Učit se hrát na nástroj (v tom původním slova smyslu na nástroj hudební) pro většinu lidí bohužel doposud znamená dlouhodobou dřinu. Ale ani hrát si, tedy být uvolněný, nesvázaný technikou a teorií, v případě sférické píšťaly, což je nástroj duchovní, nikoli hudební, zde nefunguje. Protože už existují tři sférické píšťaly, a zahrálo si na ně kolem stovky lidí, je čas upozornit na některé potenciální slepé uličky, a doporučit jak co nejlépe píšťalu využít.
Sférická píšťala a to, co se při foukání na ni děje v hlavě, je velmi delikátní frekvenční uvolňování jinak obvykle napnutých, neuvolněných propojení. Obvyklé, všemi stresy a problémy od narození přes dětství až k nenaplněnému dospívání zablokované myšlení blokuje a zabírá velký prostor tvořivosti (schopnosti nenechat s omezovat iluzorními emočními problémy). Hra (tedy pouhé co nejdelší a nejsoustředěnější foukání) na sférickou píšťalu naopak uvolňuje mysl a posiluje schopnost své vědomí rozšířit a rozšiřovat.
Ale v zásadě to platí i při hře na jakýkoliv jiný duchovní nástroj (jakoukoli duchovní metodu, jakoukoliv snahu vymanit se z nadvlády racionality a iluze mysli): čím víc se obvyklého způsobu zvládání nových návyků a dovedností vzdáme, čím víc se naopak otevřeme nečekaným a egem předtím nepoznaným způsobům, tedy čím méně se budeme snažit a spěchat, tím jistěji spolu s píšťalou dojdeme k cíli, který se až tak neliší od virtuózního výkonu v hudbě: vypadá to nakonec, že (se) to hraje samo, bez vnější viditelné námahy, a člověk zapomene na techniku hry a jen zírá, co se mu to pod rukama a s nástrojem i myslí děje.
Když začátečník foukne do píšťaly (viz fotka „vynálezce“ píšťaly Martina Pečenky), musí v desetině vteřiny zapomenout na rozum, který nestíhá, a rozhodnout se, jestli fouknout víc nebo méně, a téměř okamžitě zjistí, že technika, dosavadní suverenita, nebo odvaha nic neřeší právě tak jako obavy z toho, že se to nepovede. Hráč či hráčka musí být okamžitě teď a tady: učí se tak cestě k duchovnosti. Zatímco při hře na didžeridu pomáhá nácvik a postupné uvolnění mimických obličejových svalů kolem rtů, a jejich uvolnění je zároveň i uvolnění emočních bloků, při foukání do sférické píšťaly jde o uvolnění mysli. Levá mozková hemisféra rázem zjistí, že její dosavadní zkušenosti jsou k ničemu (tak jako při pingpongu musí zareagovat rychleji, než obvykle trvá vjem, jeho zpracování a rozhodnutí jak a kam nastavit pálku) a obvykle zpanikaří: jenže tady je každé zaváhání hned slyšet! Hráč se tak učí být teď a tady a dokonce na 100%, což jsou další nezbytné atributy Cesty k poznání sebe sama a k duchovnosti.
Jak tedy hrát na sférickou píšťalu (a trénovat umění slyšet hudbu sfér)?
Základní rady se shodují s těmi pro duchovní Cestu:
Nespěchejte, cesta je i tady cílem.
Přestavět mozek nějakou dobu trvá (neurověda udává stejnou dobu po jakou se v duchovních tradicích světa medituje – tři měsíce). A nějaké důsledky či dokonce viditelně zjistitelná zlepšení toho či onoho sami na sobě nezjistíte (současné přístroje stále ještě nejsou dost jemné): jde to jen nepřímo.
Nenechte se zmást vnějšími efekty.
Nezastavujte se u podivných zvuků či změn za týden nebo za měsíc: cokoliv se děje, je v pořádku. Jakmile necháte ego, aby pozorovalo, kontrolovalo, těšilo se, nebo nesouhlasilo, už jste opět v pasti slov a starých programů a nic nového svou mysl a své tělo nenaučíte.
Uvolněte se a s pokorou jen a jen foukejte.
Učte se vnímat zvuky a své pocity nezúčastněně, nejlépe „harou“, jakoby zvnějšku, abyste nebyli namočeni v emocích.
Nesnažte se.
Nehrajte na sférickou píšťalu s cílem hrát stále lépe (virtuózněji), naopak nechte ji aby hrála na vás. To vaše mysl je tím nástrojem, který je potenciálně dokonalý, to vy, vaše vláskové buňky v uších, slyší v každém zvuku hudbu sfér (ale program v mozku pak vše zcenzuruje do kulturou a výchovou daných limitů, tvrdících například, že zvuk deště, příboje, větru nebo zaskřípění není hudba: pro některé domorodé kmeny a vaše vláskové buňky je každý zvuk hudbou a takto vždy harmonizuje psychiku i tělo).
Nehrajte dlouho.
Z počátku jen tři až pět dlouhých výdechů, a dost. Nechte mysl, tělo (a neurony) si zvyknout, a jen velmi pomalu zvyšujte dávky. Některé příznivé důsledky se projeví až několik minut po skončení hry, a jiné až za několik dnů. Ten hlavní „pokrok“ ovšem nastane až po nejméně třech měsících soustředěné pokorné hry, a navíc ho sami na sobě nepoznáte.
Jinými slovy, tak jako jiné lidi, počasí, šéfa nebo hmotu ovlivnit nemůžete, jediné co můžete je ovlivnit svůj postoj k počasí, šéfovi a té které hmotě. Na sférickou píšťalu hrajte aniž byste cokoli očekávali, ale buďte na vše připraveni.
Jakmile se ovšem budete „snažit“ lépe hrát (tedy ovládat píšťalu), část vaší mysl na tohle snažení musí vynakládat energii, která brání uvolnění a tedy možnosti dát se frekvencemi píšťaly uvolnit ještě více.
Občas do všech čtyř komor nalijte stejné (přesně odměřené) množství vody (50-80 ml), což jemně posune frekvence a změní vibrační účinek, přičemž základní počáteční princip, rezonanční navození nižších mozkových vln a jakési regenerační „vypnutí“ racionality, zůstává zachován.
