Hned k prsu, tak by mělo znít zlaté pravidlo porodníků a rodiček. Pamatuji se ovšem na celostátní kampaň na téma zázraků moderní (rozuměj: socialistické) medicíny, která vymyslela umělou výživu a matky už nebudou muset otročit svým miminkům (rozuměj: budou se moci dříve vrátit do práce budovat socialismus). A stále občas potkávám ženy, které se chlubí, že kojily jen tři měsíce. Sešlo se mi na stole a v počítači něco dalších zadosti(učinění), a tak předávám, jak jsem získal, samozřejmě s komentářem, při jehož psaní jsem se neustále hořkosladce usmíval.
Když jsem psal o tom, že bych chtěl být v příštím životě ženou, a že muži to mají (hlavně v komunikaci s ženou) těžší, nemohl jsem (přestože jsem si na ni vzpomínal) ve svých análech najít informaci, která by mé tvrzení pádně podpořila. Teď na mne konečně, když jsem hledal něco jiného, vypadla: „Z nových výzkumů vyplývá, že muži, kteří stráví třeba jen několik minut ve společnosti atraktivní ženy, mají daleko horší výsledky v testech, jejichž cílem je měřit výkonnost mozku, než když hovoří s někým, koho nepovažují za přitažlivého. Výsledky studie vyšly v časopise Journal of Experimental and Social Psychology. Autoři studie se domnívají, že důvodem asi je, že muži se snaží využít co největšího množství funkce svého mozku na to, aby na krásnou ženu udělali dojem, takže jim nezbývá intelektuální kapacita na další úkoly… Psychologové na Radboud University v Holandsku uskutečnili tuto studii poté, co na jednoho z nich udělala krásná žena při prvním setkání takový dojem, že si nemohl vzpomenout, kde bydlí, když se ho na to zeptala. Testům se podrobilo čtyřicet heterosexuálních mužů. Dělali standardní paměťové testy. Pak sedm minut hovořili s muži a ženami, kteří byli členy výzkumného týmu, a test opakovali. Ukázalo se, že muži reagovali pomaleji a jejich výsledky byly horší poté, co se snažili udělat dojem na krásné ženy. Čím víc se jim žena líbila, tím byly výsledky horší. V závěru své studie vědci praví: „Kognitivní fungování mužského mozku může být dočasně oslabeno po interakci s atraktivní ženou.“
Mým časově asi rekordním zadostiučiněním je zpráva o výsledcích jednání zemí G 20 v Pittsburghu. Kromě omezení odměn bankéřů (jak je to dávno, co jsem psal o nenasytnosti a obžerství bankéřů a ekonomů?) se nejmocnější politici na Zemi shodli na tvrzení: „Teď hasíme a nemáme čas řešit, co dělat, aby se plameny v budoucnosti nevrátily.“
Už počátkem 70. let, když se u nás scházeli buddhisté, rockeři, jógíni a sběratelé duchovních spisků, jsem, pokud se debata zvrhla na komentování politiky, tvrdívával, že onen útlak režimu, na který si většina lidí tehdy stěžovala, je spíše imaginární a autocenzurní, a pokud směřovaly stížnosti a stesky na konkrétní osoby v konkrétní vládě, že to všechno jsou jen hasiči, kteří neustále hasí problémy a katastrofy a nemají vůbec čas na nějaké koncepční řešení, natož úvahy o budoucnosti. O dvacet let později jsem (v čase rozpadu Československa a později v době oposmlouvy) hovořil o tomtéž: jsou to jen hasiči, nemají a nemohou mít žádné vize (než ty své přízemně mocichtivé). Vida, konečně se někdo z vládnoucích struktur, a dokonce na celoplanetární úrovni, přiznal (nepřímo, k tomu, že předvolební prohlášení o nadějích a pozitivních změnách v budoucnu jsou přinejmenším neupřímná).
V rámci rozhlasového pořadu o vědě jsem zaslechl povídání jedné odbornice o výhodách a zázraku mateřského mléka. Mezi jiným prohlásila, že pokud je novorozenec okamžitě přiložen k prsu, jednak se ihned rozeběhne tvorba mléka, jednak se miminko hned naučí sát, tedy správně pít, ale pak dodala něco, co opět „nastaví zrcadlo“ všem, kteří místo aby chválili, všemožně haní a kritizují „domorodky“ a všechny ty osvícené a informované rodičky, které si nepřejí, aby jim byly děti hned po porodu odebírány pod záminkou všech těch různých měření (která sedají všechna provést i když leží miminko na bříšku maminky): „Prsní žlázy začnou okamžitě produkovat některé hormony, které pomáhají dokončení porodu: zařídí, že se placenta oddělí, vyjde, a že žena nekrvácí.“
Vždy, když se v tisku začne diskutovat o tom, že při domácím porodu někde umřelo miminko a jak je bezpečnější rodit v nemocnici, pardon, porodnici, a čím větší, tím lépe, protože porodníci tam jsou zkušenější, mají odpůrci a zmanipulované a neinformované odpůrkyně přirozených porodů ihned řadu příkladů ze života. Nedochází jim, že zaměňují důsledek s příčinou, že odůvodňování nutnosti být v nemocnici, co kdyby se něco stalo, a když se stalo, že pomoc byla nablízku, je následným přáním a ex-post zdůvodňováním (hned se vytasí s tím či oním zdravotním problémem, nejčastěji že se neoddělila placenta nebo že žena začala krvácet). Teď tedy snad bude jasné, že právě medicínsky vedený porod, a konkrétně třeba oddělování novorozenců od rodiček, je příčinou pozdějších potíží, na kterých pak lékaři vítězoslavně dokazují svou profesionalitu. Nikdy ale nedodají, a pokrytecky si ani nemohou připustit, že problémy spustili oni, ne rodička.
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Mé články na téma přílišná čistota škodí dostaly další náboj: ukázalo se, že až 30% sprchových hlavic obyvatel New Yorku a Mexika city obsahuje mykobakterie. Takže při častém sprchování je velká šance, že tekoucí vodou rozprášené bakterie nakazí milovníky čistoty. Statistika potvrzuje, že takto často se sprchující jsou součástí současné epidemie alergií.
„Odhaduje se, že až kolem deseti milionů lidí v EU může být vystaveno rizikům, které vyplývají z poslouchání hlasité hudby. Pět až deset procent posluchačů hlasité hudby riskuje, že by mohlo přijít o sluch. Je třeba, aby lidé, zejména ti mladí, o těchto rizicích věděli, prohlásila komisařka pro spotřebitele… tvrdí zpráva o tom, že Brusel vyzývá ke ztlumení přehrávačů, abychom neohluchli. Marné bývaly a jsou mé snahy o osvětu: mladí nechtějí slyšet (dobré rady), zvukaři už neslyší (a tak nadále zesilují až k bolesti) a (ne)zodpovědným je to jedno, ti mají na starosti důležitější věci (omlouvám se za oslí můstek, ale v oblasti ekologie jsou následky rychlých nepromyšlených rozhodnutí, nebo nečinnosti úřadů, viditelné téměř okamžitě): v Egyptě v návalu paniky z prasečí chřipky vybili prasata v okolí Káhiry, jenž likvidovala jedlé odpadky z velkých skládek, a teď se město topí v odpadcích a má velké hygienické starosti.
O špatných překladech, které mají dlouhodobě nepříznivé důsledky, jsem psal často. Teď si, u příležitosti návštěvy papeže, dal tu „práci“ s ověřením významu „zavedených“ překladů Ludvík Vaculík. „Napadlo mi, jen tak, dogma o neomylnosti. Co o tom říká katechismus. Je to, jak jsem si myslel: platí to jen ve věcech víry. Ve všem ostatním rozhoduje se všecko v nějakém sboru… Při listování katechismem padl jsem na heslo anděl. Ve škole jsme se učili, ,že Pán Bůh stvořil anděly, aby se mu klaněli a nás opatrovali. Ta první část úkolu zazdála se mi později poněkud pofiderní: nesvědčila by dobře o Bohu. Podle katechismu to vyznívá trochu jinak: církev se osobami andělů klaní Bohu.“
