Konečně je na trhu kniha, která by mohla a měla nejen ženám, ale i jejich partnerům, poskytnout dostatek informací k pro ně překvapivému zjištění, že „žena“ je někdo úplně jiný, než si jak ženy, tak muži (všichni vzdělaní metodami 19. století a zaměstnaní vzájemnými výčitkami) doposud mysleli. Americká lékařka (neuroložka a psychiatrička), dnes ředitelka Ženské kliniky hormonů a nemocí Louann Brizendinová přehledně a na základě vlastních zkušeností sestavila jakéhosi „průvodce“ jinak spletitými informacemi o tom, jak funguje ženský mozek, jaký vliv mají hormony na chování ženy a milostné a mateřské city. Možná tak řadě čtenářů a čtenářek pomůže vyřešit řadu nevysvětlitelných zvratů a zkratů v chování jich samotných i jejich dětí z minulosti, anebo vyhnout se řadě zbrklých reakcí v budoucnosti. Doporučuji číst s přestávkami, po větách či odstavcích, a domýšlet důsledky a souvislosti.
Druhá část citátů z knihy Louann Brizendine: „Proč ženy myslí tak, jak myslí a proč jednají jinak než muži“ (Computer Press, 2007)
Co když je komunikační centrum v jednom mozku větší než ve druhém?Co když je emocionální paměť v jednom mozku lepší než ve druhém? Co když má jeden mozek schopnost číst v ostatních lidech lépe než ten druhý?
Dostaneme někoho, jehož vnímání reality mu říká, že komunikace, kontakt, citlivost a zodpovědnost jsou nejvyšší hodnoty. Tato osoba bude cenit tyto hodnoty nade všechny ostatní a bude zmatená, když potká člověka s mozkem, který nechápe jejich důležitost. Dostaneme ženu.
Až do osmého týdne mozek každého plodu vypadá jako ženský – ženské pohlaví je přírodou nastavené jako výchozí. Kdybychom sledovali mužský a ženský mozek na fotografiích snímaných v průběhu vývoje, viděli bychom nákresy okruhů modelovaných jak geny, tak i pohlavními hormony. Obrovský nárůst hladiny testosteronu začínající v osmém týdnu změní oboupohlavní mozek na mužský tím, že zabije některé buňky z center komunikace a vytvoří více buněk v centrech agrese a akce. Kdyby se to nestalo, ženský mozek by rostl nerušeně dál. V zárodečném stavu vyraší mozkové buňky u dívek více spojů v komunikačních centrech a oblastech, které zpracovávají emoce. Jak nás toto rozcestí v plodovém stadiu ovlivní? Například v tom, že díky většímu komunikačnímu centru bude tato holčička upovídanější než její bráška. Muži řeknou asi sedm tisíc slov za den. Ženy jich vysloví asi dvacet tisíc. Dále tato změna ovlivní náš vrozený biologický osud, zabarví brýle, kterými se každý z nás dívá na svět.
Děvčátka se rodí se zájmem o vyjadřování emocí. Vytvářejí si o sobě mínění z pohledů, doteků, z každé reakce lidí, se kterými se dostanou do kontaktu. Z těchto narážek zjistí, zda jsou drahé a milované, nebo na obtíž.
Holčičky nestrpí kamenné tváře. Když se k nim obrátí obličej bez emocí, berou to jako signál, že něco dělají špatně.
Jednoletí chlapci, řízeni mužským mozkem utvářeným testosteronem, mají nutkání prozkoumávat své okolí, dokonce i ty jeho součásti, kterých se nesmějí dotýkat.
Protože mozek dívek nebyl v děloze marinován v testosteronu a jejich komunikační a citová centra byla ponechána nedotčená, přišly dívky na svět s lepší schopností číst ve tvářích a poslouchat zabarvení hlasu. Dívky slyší širší rozsah zvukové frekvence a tónů lidského hlasu než kluci. Dívka už jako dítě slyší mírné napětí v hlase svojí maminky a ví, že by neměla otevírat zásuvku s ozdobným balicím papírem. Ale chlapce budeme muset svázat, abychom si pojistily, že nezničí všechny vánoční balíčky. Není to proto, že by svou matku ignoroval. Prostě není fyzicky schopen slyšet varovný tón.
To, jestli je mladé dívce nasloucháno nebo ne, jí řekne, zda ji ostatní berou vážně, což jde ruku v ruce s vývojem jejího zdravého sebevědomí.
Jestliže se dospělý naladí na stejnou vlnu, vytváří její sebevědomí a pocit, že je úspěšná a důležitá. Jestliže cítí, že s dospělým není v kontaktu, je nesebevědomá.
Jsi-li budoucí matka, jež v sobě nosí holčičku, buď stále v pohodě, aby tvá dcera mohla relaxovat. Jako dívky jsme naprogramovány, abychom se neustále ujišťovaly, že žijeme s ostatními v souladu. Dívky mají velký zájem o udržení harmonických vztahů. Raději se konfliktu vyhýbají.
Díky hormonům a genům jim jejich mozek říká, že mezilidské vztahy jsou základem všeho.
Chlapci také vědí, jak použít tento spolupracující styl řeči, ale výzkumy ukazují, že jej obvykle nepoužívají. Namísto toho obecně používají řeč, aby druhé ovládali, něco vyřídili, chvástali se, zastrašili, ignorovali partnerův návrh a přešli pokusy ostatních něco říct.
Autismus se vyskytuje osmkrát častěji u chlapců.
Mateřství ženu změní, protože doslova přestaví její mozek.
Sladká vůně hlavičky dítěte přenáší feromony, které stimulují ženský mozek, aby vyprodukoval silnou dávku oxytocinu – ten vyvolá chemickou reakci způsobující touhu po dítěti.
Od čtvrtého měsíce těhotenství si mozek ženy už zvykl na obrovské hormonální změny a ona může zase normálně, dokonce hltavě jíst.
Hladina progesteronu během prvních dvou až čtyřech měsíců těhotenství překračuje deseti až stonásobně svou obvyklou úroveň a mozek začíná být „marinován“ v tomto hormonu, jehož uklidňující účinky jsou podobné účinkům diazepamu.
Tyto utišující účinky progesteronu a také vysoká hladina estrogenu slouží během těhotenství jako ochrana proti stresovému hormonu.
V pozdním těhotenství je hladina stresových hormonů v ženském mozku vysoká jako při usilovném cvičení. Je dost zvláštní, že tyto hormony nevyvolávají během těhotenství pocit stresu. Jejich úkolem je přimět ženu, aby na sebe dávala pozor, dbala na správnou výživu a prostředí, ve kterém se pohybuje, a byla méně naladěná na ostatní úkoly, jako jsou porady a organizace práce.
Dítě je připraveno a otočeno hlavičkou dolů.
Oxytocin zaplaví tělo a mozek ženy, což vyvolá děložní stahy.
Jak se hlavička dítěte dere porodními cestami, mozek dostává další dávky oxytocinu, což aktivuje nové receptory a vytvoří tisíce nových spojů mezi neurony. Pro porodu se může dostavit pocit euforie, navozený oxytocinem a dopaminem, stejně jako notně zostřený sluch, hmat, zrak a čich.
Ve světě savců nejsou tyto změny v mozku nijak neobvyklé. Vezměme si například ovci. Když se jehňátko prodere porodními cestami, oxytocin v minutě přepojí mozek samice, což způsobí, že začne být výjimečně citlivá na pach svého mláděte. Za pět minut, možná i méně, je schopná si vštípit jeho vůni. Poté dovolí pouze svým vlastním jehňatům, aby se nakojila, a odmítá ostatní, která mají jiný pach. Kdyby se k mláděti do pěti minut nedostala, aby je mohla očichat, odmítla by je také. Akt porodu vyvolá v ovci rychlé neurologické změny, které jsou viditelné ve stavbě jejího mozku, neurochemii a chování.
Budoucí tatínkové také procházejí hormonálními změnami a změnami mozku, odpovídajícím zhruba těm, které probíhají u těhotných žen.
Syndrom kuvade je běžnou potíží budoucích otců (až 65 %), kteří sdílejí některé příznaky těhotenství se svými partnerkami.
V posledních týdnech před porodem mají muži o 20 % vyšší hladinu prolaktinu, hormonu pro vylučování mateřského mléka. Zároveň jim dvojnásobně stoupne hladinu stresového hormonu kortizonu, který zvyšuje vnímavost a ostražitost. V prvních týdnech po porodu mužská hladina testosteronu o třetinu klesne, zatímco hladina estrogenu je vyšší než obvykle. Tyto hormonální změny připraví jejich mozek na vytvoření citových pout s jejich bezbranným malým děťátkem.
Vědci se domnívají, že by chemické změny mohly způsobovat feromony, které vylučují těhotné ženy, aby ze svého partnera udělaly milujícího otce a vybavují ho – tajně, prostřednictvím čichu – některými ze zvláštních pečovatelských mechanizmů mateřského mozku.
Samičky potkanů, které se narodily vnímavé matce, ale byly vychovány matkou nevšímavou, nejsou jako jejich genetická matka, ale jako ta, se kterou vyrůstaly. Mozek potkaních mláďat se změnil podle míry péče, které se jim dostalo. Toto zjištění má obrovský význam, i kdyby pro lidi platilo jen částečně: jak budeme vychovávat svou dceru, tak bude naše dcera vychovávat naše vnoučata.
Děti, kterým se dostalo mateřské péče méně, se naopak v dospělosti snáze dostanou do stresu, jsou hyperaktivnější, nepozornější, bojácnější a častěji nemocné.
Studenti vysoké školy, o které matka v dětství příliš nepečovala, vykázali na snímcích z pozitronové emisní tomografie (PET) hyperaktivní reakce na stres.
Jedním z důležitých faktorů v prostředí vhodném pro výchovu potomků u jakéhokoliv živočišného druhu je předvídatelnost.
Matky v nepředvídatelném prostředí měly vyšší hladinu stresového hormonu a nižší hladinu oxytocinu než jejich družky v jiném prostředí. V nepředvídatelném prostředí začnou být matky ustrašené, plaché a děti vykazují známky deprese.
Děti, které visí na svých matkách, se mnohem méně zajímají o prozkoumávání okolí a o hry s ostatními.
Změny, které proběhnou v mozku matky, jsou nejzávažnější a nejtrvalejší v ženském životě.
Výjimečná schopnost ženského mozku být s ostatními ve spojení skrz čtení výrazu tváře, vyhodnocování tónu hlasu a registrování citových nuancí je vlastnost, která se vyvíjí už od doby kamenné. Tyto schopnosti umožňují ženskému mozku zachytit náladu dětí, které ještě neumí mluvit a předvídat jejich potřeby. Ženský mozek pak může použít tuto neobyčejnou schopnost i ve všech ostatních vztazích.
Emoce nejsou jen volně proplouvající city, ale skutečné fyzické vjemy, které sdělují úmysly určitým oblastem mozku. Některé z těchto pocitů by mohly souviset s počtem buněk v ženském mozku, které jsou k dispozici, aby sledovaly pocity. Po pubertě jejich počet ještě vzroste. Estrogen zvýší prostředky, pomocí kterých dívky vnímají pocity těla a bolest více než chlapci. Oblasti mozku, které sledují emoce, jsou podle zkoumání snímků větší a citlivější u žen.
Většina mužů prostě nechce ztrácet čas analyzování emocí. Muži začnou být netrpěliví, protože jim to trvá moc dlouho. Ženské slzy mohou v mužském mozku vyvolat bolest. Mužský mozek zaznamenává v bolestném výrazu bezmoc a tuto chvíli je pro něj těžké snášet.
Nově narozené, sotva jednodenní holčičky reagují na pláč jiných dětí – a na lidské tváře – více než chlapci. Muži zachytí jemné známky smutku v ženině výrazu jenom ze 40 %, zatímco ženy si jich všimnou z 90 %.
V mužském mozku budou spoje mezi jednotlivými oblastmi jako polní cesty; v ženském jako dálnice. Podle výzkumníků Michiganské univerzity používají ženy pro reakce na citové zážitky obě mozkové hemisféry, zatímco muži jen jednu. Zjistili, že spoje mezi emočními centry jsou také aktivnější a četnější u žen. Během jiného výzkumu na Standfordské univerzitě dobrovolníci pozorovali obrázky s citovým nábojem, zatímco jejich mozky byly skenovány. V mozku žen se rozsvítilo devět různých oblastí mozku, zatímco u mužů jen dvě.
Paměť ženy si lépe uchová citové detaily, neboť ženská amygdala se emočními nuancemi aktivuje snáze. Čím silnější je reakci amygdaly na stresovou situaci (jako je nehoda nebo ohrožení), nebo příjemnou událost (jako je romantická večeře), tím více detailů zážitku hipokampus připojí do skladiště vzpomínek.
To, že ženy mají relativně větší hipokampus, může být důvodem jejich lepší paměti na detaily jak příjemných, tak nepříjemných zážitků – kdy se staly, kdo u toho byl, jaké bylo počasí, jak to vonělo v restauraci. Vybaví si je jako podrobný, trojrozměrný, smyslový záběr. On si pamatuje, že když se poprvé zmínil o svatbě, udělalo se jí špatně, ale už neví, jak se jí nakonec zeptal. V paměti tyto drahocenné podrobnosti nechovává. Není to proto, že by Evan Jane nemiloval, jeho mozkové okruhy nejsou prostě schopny udržet informace, takže je neuloží do dlouhodobé paměti.
Když mě matka vychovával, říkávala mi, že úspěšnost a délka manželství by se mohla měřit počtem „kousnutí do jazyka ženy“.
Ženský mozek má také ke konfliktům hroznou nechuť.
Výzkumy ukázaly, že když vypukne konflikt nebo hádka ve hře, dívky se obvykle rozhodnou hru přerušit, aby se vyhnuly jakémukoliv střetu, zatímco chlapci zpravidla zaníceně pokračují – soupeří o pozici, soutěží a celé hodiny se hádají, kdo bude šéf nebo kdo si bude moci hrát s kýženou hračkou.
Vlastimil Marek, pondělí 11. únor 2008
