Pro děťátko jsem se z přehnané odpovědnosti rozhodla až v pozdějším věku, stále jsem totiž hledala a tápala, napsala mi jedna zvídavá maminka, které tímto děkuji za otázky i odvahu podělit se o vlastní příběh. Miminko jsme si s partnerem moc přáli, přesto hormonální změny, jež na mne v těhotenství doléhaly, byly skutečně neskutečné, musím říci, že s takovou vlastní „nevyrovnaností“ jsem ve svém dosavadním životě ještě nesetkala, natož můj partner. Přeměna holky v ženu, byla (nejen) pro mne opravdu bolestná… Protože podobné zážitky má za sebou, a i dnes čekají většinu médii a porodníky a předchozí generací zmanipulovaných, proklatě neinformovaných a proto vystrašených žen (jejichž matky porod nějak přetrpěly, a právě takhle o něm referovaly a referují svým dcerám), pokusím se naznačit jak hlavní příčiny tohoto neblahého stavu, tak znovu připomenout jedno z mála možných, jakkoli paradoxně vypadajících, řešení.
Vždy žasnu, když se setkám s (bohužel v každé další generaci hlubší) všeobecnou nevzdělaností současných mladých (za všechny Petr Bílek v Literárních novinách: slečna na poště se zeptala, kam že ta obálka půjde. Do Rakouska. No tak to tam napište, namítla. Je to tam, odpověděl, a ukázal na slovo Österreich. Tomu já nemůžu rozumět, odvětila). Právě tak ale žasnu nad jakousi jakoby běžnou „vrozenou“ mateřskou hluchotou (při vší úctě k těm aktivním a poučeným mne jiné slovo nenapadá) stále většího počtu současných rodiček. Neberte mne osobně a doslovně, milé maminky, píšu všeobecně a snad pro další rodičky prognosticky varovně: jako byste, po dvou třech generacích (muži v porodnicích odrozených žen), naprosto zapomněly, že vlastně rodit už dávno, miliony let, umíte.
Hormonální změny v těle těhotné jsou nutné a značné, právě proto ale příroda ženu „utlumí“, tedy racionálně zablokuje, a tělo produkuje velké dávky utišujících a radostných hormonů. Těhotná nepotřebuje podávat vrcholné intelektuální výkony (proto také se těhotenství říká „jiný stav“). Jinými slovy, i já dnes už vím, že skupina českých nebo moravských těhotných nepotřebuje přednášku o vizích a duchovnosti porodů, ale spíše pokecat si o tom, kde se sežene bryndáček (a u ty informovanější zase návod jaké plínky jsou ekologické).
Taková Indka je ovšem již tím, že s ní rodina její první menstruaci oslaví (a je tedy patřičně pyšná na svou roli ženy a matky, a bere budoucí těhotenství a mateřství bez jakýchkoli stresů a obav), na „nevyrovnanosti“ v těhotenství připravena a předem se vším smířena. Každou situaci, jakkoli se z normálu vymykající, bere s nadhledem, úsměvem a obdivem k posvátnému zázraku lidského (v tomto případě ženského) těla. A protože je (stále ještě) narozena přirozeně, a její maminka jí celé těhotenství zpívala, a také ji ihned po narození a celý další první rok denně hodinku „masírovala“ (hladila), nikdy neztratila schopnost „naslouchat“ svému tělu, nebo se ubránit „moderním“ nesmyslům mužských autorů knih o tom, jak rodit a kojit atd. Naznačuji a tvrdím, že každá zdravá žena dokáže, jen tím, že se cele odevzdá moudré přírodě a nepřekáží jí a svému tělu, místo aby „bojovala“ se změnami psychiky a výčitkami a požadavky odborníků, porodit „na seně“ (a právě proto zdravě, přirozeně, hladce a tedy radostně).
Jinými slovy, to ne nedostatek informací, ale právě jejich nadbytek, překáží přirozenému průběhu porodu. Jakmile je psychika těhotné bombardována tisíci „příkazů“ (z televize, časopisů, reklam) co všechno musí a kdy a jak jíst, zažívat, obstarat, jakmile je těhotná již po desáté zkoumána a otevírána ultrazvukem, jakmile je na osvětleném a „veřejném“ sále s mnoha cizími lidmi „probuzena“ z blahodárné obluzenosti rozumu zdánlivě nevinnou otázkou personálu „u koho jste pojištěná?“, už je něco špatně a přirozená a posvátná posloupnost porodu je ta tam.
Samozřejmě že přítomnost někoho dalšího u porodu je velmi rušivá (porod každé samice, tedy i té lidské, se zastaví, když se cítí pozorována…. a to platí i o přítomnosti kamery!) a zásadní chyba „moderního“ porodnictví. Méně je totiž, jaký to paradox, vážení vědci a porodníci, i v oblasti porodů, zatraceně více. Tedy lépe. To dnes z vlastní zkušenosti ví i má čtenářka: Kdybych dnes mohla něco na svém zážitku přivést na svět dítě změnit, byla by to především absence cizích lidí, hlavně doktora – tedy cizího muže (ne že by byl špatný, ale přece jenom tak nějak mi tam nepatřil). Pokud bude nějaké příště, zvolím si porod někde v tichosti, jak Vy píšete, „na seně“.
Onen hypotetický a každé Vánoce obdivovaný porod „na seně“ totiž děťátku i matce poskytne dostatek soukromí a intimity, šera, tepla, a miminko navíc, protože projde porodními cestami matky, osadí své tělo (a naprogramuje tak svůj imunitní systém) těmi správnými bakteriemi (matky a otce, nikoli neznámých lidí na porodním sále).
Dnes by se další budoucí Ježíš sice nějak narodil, ale pod oslepujícími světly, a okukován řadou neznámých lidí, a mučen nesmyslnými procedurami, by řval jako by ho Herodes na nůž bral (tak jako řvou všechna nejen u nás takto narozená miminka již hezkých pár desítek let) a ihned by byl kontaminován a traumatizován tolika negativními vlivy, že by z něho „spasitel“ prostě nikdy nevyrostl. A i kdyby vyrostl a „měl svaté roupy“, propracovaný systém by ho všemi zákazy a tresty a očkováními, povinnou školní docházkou, pokrytectvím společnosti a reklamou (další doplňte sami) náležitě a hbitě zpacifikoval.
Kdybych byl předseda vlády a záleželo by mi na mém státu, okamžitě bych nařídil ministrovi zdravotnictví a pojišťovnám zavést a daňově podporovat porody s pracovním názvem „na seně“ (tedy doma, nebo v malých porodních domech, jen s dulou a porodní asistentkou, přičemž lékař by měl povinnost nezasahovat, a případný náležitě neodůvodněný císařský řez by mu strhli z platu), a také nechal vypočítat, kolik miliard by toto nařízení ušetřilo státu za čtyři roky mé vlády (a kolik miliard ušetří v budoucnosti na nevyplacených nemocenských, protože děti budou zdravé a čilé). A odborníkům z Evropy a světa bych později s úsměvem odpovídal na zvědavé otázky, co způsobilo takový pokrok ve všech oblastech našeho života, a jaký je na to recept, jen třemi slovy: porody na seně.
