud jinak.
Novinářský popis dění a diskuse o ženách (a zvláště výroky pana Vaculíka, té „patriarchální zkameněliny“, jak ho označila paní Sommerová) byl „vyvážený“ a úsměvný. Pojmová a názorová neujasněnost bojovnice za ženská práva nechtěně vykukuje i z pokusu definovat, o co jde: „Feminismus je bojem za svobodu a spravedlnost“, říká slavná dokumentaristka a dnes i spisovatelka, která se sice „osvobodila“, ale příznačně a logicky přišla o manžela (dodává autorka článku).
Proč také se v posledních pár letech tak vyrojily osobité genderové bojovnice a jejich stížnosti, že „Muži nejsou“? Když před několika lety našli britští rybáři v těle rybího samce jikry, nestačili se divit. Jejich podezření padlo na nedalekou farmaceutickou továrnu, odkud se podle nich mohly dostat do řeky látky využívané při výrobě hormonální antikoncepce. Podle nejnovějších výzkumů mohou za to, že rybí samci přicházejí stále častěji o svou mužnost, takzvané endokrinní disruptory. Tyto látky se dostávají do vody z moči žen užívajících hormonální antikoncepci.
Antikoncepční pilulka jako symbol sexuální svobody tedy zabraňuje nejen rozmnožování lidské rasy, ale také rybí populace… tvrdila pozvánka nejen na seminář, ale i na černobílý dokument studentky FAMU Terezy Tary Hormonální akvárium, jenž v době diktátu strakatých ženských časopisů až odvážně tvrdí: „Ačkoliv měla být antikoncepční pilulka symbolem sexuální svobody žen, činí je závislými na syntetických hormonech, masově produkovaných a propagovaných nejen farmaceutickým průmyslem, ale i samotnými lékaři. Diktát farmaceutických společností staví ženu do role té jediné odpovědné: může si vybrat mezi těhotenstvím nebo dávkou hormonů. Ženské tělo je vinou pilulek překladištěm látek, které se dále vylučují do prostředí a znečišťují naše okolí endokrinními disruptory.“
Biolog Jaroslav Petr ve filmu překládá termín disruptor slovem „buldozer“. Nabízí se otázka: nejsou právě tyhle neviditelné (čistírny vod je prostě „nevidí“), ale o to účinnější a z potravinového řetězce neodstranitelné endokrinní disruptory jakýmisi „buldozery“, cele převracejícími dosavadní historickou polaritu ženské a mužské tváře naší společnosti? Protože hormonální antikoncepce navíc vypíná v ženě systém posuzující kompatibilitu případného partnera, a ona si tak vybere manžela ne podle "přírody", ale podle (z hlediska následků) nejhoršího mýtu romantické lásky (či diktátu módních časopisů).
Přeháním, ale stačí pozorně číst v médiích: stále větší počet mužů je ženami a psychology označován za zženštilé (jak by mohli dospět v Muže, když jim ženy, matky, nedovolí natlouct si a učitelky běhat po chodbách ve školách, a když mají, i "díky" disruptorům, stále méně zdravých spermií), stále více bojovných a soutěživých žen jedná mužsky a opouští své dlouhodobé partnery a dokonce i děti. Spolu s dalšími typy neviditelných buldozerů (další chemikálie, mikroprach, aditiva a barviva v potravinách, ale i hollywoodské filmy, ženské časopisy a televizní seriály) tak tiše, ale o to důkladněji, mění dosavadní typy sexuálního chování (a rozmnožovacích procesů) člověka, a dokonce jeho biologické procesy.
Jaké že jsou některé naše ženy, v čase všeobecných krizí všeho, včetně vztahů? Samozřejmě, krize není něco výhradně negativního, a když se ví, co se chce a kam se jde, může být i počátkem jiné, hierarchicky vyšší kapitoly vývoje (člověka). Jenže: vědí ženy, co vlastně chtějí?
A tak nabízím laskavě třeskutý závěr (jeden způsob prognostické předpovědi bývá negativní, aby k tomu či onomu jevu nedošlo): jak by mohly, když jejich mozky a jednání řídí ne ony samy, ale (kromě většinou nezvládnutých hormonů) všechny ty různé neviditelné buldozery.
P. S.: Pro pokročilé čtenářky:
http://marek.blog.respekt.cz/c/61626/Emancipovana.html
http://marek.blog.respekt.cz/c/63976/Zmeny.html
http://marek.blog.respekt.cz/c/62914/V-pytli.html
Vlastimil Marek, pondělí 9. únor 2009
