Zen, duchovnost a sex

15.3.2010

V Katovicích v roce 1980 jsme byli my mladí mužové konfrontováni s jednou velmi silnou překážkou našeho tehdejšího zenového soustředění. V rámci meditace prací jsme při úklidu (odnášeli jsme misky na jídlo z kuchyně do jídelny) nemohli pootevřenými dveřmi nevidět jednu zenovou studentku, které se pod velmi volným bílým trikem, jak vytírala v kleče podlahu, houpaly velké prsy. Bylo to tak erotické, že zenová koncentrace byla ta tam, a trvalo nám pak dost dlouhou dobu  a dalo nám hodně práce zapomenout a opět se soustředit. Tehdy jsem se, ač delší dobu šťastně ženat a sexuálně ukojen, poprvé setkal s něčím, o čem se v knihách  o duchovnosti a buddhismu nepíše. Se sexem v buddhistickém centru (klášteru).

 Buddhističtí mniši tradičně „studovali“ v klášterech, které byly a jsou obvykle situovány někde daleko za vesnicí nebo nejbližším městem, nejraději vysoko v kopcích nebo horách, také proto, aby tam mnichy v jejich koncentraci na duchovní práci nikdo nevyrušoval. A protože mniši bývali a jsou převážně mladí mužové, plni hormonů, absence vizuálních podnětů ulehčovala jejich boji s touhou po sexu.

 Mimochodem, celovečerní film indického režiséra Pan Nalina Samsára velmi popisně líčí právě sexuální touhy mnicha, který ve vesnici spatřil krásnou ženu, od té doby na ni nemohl přestat myslet, a jeho praxe byla tak mizerná, že ho jeho učitel poslal za poustevníkem. Ten starý zkušený muž vyhrabal z truhly několik nakreslených milujících se dvojic, se všemi anatomickými detaily, ale při naklonění nad ohněm se místo hladkých lákavých těl ukázaly spíše kostry, prázdné oční důlky, a tedy i pomíjivost toho, čemu říkáme ženská krása.

 Když se jógíni, lamové a učitelé meditace z různých dálněvýchodních kultur dostali do Evropy a USA, poprvé v životě se setkávali s pro ně předtím neviděnou a často neodolatelnou erotikou ženských minisukní a hlubokých výstřihů. Na to je nikdo nepřipravil a mnozí z nich nakonec sexu (a svým vyvinutým studentkám) podlehli. Zjistili, že nemyslet na sex v izolovaném klášteru v horách Taiwanu, Japonska, Tibetu atd. je vlastně snadné. Zkuste ale nemyslet na sex, když proti vám sedí vaše studentka se zkříženýma nohama, s hlubokým výstřihem a v minisukni!

 Proto také jak Buddha, tak Ježíš ženy coby stoupenkyně toho, co kázali, odmítali. Už tehdy tušili, že tak jako v rockové kapele, jedna žena v klášteru spolehlivě rozvrátí veškeré meditační soustředění. Mimochodem, nedávná studie potvrdila, že muži daleko více riskují a předvádí se, je-li poblíž krásná žena (hladina testosteronu okamžitě vyskočí).

A co se týká meditace samotné, buddhisté odjakživa věděli, že ženy potřebují jiné metody zklidnění těla a hlavně mysli, než muži (a současné zájemkyně o pokrok meditaci naráží, taky protože všechny knihy o meditaci napsali muži).

 Jak si tedy poradit v zenovém centru nebo v jógovém ášramu se sexuálním bažením? Nejde to jinak než eliminací všech erotických podnětů. Tak jako je třeba, aby v centru nebyly noviny, nebo jakékoliv psané nápisy (všechny signály a jednoduché informace spolehlivě poskytnou různé zvuky zvonů, gongů, dřevěných desek bubnů), aby se zklidnila levá mozková hemisféra, tak je v rámci praxe nutné eliminovat různé ty výstřihy a odhalená stehna zvláště mladých dívek (které si často své erotičnosti nejsou tak docela vědomy). Velká tmavá a svým způsobem neforemná kimona to spolehlivě vyřeší.

 Zatímco evropská tradice pohlavní zdrženlivosti, celibát, občas vede až ke zneužívání chlapců a některým mnichům zcela znehodnotí jejich duchovní úsilí, buddhističtí mniši se mohou ženit, a např. v Japonsku má většina opatů zenových klášterů ženu a děti. Tak jako je nesmyslné a kontraproduktivní „bojovat“ s emocemi, jógíni a buddhisté věděli odjakživa, že je snazší se sexem žít, než proti němu bojovat.

 V tomto smyslu v obdobích, kdy jsem zrovna nežil s nějakou ženou, a bylo třeba se soustředit na 100% (ale také před nějakým důležitým koncertem nebo závažnou přednáškou), a já cítil ten vnitřní přetlak, který by mne podvědomě při „výkonu“ hudebníka nebo lektora či meditátora nebo luštitele kóanu rušil, jsem to rovnou vyřešil ručně. Nemusel jsem tak celé hodiny a dny myslet na sex (jak je to přímo vidět na některých mladých adeptech duchovnosti) a mohl se plně soustředit na to, co bylo v tu chvíli a v té době nejdůležitější: podat vrcholný a virtuózní výkon nebo meditovat na 100%.

 Tantrikové to vyřešili obdobně, jako já se strachem ze smrti: zatímco oni používají síly sexu k prohloubení duchovní praxe (a sex a zvláště orgasmus zakomponovali do své nauky a Cesty), já se nechal zaměstnat v Pohřební službě. Ale pozor: tantra v našich zemích není a nemůže být duchovní Cestou, ale pouhým laškováním se sexem, které je právě tak naivní a uspěchané, jako byly pokusy některých zpěváků a disidentů upsat se estébákům v bláhové a marné naději, že je člověk nějak zvládne: nejde to.

 Naopak, dokáže-li mladý muž sex na tu dobu, kdy medituje a luští kóany, odložit jako v tu chvíli jen rušící prvek, a dosáhne-li osvícení (anebo tělesné a emoční vyrovnanosti, takže jeho mozek se „přepne“ dendriticky jinak), pak získá tolik energie a soustředění, že následně zvládne i sex (a natrénovanou vůlí dokáže např. prodloužit dobu erekce nebo oddálit ejakulaci tak, že jeho partnerky budou jen žasnout, kde se to v něm bere): orgasmy budou stále hlubinnější a, světě div se, duchovnější.

 Jóga znamená splynutí, sjednocení (těla a mysli). Orgasmus při milování se ženou je pro muže sjednocením jak s natolik odlišnou a pro něho neodolatelnou bytostí, tak s jeho vlastním ženským principem, s mužským evolučním zadáním i současnou rolí, a navíc časem a prostorem. Mysl i tělo jsou po milování dokonale resetované a často i defragmentované: připravené na ryzí, nepředpojatou a myšlením nezkreslenou duchovnost.

 Tak jako je každá hudba lék (jen to nesmí být ta naše rozladěná a negativní, uspěchaná a příliš hlasitá, a nesmí jí být tak moc), tak je pro mladého muže, zvládne-li to, sex a splynutí s milující a milovanou ženou druhou stranou (mince) duchovnosti: každý celou bytostí (a na přání pak jakkoli prodlužovaný) orgasmus je nakonec malým (celé tělo a mysl pročištujícím  a povznášejícím) osvícením.