Nedávno jsem zmínil sousloví, které vyvolalo zájem, a tak se pokusím podělit o úžas a nadšení z objevů a hypotéz, o kterých se píše v knihách a časopisech, jenž jsem si přivezl z Londýna (v tomto případě EnlightenNext 46). A které zase jen potvrzují, co tuším a na vlastní tělo a mysl zažívám posledních třicet let (jen jsem neměl dost relevantních informací, které by byly akceptovány). Dnes tak mohu přesvědčeně tvrdit, že všeobecně převládající názory na duchovnost a správné vědomí (navazuji i na Buddhu, který kázal, aby se mluvila správná, rozuměj, pravá, tedy ne vulgární slova), a také to, co si lidé (zvláště vědci) myslí o realitě (a když se jim něco nehodí, tak je to prý zbytečné), začíná být neudržitelné.
Naštěstí se vždy najde nějaký ten kacíř, kterému s nejprve smějí, ale který posune poznání o (chtělo by se napsat kvantový, protože o tom to bude) skok kupředu. Američan Stuart Hameroff se o záhady mozku a vědomí zajímal od dob studií, když jako povolání si nakonec, kromě psaní knih a přednášení, vybral anesteziologii (protože způsob, jak člověk při anestezi vypne vědomí, je záhadný, dodnes vlastně neprozkoumaný, a úzce souvisel s tím, co ho tehdy zajímalo).
Hameroff začal před mnoha lety zkoumat i to, co věda o mozku zatím ponechávala mimo svůj zájem: tzv. mikrotubuly. Mimochodem, i v nejnovější knize Lidský mozek (anglický originál vyšel v roce 2009) jsou „mikrotubuly“ (přeložil bych to spíše jako mikrorourky) pro názornost nakresleny jen jako žlutý konec malého kabelu (na obrázku vlevo, na pozici devíti hodin), přičemž popisek ale tvrdí, že „tvoří buněčnou kostru“ (měly by tedy na obrázku naprosto převládat). Před lety právě tyhle útvary, seřazené do neustále se měnících konstrukcí, a vyplnění dalšími záhadnými částmi (dalšími miliony zvláštních útvarů proteinu, kterým se říká tubulin, a které se v nanosekundách mohou buď zavřít, nebo otevřít) vzbudily jeho pozornost.
Hameroff již v dobách prvotního rozvoje počítačů začal tvrdit, že tahle paralela nul a jedniček ze světa výpočetní techniky (a otevřeno zavřeno ve světě neuronů) je možná hodně důležitá, a naznačuje, že vznik vědomí v našem mozku asi není jen výsledkem přenosů vzruchů mezi neurony, ale spíše výsledkem činnosti zmíněných a vědou zatím nevnímaných mikrorourek. Tedy spíše tisíce trilionů „početních“ operací v množství tubulinu v mikrorourkách, které využívají kvantového přeskoku a vytváří tak to, čemu říkáme vědomí.
Zdánlivě odbočím, protože nejnovější výzkum v oblasti počítačů přinesl další senzační zprávu: Naprostou revolucí v konstrukci počítačů by mělo být uvedení kvantových počítačů do praxe. Vědeckému týmu pod vedením Jeremyho O’Briena, ředitele britského Centra pro kvantovou fotoniku, se totiž podařilo vyvinout kvantový čip pracující na bázi fotonů. Princip kvantového počítače je založen na poznatcích Alberta Einsteina. Využití by měl najít hlavně u zpracování obrovského množství dat. Například vyhledání informací z miliard webových stránek by mělo být s jeho pomocí dílem okamžiku. Data jsou totiž zpracovávána podle pravidel kvantové fyziky, která umožňuje jednotlivým subatomickým částicím být na několika místech ve stejný čas. A jsme zpět u Einsteina a šamansko mystických záhad kvantové fyziky: stav mikročástice v kvantové mechanice totiž není popsán její polohou a hybností, jak je tomu v klasické mechanice, ale vlnovou funkcí. Částice tak může být v jednom okamžiku hned na několika místech najednou. Mikročástice se také mohou navzájem ovlivňovat na dálku.
Zpět k Hameroffovi, který si před lety uvědomil, že lidský mozek není jen pár miliard jinak „němých“ neuronů, ale spíše že každý neuron je nesmírně složitý útvar, jenž má jakousi vnitřní inteligenci samu o sobě. Tedy že místo aby každý neuron rozeznal a dokázal nastolit stav ano nebo ne (jednička nebo nula, jako v počítači), má díky aktivitám v mikrorourkách potenciál tisíců trilionů početních operací každou vteřinu. Ve spolupráci s Angličanem Sirem Rogerem Penrosem pak Hameroff začal pracovat na modelu vědomí, založeném na možnosti kvantových přeskoků mezi mikrorourkami v mozku.
Jinými slovy, Hameroffův (a Penrosův) model vědomí a hmoty naznačuje, že to něco tajemného, co dává vzniknout hmotě a mysli, je možná věcí kvantově prostoročasové geometrie. Ve védické tradici se jí říká Brahman, ale jinde je známa spíše jako duch, kosmos… naše realita tak může být fundamentálně vědomá, duchovní. Duchovnost, spiritualita, by se tedy měla seriózně vědecky zkoumat. Důsledkem tohoto modelu jsou podle nich také tři podstatná zjištění: propojenost všech bytostí ve vesmíru (pamatujete, jedna částice může být na dvou a více místech současně a záhadně se ovlivňují), zadruhé jakási božská moudrost všeho, kosmická vize, ovlivňující i naše rozhodnutí, je tedy v samých základech prostoročasu zabudovaná spiritualita, a nakonec existuje i možnost, že vědomí po smrti někde nějak, i když přeorganizováno, přežívá.
Důsledky jsou pro každého z nás, i lidstvo, obrovské: vesmír možná není „jen“ složen z částic a hmoty, ale je to spíše proces (kvantových) událostí. Nebo, jinými slovy, nepřetržitý sled jednotlivých kvantových přeskoků (tady znovu přichází do úvahy mozková vlna 40 Hz, která se vyskytuje u všech savců a některého hmyzu, a která může být vnějšně registrovatelným důkazem vědomí). A dále, tvrdí Hameroff, už buddhistické texty popisují čisté vědomí, které lze spočítat (prý šest a půl milionu vědomých momentů denně, což je, překvapení, ona gama mozková vlna), a pokusy změřit mozkovou aktivitu trénovaných tibetských mnichů odhalily, že jejich mozky dosahují vysokých frekvencí gama prakticky na požádání.
A jsme znovu u tvrzení Tibeťanů (a jógínů a šamanů a mystiků všech dob), že kdo pozná tajemství zvuku, pozná tajemství vesmíru, a že vesmír je tedy spíše písnička, než náhodná setkání hmoty (viz i teorie superstrun), a že kdo pozná základní aspekty vlnění (interferenci, rezonanci), otevírá se tak poznání vesmíru celého (protože ten se vlní celý, od vln kosmických až po gravitační).
Ve světě kvantové fyziky se dnes dějí pro nás nepochopitelné věci, které možná mohou odhalit tajemství vědomí… a také duchovnosti. Co když je opravdu Brahman (nebo, chcete-li, Bůh, a nedejte se připoutat a zmást i v tomto případě nevýstižnými slovy, jde o princip) jen onen potenciální stav všeho ve vesmíru, kdy každá částice může být na dvou místech současně, a vědomí je výsledkem kolapsů oněch „vln“ (tak jako při přeskoku elektronu z jedné na jinou dráhu vznikne foton)… a kvantově-vlnová funkce a kvantum vědomí jsou jedno a totéž? Hameroffova a Penrosova hypotéza vzbudila mezi kvantovými fyziky značný rozruch, a italská astrofyzička z Padovy, Paola Zizziová ji zkoušela ověřit pomocí složitých výpočtů v simulaci, co se dělo v prvních triliontinách Velkého třesku, tedy vniku našeho vesmíru. Její práce nese titul Vznikající vědomí: od raného vesmíru k naší mysli (Emergent Consciousness: From the Early Universe to Our Mind) a navrhuje v ní hypotézu, že náš vesmír vznikl v rámci jednoho kosmického okamžiku vědomí. Téhle teorii se v návaznosti na Velký třesk (Big bang) začalo říkat Big Wow (Velké Ach). Jinými slovy, celý vesmír může být jistý druh kvantové superpozice, ve které potenciálně existují velké počty vesmírů. Na konci velkého třesku nastal okamžik pro stejný kvantový kolaps (přeskok), jen v giga rozměrech, ke kterým dochází v našem mozku v každém okamžiku vědomí. To tedy znamená, že lidské vědomí by mohlo být mikrokosmickým okamžikem vesmírného vědomí, a tedy že my lidé jsme všichni součástí kosmického vědomí, které proniká celám vesmírem. Wow! Ale tohle je přesně to, o čem mluví a píší mystikové všech věků! Jak dole, tak nahoře, přece… a obráceně.
Ještě jinak, v lidském měřítku se každý osvícený, nebo dokonce každý meditující člověk prostě dostává hlouběji do této kvantové říše kosmického vědomí. „Když se při meditaci dostanete až na úroveň ničeho, nebo toho, čemu lidé říkají nicota, není to nicota. Myslím, že to je ona prostoročasová geometrie, a vy se blížíte zdroji osvícené moudrosti, která je součástí tohoto fundamentálního pole, a začínáte si toho být vědomi,“ tvrdí Hameroff. „Duchovní metody, jako třeba meditace, vám umožní ponořit se do platónského světa moudrosti a světla, který je základem všech věcí, jak hmotných, tak mentálních. A bude-li tahle hypotéza kvantového vědomí potvrzena, potvrdí to reálnou existenci základní duchovnosti života, podemele převládající materialistický světonázor, a dá lidem až neskutečnou naději.“
V tomto smyslu je pak osvícení (či po mnoha desetiletích dokonale vymeditovaný mozek tibetského mnicha, který je schopen aktivně dosáhnout gama mozkových vln, rezonujících s frekvencí „vědomí“) také jen přeskok ze světa iluzí (dnes tak ušpiněné lidské mysli) do původního Platónova a Buddhova světa lásky a světla (ilustrovaného Hameroffovou hypotézou prostoročasové, posvátné geometrie): do samé podstaty v realitě vetkané… duchovnosti.
Teď snad mým přemýšlivým čtenářům třeba naplno dojde, proč tolik let (a nejen já) opakuji, že nemoc (a současný stav světa) je jen špatná písnička (a proč propaguji zpěv manter a hudbu, která nepotřebuje noty a akordy), a proč Buddha řekl, že všechny živé bytosti jsou vrozeně osvícené. A taky proč ve svých knihách propojuji svět (té původní nerozladěné) hudby se světem duchovna, ale také s labyrinty a menhiry A proč poslední roky na otázky, jak se mám, odpovídám výborně, moc si to užívám. Protože jsem posledních třicet let hudbou (a také díky duchovním metodám a pozitivnímu myšlení) trénoval, tak jako šaman (který pomocí rituálu a třeba ayahuasky jaksi „přepíná“ své vědomí o desítky či stovky oktáv výš), v rezonanci s onou nerozladěnou realitou všude kolem, kvantové přeskoky.
P. S.: video pro začátečníky
http://www.youtube.com/watch?v=3EOF–303W0&NR=1
a pokročilé (zvláště tak od šesté minuty)
