Blog nazvaný Mysl je potvůrka, jako ostatně všechny další na duchovní témata, netrhá rekordy ve čtenosti. Ne že by nebyl dobrý, ale není pro běžného čtenáře blogů dost (povrchně) atraktivní. Už kdysi na „Světě namodro“ jsem udělal pokus, a v názvu článku použil slovo sex: v tu ránu se čtenost ztrojnásobila. A tak mne napadlo, že napíši stejný článek, jen místo slova mysl napíšu slovo sex. A uvidíme, jak si povede.
V rámci besedy padl dotaz, jaké je to skutečně správné provedení slavné pozice dvojitého páva. Americkým učitel tantry, který se učil právě v Indii, kde dostal i „iniciaci“, dotaz zodpověděl, ale protože se domnívám, že nebyl tak docela pochopen, pokusím se naznačit, jaké pasti a pastičky připravuje tantra erotickým hledačům a „západním“ (tedy i českým) adeptům tantry..
Když si člověk uvědomí, že je každodenní otrok programů a prográmků, které do jeho mozku a mysli vložila postupně evoluce, genetický odkaz rodičů (a prarodičů, protože velkou řádku vlastností člověk dědí ob generaci, od dědečka či babičky), životní příhody z dětství i dospívání, škola a četba, už vykročil na cestu. Cestu poznání sebe sama, iluzornosti mysli a emoční závislosti na každičké myšlence. Možná také zjistí, že jeho psychika, ale i erotika, je závislá nejen na tom, jak na sex myslí (jestli pozitivně nebo negativně), ale že na sex myslí v závislosti na tom, jak a čeho se najedl a napil. A že když pozoruje nahou ženu, nevidí nahou ženu, ale obraz nahé, který mu mysl promítá na monitor mozku (přičemž ten obrázek může být nejen barevně, ale i tvarově velmi zkreslen, podle toho, v jaké náladě a v jakém základním programu právě vnímá).
Byli to právě staří Indové (a posléze Buddha Šakjamuni), kteří objevili tuhle „máju“, iluzornost našeho vnímání, zároveň s možností to či ono změnit: jaksi softwarově, ale posléze i hardwarově (dnes už víme o neuroplasticitě, schopnosti mozku měnit se zároveň s tím, jak to či ono děláme: centrum pro prostorovou orientaci londýnského taxikáře je větší a výkonnější, než totéž centrum obyčejného Londýňana). Byli to Indové, kteří rozpracovali umění sexu do mnoha kategorií a vynalezli tantru (tu ovšem nikoliv jako sexuální užívání si, ale jako cestu k poznání sebe sama a ovládnutí nejen sexu, ale i mysli).
A byli to Tibeťané, kteří dovedli nejdál umění změnit a zvládnout nežádoucí emoce.
Metody, vedoucí ke zvládnutí mysli, emocí a sexu jsou samozřejmě také jen „softwarové“: když myslíte celé dny na problémy a skandály a v mysli máte nenávist, mozek příslušně odpoví a za pár let už z bludného kruhu nenávisti a negativního vnímání sebe a světa jen tak nevybřednete. Když nacvičíte určité pozice (po posílení určitých svalů v oblasti genitálií), vaše sexuální dovednosti se vylepší. Když navíc začnete zpívat příslušné mantry (a také myslet pozitivně, žít v akusticky a ekologicky čistém prostředí), za pár měsíců se váš mozek přizpůsobí (neurony se propojí jinak, novými dendrity), a mysl vám na monitor vašeho mozku začne promítat svět tak, že, metaforicky napsáno, vaše pomyslná „láhev bude vždycky z poloviny plná“. Jak tělo, tak ani mysl nebude ztuhlá, očekávající „problém“, ale uvolněná, pružná a nastavená na „radost“ (třeba ze sexu).
Skutečným problémem většiny začátečníků je ale iluze, že když se naučím zpívat jednu z nejsilnějších indických manter přesně tak, jak to zpívají Indové, nebo několik kámasútrových pozic, budu osvícen anebo ženami vyhledávaný úspěšný milovník. Zaprvé to nejde: nenarodili jsme se v Indii, nejedli celý život jejich pokrmy, neslyšeli od dětství zpívat mantry, kírtany a bhadžany (jak nazývají základní druhy posvátných zpěvů), a neumíme poslouchat své učitele (ve smyslu poslušně následovat jejich instrukce): neustále něco kritizujeme a komentujeme (a v případu tantry nikdo není ochoten celé měsíce posilovat pár svalů, než se vůbec dostane k „zasouvání a vysouvání“ lingamu). A zadruhé, i když zpíváme či milujeme relativně dobře, neznáme skutečný (neobyčejně široký a hlubinný, v indické tradiční kultuře zakořeněný) význam sanskrtských slov té které mantry (i když nám je přeložili) a fyzický i psychický důsledek té které sexuální pozice.
Ve skutečnosti je celkem jedno, jestli zpíváme či milujeme tak či onak: pokud zpíváme (mantru, ale i nějakou lidovou, nejlépe pozitivní písničku) a milujeme vroucně, na 100%, a neustále dokola, celé dny (nejprve nahlas, pak jen rty, a pak třeba už jen v mysli) tak poctivě a vytrvale, jako Indové nebo Tibeťané, pak se výsledky dostaví. Pokud ovšem zpíváme nějakou mantru jen těch šest minut (jak trvá její nahrávka na CD), a jen občas, nebo se milujeme jen pár minut, je to sice lepší, než kdybychom při pokusu o záchranu partnerství či manželství zpívali „Skončili jsme jasná zpráva“, nebo docházeli za prostitutkami, ale moc daleko na Cestě poznání nedojdeme.
Hned v několika mantrách se „zpívá“ o tom, že je třeba dojít (na cestě v rámci duchovní očisty a praxe) až „za“, a potom „za to za“… tedy za slova, a dokonce i za myšlení. Proto jsou pro zápaďany nejúčinnější mantry jednoduché: Om mani padme hum, nebo Alelujá, nebo dokonce jen Óm. Důležité je, aby ono vyslovované (zpívané) slovo nebylo ukotveno v nějaké emoci, v nějakém významu. Hned na počátku každého kurzu tantry by mělo být zdůrazněno, že tantra není kurz nezřízeného souložení, ale duchovní cesta (jen využívající sexuální energie).
A každý ví, že nejlépe se člověk (své mysli) „ztratí“, tedy octne ZA (konceptem milování) při milování a orgasmu.
Zpívá-li tedy začátečník nějakou posvátnou mantru vroucně, ale neustále se vyptává, jaká je ta nejsprávnější intonace, nebo miluje-li se nějaký vyznavač tantry dnes a denně, ale stále se vyptává své partnerky, jestli a jak byl dobrý, svědčí to o neustálém pracovním ruchu jeho mysli: jedna slova (negativní, kritizující, hodnotící, komentující) jsou postupně nahrazena jen jinými slovy a významy (hrdost že zpívám jako Ind, potřeba ukázat to jiným, touha být pochválen atd.). Mysl, potvůrka, připravila past, a mantrový či tantrický nadšenec do ní ochotně a slepě spadl.
Mantra (a tantra) je především dokonalou pomůckou, jak zklidnit (nebo přerušit) mysl (protože když člověk zpívá nebo miluje na 100%, na hladině jeho mysli není nic, než sám zpěv či milování). Způsobem, jak zastavit její běžný překotný provoz (aby např. imunitní systém měl čas a příležitost vykonávat své poslání: zpěv manter skutečně „léčí“ – tedy nepřekáží léčbě). A když je nepřetržitý provoz téhle továrny na iluze a komentáře (s odpovídajícím tělesnými reakcemi) zastaven, pak se člověk octne v okamžiku „před myšlením“. Tedy ve stavu, o kterém zpívají, a ke kterému se touží dostat všichni zpěváci manter na světě.
Člověk je pak nejen zdravý a šťastný (protože funguje), ale i jaksi „nad věcí“: je připraven na všechno, ale nic nečeká. A nechá mysl (a mozek, protože to je ten největší sexuální orgán) hrát si a vyvádět, ale zároveň ji dokáže pozastavit (aby nepřekážela a negativně ho neovlivňovala).
Mysl i sex jsou potvůrky, když je nevychováte, pak ony vychovávají vás.
Vlastimil Marek, středa 22. říjen 2008
