Jaká asi bude (a jakými metodami bude dosažitelná) duchovnost v budoucnosti? Dnes již otázka nezní jestli duchovnost ano nebo ne, ale kdy a jak. Protože, zopakujme si, duchovní člověk, tedy takový, který pro svou duchovnost (a emoční vyrovnalost) něco pravidelně dělá, je šťastnější, zdravější, soucitnější, kooperativnější a také ekologičtější (jeho mozek funguje efektivněji a dokáže domýšlet důsledky svých činů) než člověk normální. Už v relativně blízké budoucnosti budeme muset být všichni, včetně politiků, daleko duchovnější, nebo nebudeme vůbec.
Oficiální definici duchovnosti, přijatelnou a také postupně přijatou „vědeckými“ kruhy, publikoval před lety dr. Koukolík: Soubor vlastností, prožitků, druhů chování, kterému se společně říká přesah, neboli spiritualita, je soubor vlastností, se kterými zřejmě lidé přichází na svět. Lidé s vysokým stupněm rozvinutého přesahu, nebo spirituality, jsou si něčím podobní. Jsou nesmírně a hluboce lidští. Ať jsou věřící nebo nevěřící (spiritualita, přesah, je vlastností lidí věřících, ale i nevěřících), bývají skromní, nikdy neztrácejí smysl pro humor. Mají odstup. Mají na to, co dělají, náhled. Cesta za spiritualitou pro ně není nějakou zvláštní cestou do výšin, je to pro ně cestou za nějakým druhem zkušenosti. Není to útěk ze světa. Je to přiblížení se ke světu…Nebývají to žádní zvláštní kazatelé, inkvizitoři. To nejsou léčitelé ani manipulátoři. To jsou lidi, za kterými si zajdete popovídat, když vám není dobře. Typické je, že na rozdíl od zavilých kazatelů tito lidé mívají smysl pro legraci. Kromě jiného i pro legraci ze sebe a z vlastní spirituality.
Celá řadu studií mezitím potvrdila zjištění a ověřené metody dosažení a dosahování duchovnosti. Například, že rozhodující je úmysl (kterým vše, i zdánlivě náhodná setkání s duchovními učiteli, knihami a dalšími podněty k vykročení po duchovní Cestě, začíná). Ukazuje se, že skutečně jsme strůjci svých osudů. Současná psychologie říká jevu, který znali a praktikovali staří buddhisté či taoisté a šamani všech věků „princip sebevyplňujícího se proroctví”. I Fred Alan Wolf, slavný současný americký teoretický fyzik, který se zároveň zabývá i šamanismem, tvrdí, že rozhodující je úmysl.
I. Výhody duchovnosti a její výzkum
Dnes je již jasné, že spiritualita má své neoddiskutovatelné a nepopiratelné výhody, například zdravotní. Jon Kar Zubieta z Michiganské univerzity v USA před časem publikoval výzkum, který ukazuje, co se děje v našem mozku, jestliže něčemu věříme. Tento vědec dal 14ti zdravým mužům infuze, které jim způsobily bolest a pak jim dal léky o nichž jim řekl, že „jim možná od bolesti pomohou a možná také ne“. Ve skutečnosti jim píchl jen neúčinný fyziologický roztok. I přesto všichni líčili, že se jim ulevilo. Že nešlo jen o sugesci, ukázalo skenování jejich mozků (pozitronovou emisní tomografií): po podání fiktivního léku začaly mozky produkovat endorfiny, přirozené opiáty těla. S tímto placebem dobrovolníci vyprodukovali více endorfinů než se skutečným lékem, a navíc ve více oblastech mozku. Nejvíce údajně produkovali endorfinů ti, kteří cítili největší bolest, a kteří uvolnění již předem nejvíce čekali. „Víra,“ říká Zubieta, „mění pochody v mozku“.
Ukazuje se, že pouhé myšlenky na Boha redukují úzkost. Zhruba 85 procent světové populace se hlásí k nějakému náboženství a proto je třeba se zabývat tím, jak víra zasahuje do našeho myšlení. A. Tulletová a M. Inzlicht provedli dva experimenty na nichž se ukázalo, že lidský mozek, je-li zaměstnán myšlenkami na boha, reaguje jinak. Pokud se dostane do vypjaté situace a je potřeba řešit nějakou překážku, věřící v takovém případě reagují méně zbrkle a jejich rozhodování vykazuje méně chyb.
„Z průzkumů vyplývá, že nábožensky založení lidé (rozumějte, lidé kteří upřímně a hluboce věří) jsou šťastnější, optimističtější, méně často dostávají mrtvici a vysoký tlak, lépe si dokáží poradit se životními problémy a méně se bojí smrti než ateisté. Z toho, jak se zdá, vyplývá, že víra v nadpřirozeno je z hlediska evoluce výhodou,“ uvádí i Lewis Wolpert ve své knize Six Impossible things before breakfast: The Evolutionary Origins of Belief (Šest nemožných věcí před snídaní: Evoluční původ víry). „Naše schopnost věřit v nadpřirozeno je zřejmě,“ dovozuje Wolpert, „částečně ovlivněna našimi geny.“
Lékaři na univerzitě v San Diegu a v Severní Karolíně studují, jak mohou epilepsie a jisté halucinogenní drogy vyvolávat náboženská zjevení. V Kanadě neurovědci používají speciálně upravené přilby, které vyvolávají duchovní zážitky i u nevěřících lidí. Tato práce je součástí snahy vědců po celém světě lépe porozumět náboženským prožitkům, změřit je nebo dokonce reprodukovat. „Mozek je nastaven takovým způsobem, aby měl duchovní zážitky a náboženské prožitky,“ říká Andrew Newberg, který napsal knihu Proč Bůh neodejde. „Mozek je předurčen k tomu, aby měl tyto prožitky, a proto tolik lidí věří v Boha,“ dodává.
Ukazuje se ale, že role našeho mozku je i v případě spirituálních zážitků daleko významnější, než se zdálo. Nicolas Epley (s dalšími čtyřmi kolegy z chicagské a harvardské univerzity) se snažil zjistit, zda a proč přisuzujeme vlastním názorům takový význam, a dokonce si vytváříme bohy k vlastnímu obrazu. Scany mozku pomocí funkční magnetické rezonance odhalily, že při uvažování o vlastních názorech se v mozku spouštěly stejné oblasti jako při přemýšlení o postojích Boha. Při úvahách o názorech jiných Američanů se zapínaly jiné oblasti. Bůh tedy sídlí v mozku na stejném místě jako jeho majitel? Podle výsledků fMRI jsou možná jedna a táž osoba.
Michael Persinger, profesor neurovědy na Univerzitě v Sudbury v Ontariu, prováděl experimenty, při kterých byla na zařízení v podobě přilby připevněna sada magnetů. Persinger vytváří slabé elektromagnetické pole kolem lebky dobrovolníků. „Čtyři z pěti,“ říká, „měli mystické zážitky, pocit, že za nimi nebo poblíž nich stojí nějaká cítící bytost nebo entita. Někteří z nich plakali, někteří měli pocit, že se jich dotkl Bůh, jiné ovládl pocit strachu a hovořili o démonech a zlých duších… Ti lidé přitom věděli, že jsou v laboratoři.“
V souvislosti s dalšími objevy vědci poprvé vážně připouštějí, že náboženství má funkční výhodu, činí jedince do určité míry lépe přizpůsobeného k přežití a předání svých genetických informací. Evoluční psycholog Robin Dunbar z Liverpoolské univerzity tvrdí: „Náboženství (ale myslí spíš „kolektivní víra“) spojují společnosti, protože používají celý soubor rituálů, které jsou extrémně účinné pro spouštění produkce endorfinů, přirozených opiátů mozku… Náboženství se mohlo vyvinout za účelem mechanismu stmelování lidských tlup v celistvou sociální jednotku.“
II. Budouc(t)nost duchovnosti
Jaká bude spiritualita budoucnosti? Náboženství budoucnosti bude náboženství vesmírné a i když budou existovat náboženství v zatímním smyslu slova (tedy institucionalizovaná), daleko více lidí bude směřovat a využívat výhod osobní duchovnosti. Osobní zkušenost s duchovností by měla překonat osobního Boha a vyhnout se dogmatům a teologii. Tomuto popisu (nejen podle mne, ale i Alberta Einsteina) dnes odpovídá buddhismus. Zvláště když si uvědomíme, že za jednu dvě generace bude svět spíše čínský a indický, než evropský či americký.
Ukazuje se stále zřejměji, že osvícení je vrozený potenciální stav mysli každého z nás. Není to nic, co bychom museli „hledat“: je to v nás, jen se umět vyčistit. Buddha (a dlouhá řada velmi usilovných mistrů a mnichů) nám dokázal přes propast tisíciletí předat jak metody cest k osvícení, tak hlavně možnost dosáhnout osvícení. Současné výzkumy mozku jednoznačně potvrdily, že jsme také vrozeně a přirozeně až neuvěřitelně moudří (jen vědět jak se pravidelně čistit, tedy odvirovávat software mysli, jak je nutné občas defragmentovat svůj hard disk, a jak spolupracovat se svým podvědomím), a že buddhisté a jógíni a taoisté a šamani dob minulých pro nás jen našli metody, jak se vyčistit a jak posléze nacvičit a prakticky využít neuvěřitelné možnosti lidské mysli.
Duchovnost (v jejích nejrůznějších formách) je tedy třeba začít vnímat velmi vážně, a také jako jakousi evoluční nutnost: „Šamanismus není nic primitivního, jak je asi v obecném povědomí. Jde o úžasně hluboké, otevřené a inspirující duchovní poznání. Vždy se v tom promítá obdivuhodná individuální osobnost daného šamana často až renesančního typu (nepřipomíná to Castanedova dona Juana?, pozn. aut.), který si umí stáhnout z jakéhosi vesmírného internetu jakoukoli informaci (až na úrovni DNA)“, prohlásil po své návštěvě peruánského deštného pralesa režisér Viliam Poltikovič.
III. Duchovní terapie
Duchovnost (a její praktické verze) bude již v nejbližší budoucnosti významnou formou terapie, která snad omezí rostoucí počet neuróz a duševních nemocí, plynoucích ze stále složitějšího a více stresujícího stylu života. Poroste také počet lidí, kteří si (pomocí různých forem meditací, manter, askeze, půstu, hyperventilace, usilovných modliteb a dalších disciplín) dokáží vyvolat extatické zážitky, které by v minulosti vedly k založení nějakého dalšího náboženství, a prožívat je a neříkat jim „božské“, protože vědí, že to jsou projevy těla a mysli (mozku). To však nic nemění jak na jejich unikátnosti, zázračnosti, léčebných a terapeutických kvalitách, tak na poznání, že právě proto, že to jsou součásti schopností lidského mozku a mysli, jsou dostupné všem, kteří se vydají je hledat a realizovat (jen pozor na ezošrot).
Například alkoholik je jen člověk, který zoufale hledá duchovnost. Jen hledá spirit ve špiritusu. Každý člověk kolem 21. roku věku hledá svou duchovnost: je-li vše v pořádku, prorůstají předtím nespojené části mozku, a člověk tak nalézá sám sebe v časoprostoru své existence: nalézá duchovnost. Bohužel byla většina lidí narozena traumaticky a proplakala první hodiny a dny: stresory tak zamezily vzniku kanálků, které by se v jednadvaceti mohly propojit.
Je také stále zřejmější, že duchovnost začíná početím, těhotenstvím a přirozeným (tedy nemedikalizovaným) porodem. „Co se stane, když ženy, místo aby porod protrpěly, jak jim je neustále vnucováno, si jej užijí? Orgasmický porod je pádnou výzvou našim kulturním mýtům. Je totiž už statisticky prokázáno, že standardní nemocniční porod není bezpečnější a pro matku a dítě lepší,“ tvrdí na svých stránkách režisérka Debra Pascali-Bonaro, jejíž dokumentární film začal novou éru, která může otevřít brány přirozené duchovnosti dalších generací.
Zatímco u nás se o podobných předpokladech a možnostech předem ovlivnit budoucí duchovní kvality potomků stále ještě neví, natož aby se o nich mluvilo, taková vesnická Indka medituje na pozitivní duchovní vlastnosti svého budoucího dítěte ještě než sestoupí vajíčko, které bude oplodněno. Celé těhotenství zpívá pozitivní mantry. Už také víme, že dítě v děloze 80% času promedituje. A pokud je porod je bez lékařských intervencí, a dítě je ihned (a nejlépe celý první rok) na těle matky, a je neustále hlazeno a poté chváleno, uchová si přirozenou duchovnost, nebo, jinými slovy, neztratí ji.
Doba (a metody dosažení duchovnosti) se ovšem mění. Krátkodobě vyčistit mysl (a připravit tak půdu pro propojení hemisfér a změnu a zefektivnění vnímání reality) dnes dokáže i dobře vyladěný psychowalkman. A Buddha by dnes pro šíření idejí možnosti dosažení osvícení (a tím tedy i řešení i celosvětových problémů) samozřejmě používal internet a psal blogy: přesto by ale i on stále trval na alespoň tříměsíčních obdobích intenzivního sezení v kolektivu podobně usilujících a pod vedením osvíceného učitele – my dnes víme, že za tři měsíce jsou (neuroplastické) změny propojení neuronů v mozku trvalé.
Ukazuje se, že na cestě k objevení a dosažení duchovností fungují prastaré a osvědčené, leč námi stále podceňované postupy: například vzdělání hrou a výchova pochvalou. Už také víme, že inteligence na celý život se utváří v prvním roce věku, a jen do sedmi let, a že chválené a povzbuzované děti se snadno učí a nejlépe si pamatují. Víme ale také, že dívky se učí lépe a snadněji z učebnic psaných ženami.
O duchovnosti v budoucnosti inspirativně psala i celá řada autorů sci-fi knih (doporučuji např.: Frank Herbert – Duna, Orson S. Card – Hyperion), ve kterých se píše o velkých církvích v jakési kombinaci zenu a postkřesťanství, o rituálních davových zážitcích atd. Zcela jistě bude existovat i spiritualita v jakési undergroundové formě, a pro ty bohatší budou k dispozici implantované čipy duchovnosti. A je také docela pravděpodobné, že za pár století se bude klít ne Ježíšmarjá, ale Svatý Gatesi!
V. Praktické cesty k duchovnosti
Meditace je prastarou a osvědčenou formou očisty mysli a mozku. Jen je třeba i zde vzít v potaz například rozdíly mezi mužem a ženou. Když totiž žena vědomě dokonale uvolní vše v mysli, co se vědomě uvolnit dá, mozek jí stále funguje ze 70%. Když tohle udělá muž, mozek mu funguje ze 30%. Ženy by se měly pokoušet dostat k osvícení jinak než muži (a kultury, které mají nepřerušenou duchovní klášterní tradici, znají a mají ženské kláštery). A protože doposud byly knihy a rady o meditaci (nebo o matematice a fyzice) psány vždy muži, mívaly a stále ještě mají potíže dosáhnout osvícení (nebo zvládnout matematicko-fyzikální fakultu). Nechť je ale ženám útěchou, že jim stačí přirozeně (s orgasmickou erupcí energie) porodit (a na západ od nás se dívky již učí z učebnic matematiky psaných ženami, pomocí ženských příkladů, a pak „matfyz“ vystudují právě tak dobře jako muži). Jinak řečeno, ženy (tedy ty, které ženami zůstaly) hudbu a osvícení (a různé ty bohy) ani tak moc nepotřebují.
Jak pomoci všeobecnějšímu rozšíření usilování o dosažení duchovnosti či dokonce osvícen prakticky? Například při UNESCO ustavit výbor osmi osvícených, který jednou za tři roky udělí cenu deset milionů dolarů každému, kdo prokazatelně (změřeno pomocí funkční magnetická rezonance) dosáhne osvícení. Jaká je totiž současná největší motivace? Peníze. Vidina takové sumy jistě dožene řadu lidí k pilné dlouholeté meditaci… a co udělají s odměnou, až dosáhnout osvícení? Rozhodně ji neutratí za zbytečnosti.
Jaké formy duchovnosti se v docela blízké budoucnosti objeví? Duchovnost „na požádání“, existence mnoha druhů k duchovnosti směřující virtuální reality a počítačových her rozvíjejících duchovnost, ale také duchovnost v pilulce (a genetické šlechtění). Duchovnost manažerská (nabízející a umožňující efektivnější myšlení a jednání), duchovnost zdravotní (abychom se zvláště ve stáří cítili lépe a šťastněji, neomezování případnými nemocemi, ale také duchovnost umělecká (vylepšená tvořivost) a módní (formy duchovnosti se mohou a budou měnit v závislosti na právě panující módě). Stále více lidí také duchovnost zdědí (geneticky): jejich duchovnost bude tak jaksi vrozená.
Duchovnost terapeutickou jsme již zmínili. Meditace léčí tělo i mysl. Posiluje imunitní systém. Zvládnuté emoce nepřekáží mozku a mysli. A velmi úzce souvisí s hudbou: v tomto ohledu je každá nemoc je jen špatná písnička, a v již docela blízké budoucnosti budeme chodit k lékaři ne pro pilulku, ale pro písničku: rám v jeho ordinaci nascanuje všechny frekvence všech tkání a částí našeho těla, až na buněčnou úroveň, porovná s optimem a naordinuje směs barev a tónů, které rychle tělo „vyladí“.
Vzroste poptávka po duchovnosti kosmické: tak jako štěně v jednom období svého vývinu nepřetržitě cokoliv kouše, protože evoluce velí připravit se na budoucnost, tedy mít silné zuby, tak jako jsou dnešní děti chytřejší než všechny předchozí generace, protože evoluce velí připravit se na budoucí digitalizaci všeho. Právě tak je duchovnost evoluční přípravou na budoucnost života ve vesmíru se všemi výzvami, které to přinese.
Duchovnost (se zvýšenou efektivitou práce mozku) tak bude také jakýmsi softwarovým (evolučním) vylepšením mozku. Osvícený člověk jakoby (nejprve pomalu, postupně, pak bleskem osvícení) upgradeoval celou mysl (a pak i mozek). Tak jako u dětí, v těhotenství stimulovaných každodenním zpěvem nebo metodou Baby plus, je mozek osvíceného výkonnější a efektivnější nejen v oblasti různých inteligencí (které nějak přece jen dokážeme změřit), ale prakticky ve všem: je duchovní. Osvícený, tedy duchovní člověk, pak může pracovat jako učitel, vědec, lékař, malíř či hudebník… a ve všem je dokonalým mistrem (a šamanem).
VI. Česká (hudební) budouc(t)nost duchovnosti
I u nás již vznikají nástroje a metody dosahování duchovnosti. Například sférická píšťala, nástroj spíše duchovní než hudební, pomůže objevit duchovnost (a emoční rovnováhu) nejen bohatým manažerům a podnikatelům, ale i handicapovaným a slepým. Je to dokonalý nástroj zvukové meditace, který umožní každému zažít „hudbu sfér“: extatické sjednocení těla a mysli pomocí zvuku (včetně doprovodných jevů jako je zježená kůže na těle a mráz po zádech atd.).
Stačí ovšem když člověk delší dobu zpívá jen ááááá, a opravdu se na to soustředí (přinejmenším nemyslí na číslo svého mobilu, či výši konta v bance). Pouhá samohláska nevyvolá v racionální části programů našich mozků obvyklé řetězce asociací (a dalších emocí s nimi spojených), jako kdybychom zpívali nějaká slova v nějaké písničce. Při zpěvu jde navíc o uvolnění hlasivek, tedy uvolnění emočních bloků. Zjednodušeně napsáno, člověk se zklidní. Zklidní mysl, a posléze i emoce a tělo. Neválčí, nekritizuje, neplánuje další nesmysly. Je v klidu a míru. Tedy šíří mír.
I u nás již existuje celá řada labyrintů, které, když je předepsaným (pomalu meditačním) způsobem projdete, dokonale pročistí mysl a připraví tělo na duchovní zážitky.
Podobně i rainstick (dešťová hůl) Martina Pečeňky, původně šamanský, dnes terapeutický a duchovní nástroj, který vydává neuvěřitelně terapeutický a harmonizující „bílý šum“ (frekvence od 1 do 15 000 Hz) po dobu více jak 15 minut. Narůstá počet lidí, kteří na sobě vytrvale pracují, a také společností a center, ve kterých vás naučí základům té či oné cesty k duchovnosti.
Konečně i my pod Řípem začínáme tušit, že jednou z podmínek úspěšné Cesty k duchovnosti je pozitivní vnímání reality. Tedy že život není problém, ale radost. A že Buddhovy čtyři poučky o utrpení byly kdysi určeny začátečníkům, ale my pokročilejší už víme, že existuje jejich (a naše) pozitivní a jedině funkční varianta. Totiž, že existuje štěstí, zdraví a pohoda, existují podmínky štěstí, zdraví a pohody, existuje možnost dosažení štěstí zdraví a pohody a existují metody dosažení štěstí, zdraví a pohody.
VII. Závěr
Je ovšem třeba změnit zadání (své i naší civilizace). Jistě si vzpomenete na společenskou hru, při které hraje gramofon a v místnosti tančí 20 lidí kolem 19ti židlí. Hudba najednou přestane hrát a všichni tančící si musí rychle sednout. Na koho nezbude židle, jde ze hry ven. Odstraní se další židle, hudba spustí…atd. Hra končí v okamžiku, kdy zůstane jedna židle a na ní vítěz, obvykle člověk s nejostřejšími lokty. Takhle nějak funguje i naše dosavadní společnost: silnější vyhrává na úkor druhých, šíbři a podvodníci vyhrávají za každou cenu, malá skupinka se má dobře, ostatní “jdou ze hry ven”. Jenže ta hra je tu pro nás, pro lidi. To my jsme si ji vymysleli, abychom se bavili, ne abychom prohrávali a byli smutní. Každá hra má svá pravidla. Ukazuje se ovšem, že stačí změnit zadání hry (na život). V této nové hře „je dovoleno sedat si na klín”. Hudba přestane hrát, a hle, je tu první dvojice. A další. Nakonec zbude jedna židle a na ní člověk a jemu na klíně sedí další a tomu na klíně jiný a tak dále. A pak nastane zázračný (new age) okamžik: hmota (židle) vůbec není potřeba. Odstraní se poslední židle a v místnosti zbude kruh dvaceti lidí, kteří si vzájemně sedí na klíně. Na rozdíl od jiných her všichni vyhrávají. Nikdo nic neztrácí. Všichni se baví a všichni získají.
Není cesta k duchovnosti, duchovnost je cesta. Duchovní člověk budoucnosti (s vědomě a cíleně čistším a vyladěným tělem, soustředěnějším a tedy efektivnějším myšlením a zcela jiným zadáním) bude jakýmsi specialistou: „zbytečných“ 90% jeho DNA bude připraveno poznat 90% zatím nepoznané temné hmoty a temné energie vesmíru, a zároveň 90% zatím nepoznaných tajemství moří a přírody (až na úroveň DNA).
Až nám (v zrcadle dokonale zklidněné hladiny mysli) dojde, že to my jsme tvůrci svých světů a životů (i když většinou zatím poškozeně nevědomí, a s nemytými, ušpiněnými a uspěchanými myšlenkami), a až se naučíme využívat možnosti svých motivovaných a natrénovaných mozků a těl, začne být duchovnost, tak jako čistý vzduch, voda, ticho a mateřství, nevyhnutelností a ctností.
