Henry Marshall, Američan, žijící v Amsterodamu, který posledních 33 let zpívá (a skládá a nahrává) melodicky upravené původně indické mantry, přijede do Brna a Prahy. Pro ty, kteří ještě nezažili osvobozující, zklidňující a extatický dvouhodinový pocit soupatřičnosti a přesahu (individuálních hrníčků subjektivních bouří), by to mohl být docela efektivní start do další, kvalitnější kapitoly jejich i partnerských životů.
Že zpěv jako takový léčí a uklidňuje, se ví dávno a dnes už prokazatelně. Že je dobré zpívat, cokoliv, jen pravidelně zpívat, začíná chápat stále větší počet těch, které paní učitelka nebo ambiciózní maminka kdysi zakřikla větou „Frantíku, ty nám to kazíš, ty raději nezpívej, a jdi do kouta“. Že je lepší zpívat pozitivní písničky, a hrát pozitivně a bez not složenou písničku či melodii, ví Indové tisíce let, a západní muzikologové a muzikoterapeuté posledních třicet let. Pokud by ale člověk hledal nějaký druh zpěvu, který by byl Rolls Roycem mezi všemi Trabanty kolem, musel by začít zpívat mantry.
Znám Henryho osobně od roku 1995, a pokaždé, když se vidíme, obdivuji jeho klid a vyrovnanou vytrvalost, kterou šíří svými mantrami i vstupováním (já bych po koncertech nevydržel celé hodiny podepisovat obaly CD), zároveň s profesionalitou, s jakou každý koncert připravuje (a přilétá raději o den dříve, jen aby byl na koncert připraven na 100%). Poslal jsem mu pár otázek, abych pak pomocí jeho odpovědí mohl pozvat ty, kteří ho ještě nezažili. Přijďte se podívat na člověka, který je pánem svých situací, a zároveň laskavým, vstřícným člověkem, jenž nesedí s rukama v kapse.
Čtěte (a pak v sobotu 27. září od 17:00 v KD Vltavská zpívejte s ním).
* * *
Jaký je rozdíl mezi Henrym v roce 1994, kdy vyšlo první album manter na CD, a Henrym dnes?
Dnes jsem daleko klidnější. Tehdy jsem byl orientován více na pozitivní změny v energii. Změna nakonec vypadá daleko klidněji, uvolněně a přirozeně, s méně důrazem na „dělání“, s větším soustředěním na „bytí“.
Je dnes natáčení manter snazší? Existují nějaké rozdíly mezi publikem různých zemí? Nestává se ti zpěv manter rutinou?
Dnes už to umíme, takže natáčení je snazší. Autentičtější, a tak by měla znít každá mantra. Je důležité aby byla jednoduchá a důvěryhodná.
Co se týče publika… snažím se vždy zpívat tak, jak cítím, že publikum potřebuje. Někdy je přímo vyzvu k tanci, jiná skupina si vychutnává spíše meditování.
Existuje zaručený fígl, jak zpívat, aby to nebyla rutina: vyladit se na jedinečnost každé nové skupiny. Dalším aspektem zaručujícím stále inspirující a nikdy se neopakující zpívání manter je samotné zpívání. Pokud člověk zpívá tak, že právě zpívaná mantra je v tom okamžiku tou nejdůležitější a nejsmysluplnější věcí na světě, pak se nikdy nenudí a nikdy ho ani nenapadne brát to jako něco rutinního a nudného. Je to naopak nádherný způsob, jak být bděle přítomný, teď a tady.
Máš z koncertů nějakou zpětnou vazbu? Zpívají někteří trvale?
Hodně jich zpívá denně. Ať už doma, s mantrami nahranými na CD, nebo ve skupinách. To je nádherný vývoj a zdá se, že počet takových lidí narůstá.
Jak zařídit, aby si mantry zpívali, a tím pozitivně ovlivnili své rozhodování, i poslanci a senátoři?
Nejdůležitějším aspektem je zpívat spolu. Zpěv pozitivních písní přináší pro ty, kteří je zpívají, celou řadu pozitivních důsledků. Čeští politici by mohli, jak to už roky navrhuješ, zpívat třeba jen mantru Lásko Bože lásko.
Byl by to obrovský pokrok, kdyby se v parlamentech nejrůznějších zemí začaly zpívat mantry a stalo se to pravidlem.
Stejně tak by světu pomohlo, kdyby se stále víc lidí rozhodlo se svou (i společenskou) situací něco dělat, a začali, aby se vyčistili a aby zpozitivněli, třeba zpěvem manter. Kdyby četli spíše knihy Edgara Tolleho nebo dalajlamy místo burzovních zpráv a článků o katastrofách ve světě.
Samozřejmě, oběma nám je nám přece jasné, že skutečnou revolucí bude ale jen revoluce v našich vlastních hlavách: zatím nejsme tak bdělí, zatím jsme spíše fascinováni různými druhy kolektivní víry.
Stále více lidí poslouchá heavy metal a techno, společnost je stále hlasitější, a také hlušší… nejsi někdy z toho, jak lidé nenaslouchají ani svým tělům, natož svým blízkým nebo přátelům či kolegům, a zbytečně tak hazardují se svým zdravmí, unaven?
Zdraví, ať už to mé, nebo to všeobecné, mne také zajímá, samozřejmě. Také moc dobře vím o emočních a duševních důsledcích negativního myšlení a negativních poselstvích hudby a písní. Lidé si potřebují odpočinout od běžného stavu vědomí. A buď mu propadnou, nebo jej překonají. Optimistický scénář přinese zvýšenou oblibu zpěvu vůbec, natož manter. A to bych, právě tak jako ty, velmi ocenil. Mimochodem, ve světě dnes zpívá mantry a jejich variace řada velmi známých zpěváků a zpěvaček (Durga Das, Deva Premal, Jai Uttal a další). I to může mladým nabídnout alternativu.
Pozoruji, že stále větší počet českých žen se svými partnery „soutěží“. Jakoby se stále větší ekonomickou a společenskou svobodou, vydobytou mužským způsobem, tedy „bojem“ a soutěží, byly stále více nešťastné, což se projevuje například ve zvýšeném výskytu domácí agrese, a nejen té mužské. Jaké je to v Holandsku?
Lidé potřebují nějaký model, vzor, návod, jak se vyrovnat se sociálním a psychickým útlakem. Bez odborné rady a pomoci agresivita jen narůstá. To se děje na celém světě. V Holandsku je tohle vědomí přece jen na vyšší úrovni než je obvyklé.
V našich skupinách ale také v rámci naší psychologické práci dáváme prostor pro vyjádření téhle často skrývané agresivitě. S klientkami křičíme, boucháme do polštářů, dokud se všichni nezačneme smát. Existuje více metod, jak lze nezpracované emoce a potenciální agresi bezpečně transformovat. A pak následuje odpouštění a budování lepších vztahů.
Existuje nějaká mantra pro vylepšení vztahů mezi muži a ženami?
Na počátku vědomého úsmyslu využít zpěvu manter pro transformaci nějaké negativity je důležité začít s nějakou velmi všeobecnou a postupně používat další, konkrétnější. Nejlepší všeobecná mantra je Om Šrí Ram, Džej Ram, Džej Džej Ram, která vibruje „vítězstvím sil lásky“. Léčí narušené vztahy, přináší odpuštění. A je-li mezi partnery opět láska, vše je možné.
Vlastimil Marek, pondělí 22. září 2008
