Mám na stole týdenní stolní kalendář na rok 2010, s fotkami nahých dívek. Hm, ty na prvních listech (prvních týdnech roku) jsou na inkriminovaných místech zahalené nějakým tím ručníkem nebo přehozem, ale jak týdnů přibývá, přibývá i odhalení. V druhé polovině roku je vidět vše i do těch nejmenších detailů.
Proč jsem ten kalendář koupil a proč mi ony lepé odhalené děvy budou dělat každý týden jinou oblou nahou společnost? Protože se po kolapsu mých (ano, dnes vím, že naivních) představ o ženách pokouším porozumět důvodům, proč jsou ženy české, čím víc tzv. emancipované, čím víc mají finanční i lidské svobody, tím víc naježené a nešťastné. Proč se rozpadá rodina, a tedy i celá tahle společnost. Protože chci pochopit propast oné iluze, se kterou jsem jako typický muž k ženám (tehdy díky četbě klasické literatury a gentlemanské výchově) donedávna přistupoval.
Dnes vím, že všechny ty velké city a hlavně hlubinný obdiv k ženě, zvláště když je nahá, je jen kulturní nálepka na evoluční trik přírody: aby muže k ženě přilákala, vybavila jej programem „obliny“- pro muže je každá nahá neodolatelná. Vím to z vlastní zkušenosti, s jednou takovou jsem se kdysi několikrát rozešel, ale pak ji opakovaně našel nahou v mé posteli (dodnes netuším, jak se do mého bytu dostala): nikdy jsem neodolal.
Dnes také vím, že žena není bohyně a dokonalý tvor vybavený dokonalými instinkty, jak tomu věří muži, pomýlení jejím mlčením a zdánlivým niterným klidem, se kterým pobaveně vnímá popletené mladíky a muže.
Souhlasím s Dietrichem Schwanitzem, který tvrdí, že „mužům se zdají ženská těla mimo hranici vyslovitelného, zahalili je mystifikací. I procesy uvnitř ženského těla jsou pro muže hádankou: ovulace, menstruace, otěhotnění a kojení… muž je jiný, jinakost jejího těla jej přivádí do varu. Právě ta měkkost ženského těl je tak vzrušující.“
Kombinace evolučního programu rozmnožování (nejsilnější pud, který nás ovládá právě tak jako každého jiného tvora), tedy, zjednodušeně, hormonů, plus 300 let milostné a rytířské literatury, plus 80 let Hollywoodu, plus 50 let socialismu a feminismu… a současné možnosti reklamy způsobily, že ženy se chovají stále více jako muži, a my muži, jakkoliv se oháníme racionalitou, tváří tvář ženě, zvláště když je nahá (anebo rafinovaně vyzývavá) nadále ztrácíme nejen (selský) rozum. Spolu se svými ženami totiž ztrácíme sami sebe, ztrácíme svou civilizaci.
Koupil jsem si tedy nahatý kalendář, protože hodlám natrénovat nahé ženy: nechám si nahotu zevšednět. Protože podobně, léčbou šokem, jsem kdysi vyřešil svůj strach ze smrti (šel jsem pracovat do Pohřební služby) nebo obsesi oříškovou Milkou (nebo v mládí nedostatkovými banány – v obou případech jsem si ušetřil peníze, nakoupil ty vzácnosti a přežral se až mi z toho bylo blbě). Podobně jsem, konfrontován se smutnou situací na českých konzervatořích, pochopil v čem je problém nejen tam, ale i v celém hudebním školství, a právě tak umanutě jsem zjišťoval a zjistil, co je špatného v českých porodnicích a jak z bryndy ven.
Naznačuji, že stále větší počet i těch současných (českých) žen, které ještě cele nepropadly emancipačnímu, konzumnímu, reklamnímu a nákupnímu šílenství, je totiž ze své současné „svobody“ právě tak zmatených (ač to na sobě většinou nedává znát, také protože jsou „retušované“), jako jejich muži z nich, když jsou nahé. Navíc dlouhodobě, z podstaty jejich hormonálních procesů, nedrží slovo (a ani nemohou, protože nemohou tušit, co s nimi udělají hormony za pár let).
A tak mám na stole kalendář s nahými dívkami: abych se naučil vidět nahou (vyretušovanou) ženu bez toho, abych jí přisuzoval ony téměř božské abstraktní vlastnosti vzývané muži. Abych si zvykl na nahotu jako na něco obyčejného a vlastně nezaslouženého: žena sama nemůže za to, že je pro muže tak neodolatelně krásná (sama sobě krásná většinou nepřipadá, a muž obvykle netuší, že to je iluze způsobená programem mysli), něco, co časem nutně povadne. Pak třeba zvládnu umění vidět ženu nahou, aniž by byla neodolatelná, a navíc snad pochopím, co dnešní ženy vede, přes nezvládnuté žlázy, k jejich pochodu do zkázy. Jakákoliv kráska pak přede mnou bude, i zevnitř, jako nahá…
