Loňské nepokoje v Paříži a jiných francouzských městech, při kterých muslimská mládež zapalovala auta a vytloukala výkladní skříně, a letošní pokřik muslimů kolem citace Benedikta XVI. na téma víry a rozumu (v níž zmínil i islám), znovu nastolují otázku jak jakési naivní bezbrannosti západního myšlení, tak negativního vlivu televizního vysílání na stav světa.
Když tak člověk sleduje žabomyší spory našich nerozumných politiků o malá ale jejich korýtka, musí se divit čím dál víc: jak to, že jsou tak slepí? Jak to, že nevidí, co se děje? Jak to, že v čase, kdy se rozhoduje o budoucnosti naší civilizace, tráví veškerý čas spory mezi stranami a parlamentními frakcemi? Koncem 60. let min. stol. na tehdy podobné téma prohlásil spisovatel Procházka: „Když se loď potápí, protože má pod čarou ponoru díru velikosti vrat stodoly, rozumný kapitán neposílá plavčíka natírat stěžeň.“
Tvrdím již delší dobu, že člověk, naprogramovaný evolucí na život v tlupě maximálně o třiceti členech, a na život v africké lesostepi, nedokáže zvládnout současný příliv vjemů a problémů, který mu každý den zaplavují mozek. Nemůže. Evoluce totiž nepočítala s atomovou energií, zabíjením bližních zmáčknutím spouště či tlačítka, s neodolatelnou působivostí symfonického orchestru, se silou psychózy davu fotbalových fanoušků, s anonymitou mnohasettisícového města, ani s televizní reklamou či propagandou.
Zopakuji (vše už bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchal, je třeba to říci znovu): televize je 25 obrázků za vteřinu. Zatímco my registrujeme jen jeden, naše podvědomí vnímá a zpracovává čtyřiadvacet dalších. Neubráníme se ani reklamě na dámské vložky s křidélky, jak se tedy máme ubránit propagandě násilí, vražd, válek, anebo pro klipovou televizní kulturu tak typickému zjednodušování života na krátké slogany a symboly?
A přitvrdím: jak se mají statisíce unuděných mladých muslimů, pohodlně žijících ze sociální podpory v západoevropských zemích, ubránit systematicky štvavé televizní propagandě arabských stanic, nenávisti svých duchovních vůdců a neustálým výzvám k džihádu?
Naivita a trestuhodná neschopnost rychle a účinně na tomto poli zareagovat tak pomalu ale jistě směruje Evropu, především tu západní, ve které dnes žije odhadem asi 18 milionů muslimských imigrantů ze severu Afriky a arabských zemí, k vážné společenské krizi a ostrým sporům. Abychom byli konkrétnější, ve Francii je dnes, jak zmínil Benjamin Kuras v článku Evropský islám nebo islámská Evropa (28. 6. 2006), oficiálně 10% obyvatel hlásících se k islámu, v Holandsku 8%, v Německu oficiálně 7%, v Dánsku 5%, v Británii 4%. A cituje předsedu umírněné (!) organizace německých muslimů Bassama Tibiho, který o budoucnosti nemá pochyb, a váhá jen o její podobě: „Bude islám, který je předurčen ovládnout Evropu, islám evropský, nebo šaría?“
Dnes už víme, jak škodlivé jsou jisté negativní programy našeho mozku, a jak snadno (v atmosféře všeobecné propagace násilí v médiích) člověk podlehne iluzi, že ti druzí jsou vinni mým neúspěchem. Už je prokázán přímý vliv sledování televize na rostoucí agresivitu mladých lidí (i když tohle není jediný škodlivý „program“ – o přímém vlivu medicínských porodů na agresivitu společnosti píši často jinde) v kterékoliv společnosti. Už také víme, že tyhle děti jsou „dětmi“, tedy osobami neschopnými domyslet dlouhodobější důsledky svých činů, nejméně do jednadvaceti let svého věku. V Anglii, v Holandsku, ale především ve Francii žijí na okrajích velkých měst, jsou frustrovaní a mají pocit, že o ně nikdo nestojí. Kromě radikálních duchovních a vysílání satelitních arabských televizí.
Navíc je stále zřejmější, že Západ si, alespoň co se týče většiny politiků a intelektuálů, s narůstajícím nebezpečím islámského fundamentalismu vůbec neví rady. Nikdo zatím neví, odkud a jak začít. Takže co kdybychom začali tam, kde jsou vlivy oněch škodlivých programů nejzřejmější? U satelitních vysílání arabských televizí… BBC to pochopila a během tří let chce začít vysílat do celého arabského světa speciální programy, které by byly jakýmsi protipólem štvavých programů zatímních vysílačů.
Situace je vážnější než si připouštíme, jak připomíná občas nějaký ten realističtější hlas.
„Jak dlouho je možné se za všechno omlouvat a přitom zcela jasně vědět, že o omluvu vůbec nejde?“ ptá se Agnieska Kolakowská v zamyšlení Válka v níž prohráváme, které otiskla Kavárna, příloha MF Dnes (7. 10. 2006), a na téma současný islámský terorismus (ve světle jeho kritiky papežovy citace středověkého učence) pokračuje: „Irán už dávno vyhlásil, že chce zničit Izrael. Islámští extremisté už dávno deklarovali, že mají za hlavní cíl zničení Západu a ovládnutí jeho území.“
Jako bychom my v Evropě a v USA jednali podle nějakého kdysi úspěšného, ale dnes už zastaralého a prakticky nepoužitelného programu. Tak jako v době studené války Západ nechtěl „zasahovat“ do věcí jiných (i když totalitních) států, i dnes dává přednost politice korektnosti za každou cenu. Přitom „muslimové v islámských zemích i na Západě se mohou beztrestně dožadovat vraždění nevěřících, vybíjení židů a pronásledování křesťanů, ale my jménem politické korektnosti islám kritizovat nesmíme…“ připomíná Kolakowská, a docela natvrdo vyvozuje: „Ano, jde o válku civilizací. A my v ní začínáme prohrávat. Můžeme se buď podvolit a obrátit na islám, což už bylo nabídnuto papeži, jako nejlepší a v podstatě jediné možné východisko ze situace, které mu umožní zůstat naživu, nebo se bránit a bojovat.“
Člověk nemůže z pasti, dokud neví, že je v ní. Dokud si politici a lidé na Západě neuvědomí neuvěřitelně destruktivní vliv svých zastaralých a tedy škodlivých programů mysli, a v tom reálném každodenním slova smyslu programů televizních, zvláště těch štvavých a zjednodušujících, dokud budou „demokraticky“ a neuvěřitelně naivně předpokládat, že když má imigrant kde bydlet a co jíst, stává se automaticky demokratem, dokud nezačnou i sami sebe a svou mládež vychovávat k duchovnosti (a tím pádem k téměř automatické toleranci a schopnosti soucítit a naslouchat), je jim souzeno prožít další tvrdou a velmi bolestivou lekci.
Ještě bohužel není tak zle, aby mohlo být lépe… Ještě si ani my sami neumíme všimnout, jak destruktivní je naše dosavadní autoritativní porodnictví, výchova a vzdělání, jak neuvěřitelně naivně jsme nechali (nikým nevolené a naprosto psychicky nepřipravené) televizní a mediální magnáty obsadit široké a mocné pole vlivu médií nejen na psychiku společnosti. A tak je nám souzeno (zatím nepoučitelně) protrpět se k tomu, co naznačují Huntington či Fukuyama a Rushdie, co tvrdí Kolakowská, duchovní učitelé, prenatální psychologové a výše uvedené řádky.
Škodlivých programů produkuje naše západní psychika (na individuální) a společnost (na lidské a globální úrovni) čím dál víc. Kromě programů v myslích mocných jsou podle mne ty nejviditelněji škodlivé (a nejsnáze regulovatelné a reformovatelné) některé programy televizní.
Vlastimil Marek, pondělí 9. říjen 2006
