Teprve když zájemce o duchovnost spolehlivě rozezná povrchní a nekritický obdiv nějakého svatého (guru), či církve nebo sekty, od autentické, pracné a často i sebeshazující spirituality, začne „vidět“ všechny ty drobné a pro sektáře (a jiné majitele zkostnatělého myšlení) neviditelné pasti do sebe zahleděného, malého ale našeho českého fundamentalismu. Poslední dobou neustále narážím na neschopnost posluchačů a čtenářů (spíše posluchaček a čtenářek) projít povrchním pochopením k pochopení hlubšímu. Naznačuji, že i to je jednou ze zásadních příčin sekt- a kost-natění myšlení a chování nejen skupin, ale i jednotlivců, a také (jaksi mezi řádky, a stále znovu) že jedna z hlavních příčin všeobecného kostnatění na všech úrovních společnosti, a nejen u nás, jsou medikalizované porody.
„Zdravím Vás, docela výstižně jste se vyjádřil k buddhismu Diamantové cesty. Máte pravdu že zvuk mís by mnohým začátečníkům jako forma meditace hodně pomohla než např. jejich meditace tří světel, s kterou začátečník většinou jako první přijde do styku. Jsou sekt- a kost- natí, to vím i z vlastní zkušenosti, víra jen v sektu kagyu a Oleho, neuznávání jiných náboženských směru. Mám v rodině dva od kagyu, tak vím o čem mluvím,“ napsal mi čtenář.
Reagoval na odstavec v mém článku Náboženská svoboda? (o konferenci Dvacet let duchovnosti ve svobodné společnosti): Mluvčí náboženské společnosti tibetského buddhismu Diamantové cesty (žáci dánského lamy Ole Nydhala) mi po několika urgencích nakonec poslal nějaké údaje, ale když jsem chtěl promítnout i fotografie, napsali mi, že společnost se propaguje sama a nepřeje si být zmiňována jinými. Tahle oficiální a státem uznaná společnost právě institucionalizací sice narostla (56 center a asi tisícovka aktivně meditujících), ale viditelně sekt- a kost- natí (když jsem před lety nabízel, že na vernisáži fotografií z jejich každoročních setkání zahraji na tibetské mísy, byl jsem odmítnut, a když jsem namítl, že právě zvuk mís by těm, kteří netuší, o čem to všechno je, pomohl otevřít mysl ryzí neverbální duchovnosti a tedy i aktivnímu zájmu o tuto formu spirituality, vyhnaly mne dvě tehdy přítomné organizátorky se slovy: ale to je právě to, co my nepotřebujeme. Hm, každá masovost a z ní vyplývající nutnost mít řadu pobočníků a zástupců (kteří jsou pak nydahlovatější než Nydahl) korumpuje.
V jiném článku jsem přiznal zklamání z toho, jak se u nás v poslední době vyvíjí (či spíše nevyvíjí) „duchovnost“ (zatímco já píši a mluvím o esoterice za 49,-, Ivan Odilo Štampach na to má termín „ezošrot“). Právě tak jako jsem zklamán z negativního a k materialismu směřujícího vývoje některých „žen“ (které ještě nedávno meditovaly, byly vegetariánky a ekoložky), jsem zklamán i nesnesitelnou lehkostí, s jakou se hledači duchovnosti dají lapit na řečičky, pozlátko a pocit bezpečí ve skupině stejně smýšlejících.
„Cítím totiž za současný negativní vývoj v komunitě lidí, kteří již v 80. letech min. stol. začali cvičit a jíst zdravě, a směřovat k realizaci svých osobních potenciálů (protože to byl původní smysl hnutí New Age), přesněji napsáno, za všeobecný sešup k duchovnímu materialismu u nás, jistou zakladatelskou zodpovědnost,“ napsal jsem.
O jaké hlubší pochopení mi jde (berte prosím následné řádky jako test umění číst v hlubších souvislostech)? Když se například těhotná žena v osmém měsíci chlubí, že už ví, jak je důležitá vyrovnaná a pozitivní psychika, že odřekla malíře, instalatéry, zedníka a zubaře, a pak dodá, „akorát si dodělám diplomku“, nebo když mamina, tlačící kočár se řvoucím a dlouhé minuty neutišitelným miminem, míjí jinou maminku, která má svou holčičku, klidnou, zvědavou a usměvavou v šátku (místo v kočárku), a udiveně zakroutí hlavou a prohlásí: „Takhle trápit děti!“
Člověk, který chápe věci a souvislosti na povrchní úrovni, a který je pak často, aniž to tuší, snadno zmanipulován rigidními názory autorit, nebo sektou (která je pro jeho cestu za poznáním jaksi bezpečnější, protože nabízí i pocit sounáležitosti k nějaké skupině), pak nevidí a neslyší názory nebo argumenty jiných: čím víc je již sekt- a kost-natý, tím víc vnímá jakékoliv jiné názory jako výraz nepřátelství a útoku. Mozek lidský je skutečně nesnesitelně snadno zmanipulovatelný: rád a ochotně sleduje ty cestičky, které již zná a jsou „bezpečné“. A pak stačí pár měsíců v sektě a jeho myšlení a jednání zkostnatí.
V běžném světě současného nikdy nepochváleného dětství (a mužství) a autoritativního školství je totiž právě tohle běžný způsob, jak se mozek brání neustálému stresu. Často to začíná už v dětství: „Přehnaný rodičovský dohled pravidelná hlášení aktuální polohy mobilem, důkladné lustrování kamarádů, zákaz všech jen trochu nebezpečných aktivit může dětem pěkně znepříjemnit život. Jak ale ukazuje výzkum japonských badatelů, může ´policejní´ přístup ze strany rodičů dokonce poškodit dětský mozek. Potomci nadměrně ochranářských rodičů měli ve srovnání s dětmi se „zdravějšími“ vztahy méně šedé hmoty v jedné z oblastí kůry čelního laloku. Tato oblast se vyvíjí v dětství a její odchylky se objevují u lidí se schizofrenií a dalšími psychickými nemocemi,“ píše se v jednom článku v tisku.
Vzpomínám, jak byli západní intelektuálové překvapení, když se zjistilo, jak snadné je nějakého jakkoli vzdělaného a inteligentního vězně zbrainwashingovat (a termín brainwashing zdomácněl i češtině). Teď bych mohl psát o sekt-washingu. Sekta totiž spolehlivě vymyje mozek každému niterně nejistému. Je to paradox: vnitřně nejistý člověk (kterému zmanipulovali neinformovaní a arogantní porodníci porod, manipulativní a mýty se řídící rodiče dětství a tedy emoce, a nekompetentní a sarkastičtí učitelé školu a hravou zvědavost) se bojí, aby ho nezmanipuloval svět, a tak se skryje do náručí sekty, která ho ovšem, protože je vedena podobně postiženým, povrchně duchovnějším a jen drzejším, nakonec zmanipuluje o to víc.
Naznačuji, že sice na jednu stranu by měl být člověk rád, že tisíce mladých meditují, ale na stranu druhou, zvláště když se například dovídá, že se na srazech a letních táborech těchto buddhistů překvapivě nedbá o ekologii, žasne, kam až, je-li institucionalizovaná, může dojít skupinová snaha o duchovnost. Moc korumpuje v jakémkoliv množství, a je jedno, jestli jde o moc v nějakém ášramu či sektě: tak jako vrátný ministerstva brzy jedná jako ministr sám, tak se i člen sekty brzy cítí jak chráněn a privilegován svým posláním, svou příslušností ke kolektivu, vyznávající stejného guru (nebo ideologii či hospodu nebo sportovní klub), tak nepřátelsky vymezen vůči čemukoliv odjinud (princip klubu či mafie).
Tohle sekt- a kost-natění se bohu a nám všem žel stává všeobecným jevem: fanoušek jednoho klubu nenávidí jiný, člen jedné strany nemůže přijít na jméno těm ostatním, stále náročnější ženy „jsou alergické“ na své muže. Psychologové už zjistili, že psychika takového sektáře (fanouška, politika, bankéře či ekonoma, nebo seminářové bohyně) skutečně fyzicky trpí, musí-li jen vyslechnout názor druhého člověka, a vyrábí své strategie obrany. Myšlení nás všech (také kvůli stále agresivnější reklamě, silnějším médiím a všem těm ekonomickým, finančním a sociálním krizím) následně sekt- a kost-natí (právě byla oznámena nová nemoc: závislost na zdravých jídlech!). Protože to je zdánlivě snadnější a bezpečnější, než začít o svůj vlastní názor či způsob života zodpovědně usilovat.
Tragédií současnosti je pak sekt- a kost-natění elit: ti, co jsou stále bohatší, se už nezabývají charitou a sponzoringem jako jejich předchůdci. Svět se řítí do ďáblovy řiti, protože i příslušníci těch pěti procent populace, které vlastní 95% bohatství, zesekt- a zkost-natěli, protože i oni se narodili a rodí moderně, tedy medikalizovaně: důsledkem je (přes tolik peněz, že je nikdy nestačí utratit) jejich niterná nejistota, která se projevuje permanentním nedostatkem osobního pocitu štěstí a také zvýšenou nenasytností a nakonec sebevražednou lakotou.
Jak z bryndy ven? Kolektivně to snad vyřeší jedině buddhistická ekonomika (protože doufat, že střední třída se mezi sebou domluví, není reálné, jelikož i ona byla porozena traumaticky). Individuálně už to (v mém podání) znáte: dobře (nejraději orgasmicky) porodit, děti netrestat, ale jen chválit, zpívat si a radovat se, nenechat se zblbnout médii, učit se hrou, nebát se prohrát, nebrat se příliš vážně, rezignovat na konzum a objevit a kultivovat skutečnou vrozenou duchovnost.
Užijme si (se) a užívejme, dokud to jde. Aby se z nás nestali sekt- a kost-natí.
