Ze statistik plyne, že celá čtvrtina českých nemocnic má podíl císařských řezů vyšší než 18 procent, což je hodnota, kterou porodníci považují za normální. Průměr Evropské unie je i přes zvyšující se věk žen prvorodiček stále někde na sedmnácti až dvaceti procentech. Jen Česko vybočuje – jsou u nás porodnice, kde se rodí císařským řezem každé druhé dítě. Vysvětlení jsou jen dvě. Buď tady lékaři normální porody neumí. A pak nemá smysl sem chodit. Nebo ženám celebritám za peníze vycházejí vstříc a nechají je rodit „snazším“ způsobem. Ani jedno není dobré.
Až tři čtvrtiny matek novorozenců cítí místo radosti vinu a smutek. Desetina má deprese. Konflikt mezi tím, jaké pocity žena po příchodu dítěte očekávala, a co opravdu cítí, vede k výčitkám, úzkostem i tělesným obtížím. Monika Binarová v Ona Dnes (17. 1. 2011) o poporodním blues…
Preliminary data on US births in 2009, published by the Centers for Disease Control and Prevention (CDC), reports a record high cesarean delivery rate. The cesarean delivery rate in the US rose 2% in 2009, to 32.9%. This is an increase of nearly 60% since 1996. The percentage of cesarean deliveries rose across all race and ethnic groups, with the largest increase among black women. Half of all births in women 40 years or older were by cesarean. Jan Tritten, Midwifery Today
http://www.acog.org/departments/dept_notice.cfm?recno=20&bulletin=264
V roce 2009 porodilo v České republice 23 procent žen císařským řezem. Za nárůst frekvence císařských řezů může mimo jiné i stárnutí matek. Kromě stárnutí rodiček je to ale také alibismus porodníků, protože každý neúspěch hned končí u soudu. Ženy jsou často přesvědčené o tom, že císařský řez je to nejbezpečnější pro dítě. Obecně k císařskému řezu porodníci přistupují benevolentně. Před sedmi lety jsem po svém nástupu do primářské funkce v Jihlavě zjistil, že ženy na Vysočině jsou velmi konzervativní a nemají o alternativní porody, jako jsou vertikální polohy, porod do vody a další, zájem. Byl jsem z toho trochu překvapený. Já sám jsem velký zastánce alternativních porodů. Z našeho porodnického hlediska by se tady žena mohla po porodu vyspat a jít domů. Ale kvůli dítěti, které musí projít různými vyšetřeními a dohnat poporodní úbytek, tu zůstává tři až čtyři dny. Pokud je dítě zdravé, může jít po tak krátké době domů. Doby, kdy žena trávila v porodnici deset až dvanáct dní, jsou dávno pryč. I císařské řezy u nás děláme tak šetrným způsobem, že mohou ženy odejít do domácího prostředí třetí až čtvrtý poporodní den. Nemusí chodit ani na vytahování stehů, samy se jim vstřebají. MUDr Aleš Roztočil,
http://www.nemji.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=427000&id=2878&p1=1001
V ČR se „císařem“ rodí jak na běžícím pásu. Spolu s pohodlností tu hraje svoji roli i fakt, že čeští lékaři si nechtějí kazit statistiky. Ty udávají, že u nás umírá při porodech jen minimum dětí – na tisíc porodů jen čtyři mrtvé děti, což je i ve vyspělé Evropě velký úspěch. Přesto si porod císařským řezem dobře rozmyslete. I když vás budou lékaři přesvědčovat. Ještě do poloviny padesátých let to byl porod koncem pánevním normální fyziologický porod. Pro ženu o něco těžší, protože trvá déle, je namáhavější a porodník musí být víc ve střehu, protože dítě si někdy v porodních cestách neporadí samo a potřebuje pomoc zvenčí. Porodní báby však takový porod běžně uměly odrodit. Jenže pak uběhlo pár desetiletí, kdy socialistickému zdravotnictví záleželo víc na statistikách než na lidech samotných, a z fyziologického porodu se stalo něco nenormálního. U porodu koncem pánevním totiž hrozí víc komplikací a i vyšší riziko úmrtí dítěte či matky, což kazí statistiky. Porodník Richard Vanko, primář porodnice ve Vrchlabí, k tomu říká, že pokud u ženy nejsou žádné další vážnější nemoci, jde o porod jako každý jiný. Jen se při něm musí dávat mnohem větší pozor, protože dítěti jde hlavička až nakonec a porodník tak leckdy musí řešit nenadálé situace a umět reagovat rychle ve chvíli, kdy se dítěti v porodních cestách vzpříčí ruka či rameno, a vytáhnout ho. Pak jde skutečně o vteřiny, aby se dítě neudusilo. A to je přesně to, čeho se moderní velké porodnice bojí. Pozorný lékař to však zvládne bez potíží. Otázka je, jestli si takto chce přidělávat práci. A odpověď v dnešním Česku zní: ne, nechce. I podle Vankových zkušeností je totiž obvykle porod koncem pánevním, stejně jako věk ženy nad třicet let, u nás automatickou indikací k porodu císařem. Nikdo o tom s ženou nedebatuje. Lékaři si tak usnadňují práci. A pak jsou ženy, které si chtějí usnadnit okamžik zrození. U nás platí, že ženě, která chce cíleně rodit císařem, stačí, aby byla „celebrita“: tedy něčí známá, herečka, zpěvačka, důležitá podnikatelka… Pak se jen zmíníte porodníkovi, že byste ráda porod císařem, a lékař to rád zařídí. Nebo, ale o tom se mezi matkami jen mluví a důkaz na to není žádný, to spraví deset tisíc. Nemocnici to navíc vylepší finance. Porod císařem je totiž asi pětinásobně dražší – nemocnice za něj dostane od pojišťovny mnohem lépe zaplaceno. A ještě ke všemu pro ni obvykle znamená méně komplikací u dítěte a tudíž vylepšení statistik živě narozených dětí.
Císařské řezy se jmenují po manželkách císařů, jimž se dělaly proto, aby se coby tehdejší celebrity uchránily porodních bolestí. Jenže pozor: císařský řez je vážná operace. Ano, zrození dítěte je takto nesrovnatelně rychlejší: místo několikahodinového až dvoudenního porodu se dítě narodí zhruba za patnáct minut. Bez bolestí. Tedy zpočátku. Ale jde o operaci, u níž je nutné mít anesteziologa, kde hrozí riziko alergických reakcí, anafylaktického šoku, sepse, okamžitého úmrtí ženy, a kde se nedá odhadnout, jak dlouho bude trvat proces hojení. A ten je velmi dlouhý. U normálních rodiček trvá regenerace po porodu obvykle jen tradičních šest neděl. U porodu císařem je to rok a půl. Ale to vám předem řekne jen málokterý lékař. Půl roku po porodu císařem nesmíte cvičit, namáhat se, nosit dítě v náručí, jinak hrozí, že jizva praskne. Bolí vás každý krok. Lékař při pronikání do dělohy přeřezává sedm vrstev kůže a těla. Všechny pak musí sešít. To není legrace. Nikdo vám také předem neřekne, že se nejméně tři dny po porodu císařem nebudete vůbec schopná postarat o dítě. Nevstanete k němu, nepřebalíte ho. Nemůžete ho mít u sebe na rozdíl od maminek, které nerodily císařem. Další půlrok se stále ještě musíte hlídat a běžná dovolená nepřichází v úvahu. Příliš byste namáhala břišní svaly. Ženy s poloviční anestezií, tedy od pasu dolů, často trpí několik měsíců úpornými bolestmi hlavy, které způsobil pohyb po částečné anestezii. Je to stejné, jako kdyby vám někdo chtěl odříznout zaživa polovinu hlavy.
http://www.vitalia.cz/clanky/cisarske-rezy-na-prani/
Některé ženy si nesou následky porodu po celý život. Narození dítěte neberou jako šťastnou událost, ale jako bolestné trauma. Nepříjemné vzpomínky se jim neustále vracejí a ony jen těžko hledají cestu ke svému dítěti. Někteří odborníci dokonce hovoří o tom, že ženy po porodu trpí posttraumatickou stresovou poruchou stejně jako oběti válečných konfliktů nebo živelných katastrof. „Tyto ženy zapomenout nemohou. Mají pocit, že se jim při porodu stalo něco, co se ve zdraví přežít nedá,“ popisuje Michaela Mrowetzová, klinická psycholožka, která se věnuje ženám s porodními traumaty. Měly by se radovat a místo toho cítí bolest, vztek i smutek, jsou podrážděné a se svými pocity si nevědí rady. „Některé mé klientky mluví o tom, že byly porodem znásilněné,“ upozorňuje psycholožka. Cítí vinu za to, co prožily. Mají pocit, že při porodu svého dítěte nebyly vůbec důležité a všechno se odehrálo jakoby bez nich. Podle britské Asociace pro porodní trauma (The Birth Trauma Association – BTA) trpí nějakými psychickými problémy v důsledku porodu dokonce třetina žen.
Porodní trauma je i mezi odborníky poměrně novým problémem. Navíc drtivá většina postižených žen se stydí o svých pocitech mluvit a často naráží na nepochopení okolí. Měly by se přece radovat, že mají krásné dítě, a ony nevědí, proč necítí, co by podle většinového schématu správně cítit měly. Příčin vzniku porodního traumatu může být podle BTA několik, svoji roli hraji psychický stav ženy i její minulost. Pokud zažila týrání jako dítě nebo ze strany partnera, je pravděpodobnost vzniku traumatu větší. Rozhodující přitom ale není, jak porod skutečně probíhal, ale jak jej žena vnímala. Paradoxně ani velmi komplikovaný porod nemusí na psychice zanechat nepříjemné stopy. „Porucha se rozvine, pokud žena u porodu cítí, že nemá kontrolu nad tím, co se s ní děje,“ vysvětluje Mrowetzová. Čím méně informací získá žena od zdravotního personálu, tím více má pocit, že je rozhodováno za ni. Podle BTA svůj vliv má také příliš velké množství zásahů do porodu ze strany zdravotníků, nebo krizová situace jako akutní císařský řez. Svůj podíl má i to, jestli je dítě po porodu odděleno od matky, nebo zůstává s ní.
Už v šedesátých letech zkoumal porodník Alfréd Kotásek, jak ženy prožívají porod. Zjistil, že i sebevíc bolestivý porod ženy zvládnou dobře, pokud mohou zůstat se svým dítětem. „Po porodu, když si matka pochová své dítě, nastává amnézie. Díky ní se nepříjemné vzpomínky smažou,“ popisuje psychiatrička Hana Kotásková práci svého otce. Naopak oddělení matky od dítěte trauma násobí a zhoršuje. V krajních případech mají matky pocit, že dostaly „cizí“ dítě a necítí k němu žádný vztah. Naštěstí je možné pomocí psychoterapie trauma zahojit.
Porodní traumata nepůsobí jen na ženskou psychiku, ale mají vliv i na plánování dalšího těhotenství a porodu. Stále více žen ve Velké Británii kvůli svým negativním zkušenostem s předchozím porodem chce císařský řez, aniž by k němu byl medicínský důvod. Deník The Guardian uvádí, že v Liverpoolské ženské nemocnici vzrostl během posledních dvou let až téměř o polovinu počet matek, které chtějí císařský řez kvůli tomu, že trpí porodním traumatem. Konkrétní statistiky z Česka chybí, ale pravděpodobně je u nás situace obdobná.
Se žádostmi o provedení císařského řezu se setkává i Harald Čadílek, primář gynekologickoporodnického oddělení Litomyšlské nemocnice. „Je nutné, aby žena pochopila, že problémy při minulém porodu nemusely mít medicínské důvody. S jiným personálem může porod probíhat zcela fyziologicky a žena jej může prožít úplně jinak než poprvé.“
http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/zdravi/porod-jako-trauma_25793.html
Česká žena nemá možnost volby. Může rodit doma s porodní asistentkou, ale péči si musí zaplatit. Úřady se porodním asistentkám, které chodí k porodům doma, snaží komplikovat život, jak můžou a lékaři nemohou těmto ženám, které jinde ve světe fungují zcela bez problémů, přijít na jméno. Porodní dům, tedy zdravotnické zařízení orientované na přirozený porod, kde se rodí s porodními asistentkami, neexistuje. Úřady jeho vznik blokují. Můžete rodit v porodnici. Ale už se nedá říct, že můžete rodit v porodnici tak, jak chcete.
V České republice se přirozený porod příliš nenosí. Zbytečně vysoké procento vyvolaných porodů, císařských řezů, nástřihů hráze, nebo zcela neopodstatněné oddělování dětí od matek, to jsou věci, které se dějí v českých porodnicích běžně. Začnete-li se o věc zajímat více, třeba si přečtete doporučení Světové zdravotnické organizace, zjistíte, že tyto zákroky mají velmi významná rizika, která jsou často lékaři podceňována.
Pořád se jen dokola omílá otřepaná fráze o nízké kojenecké úmrtnosti, což je jen takové statistické čáry máry fuk, které o stavu porodnické péče v Čechách neříká zhola nic. A je tu jedna podstatná věc. Porodníkům jde o hodně. Porodní asistentky žádají větší kompetence, které jsou jinde ve světě běžné. Třeba na Novém Zélandu si žena sice může vybrat, zda o ni během těhotenství bude pečovat lékař či porodní asistentka. Naprostá většina zdravých žen ale volí porodní asistentku, se kterou pak v porodnici nakonec i porodí. Je to levnější, péče má kontinuitu a není potřeba tolika lékařských intervencí. Jenže jak by to vypadalo, kdyby tohle někdo zavedl u nás? Někteří lékaři by si asi museli hledat nové uplatnění a taky oxytocinu by se spotřebovalo méně. Tady jde o hodně. O moc a o peníze. Směrem k pacientkám tedy použijeme manipulaci strachem ze smrti. A směrem k porodním asistentkám hodíme trošku špíny. Jsou agresivní a nesoudné. Tak, a je to. Máme to z krku a jedeme dál. Oxytocin, císař, nástřih hráze, a těsně po porodu ještě miminko oddělíme aspoň na pár hodin od mámy.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jana-mihovicova.php?itemid=4699
P. S.:
Lékařům se z tématu rizika a nebezpečí podařilo udělat ústřední, takřka jediné téma českého porodnictví. Na světové poměry mimořádně nízká porodní úmrtnost, kterou české statistiky z porodnic vykazují, slouží gynekologům jako argument proti jakékoli kritice, jakékoli alternativě, tvoří páteř pocitu nadřazenosti a vševědoucnosti lékařů, který na vlastní kůži v českých porodnicích zažily tisíce mladých matek. Minimalizovat riziko úmrtí je jistě žádoucí a doktorům za to patří dík, ale neměli by přehlížet, že během cesty k oslnivým statistikám se jim zjevně podařilo stvořit rizika jiná.
Nerespektování rodičky, nedostatek intimity, stres a napětí, zbytečné a neopodstatněné řízení porodu umělými zásahy, všechny tyto typické nešvary českých porodnic dokážou z porodu dodnes udělat nejen nepříjemný zážitek, ale i slušné trauma. Kolik žen odchází z porodnice s vnuceným pocitem nesvéprávnosti a podlomenou důvěrou vůči svým mateřským instinktům, už ovšem nikdo neměří. Část z nich se do porodnice nechce vrátit a své druhé, třetí dítě rodí raději doma. Někdy to považují za nejlepší možnost, jindy za tu nejméně špatnou. Porodnic nebo konkrétních lékařů, kteří by respektovali přání po přirozeném porodu, u nás najdeme zoufale málo a vzniku alternativních center lékaři z obav před konkurencí už léta úspěšně brání, takže není příliš z čeho vybírat.
Nesmiřitelné odmítání domácích porodů, kterému aktuální neštěstí jistě dodá argumenty, je od lékařů velmi krátkozrakým vztekáním podnikatele, který nadává na konkurenci, místo aby se snažil zlepšit své služby a zákazníky si udržet. Ostatně – příznačné je, že Ivanu Königsmarkovou nežaluje rodina postiženého dítěte, ale podolská porodnice za asistence ministerstva zdravotnictví. Petr Třešňák, Respekt 17. 1. 2011
