Byl jsem příliš naivní a nereálně optimistický. Před deseti a více lety. Zamyšlení nad "zbytečným" utrpením sexu počítalo s ideálním, i když ne nereálným poučením z chyb předešlých generací, a ochotou a motivací těch současných a budoucích. Jenže vítr změn a zvláště pro ženy nesnesitelně snadná spotřeba neodolatelných pestrých a lesklých kabelek, svetříků a za rok dva neuvěřitelně zbohatlých veksláků a šíbrů většinově zvítězila. Poslední dva tři roky se některé ženy, směřující k duchovnosti, a tedy k menší spotřebě všeho a většímu objevování a užívání si bohatství uvnitř, docela těsně pod vrcholkem oné Hory poznání (sebe sama) sesunuly do propasti opačných znamének. Začala jim (a jejich rodinám) doba zbytečných utrpení. Jak jsem slíbil, zveřejňuji tento starý článek jak pro uvědomění, že tehdy jej lidé četli, ale nepochopili, a také pro onen kontrast toho, co jsem tehdy naznačoval, a k čemu, ani v mé blízkosti, jaksi (zbytečně) nedošlo. Jak jsou na tom současné dívky, netuším.
Často teď používám jednu větu, která podle mne nejlépe vyjadřuje způsob, jakým se vyvíjí většina společenských a individuálních jevů, trendů a situací (napsal jsem a publikoval na síti i knižně před deseti lety). Ať jde o vývoj v politice, ekonomice, ve zdravotnictví nebo školství zde i jinde ve světě, nebo o způsob, jakým společnost nebo jedinec reaguje na nutné a nevyhnutelné změny, pozoruji-li tak západní a tu naši společnost, nemohu nekomentovat takto: „Nevadí že je zkratka delší, zato je méně pohodlná.“
Ono to platilo, a bohužel stále platí, i co se týče sexu. Naprostá většina mužských tráví pubertu a další léta (a někteří celý život) obrovským výdejem energie na to, aby naplnili poslání přírody a předali své geny. Aby se vyspali s ženskou.
Jen si to, pro tu srandu, zjednodušeně, zkuste uvědomit: statisíce knih a básniček a písniček, složených z marné touhy po sexu. Gigajouly energie promrhané buď pronásledováním, nebo strávené marnými hodinami čekání před domy upejpavých příslušnic druhého pohlaví. Staletí hádek v posteli a následných období, kdy jedna s druhým nemluví. Desítky tělesných, pohlavních a hlavně duševních nemocí a úchylek a následné utrpení trestů. Rozvody, zločiny, vraždy, trpící a nic nechápající děti, které pak také nedokáží navázat hodnotný citový a sexuální vztah. Již od dob Tróje války a politika jako náhradní způsob, jak se předvést před ženskou. Průmysly módy a sexu (a náhradního užití si pomocí drog alkoholu a nikotinu, když ženskou nemám, nebo když zlobí) podminovávající a ovládající světovou ekonomiku.
Jako příslušník poválečné generace jsem se ve škole učil, jaký je sex hřích a masturbace ten největší. V knihách byly vykresleny prapodivné, téměř masochisticky vypadající ochranné pomůcky pro hochy i dívky, a předpovědi těch největších trestů a utrpení, vyplývajících z tzv. ukájení se.
Nechci paušalizovat, ale mám dojem, že většina českých žen, narozených před rokem 1960, má, díky společenské prudérii a pokrytectví, ale také díky éře trubadurů a Hollywoodu, zbytečné celoživotní problémy se svým sexuálním životem. Jistě, nakonec se občas muž a žena stejně (i když třeba až na třetí či desátý pokus) nějak setkají a nějak si své tělesné tekutiny a geny naučí vyměňovat ke spokojenosti obou zainteresovaných. Jen ta suma námahy a utrpení, na jeden sexuální akt a život vydaná, v západní společnosti až donedávna rozhodně neodpovídala ekvivalentu potěšení a uspokojení, které z takovéhoto aktu člověk získal.
„Zkratka“ rychlého uspokojení nejsilnějšího lidského pudu je ještě stále v mnoha částech světa, ale i u nás, delší a rozhodně méně pohodlná. Teprve současná generace dívek je snad schopna nepodlehnout diktátu učitelek a společenskému pokrytectví a uchovat si přirozenou radost z milování. Potěšení svobodné, otevřené partnerské intimity. Věřte mi, člověku rozvedenému po téměř dvaceti letech manželství, a po pár letech užasle a příjemně překvapenému, jak je to se současnou, o generaci mladší ženou, najednou snadné, příjemné a přirozené.
Na Trimaranských ostrovech problémy se sexem (ale i kriminalitou) nemají. Vůdčí osobnost tam hrají dívky, které se okamžitě, když začnou menstruovat a jsou tedy dospělé, mohou kdykoliv, kdekoliv a s jakýmkoliv chlapcem, který se jim zrovna zalíbí, pomilovat. Když chtějí dítě, a rodinný svazek, vyberou si samy, s kým dítě a rodinu chtějí. Jednou do roka se ale v rámci určité slavnosti všichni muži z ostrova nalodí na loďky a odplují k jinému ostrovu. Tam je uvítají a v noci po slavnosti sexuálně opečují tamní ženy, protože jejich muži se také na loďkách odebrali na jiný ostrov. Ostrovy jsou celkem čtyři a muži tak každý rok „rotují“ kolem dokola. A všichni si bez pocitu viny, bez pocitu nějakého hříchu, přirozeně, svobodně a vesele, užijí přirozeného a tak silného pudu. O snadnosti a lehkosti, s jakou berou tyhle kultury sex, svědčí jedno lidové rčení: „Jsou tři věci, které po sobě nezanechají stopy. Pták na nebi, ryba ve vodě a muž v ženě.“ To je v naší kultuře nemyslitelné, protože tady platí spíše „Jsou tři věci, které se nepůjčují: nůž, dýmka a žena.“
Jen si to, pro tu srandu, zkuste uvědomit: západní civilizace se dva tisíce let vyvíjela (a trpěla a vraždila a umírala), aby teď konečně vynalezla antikoncepční pilulku a sexuální revoluci a užila si přirozeného sexu. Z hlediska domorodců na Trimaranských ostrovech to bylo skutečně dlouhé a zbytečné (utrpení sexu).
http://marek.blog.respekt.cz/c/54248/Knihy-o-zarucenem-sexu.html
http://marek.blog.respekt.cz/c/56895/Syndrom-seminarove-bohyne.html
Vlastimil Marek, neděle 28. prosinec 2008