Přestože je to pravděpodobně vůbec nejdůležitější a nejpalčivější téma současné společnosti (která vymírá), jednotlivé televize se mu věnují jen velmi sporadicky. Mám na mysli těhotenství a porod. O to více mne překvapilo, když ČT 1 24. 10. 2006 odvysílala ve svých večerních hlavních zprávách krátký šot na téma „porody doma“. Promíchala hrušky s jabkama, promítla barevný graf, a vlastně nic neřekla.
Nejprve ukázala jednu maminku, která ze šátku na svém těle odhalila své čerstvé miminko a vyprávěla, že porodila v klidu doma, i když měli auto pro případ náhlé komplikace, kterou by nezvládli doma, a převozu do nemocnice. Ale vše dopadlo dobře.
Nechala „vyváženě“ a „odborně“ promluvit jednoho pana porodníka, který jako obvykle hovořil jen o možných komplikacích.
Pak iniciátorka pražského porodního domu U čápa, porodní asistentka Zuzana Štromerová, uvedla, že u nich roste zájem o předporodní přípravu a porod v přece jen příjemnějším, intimnějším prostředí porodního domu, a že mají měsíčně také pět až šest zájemkyň o porod doma.
Jenomže pak to začalo: na grafech se šot snažil dokázat, že o porody doma moc zájem není. Jen několik procent žen v USA, či ve Velké Británii, a jen 0,6 % žen na Islandu prý rodí doma. Potom přece jen musel být (jen slovně!) uveden údaj, že nejvíce žen rodí doma v Holandsku, ale prý číslo klesá (před pár lety to bylo kolem 60%!, předloni prý jen něco nad 30%). Ale to je neuvěřitelné matení pojmů!
Ví se to již nejméně patnáct let: čeští porodníci se „porodů doma“ bojí jako čerti kříže, většinou z jejich osobních (finančních a zápecnických) důvodů.
Porod doma, na kterém není nic démonického (a je-li žena zdravá, ani nic riskantního, právě naopak), je to ovšem něco docela jiného než porod v malém porodním domě, kde se ostatně nejvíce rodí právě v Holandsku. Tam se o těhotné a rodící ženy velmi dobře, odborně (a připraveni i na ony strašáky, kterými čeští porodníci tak vyhrožují, tedy na „případné komplikace“) postarají. Porody probíhají v intimitě, tichu, šeru, jen s dulou, případně manželem, a porodní asistentkou (lékař je buď připraven někde vedle, nebo je možno během několika minut dopravit rodičku do nemocnice).
A ráno mi to došlo: „Nelze přehlédnout, že právě odstartovala mediální kampaň zaměřená na varování veřejnosti proti porodům doma,“ píše ve svém tiskovém prohlášení UNIPA. Unie porodních asistentek se v něm pokouší zpřehlednit, co autoři kampaně (lékaři, ministerstvo, lobbisté?), která začala právě 24. října 2006, účelově promíchali.
Soukromé porodní asistentky uvádějí, že lékaři vytrhávají některé jen jim se hodící údaje z kontextu, že zastrašují ženy, které chtějí rodit doma, a že „ve své praxi a ve svých statistikách zcela opomíjejí sledován pohody matek a dětí (jak definuje zdraví WHO – Světová zdravotnická organizace). Nejsou zjišťována další kritéria kvality péče v porodnictví – podchycování a prevence laktačních psychóz a traumat po porodu, problémy spojené s intenzivním plošným diagnostickým testováním, nedostatkem soukromí a neomluvitelně rutinně prováděnými praktikami, které nerespektují fyziologii porodu – monitor, ultrazvuk, umělé protrhávání vaku blan, podávání oxytocinu, poloha vleže místo vertikální, zdravotníkem řízené tlačení, nástřihy hráze u každé druhé české rodičky, oddělování dětí od matek na úvodní 2 hodiny „prohřátí dítěte“ apod. To má ovšem škodlivý dopad jak na fyzické, tak psychické zdraví matek i dětí. Nastávající rodičovská generace si velmi dobře uvědomuje stav českého zdravotnictví. Kromě výše zmíněných specifických problémů působí i obecné nešvary jako nadřazenost personálu, nekomunikativnost, rutina v poskytování péče apod. Tyto ostře kontrastují s tak osobním prožitkem, jako je porod.“
Tiskové prohlášení, iniciované právě počátkem jakési systematické kampaně (prohlášení nemocnice Krč, pořady ČT Sama doma a Dobré ráno z Prahy, rozhlasová stanice Regina) je ukončeno rozumným a jistě z praxe vycházejícím konstatováním: „Porod doma není třeba bagatelizovat ani démonizovat. Porod doma je třeba prostě respektovat.“
A pro ty zvědavé, ale i líné z řad lékařů a porodníků, uvádí i seznam zásadních zdrojů pro další studium (a zjištění, že někdo záměrně mate pojmy) a také názvy studií a internetové adresy, na kterých si každý může zjistit, jak se věci skutečně mají. Předávám:
Některé studie výsledků porodů doma Kenneth C. Johnson and Betty-Anne Daviss, Outcomes of planned home births with certified professional midwives: large prospective study in North America, BMJ, June 2005 Perinatal death associated with planned home birth in Australia: population based study, BMJ 1999Daviss BA. Outcomes of planned home births in Washington State: 1989, British Medical Journal BMJ, Nov 1996
Seznam informačních zdrojů pro orientaci (anglicky)
http://www.homebirth.org.uk/homebirthindex.htm – seznam více než 40 studií, které hovoří ve prospěch domácích porodů včetně komentářů ohledně metodologie tvorby
http://bmj.bmjjournals.com – British Medical Journal – stačí zadat do vyhledávání např. „homebirth“
http://quag.de/content/english.html – statistiky mimoklinických porodů v Německu (více informací v němčině) – perinatální mortalita při 9 382 mimoklinických porodech za rok 2002 činila 0.2%
„Silovým zastrašováním veřejnosti a dehonestací soukromých porodních asistentek problém nezmizí,“ končí tiskové prohlášení UNIPA a nelze se s ním než souhlasit. Zájemci mohou další materiály a informace získat na unipa@unipa.cz.
Kdo si v opojení z pokroku v oblasti telekomunikací myslel, že „matení“ bylo a je jen ideologickým a reklamním pojmem dávné minulosti, teď ví, že nás systematicky a kampaňovitě „matou“ i jinde. Zatímco ovšem v oblasti reklamy spláče nad výsledkem nějaký ten jednotlivec, v případě matení pojmů ze strany medicínsko-farmaceutické lobby na to doplatí a také doplácí celá společnost.
Tady jeden ombudsman nepomůže, tady se musíme probudit, ověřit si, jaký se píše letopočet, a nedat se mást my všichni.
Vlastimil Marek, středa 25. říjen 2006
