Dvacetiminutový pořad ČT Ta naše povaha česká byl (21. 10.09) věnován tématice rozvodů. Respektive nesnesitelné snadnosti, s jakou se Češi, a především Češky, rozvádějí. Korálky zadostiučinění se mi jen hrnuly: prakticky všichni řečníci tvrdili to, co tvrdím roky, a na co nechtěla slyšet má první, a navíc i druhá (snad již brzy bývalá) žena. A na co velmi vášnivě a vulgárně reagovala, až na výjimky, většina čtenářek mých článků na internetu.
„Češi a Češky patří v Evropské unii k přeborníkům v rozvodech. Více než v Česku se manželství rozpadala už jen v Litvě. V průměru se ve státech Evropské unie rozvedla na tisíc obyvatel dvě manželství. V Česku to bylo podle statistických ukazatelů 3,1. Kdo se v České republice vdá či ožení, má nyní téměř padesátiprocentní šanci, že se také rozvede. Proč tomu tak je? Příčinami rozvodovosti a také atmosférou v české společnosti, která může v mnohém rozvodům nahrávat, se zabývali tvůrci cyklu Ta naše povaha česká,“ uvádí se k pořadu na internetových stránkách ČT.
Nejvíce zpovídaná režisérka a spisovatelka Olga Sommerová, známá svými téměř feministickými názory, v něm nakonec přiznala vlastní zásadní chyby, a také to, že se chtěli s mužem (kameramanem Špátou) znovu vzít… jenže on (jí) zemřel. Hloubku nepochopení příčin rozpadu svých manželství naznačila tvrzením, že se ženy rozvádí, protože s nimi ten jejich chlap nekomunikuje (nepřečetla si, že muži toho evolučně nejsou schopni a ženy si s nimi nikdy neporozumí tak, jako s kamarádkou), ale pak se přiznala, že své rozvody bere jako vlastní prohru, protože „člověk opravdu nemůže chtít všechno“. Filosof a biolog Stanislav Komárek si také všiml, že „v dnešní společnosti se všechna přání musí ihned splnit.“
Farář Traczyk hovořil o převládajícím sobectví („Každý se ptá, co z toho bude mít on sám“), ale myslel spíše ženy, a uvedl případ jedné jinak normální a tehdy šťastné, která ovšem podlehla atmosféře pravidelných pokeců s rozvedenými kamarádkami. Podobně o nakažlivosti rozvodů (já tomu říkám syndrom rozvedených kamarádek) hovořil i psycholog Smolka. Sociolog Ivo Možný zase naznačil, že „dnes věci (tak jako vztahy) neopravujeme, když se něco pokazí, prostě to vyhodíme a koupíme nové.“ A taky že „hnutí za osvobození ženy nepřiměřeně osvobodilo především muže (dnes jsou ženy s dětmi soběstačné).“
Naznačil jsem možné příčiny současné záplavy rozpadů manželství a partnerských vztahů v Česku v řadě úvah na toto téma (mimo jiné i televizní reklama, proti níž není obrany, strakaté časopisy, syndrom Hollywood, naivní feministické slogany, traumatické porody, semináře typu Bohyní sexu za víkend, ale i hormony a negativní vliv socialismu, ale také dnes již fatální neinformovanost o zásadních rozdílech mezi muži a ženami atd., viz i moje kniha Hlásím se o Nobelovu cenu), ale marno, vše marno (mimochodem, mohl jsem každé slovo v závorce výše propojit linkem s nějakým mým starším článkem, podrobně mapujícím ten či onen termín, ale to já ne, protože ženy, které mne čtou, to všechno už dávno ví, a těm, které mne zásadně nečtou, nějaký ten článek nepomůže). Téměř každá dnes chce být (zpracována reklamami, strakatými časopisy, rozvedenými kamarádkami a Hollywoodem ovlivněnými matkami) princeznou, a čeká na svého milionáře, jehož koníčkem budou domácí práce, vyznávání lásky a nošení kytek. V dnešní době, kdy lidstvu hrozí všechny ty (ekologické, finanční, sociální) katastrofy, chtějí mít všechno!
Napsal mi jeden čtenář: „V návaznosti na Váš článek Hojnost doplňuji příklad, za co je ochotna moje žena, seminářová bio bohyně, také utratit své celoživotní úspory: za zahradního architekta, dovoz kamení na zahradu… na stavbu bylinkové spirály (podle vyjádření sousedky bylo kamení jako na čínskou zeď) a platbu zaměstnanců kteří týden sází bylinky a keříky na zahradě, kde předtím bylinky a keříky a vzrostlé stromy a udržovaný trávník rostly. U toho ji již z úspor nezbylo na navrhované herní prvky pro naše společné 2 děti, jak je zaplacená architektka navrhla… Hlavně že máme teď na zimu vysázené okrasné bylinky a založené nové záhonky vysypané mulčovací kůrou ze supermarketů…“
Mimochodem, podobně příznačně i psycholog Stanislav Hubálek v MF Dnes v rozhovoru k článku na téma padesátka a stáří citoval Sokrata na tržnici (Jé, tady je věcí, které nepotřebuji!) a Heideggera (Odříkáváním neztrácíme, odříkáváním získáváme nevyčerpatelné kouzlo prostoty).
Čím dříve tedy české ženy, alespoň ty chytré a informované, zjistí, že hormony v nich a genetické programy je ovládají víc, než by si přály, a vezmou to na zřetel a přizpůsobí se tomu, a čím víc si toho o sobě (a podvědomých motivech svých činů) nastudují, tím dřív si snad uvědomí, že dosavadní cik cak ego-strategie (a zneužívání výhod být ženou, kdy se to hodí) jsou neúčinné a ve svých důsledcích zničující. A snad se vrátí k onomu archetypálnímu (jinovému) principu ženství, který je tichý, skromný, přijímající…
Svodů a klamavě lákavých reklam, dámy, bude stále víc, ale mužů, kteří by byli ochotni snášet vaše neustále stoupající nároky, věčné remcání a permanentní nespravedlivou naježenost, je a bude čím dál méně. A naopak, různých lákavých svodů a tedy i rozvodů bude přibývat.
