Tak jako může kulturista, ví-li jak, zvětšit objem svých bicepsů (ale i hrudníku a stehen), může člověk trénovat sluch a mozek. Ukazuje se, že všichni (vlivem civilizace, hluků kolem nás, před kterými se raději zavíráme, a stále se zvyšující se hlasitosti toho, co posloucháme) postupně hluchneme. Používáme dnes jen spodní třetinu oněch asi 30 000 vláskových buněk, které máme každý v každém uchu. Právě tak ovšem (např. vlivem stále se zkracujících článků v časopisech a stále barnumštější a sloganovitější reklamě) krníme co se týká mozku, respektive myšlení. Přitom lze docela snadno tento degenerativní proces zvrátit. Nabízím metodu, která spolehlivě vylepší obojí: sluch i myšlení.
Ve své knize Návod na použití člověka jsem uvedl jak jednoduchý způsob, jak si zkrášlit zvukový dojem z nějakého výletu (třeba jen do nejbližšího parku, kde je potůček), tak několik efektivních a vyzkoušených cvičení na rozvoj sluchu. Například:
V meditační pozici, ale také v sedě někde v čekárně, v dopravním prostředku (nebo v autě v dopravní zácpě) se zkuste soustředit na vzpomínku na nějaký zvuk z minulosti.
Může to být cokoliv, co si dobře upamatujete, ale také jen postupné vzpomínání, jak to zní, když zasouváte klíč do zámku na vašich domovních dveřích, jak zní, když roztahujete záclony v obýváku, jak zní, když vytáhnete zásuvku s příbory nebo velkou pánev, když ji pokládáte na sporák.
Pokud jste někde na letní louce, zkuste se meditačně soustředit na zvuky cvrčků. Vyberte si zvuk jednoho někde vlevo od vás, pak nějakého vpravo, a zkuste sledovat jejich vzájemnou komunikaci. Nakonec zkuste vnímat cvrkot cvrčků jak jednotlivě, tak v jakémsi symfonickém celku.
Právě tak lze poslouchat zpěv ptáků. Pokud máte nahrávku živé přírody třeba se zvuky ptáků, poslechněte si ji jednou nahlas, a pak už vždy jen velmi tiše. Po několika posleších si budete umět v představě vyvolat zvuky zpěvu ptáků kdykoliv a kdekoliv, třeba ve frontě na poště nebo v supermarketu u pokladny.
Zkuste si v krajině očima najít vzdálený strom a zkuste zaslechnout, jak mu šumí listí. Vybírejte si nejprve stromy nedaleko od vás, ale postupně vzdálenost prodlužujte. Zkušení mohou „naslouchat“ šumění jehličnanů na vzdáleném kopci či obzoru.
Pokročilí se mohou pokusit zaslechnout velmi hluboký a pomalý zvuk celého kopce, na kterém stojí, sedí nebo leží. Nebo zvuk kopců nebo dokonce hor na obzoru.
Královská disciplína (co se týká jejího dopadu na vylepšování sluchu i intenzity zážitků) je ovšem poslouchání potůčku. Najděte si potok, pohodlné místo a pozici, zavřete oči, a zkuste naslouchat zvukům potoka. Pokročilí mohou po chvíli v představě poslouchat jen basové zvuky malých přepadů a vodopádků, pak ty nejvyšší zvuky kapiček, a potom onu písničku potoka ve středních frekvencích.
Vždy ovšem pomůže, když si člověk za obě uši umístí složené dlaně tak, aby vytvořily jakési kornoutky: uslyší daleko víc. Tuhle „techniku“ používáme při nácviku alikvotního zpěvu, ale teprve u potůčku ji všichni ti, kteří to zkusili, ocení.
Jedna nadšenkyně hry na tibetské mísy a amatérská zpěvačka manter i alikvotů šla ještě dál a vyrobila si „ušáky“. Z držáku sluchátek, na který připevnila dvě velké okrouhlé (myším ouškám podobné), ale z bezpečnostních důvodů (aby si ji v krajině nějaký nimrod nespletl s přerostlou myší) průhledné ušáky. A užívala si a napsala mi o tom. A tak když se objevila na pokračovacím semináři, hned jsem ji požádal, aby vyrobila nějaké ty ušáky na ukázku. Je to snadné, stačí gumička a kousek kreslící čtvrtky. Viz obrázek (autorka ušáků na foto v perexu).
Vřele doporučuji. Uslyšíte jak jste ještě neslyšeli. A začnete objevovat rezervy, které každý máme v oblasti slyšení. Svět totiž vypadá jak vypadá také protože stále méně nasloucháme těm druhým, ale i sobě a svému tělu. Lepší sluch (a trénovaná centra sluchu v mozku) znamená i více informací, přesnější reakce, vyšší inteligenci a z toho všeho plynoucí moudrost a soucit zároveň (člověk pak „slyší“ i to, co je za případnou agresivitou těch druhých). Ušáky vám mohou vylepšit život. Nevěříte? Zkuste a uvěříte.
Vlastimil Marek, pátek 24. srpen 2007
