Dnes už je snad jasné, že to ne ideologie (úřad, systém), ale jednotliví lidé vytvářejí atmosféru společnosti, které pak nevědomě podléhá většina dětí (a předávají to dalším generacím). Žáci plní i podvědomá očekávání učitelů. Čtyřicet let v pokrytectví vychovalo dvě generace malých, ale konjunkturálně našich pokrytců. Školy jsou takové, jaké je chtějí rodiče. Je-li vám osud vašich dětí (a tohoto národa) drahý, věnujte čtení všech souvisejících článků čas a pozornost. Naštvěte se a jednejte.
Koncem 80. let jsem na jednom semináři potkal tři kamarádky, učitelky. Vyslechly si moje povídání o tom, jak by se měly děti vychovávat a vzdělávat, ale pak spustily dlouhatánské vymlouvající se řeči o cenzuře a osnovách a inspektorkách. Moje otázka byla jasná: „Kolik hodin denně jste ve třídě před dětmi? Kolikrát do roka přijde inspekce?“ Pochopily, i když brblaly, a pár let po sametovém převratu jsem jednu náhodou potkal a ona nadšeně vyprávěla, že jsou všechny tři ředitelkami gymnázií, že každé prázdniny jedou se studenty na měsíc do Anglie, Francie nebo Španělska, že se jejich absolventi bez problémů dostávají na jakoukoliv vysokou školu a že jsem měl pravdu: ve svých hodinách ještě před rokem ´89 byly svobodné, učily co a jak chtěly a inspekce nakonec vůbec nepřišla… Bylo na ní vidět, jak je pyšná, že vychovává a vzdělává svobodné sebevědomé a cizími jazyky vládnoucí mladé lidi.
Za další čtyři roky, právě když vyšla Baraka č. 3/97, věnovaná alternativnímu školství, jsem tuhle paní učitelku potkal opět. Smutně se usmála a vyprávěla, že už je zase obyčejná učitelka, protože rodiče dětí si vydupaly (pomocí několika radních a vysokých úředníků na ministerstvu školství) návrat ke známkování a drilu. Posmutněli jsme oba a já prohlásil, že holt český národ si bude muset jednou za pár let znovu a znovu zopakovat to, čemu všichni říkají do omrzení „krize českého školství“. A pokud se žáci a studenti sami nevzbouří, opět budeme vychovávat pasivní platiče daní, stěžovatele na nedostatek financí (jak doma, tak ve školství, kultuře, zdravotnictví atd.) a nesamostatné apatické důchodce.
Už je to po několikáté opět „na stole“: na titulní straně MFF Dnes (29. 8. 09) se jako téma dne skvěly titulky jako Školy zralé na propadnutí, Školy?Horší a bez peněz, a jinde Známkování je psychická past, nebo Děti potřebují ocenění za úspěch. Sama ministryně školství si stýská: „Zmeškali jsme toho hodně. Pokud nezačneme něco dělat, budeme dál zaostávat… Úroveň základních a středních škol klesá, vysoké školy jsou průměrné.“
Článek přináší i recept, který pomohl vylepšit podobně smutnou situace ve státním školství v Británii: „Tamější vláda před lety nařídila školám, aby děti vyučovaly v souvislostech, ne jen biflovat data. Jenže zatímco v Čechách zůstalo hlavně u vyplňování lejster, třeba výkazů o tom, jak se fyzika ve výuce prolíná se zeměpisem, v Británii se podařilo negativní trendy zvrátit. Žáci se začali zlepšovat. Britové si totiž uvědomili, že musí motivovat učitele, aby ke své práci přistupovali poctivě a dokázali zase motivovat studenty. A to nejde jinak než penězi.“
Shodou okolností se týž den věnovala v jednom obsáhlém článku (Škola, která zlepší vaše dítě) témuž tématu i příloha LN: jeden americký nadšenec dokázal pomocí neortodoxních metod (studenti např. dostávali za vynikající výsledky v testech finanční odměnu) motivovat učitele i žáky, a jeho škola vykazuje velmi dobré výsledky. V jednom bodu se autor dotýká i toho, o čem mluvím a píši celá desetiletí: o nutnosti vytvořit optimální studijní podmínky i mimo školy. Geoffrey Canada, černošský ředitel Promise Academy, který v prvních letech postupně vyměnil většinu pedagogů, dokud nenašel ty, kteří umí učit, mimo jiné zařídil, že černošští otcové byli u porodů svých dětí a mluvili na ně ještě když byly v děloze, že jim pouštěli Mozarta atd.
Když jsou bezradní i nositelé Nobelovy ceny, tak se i ekonomové diví. Když je bezradný v ekonomických otázkách takový Paul Krugman, je to obzvlášť pozoruhodné. Ve své přednášce na London School of Economics o potížích ekonomů s předvídáním této krize prohlásil: „Potřebujeme ekonomii učit jiným způsobem,“ ale zároveň přiznal, „ani já sám nevím, jak to udělat“, napsala Lisa Nienhausová ve Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Ani jedna česká vysoká škola není mezi stovkou nejlepších univerzit světa. České děti jsou ve srovnání s jinými pozadu (a nejlepší jsou u nás děti vietnamské). 76% českých dětí si myslí, že učitelé mají své oblíbence a jiné si zasedli, a 35% míní, že s nimi učitelé nejednají férově. Zatímco děti jinde už běžně pracují s internetem a do školy si nosí své práce na „klíčenkách“, české stále tahají učebnice (nepřipravují je na život, ale učí je nefunkčním způsobem tomu, co už tu bylo a je zastaralé). Místo, aby (jak velí poslední zjištění psychologů) byly chváleny za to, v čem jsou dobré, stále jsou prušácky trestány za to, co ještě nemohou umět.
Naznačuji, že situace je špatná a nezlepší se, pokud budeme tak pasivní, jako jsme byli dosud. Znáte to: co si neuděláte sami, nikdo za vás neudělá. Proto roste počet těch, kteří své děti vzdělávají doma, proto roste počet studentů na waldorfských školách atd. Dokud se rodiče (a studenti) nesjednotí a nevymohou si na vládě (a stranách) radikální změny, bude to jen horší. Přes všechna vnější zdání svobody a technologického a jiného pokroku totiž jako společnost stále více zaostáváme a vysněnému Západu se vzdalujeme (na východ). A politickými řečmi na negativní témata jen trénujeme negativní pohled na svět.
Všechno souvisí se vším: dokud nebudeme rodit přirozeně, dokud se děti nebudou učit hrou, dokud nebude v parlamentu nejméně polovina žen (viz i Kvo kvo kvóty) , bude to stále jen horší.
P. S.: Jsem opět ochoten nadchnout studenty posledních ročníků gymnázií či středních škol, nebo prvních ročníků škol vysokých… třeskuté přednášky, plné inspirativních otázek a alternativních návrhů řešení, to je moje gusto a specializace. Stačí se ozvat a pozvat si mne…
http://www.baraka.cz/Baraka/b_3/b_3.html
http://blog.baraka.cz/2009/01/skola-jako-zrada-dospelych-na-detech/
http://blog.baraka.cz/2009/01/drezura-ve-skolach/
http://blog.baraka.cz/2009/01/princip-sebevyplnujiciho-se-proroctvi/
http://blog.baraka.cz/2009/01/ja-tomu-moc-neverim/
http://blog.baraka.cz/2009/01/zaci-nenavidi-matematiku/
http://blog.baraka.cz/2009/01/ucitelky/
http://blog.baraka.cz/2009/01/marilyn-fergusonova-nove-zpusoby-uceni/
