Jak se tak už pár desítek let snažím jíst zdravě, nepřestávám se divit. Odborníci doporučovali margaríny, prý je máslo škodlivé, a po deseti letech zase doporučují máslo, že zase až tak škodlivé není. Pamatuji, jak se mělo pít mléko a jíst sýry, aby byly děti zdravé, a potom tvrdili, že mléko není zase až tak zdravé (a tavené sýry už vůbec ne). Když mi před rokem začalo být slabo a našli mi vysoký obsah rtuti v těle, žasl jsem: odkud by se tam vzala? A pak mi to došlo – mám rád tuňáka a dávám si ho jak ve formě pomazánek (s lučinou, cibulkou a citronem), tak v pizzeriích na pizze nebo v salátech.
Dneska už není na nic spolehnutí, zopakoval jsem si někdejší slogan babičky, a začal zjišťovat, že to s tím jídlem skutečně není jednoduché. Jedl jsem rád a často sojové výrobky, než jsem se dočetl, že snižují potenci. Přešel jsem výhradně na olivový olej, než jsem se dočetl, že to, co se vydává za extra virgin je jen virgin (výrobci často falšují etikety, podle průzkumu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v roce 2005 bylo z patnácti olejů deset neoprávněně deklarovaných a jeden dokonce ani nebyl olivový).
Už před dvaceti lety kolega přinesl výsledky měření úrovně dusičnanů v čerstvé na trhu prodávané zelenině, a žasl, jaké to jedy do té doby baštil s přesvědčením, co všechno dělá pro své zdraví. A tak začal v Budějovicích pěstovat vlastní mrkev na zahrádce za domem, ale další sezónu přestal, protože ač chemicky nehnojena, měla jeho mrkev těch dusičnanů právě tak vysoké hodnoty (asi spad z elektráren či co) jako ta chemicky hnojená.
Snažím se nejíst červené maso, a kdysi jsem rád baštil kuřecí, ale při pohledu na utrpení jatečních zvířat při porážkách a pomyšlení na ty koncentráky na výrobu broilerů, nacpané hormony a masokostní moučkou, jsem přestal. Jenže teď jsem si stáhl informace o tom, co by měl jíst člověk, který má krevní skupinu nula, a užasl jsem: naopak bych měl jíst červené maso, nikoliv kuřata a vepřové. Mám rád čočku, ale měl bych jíst spíše hrách. Miluji neslané nebo čerstvě naloupané arašídy, ty jsou ale pro mne škodlivé a nežádoucí právě tak jako mák (nesladím, a tak si švestkové knedlíky sypu vskutku hojně). Rád si dám křupavé rohlíčky od místního pekaře, a kupuji spíše vícezrnný chléb, ale teď jsem zjistil, že pšeničné pečivo je pro mne nevhodné a chléb bych měl jíst spíše žitný nebo špaldový (rozhodně ne ten vícezrnný). Naopak, mám teď důvod odmávnout doporučení ženy, abych nepil sodovku a minerální vody (ty jsou pro mne velmi prospěšné).
Oddechl jsem si, když jsem zjistil, že mohu a měl bych čekanku, kedluben, červenou papriku, brokolici, petržel a špenát, ale zarazilo mne, že budu muset omezit nevhodné bílé a červené zelí, žlutou kukuřici, květák, čínské zelí a houby (které miluju!).
Že bych neměl konzumovat velké ryby vím už dlouho a tak, protože jsem uvěřil tvrzení jiných odborníků, kupuji malé konzervy, do kterých se prý zpracovávají malí tuňáčci, jejichž maso prý ještě není promořeno různými těmi chemikáliemi a těžkými kovy ze znečištěných moří. Když si tak dnes ale prohlížím regály s konzervami, jsem zmaten docela: co tedy kupovat, chci-li pravidelně jíst doporučované rybí maso? A jak poznám tuňáky z Havajských ostrovů, které prý jediné neobsahují ruť (jak jsem se dočetl v hororovém článku v pátečním magazínu LN)?
No a teď se situace ještě více zkomplikovala: dobrý olivový olej prý pomáhá kontrolovat hladiny toho „špatného“ cholesterolu, ale já už dávno ztratil přehled, který je ten dobrý a proč. Český česnek (vytlačený z trhu nesmyslně laciným čínským) sice je zdravější a chutnější, ale není k dostání. Dobytek sice už není krmen masokostní moučkou, zato sójou (a ta, viz výše, snižuje potenci). Joj, kudy z bludného kruhu ven? Vejce už se zase občas můžou, ale kde brát ty od slepiček chovaných na dvorku a ne v klecích?
Připadám si jak (těžkými kovy a hormony nadívaný) tuňák v (předraženém, protože nekvalitně zpracovaném, ale na etiketě klamavě označeném) olivovém oleji.
Vlastimil Marek, středa 29. srpen 2007
