Omlouvám se za titulek, ale je to jen parafráze titulku z našeho nejčtenějšího denníku. Kampaň proti porodům doma asi vrcholí – MF Dnes uveřejnila článek Lucie Frydecké demagogicky a poplašně nazvaný Lékaři: Při porodu doma riskujete. Je tím myšleno, že ženy, které rodí doma, riskují, a lékaři je varují.
Článek začíná příznačně:
Devět měsíců těhotenství prožila bez komplikací. Drama čekalo čtyřicetiletou Ivetu Hrůzovou z Prahy až na porodním sále. „Neotevřela jsem se ani 72 hodin poté, co mi odtekla plodová voda, dítě nemohlo ven,“ popisuje čerstvá rodička. Nakonec musela neplánovaně rodit císařským řezem. „Neumím si představit, že by mě něco podobného potkalo doma. Byli tady doktoři, kteří se dokázali rozhodnout během pár minut,“ pochvaluje si. I kvůli nedávno prožité zkušenosti je velkou odpůrkyní porodů doma.
Joj! Demagogie z toho čouhá jako sláma z bot. Nepřipomíná vám to něco? Vždyť jsme také několikrát v průběhu minulého století hromadně a kolektivně odsoudili něco, co jsme ani nečetli a o čem jsme nic nevěděli… Článek pak, asi v zájmu vyváženosti, na závěr uvádí, že některé ženy u nás chtějí rodit a rodí doma, protože se bojí prostředí nemocnice.
Paní Iveta samozřejmě netuší, a naši porodníci jí a ženám u nás neřeknou, že komplikace způsobila nejspíš právě atmosféra porodnice (nemocnice). A že kdyby rodila v bezpečí domova, mezi blízkými, porod by s největší pravděpodobností proběhl naprosto bez komplikací. Jak že to popsala Světová zdravotnická organizace již před mnoha lety a jak že o tom hovořil dr. Wagner i u nás již v roce 1999 na konferenci Porod je duše a tělo ve Špindlerově mlýně?
„Porodní bolesti a komplikace jsou častější, když žena rodí na neznámém místě, ve společnosti neznámých lidí, při aplikaci neznámých procedur, když je dlouho osamělá v době porodní, když je připoutána do horizontální polohy, když se nemůže volně pohybovat, když jí nastřihnou hráz a když jí nutí používat léky.“ Tedy když je uvržena do nemilosrdného soukolí typické nemocniční mašinérie, jak ji bohužel muselo a stále musí poznat velká většina žen i u nás, dodávám.
Dr. Wagner, dlouholetý odborný poradce Světové zdravotnické organizace, tam již tehdy mimo jiné konstatoval, že „navzdory politickým změnám ve střední Evropě do zdravotnického systému demokracie ještě nevstoupila. Šéflékaři mají vždy poslední slovo, vládne diktátorská hierarchie, ženy si nemohou vybrat, kde chtějí přivést své děťátko na svět a nemohou rozhodovat, co se s jejich dítětem bude dít ihned po porodu…Výsledky vědeckých výzkumů ale dokazují, že zacházet s rodícími ženami jako s pacientkami je nevhodné. Rutinní holení nemá jiný účel než rodičku ponížit. Rutinní aplikace klystýru v podstatě jen zvýší nebezpečí infekce a v ženě opět zvýší pocit méněcennosti. O tom, jak je nevhodné provádět rutinní nástřih hráze, se již všeobecně ví.“
Biolog a stále více esejista Stanislav Komárek to v dvojčísle revue Prostor (Rodí se nový pohled na zdraví a nemoc?) popsal bez obalu: „Je příznačné, že v současnosti zaujímá medicína, či lépe medicínskoprůmyslový komplex, to místo ve společnosti, které kdysi zaujímala církev… To, co je na pováženou, jsou nepřiznané mocenské nároky, které moderní medicína uplatňuje vůči objektům svého působení… Základním problémem je nahromadění a arogance moci, která zbytek společnosti,“laiky“, zdětinšťuje a monopolně ovládá. V tomto směru je třeba vidět medicínskoprůmyslový komplex jako integrální součást státu, jehož málo přiznávanými cíly je také infantilizace většiny populace a její uvedení do závislosti na centrální mašinérii.“
Jinými slovy, dělají z nás poslušné blbce, kteří si je navíc musí povinně platit. Ještě jinak, v případě těhotenství a porodu dělají z žen a rodiček poslušné loutky při hromadné produkci miminek (a zvyšování svých příjmů). A ty samostatnější a přemýšlivější zastrašují podobnými články, titulky a zamlčováním fakt, jak jsme toho svědky právě v tyto dny.
Ví se totiž již dlouho, že když je péče o rodičku plně pod kontrolou lékařů, přičemž porodní asistentky se jí účastní stále méně, vždy se zvyšuje počet císařských řezů. Je to přitom drahý a nebezpečný luxus.
Přečtěte si, pánové a hlavně dámy, knihu Američanky Henci Goerové „Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu“ (One Woman Press 2002, zvláště strany 31 – 54, 180- 207, 225-242).
Důsledky nadvlády lékařů mužů nad porody jsou dalekosáhlé: podle Michela Odenta (viz vynikající a přehledné stránky www.wombecology.com) se dnes, „díky“ medicínským zásahům a následnému přerušení přirozeného průběhu porodu, rodí již několikátá generace bez lásky! Rozumějte, bez hormonu lásky oxytocinu (protože při lékařsky vedeném, přerušovaném a tedy zpomaleném porodu je rodičce následně aplikován oxytocin umělý). Ženy matky pak nenalézají ten správný mateřský pud a vztah ke svým dětem, jejich synové následně nenalézají vnitřní (sebe)jistotu a dcery schopnost zdravě a šťastně porodit. A tak dále a tak dokolečka. Jsme všichni oběti obětí a dokud nám to nedojde a nezačneme to měnit, bude stále hůř.
Změna systému ale naprosto nezávisí na penězích, jak se vymlouvají „odborníci“: dřevěná porodní stolička, na které rodit je bezpečné, stojí 300 korun, ale nejmodernější porodní zařízení (taková ta velká židle, do které je možno ženu přikurtovat v té nejnevýhodnější porodní poloze, vleže na zádech) 300 000 korun. Nebo jinak, loni u nás porodilo asi 102 tisíc žen, a odhaduje se, že téměř 90% z nich by zásah lékaře, pokud by k němu nebyly dotlačeny, vlastně ani nepotřebovalo. Pokud by tedy jejich porody vedly jen porodní asistentky, ušetřil by stát asi 100 000 platů lékařů za čtyři hodiny práce (odhaduji to na stamiliony korun jen za rok. Co ty na to, pojišťovno?). Jak mi napsala místopředsedkyně UNIPA Ivana Königsmarková, Unie porodních asistentek dostala grant a bude zpracovávat komplexní studii o ekonomické náročnosti péče v těhotenství, při porodu a po něm.
Jak dlouho ještě nám budou všichni ti (ne)zodpovědní odborníci zamlčovat skutečná fakta? Jak dlouho ještě se necháme balamutit a zastrašovat titulky v novinách?
Frederic Leboyer, slavný francouzský porodník a propagátor přirozených porodů a porodů do
vody, prohlásil již před lety: „Těžko je možno si představit děsivější vstup do života než je ten, který porodnictví vymyslelo několika posledním generacím.“
A naopak, jedna maminka tří dětí, postupně porozených v socialistické porodnici, soukromé porodnici, a doma, popsala svou zkušenost: „Zatímco porod v nemocnici byl jako znásilnění, přirozený porod doma byl jako milování.“
Tak co, čtenářky (a čtenáři), který odborníkům (a informacím) dáte přednost?
.
Vlastimil Marek, čtvrtek 26. říjen 2006
