Na jaře roku 1998 jsem v časopise BARAKA č. 4 otiskl překlad rozhovoru s Clevem Backsterem Rostliny reagují. Od té doby jsem čekal na nějaké to oficiální „vědecké“ přiznání, že nejen zvířata, ale i rostliny nějak rozumně reagují, tedy jsou inteligentní. Už je to tady.
Backster, který pracoval s detektorem lži, totiž jednou připevnil elektrody na listy rostliny, a zjistil že rostlina reaguje na různé vnější, pro ni nebezpečné situace, a dokonce na jeho myšlenky! Jednou si chtěl uvařit kávu, ale pak si uvědomil, že potřebuje šálek na něco jiného a vařící vodu vylil do výlevky. Rostlina vykázala silnou reakci. Když delší dobu do výlevky nevylévám chemikálie nebo vařící vodu, rozroste se v ní mikroskopická džungle mikroorganismů. Rostlina reagovala na jejich smrt, domyslel si.
Později dokázal měřit i reakci jogurtu, tedy mikroorganismů, žijících ve správném jogurtu. „Byl jsem ohromen schopností vnímat takovéto věci na bakteriální úrovni,“ říká Backster. „Jeden vzorek jogurtu reaguje, když konzumujete jiný jogurt. Nebo když kápnete kapku antibiotik do jednoho jogurtu, druhý opět reaguje. Krmil jsem svou kočku vařeným kuřecím, které jsem uchovával v lednici, a aby to neměla zmrzlé, ohříval jsem jí to v mikrovlnce. Když to maso už bylo starší, můj pokusný jogurt reagoval na každé vložení masa do trouby – reagoval na smrt mikroorganismů. Nemohl reagovat na mé pocity, protože já jsem o této reakci v té době netušil.“
Novinář, který s Backsterem dělal rozhovor, se nemohl nezeptat: „A jak reagoval jogurt na to, když maso žrala kočka?“ Odpověď potěší vegetariány i přívržence teorií dr. Moodyho: „Je zajímavé, že i baktérie mají jakýsi obranný mechanismus, který je v extrémním nebezpečí uvede do stavu šoku: prostě (bezbolestně) zahynou samy. Totéž dokáží mnohé rostliny…“ A novinář podotkl: „Slavný cestovatel Livingston byl jednou napadnut lvem, a později vyprávěl, že během útoku šelmy necítil vůbec bolest, naopak, celou dobu pociťoval nesmírné blaho.“
Po zoolozích, kteří donedávna šmahem odmítali „pavědecké bláboly“ o vědomí savců (přičemž dnes víme, že jakési vědomí mají nejen všichni savci, ale i včely, termiti a další hmyz), tedy přišli na řadu i botanici. Ukazuje se, že ani rostliny nejsou tím, čím se zdají být: jsou inteligentní. Obvykle velmi dobře informovaný (protože sečtělý a neustále se vzdělávající) neuropatolog František Koukolík v pořadu Českého rozhlasu Dopoledne s Leonardem 20. března 2007 hovořil o tom, že „rostliny vypadají pasivně, ale pasivní nejsou. S velkou citlivostí rozlišují 15 různých signálů podobně jako lidé. Poznají světlo, zvuk, doteky, teplo, chuť a vůně. Procesy, jimiž rostliny signály z vnějšího prostředí, tedy jakýsi druh informace, proměňují do své vnitřní řeči, jsou velmi blízké těm, které užívají buňky živočichů, včetně těch nervových… Kaskády chemických reakcí, které při těchto procesech běží, svědčí o tom, že rostliny a živočichové mají společnou vývojovou větev. V jádrech nervových buněk našich mozků jsou sekvence, jež máme společné s obilím.“
Víme již roky o tom, že stromy reagují na vnější nebezpečí a dokonce před ním umí chemicky varovat ostatní stromy v lese, a že vykazují vlastní energii, která je na jaře bouřlivě silná a v zimě (a v nemoci) minimální. Už v roce 1997 publikoval v časopise Lesnická práce ing. Rajda metodu elektrodiagnostického měření energie stromů: „Pomocí této metody se měří přirozené fytoelektrické proudy, které vznikají mezi rostoucími stromy a půdou. Ve stromech dokonale zdravých dosahují fytoelektrické proudy nejvyšších hodnot. Při zdravotním oslabení se však jejich hodnoty výrazně snižují úměrně s postupující mírou poškození až ke spodní hranici, kdy fyziologická činnost ustává a strom odumírá.“ Měří se jednoduchým přístrojem – jedna elektroda se zapíchne do země u stromu, druhá do kůry a „fytoelektrický“ proud je změřen.“ (viz)
Zatímco se tedy západní botanici marně snaží nalézat nové léky z rostlin metodou pokusu a omylu (jako při objevu penicilínu a nejnovějších léků na rakovinu), šamani nějak umí „komunikovat“ přímo s rostlinami. Respekt (3/2007) přinesl recenzi Petra Třešňáka knihy Jeremy Narbyho Kosmický had (Po šamanských stezkách k tajemnému výzkumu jazyka DNA a ke kořenům poznání) o paralele tvaru a průběhu hadů a rostlin v ayahuascových vizích peruánských domorodců (i západních nadšenců) s DNA. Domorodí léčitelé se na léky na různé nemoci „ptají“ samotných rostlin a popisují struktury, které se tak podobají dvojité šroubovnici DNA. A protože podobné vize lze najít u domorodých šamanů i v Tibetu nebo Nepálu, závěr Narbyho je sice odvážný, ale logický: „Šamanská cesta je možná sestupem vědomí k veškeré informační databázi života.“ Jinými slovy, záměrně změněné vědomí šamana dokáže, o pár oktáv níž, „číst“ v DNA rostliny.
Možná je nejvyšší čas zahodit eurocentricko antropologickou aroganci tzv. racionality a „vědecké objektivity“ na smetiště dějin, a v pokoře uznat, že naši předkové a ti tzv. primitivní šamani ledacos věděli a uměli. Možná je nejvyšší čas na radikální změnu přístupu k „výrobě“ a způsobu konzumu masa a mléka, ale i zeleniny a obilovin.
František Koukolík své vyjádření uzavřel takto: „Jestliže budeme jádro inteligence chápat jako adaptivní nebo přizpůsobivé změny chování ve vztahu k proměnám zevního prostředí, pak jsou rostliny vysoce inteligentní… Jestliže je smyslem inteligence zvýšit biologickou zdatnost, tedy schopnost přežít, jsou rostliny vysoce inteligentní. Udrží se při životě v tak krutých podmínkách, kde to živočichové nesvedou.“
Co všechno ještě nevíme o rostlinách? Co ještě umí pampeliška a lípa? Jaká tajemství skrývá deštný prales? Budou se farmaceuti učit odkrývat složení a účinek rostlin pod vlivem nějaké moderní verze ayahuascy? Co na to Klub skeptiků Sysifos a Jan Tleskač?
Vlastimil Marek, středa 21. březen 2007
